Ve zprávách o nehodách cyklistů s auty se opakuje často těžké zranění cyklisty, popřípadě jeho usmrcení. Jízda na kole po silnicích je pro cyklistu velmi nebezpečná.

Z médií: Středně těžké zranění utrpěl v neděli odpoledne cyklista, kterého na silnici nedaleko Dubé srazilo osobní auto. Nehoda bude mít dohru u soudu. Ke střetu došlo před pátou hodinou odpolední na silnici II/260 z Dubé na Tuhaň. Řidič citroenu přehlédl při odbočování vlevo na nájezd muže na kole, který jel v protisměru. Při srážce utrpěl 56letý cyklista středně těžké zranění v podobě zlomenin a skončil v českolipské nemocnici, kde se podrobí operativnímu zákroku.

Z webových stránek BESIP:

Bicyklů v silničním provozu přibývá, roste s tím ale i počet smrtelných nehod cyklistů

„Cyklistů v silničním provozu přibývá, ať už jde o sport či dopravu po městě. Aktivní pohyb na kole je pozitivním trendem, vyžaduje ale od motoristů i cyklistů samotných vzájemnou ohleduplnost a dodržování pravidel. Ročně na našich silnicích zemře 40 cyklistů.

K největšímu počtu nehod cyklistů s auty dochází na křižovatkách. Z hlediska příčin nehod se podle BESiPu jeví toto: Typickým účastníkem smrtelné dopravní nehody s účastí cyklisty je člověk ve věku nad 55 let. Nejčastějším typem nehod je potom srážka cyklisty s automobilem, přičemž viníkem bývá z 58 % řidič vozidla a z 38 % cyklista (zbylá procenta tvoří nehody, u kterých nešlo jednoznačně identifikovat viníka dané nehody).

Protože jezdím díky svému povolání velmi často delší trasy po českých silnicích, mám i velmi časté zkušenosti s aktuálním provozem. České silnice prvních tříd jsou v současnosti natolik vytížené dopravou osobních aut a kamionů, že jízda cyklistů po těchto komunikacích je dle mého soudu naprostý hazard se životem. Každý dle mého soudu soudný člověk by se měl jízdě na kole po silnicích prvních tříd zcela vyhnout. Moje zkušenost říká, že podstatná část šoférů nedodržuje maximální povolenou rychlost na silnici 90 km/h. Jezdí se tak stovkou až stodesítkou. Pokud je na silnici omezení rychlosti před křižovatkami na 70 km/h, dodržuje toto omezení jen výrazná menšina šoférů, a velmi často toto omezení nerespektují ani řidiči kamionů. Pokud je na silnicích prvních tříd rozšíření na dva pruhy ve stoupáních, naprostá většina řidičů to chápe tak, že je na „dálnici“ a jede co to dá, aby předjela co největší počet kamionů a aut. V takovém to režimu nemá cyklista mnoho šancí a pokud se stane obětí dopravní nehody, skončí to špatně. Osobně se mi jeví tato situace pro cyklisty natolik nebezpečná, že by stálo za to jízdu cyklistů po silnicích prvních tříd zcela vyloučit, buď značkami na zvláště nebezpečných úsecích nebo zákazem na všech silnicích první třídy. A samozřejmě jeho dodržováním ze strany cyklistů.

Cyklisté často hazardují i v případech, že vedle silnice, většinou druhé třídy, existují stezky pro pěší a cyklisty. I za této situace vidím často cyklistu na silnici místo toho, aby jel po cyklostezce vedle silnice.

Na silnicích prvních tříd je pak velmi problematické dodržovat i bezpečnou vzdálenost od předjížděného cyklisty, a to vzhledem k hustému pohybu aut a kamionů v protisměru.

Považuji proto současný stav provozu na silnicích prvních i druhých tříd za natolik rizikový, že v něm nemá cyklista příliš velkou šanci v případě nepředvídatelných situací a srážek s auty. Objektivně většina řidičů nerespektuje maximální povolenou rychlost a množství kamionové dopravy je dalším významných rizikem, zejména pokud jde o jejich předjíždění osobními auty. Cyklisté by se proto měli silnicím prvních tříd zcela vyhýbat.