Klíčovým prvkem novely silničního zákona, která právě vstoupila v platnost, je bezesporu reforma bodového systému. A to tak, aby byli řidiči potrestáni trestnými body především v případech, kdy evidentně ohrozí zdraví a životy. Má to logiku. Trestné body jsou sankcí podstatně citelnější než finanční pokuta a udělovat je jen za to, že řidič zapomene za slunného dne rozsvítit nebo jede o pár kilometrů rychleji, než smí, hraničilo se šikanou.

Zato perspektiva zvýšeného počtu bodů, pokud řidič riskantně předjíždí, couvá, kde nesmí a ohrožuje ostatní, by přece jen mohla vést k větší odpovědnosti.

Přesto si řidiči neoddechli: na anketní otázky, zda změní své návyky za volantem, odpovídali většinou resignovaně, že novela stejně nic nevyřeší.

Oproti roku 2006, kdy se tady bodový systém zaváděl, je to nebetyčný rozdíl. Tenkrát ovšem policie zároveň signalizovala, že hodlá na jeho dodržování bez pardonu dohlížet. A skutečně to pár měsíců vypadalo, že se život na českých silnicích zcivilizuje. Že se čeští řidiči ukázní. Že sundají nohu z plynu. Že přestanou nebezpečně kličkovat a na dálnici předjíždět zprava. Že se nebudou cpát těm, kteří jedou před nimi, až do kufru.

To všechno ale trvalo jen pár měsíců, ne-li týdnů. Jakmile se k rozčileným hospodským debatám přidali i poslanci, morálka na českých silnicích se rázem rozvolnila. Poslední ránu dostala pak ve chvíli, kdy se začalo veřejně diskutovat o tom, jak zdejší policie nemá pomalu ani na benzín.

Doby, kdy Ivan Mládek v legraci obhajoval v jednom ze svých fejetonů desolátní stav českých silnic jako „nejpevnější záruku bezpečnosti silničního provozu“, protože lidé jezdí opatrně ve snaze nezničit si auto, patří minulosti. Nepřiměřená rychlost je jednou z hlavních příčin nehod. Ale zdaleka nejenom ta.

Co chvíli se provalí, jak si lze za pár stovek zařídit, aby na stanici technické kontroly přimhouřili obě oči a vydali osvědčení, že je auto v pořádku a smí na silnici, i když v něm jde ve skutečnosti o krk nejen jeho posádce, ale i všem, kteří ho tam potkají. Ještě horší je ovšem zdejší zvyk nezdržovat se nějakým absolvováním autoškoly, když si lze řidičák rovnou koupit. V Praze na to momentálně dojíždí 17 zkušebních komisařů, které policie vyšetřuje kvůli podezření z úplatkářství. Pokud dostanou výpověď, zbude jich na celou Prahu jen devět. A to se tam denně hlásí ke zkouškám na 140 nových adeptů na řidičák. Podobnou situaci řešili loni v Ostravě.

Nejhorší na tom ovšem je, že ti, kteří si řidičák koupili, mohou zřejmě klidně spát: formálně je prý dokumentace k jejich údajným zkouškám nejspíš v pořádku a nedá se tudíž rozlišit, kdo řidičský průkaz získal podvodem a kdo autoškolu skutečně absolvoval. Pozná se to ovšem na silnicích. V těch nejtragičtějších případech tím způsobem, že čerstvý držitel řidičáku sedne do auta a z fleku zabije sebe i posádku.

Jistě: dopravní policie sice čas od času uspořádá nějaké ty „kryštofy“, ale nemůže být všude. Nemůže být ovšem ani tam, kde by být eventuálně mohla- kdyby si její příslušníci zrovna nelegálně nepřivydělávali u filmu. Tam dělali při natáčení přesně to, co by museli dělat i ve službě: odkláněli dopravu nebo uzavírali prostory. Jenž za extra honorář a na černo, v příkrém rozporu se svými pracovními smlouvami u policie. O víkendu jich v Praze policejní inspekce zadržela sedmnáct. Firma, která je nelegálně najímala, prý funguje už deset let. Na pozadí takových zpráv si od současné novely silničního zákona může něco slibovat jen hodně špatně informovaný optimista…

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6