Lidé už zase jezdí rychleji, než se smí, také proto, že policisté je méně kontrolují. Policisté je méně kontrolují také proto, že slyší či čtou od politiků, že pravidla jsou špatná a že oni je chtějí změnit, zrychlit jízdu. Když se budou pravidla měnit, tak to už jsou skoro změněná... Policisté si říkají: nebudeme směšní, horlivější než ti, kteří ta pravidla dělají. Zraněných a mrtvých opět přibývá.
Policisté řidiče méně kontrolují ještě také proto, že někteří politici (a také policejní prezident) sami jezdí rychleji, než se smí, a pak se nejapně vymlouvají jak malé děti. Anebo spíše jako větší spratkové.
Populismus, když přestane být trapnou výjimkou, znamená začátek konce demokraticky provozované politiky. Lidé začnou demokracií pohrdat, začnou-li pohrdat politiky, kteří se jim vlichocují víc, než jim samým je milé. Věřím dosud, že my lidé chceme, aby nás vedl někdo, kdo je lepší než my. Nejsme takoví ubožáci, aby nám imponovali snaživci, kteří nám visí na rtech a odezírají nám z nich i naše nejpokleslejší přání.
A to se právě děje: někteří snaživí politici nadbíhají lidem i v tom, co vlastně - zatím - ani nechtějí! Ukázalo to přece několik průzkumů od začátku účinnosti nového zákona. Lidé přísná pravidla většinou uvítali. O jednotlivých změnách a zpřesněních v zákoně je jistě možné diskutovat a jednat, teď však mluvím především o toleranci rychlejší jízdy.
Ti podbízející se politici spoléhají na to nejnižší v nás, na naše horší já, které jsme teď na pár měsíců přemohli. Dělalo nám to větší či menší potíže (někteří prý div nehavarovali, jak v obci úzkostně hleděli na tachometr), ale zvládli jsme to a měli jsme z toho překvapivě dobrý pocit. Méně jsme se báli na silnicích a také jsme se méně báli o naše blízké, když vyjeli na silnice.
A teď nám někteří zákonodárci či členové vlády namlouvají, že si vlastně přejeme něco jiného, než co jsme se už naučili přát si: prý je třeba, aby se uvnitř obcí tolerovala sedmdesátka, byť by se držela jako pravidlo padesátka! To je úvaha všeobecně nebezpečná, pro zákonodárce sebelikvidační: kdo bude dodržovat devadesátku, když se toleruje dvacet navíc? Co to je „toleruje“? Co vlastně platí? Pravidlo, nebo možnost jeho porušení? Kde končí pravidlo a začíná „tolerance“, tedy nepravidlo?
Když to půjde tak dál, skutečně si začneme myslet, že jsme tu padesátku nikdy nechtěli. Naše horší já dostane za pravdu, a to od premiéra, ministrů a zákonodárců.
Páni kolegové politici, zacházíte tentokrát dál než populista, který je běžně k dostání.
Ale hlavně: ovlivňujete svými řečmi a svým psaním počet nehod. Tedy zraněných. A mrtvých.
Možná, že sice budete zvoleni, ale jestli vám to nevadí, půjdete pak do pekla.
MfD, 3.10.2006
místopředseda Senátu