Užitečný pokrok, nebo vytváření příkopů?

Sněmovna ve středu schválila ve třetím čtení novelu, podle které budou muset řidiči na silnicích předjet cyklistu minimálně ve vzdálenosti 1,5 metru. Na místech, kde platí omezení rychlosti na 30 km/h, půjde o vzdálenost jeden metr. Změna by mohla platit od začátku července. Tolik citace z médií.

Od roku 2016 jsem členem Rady vlády pro bezpečnost silničního provozu, kde reprezentuji pohled výrobců automobilů a automobilní techniky. Pokud mne mé záznamy neklamou, tak za těchto ca 5 let byla Rada svolána jen 6x (jednou v roce 2017, třikrát 2019, jednou 2020 a naposledy letos on line v únoru). Moje naivní představa, že na Radě se budou široce diskutovat témata spojená s bezpečností, ale i plynulostí silniční dopravy, vzala rychle zasvé, protože minutová dotace ministrů dopravy, kteří jednání osobně řídí, byla hodně omezená a v disponibilním čase probíhala vesměs formální agenda BESIPu či prezentace nehodovosti. Rady vlády se účastní zástupci několika ministerstev, která mají vztah k problematice dopravy, a dále zástupci Centra dopravního výzkumu (instituce MD ČR), Asociace krajů, Sdružení měst a obcí, Kanceláře pojistitelů, Sdružení dovozců automobilů, šéf dopravní policie a GŘ ŘSD. Abych předešel spekulacím, činnost v Radě je bez nároku na odměnu, přičemž zástupci úřadů a státních institucí mají účast samozřejmě jako součást své práce.

Iniciativa pana poslance Dolínka týkající se zavedení povinnosti zachovávat odstup předjíždějících automobilů od cyklistů na program Rady nikterak nedostala, jako člen jsem se o této možné legislativní změně dozvěděl z médií. Předpokládal jsem, že Rada by mohla o takto závažné věci týkající se bezpečnosti provozu diskutovat a že zaujme nějaké odborné doporučení pro vládu (ostatně jde o Radu vlády, a logicky by měla vládě tedy poskytovat nějaká odborná stanoviska a doporučení). Až na základě dopisu kolegům v Radě se rozpoutala určitá diskuse, bylo přijato stanovisko, ale bohužel poměrně pozdě.

Svůj názor, který jsem v uvedeném dopisu na kolegy poslal, dávám nyní k diskusi i zde.

· bezkolizní soužití všech účastníků silničního provozu je základním prvkem bezpečnosti a plynulosti provozu, takže v této obecné rovině jde návrh principiálně správným směrem

· stávající situace v případě nehod způsobených malým bočním odstupem není zapříčiněna primárně stávající nedostatečnou legislativou (v obecné podobě tuto situaci stávající zákon již řeší), ale jejím nedodržováním, případně nedisciplinovaností malé části řidičů; zavedením navrhovaného specifického ustanovení (bez dalšího – viz níže) se praktické chování této části přestupců samo o sobě výrazně nezmění

· již dnes je legislativa upravující provoz na pozemních komunikacích složitá, nepřehledná a tím také pro řadu účastníků obtížně vnímatelná, a tedy i obtížně respektovatelná; další a další zaplevelování dalšími a dalšími formálními ustanoveními tuto situaci jen zhorší

· teorie tvorby legislativy (zjednodušeně) říká, že je možné navrhovat jen taková pravidla, která je možné také reálně dodržovat a vymáhat - navrhované ustanovení v současné době není možné vzhledem ke stavu silniční sítě (zejména silnic II. as III. tř. a místních komunikací) plně ani dodržovat, ani kontrolovat (aniž by to mělo nějaké jiné výrazné negativní dopady nebo aniž by to nepřineslo jiná nová rizika – viz dále)

