Zaujala mne vyhláška o profesní způsobilosti řidičů náklaďáků. Je to údajně na základě požadavků EU. Ten papír předpokládá náklad asi 50 000 Kč, asi měsíc autoškoly a nějakých 20 hodin jízd, to vše musí absolvovat lidé, kteří s tím náklaďákem jezdí třeba již roky, třeba 20 let bez nehody. Navíc nově řidiči aut 3,5 – 7,5 t, kteří to dosud nepotřebovali. Nesmí bez papíru od 1.4. jezdit (pod krutými sankcemi) a navíc neexistuje instituce, která by jim ten papír mohla vystavit. Obávám se, že Kocourkov byl proti ČR vzorně a inteligentně vedené město.

Toto může mít jediný důsledek: naprostý kolaps nákladní dopravy. Už teď, bez těch nesmyslných zkoušek, je absolutní nedostatek řidičů kamionů. Zbyrokratizovaná EU (a ČR nakonec taky) předpokládá, že nehodám zabráníme dalším školením a zkouškami. To je pochopitelně nesmysl.

Každý ví, co má dělat, ale ignoruje to. Každý ví, že nesmí jet na červenou. Postavte kameru a zjistíte, že za hodinu tak učiní 30 řidičů. Každý ví, že plná čára se nesmí přejet. Kolik řidičů vás takhle předjelo? Atd. To není tím, že by nevěděli, ale že na to kašlou. Každý si myslí, že když bude na místě o 3 minuty dřív, tak snad vyhrál v loterii. To žádné školení nespraví.

Jestliže jsem za více než rok neviděl na trase Praha – Příbram jedinou kontrolu (a že tam jezdím často!), proč by někdo nejel Zbraslav – Cukrák (80 km/h) 140? (Zato na Ořechovce, kde je na naprosto přehledném úseku bez domů zcela nesmyslná 40, vidíme radar každou chvíli…)

Např. v Indii, kde žádná školení, ba ani řidičské zkoušky nejsou (řidičák dostanete tak, že si o něj požádáte a oni mu ho pošlou) je vaše věc, jak se naučíte řídit, každý chápe, že nejste takový idiot, abyste do toho sedl a jel např. do bombajských ulic, kde stupeň 4 je docela pohodový provoz, pokud vás to někdo nenaučí - to tedy platí v Indii, u nás ne, tady byste takového idiota našli). Autoškoly tam sice jsou, ale tak akorát pro manželky diplomatů, normálního Inda tam neuvidíte. Potkat na dálnici traktor v protisměru není zvláštnost, o přežvykujících kravách nemluvě. Přesto jsem za 5 týdnů, kdy jsme toho projeli hodně, a že to byl zhusta provoz, který si můžete barvitě prohlédnout na youtube „caos on la carretera“, ba i horší, a neviděli jsme nejen jedinou bouračku, ba ani „něžné políbení“ (to se mi v Praze nepodaří ani za týden). A to jak ve městech tak venku. Je to v ukázněnosti a absolutní toleranci řidičů. Nespěchají. Když jsme pak kolem 02:00 jeli na letiště (ulice zcela prázdné, pochopitelně řidič jel 50), předjelo nás jediné auto, jehož odporně neukázněný řidič se rozvášnil na dobrých 55…

V Číně, kde jsem byl 9 měsíců, jsou naopak řidičské zkoušky přísné, včetně zdravotních. Nicméně po obdržení kýženého průkazu každý ihned vše zapomene a jezdí, jak se dá. Situace se lepší: někde už i na červenou zastaví, zejména, je-li tam policajt. Platí "automatická" zelená šipka doprava, nicméně většinou se praktikuje i "doleva"... Na širších ulicích zpravidla jdou 2-3 pruhy tam a tolikéž zpět, a jelikož jezdí velké množství elektrických i obyčejných kol, elektrických i motorových skůtrů a podobných prostředků, vedou kromě toho ještě u chodníků pásy pro tyto prostředky. Ty bývají někdy dost široké a když je na silnici nával, tak tam vjede i auto. Byl jsem svědkem „majstrštyku“, kdy tímto „cyklistickým“ pásem jel autobus, předjížděl ho osobák a v protisměru (!) jel další osobák, který to vyřešil tak, že se nacpal mezi ně. Usoudili jsme, že čínština pro význam „protisměr“ asi nemá ani výraz. Nicméně i Číňané jsou kupodivu ohleduplní řidiči, a tak jsem za celých 9 měsíců viděl jen 2 bouračky (1 malou a 1 asi tragickou). Přitom autobus Šanghaj – Peking, kolem 14 hod. jízdy, zastavil asi po 2 hodinách na oběd, a potom to vzal s jedním řidičem na jeden zátah až do Pekingu. Na nějaké bezpečnostní zastávky si tu nehrají. Přesto je bouraček poměrně málo, viz výše. Pokud někdo dost jezdí a viděl v Praze za 9 měsíců jen 2 bouračky, ať se přihlásí.

Nejen, že je EU zcela zbyrokratizovaná a kecá do všeho, ale ještě blbě, zabývá se hlavně prkotinami. Předepíše vám, že marmeládě nesmíte říkat marmeláda (ale Rakušané ano, „vymohli si výjimku“), jak má být dlouhý a zakroucený banán atd., ale to, co by měla sjednotit, např. dopravní předpisy v celém Schengenu, to tedy ne. Navíc my jsme „papežštější než papež“ a už tak pitomé předpisy nejen že přísně dodržujeme, ale občas i vylepšíme. EU např. v rámci hygieny nařídila, že i v hospodě „čtyřce“ v Zapadákově, kam přijde denně 5 dědků na pivo, akorát v sobotu se k nim přidá ještě 10 chalupářů, musí být toalety na úrovni Alcronu. OK. Ale v době, kdy to již 4 roky platilo a bez bezdotykových baterií si u nás žádný hospodský ani neškrtl, jsme byli ve Francii a tam v poměrně slušné a dost velké restauraci, motorestu, kde zastavovaly houfně turistické autobusy, byly toalety, kde pánové čurali do žlábku, zatímco dámy kolem nich chodily na své zařízení, zálibně si je obhlížejíce. Takže, jak říkal Švejk, „ono se to nesmí, ale ono se to může“.

Já nejsem proti EU, ale jsem proti tomu, aby kecala úplně do všeho a předepisovala nesmysly, které jsou možná! užitečné pro Paříž a Prahu, ale nepasují na poměry v Dolní Lhotě, kde nejspíš lidé sami vědí nejlíp co je pro ně dobré, a i když se někdy poněkud seknou, tak to asi EU neohrozí. S důvěrou očekávám nařízení EU, v kolik hodin která profese smí usnout a kdy se vzbudit.