K charterovým letům společnosti Smartwings QS 2138 z Prahy do Girony a QS 2139 z Girony do Prahy

„To sou ale kreténi!“ distancoval se kdosi od spolupasažérů, kteří 29. srpna 2025 po přistání v katalánské Gironě tleskali. (Cestovali vesměs čeští popř. slovenští dovolenkáři.)

O týden později (5. září 2025) po přistání v Praze na adresu tleskačů nezaznělo nic. Těch mezitím výrazně ubylo. Při cestě tam tleskala plus minus zadní polovina letadla, při návratu sotva zadní čtvrtina, a to nesměle. K páté řadě, kde jsem seděl, potlesk sotva dolehl, posádka ve zvukově izolované kabině neměla šanci jej zaslechnout vůbec.

Že by se Češi popř. Slováci hleděli urychleně odbalkánštit? V románu ověnčeném vavříny (Mezinárodní Bookerovou cenou 2023) a česky vydaném pod názvem Časokryt totiž spisovatel Georgi Gospodinov prezentuje potlesk po přistání jako (zlo)zvyk bulharský:

„Letadlo měkce přistane, následuje povinný potlesk cestujících. Cizinci, kteří tenhle rituál neznají, se vždycky začínají nechápavě rozhlížet. Žena vedle mě také tleská. Dejte pozor, pilot si může myslet, že chcete přídavek, a znovu vzletí, pokouším se o žert.“ (Gospodinov: Časokryt. Argo Praha 2024, s. 125)

Bulhaři tleskací manýru odkoukali nejspíš od Čechů a Slováků, a ti zase od Italů. Podle fejetonisty Rudolfa Křesťana patří údajně k největším tleskačům Portoričané.

U Čechů a Slováků lze snad vděčnost a potlesk po přistání připsat na konto přetrvávajícího šoku z předčasného úmrtí Milana Rastislava Štefánika, jednoho ze tří hlavních politiků stojících u zrodu samostatného Československa. Na charterové trase Praha – Girona – Praha není však co řešit, samá rutina. Potlesk za takových okolností lze dokonce chápat jako ironii … (Dle lamentace jistého leteckého veterána: „Ty piloti dneska, to sou ajťácí. Voni nemaj dost ručně nalítáno, hned přepnou na autopilota …“) Sám jsem jedinkrát zažil, že pasažéry po přistání k potlesku vyzvala letuška, a to po příletu z Prahy na kubánskou Santa Claru v listopadu 2023. Opodstatnění: přímé lety na Kubu (bez mezipřistání v Kanadě) začínaly ...

V debatách ohledně potlesku po přistání zatím postrádám aspekt zdravotní, a sice šetření ušních bubínků podrážděných závěrečným klesáním letadla (zejména u malých dětí). Z tohoto důvodu – zásady ohleduplnosti ke spolucestujícím – se přikláním k netleskačům. Netleskal jsem ani před dvěma roky na Kubě, letuščině výzvě navzdory.

Zatímco při letech do Sofie a ze Sofie sedí netleskač Gospodinova typu obklopen masou tleskačů, lety do Prahy a z Prahy se profilují tak, že tleskači sedí spolu v zadní části letadla, netleskači rovněž spolu v části přední (zahrnující obchodní třídu). Při takové konstelaci se, vzato objektivně, odsudek (“kreténi“) na adresu tleskačů, který zazněl z předního sedadla po přistání v Gironě 29. srpna 2025, jeví nespravedlivým. V zadní části letadla je šance na přežití (u civilní letecké dopravy prakticky stoprocentní, vyšší než na silnicích!) statisticky přece jen o malinkatý krapánek nižší. Případnějším se zde jeví rozlišení Václava Klause: tleskačství je levicové …