· zavádět povinnost dodržovat exaktně stanovenou hodnotu je možné jen v situaci, kdy reálně (a dostupnými prostředky) lze tuto hodnotu řidičem také měřit; pro měření rychlosti jízdy existuje rychloměr, pro měření hladiny alkoholu existuje alkotester, pro měření vnějších rozměrů vozu existuje pásmo/metr, pro měření zatížení náprav je již u nákladních vozů k dispozici možnost měření tlaků/zatížení řidičem či silniční statickou váhou, pro měření odstupu vozidel za sebou je k dispozici adaptivní tempomat nebo jednoduchá orientační pomůcka měření času mezi dvěma body; pro měření bočního odstupu notabene na straně spolujezdce žádné takové zařízení zatím neexistuje, tudíž řidič si sám nemůže vzdálenost nijak zkontrolovat (u osobního vozu to ještě jakž takž může opticky odhadnout, u autobusu, kloubového autobusu, jízdní soupravy nákladního vozidla s přívěsem/návěsem nebo přívěsy/návěsy je to při délce vozidla/soupravy 12 – 15 - 16,5 – 18,9 - 22 až 25,5 m prakticky skoro nemožné, notabene když během předjíždění cyklista nemusí jet po naprosto přímé trajektorii)

· naprosto stejná připomínka platí i v případě dozoru – tedy měření kontrolními orgány, v daném případě policií; sice zařízení na externí měření bočního odstupu ve světě již technicky existují, ale PČR je zatím nemá a vybavení v dostatečné míře by znamenalo nemalé investice a také určitý minimální čas na praktické zavedení (rok, dva ??)

· zásadní připomínkou ale je, že silniční síť ČR není pro takovouto bezkolizní jízdu/předjíždění cyklistů a motorových vozidel zatím dostatečně uzpůsobena (na rozdíl od cyklisticky intenzivnějších zejména rovinatých zemí – NL, B, D …) a hlavně existují úseky silnic nižších tříd, kde v délce i několika set metrů až kilometrů je umístěna vodorovná podélná čára souvislá (kterou nelze při předjíždění ani cyklistů přejíždět/přesahovat), což by znamenalo vytváření kolon za pomalu (třeba do kopce) jedoucím cyklistou, výrazné snížení plynulosti s následným vznikem stresových a potenciálně konfliktních situací (předjíždění celé řady pomalu jedoucích vozidel vozidly zezadu řady atd.)

Na závěr se mi vkrádá na mysl známá věta jednoho z bývalých premiérů rozpadajícího se SSSR Viktora Černomyrdina: „Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky.“ Určitě nápad snížit riziko pro cyklisty zvýšením bočního odstupu předjíždějících vozidel je v podstatě chvályhodný. Ale k tomu, aby mohl dobře zafungovat v praxi, je třeba splnit řadu dalších podmínek a předpokladů. Bez nich se z toho stane prázdné populistické gesto, které přinese prakticky jen dvě věci. Jednak bič na řidiče, kteří se stanou účastníky třeba i nezaviněné dopravní nehody s cyklistou (při souběžné jízdě), ze kterého se budou obtížně vyviňovat jak směrem k případnému postihu, tak zejména směrem k plnění pojišťoven.

Co považuji za ještě horší negativní dopad, je vytváření dalšího umělého příkopu napříč společností. Namísto toho, abychom se snažili vytvářet takové prostředí ve společnosti, ve kterém si jednotlivé skupiny budou vycházet vstříc, budou se navzájem tolerovat, a to formou hledání uspořádání vzájemných interakcí bezkolizním způsobem, čehož naprostá většina občanů je schopna (a pouze na tu nepřizpůsobivou a netolerantní menšinu pak aplikovat příslušné sankce), tak uměle podobnými ne zcela domyšlenými legislativními pravidly stavíme automobilisty proti cyklistům (a naopak). Úplně stejně tak, jako je v poslední době nedobrým trendem intenzivně vyhraňovat vztahy mezi mladými a starými, městy a venkovem, politickými příznivci Losny a Mažňáka, východem a západem, muži a ženami, bělochy a černochy (snad to není nekorektní formulace), věřícími či bezvěrci atd.

To vše píšu jako dlouholetý aktivní cyklista, řidič s mnoha a mnoha kilometry za volantem osobních, ale i nákladních vozů a autobusů.