Jak jste zaznamenali, nejmenovaný mnou poslanec už před delším časem prosadil, aby auta objížděla cyklistu ve vzdálenosti metr a půl. Když je předjíždí. - Jel dotyčný iniciátor nápadu vůbec někdy po české silnici na kole?

Možná jel, ale ve sněmovně zatoužil, aby se vůbec něco dělo (tedy i okolo něj), a tak navrhl předpis. Nevšiml si, že absurdní předpis. Ten byl navzdory absurditě chválen („prošel“) a teprve teď se od něj - obzvlášt pod vlivem Českých lesů (jejichž silničky jsou nejužší) – ustupuje. Ustupuje se, ale do ustupování jsem taky zaslechl: „Ještě to… zatím zkoušíme. Jestli se to neosvědčí, tak…“

Testujete to, dodám, nikoli na živých morčatech, ale na živých lidech. Uvědomujete si ale, vážení přátele „bezpečného“ předjíždění, vůbec pokrytectví onoho zkoušení? A pokračovat budu z pohledu cyklisty; cyklisty, který je náhodou stejně submisivní povahy jako já. A kdyby nebyl, uprostřed provozu je opatrný. A tak jede, ale silnice je spíš silnička. Různě se kroutí a na středu je snad i nepřerušená bílá čára. Tento jezdec nemá na uších sluchátka s hudbou, takže dobře slyší, že ho dojíždí kolona. Jede rychle po krajnici, ne-li až za ní. Jede opravdu rychle, drží se okraje stále sveřepěji. Přece je nenechám metr a půl mě objíždět. Náhle ze silnice vyletí. Zrovna tam byla rokle. Máme tu první mrtvolu.

Omlouvám se rychle za cynismus. Mrtev není. Přežil. A propříště všude nahradím slovo mrtvola slovem „raněný“ a představuji si rovnou možnost dvě. Hle. Submisivní cyklistka (anebo cyklista) se drží kraje. Sviští si. Tu… Nemá zpětné zrcátko, ale vycítí kolosa ze Rhodu. Za ním se vynoří těžké auto s cisternou - asi jako ve Spielbergově filmu Duel. Co teď? Buď nic, nebo… Ta dobrotivá dáma na velocipedu ví, že přece není ve filmu, tím spíše ne Spielbergově, i má pro strach uděláno. Je lepá, nápadná, zažila toho… A přesto si řekne: „Opatrnost nade vše.“ A přibrzdí či zabrzdí a chce kolo svižně strhnout stranou, doprava do vysoké trávy, aby masa cisterny projela a aby nemusela vybočovat jeden a půl metru stranou, což by již TUTOVĚ bylo přes čáru. Hm. Dobře míněno. Ale… Než dáma kolo, které zastavila zbytečně svižně, stačí odstrčit pryč ze silnice, vůz ji zezadu smete. Výsledek? Jedna raněná a jedno zničené kolo.

Upozorňuji na samozřejmost, že prakticky všude v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jsou silnice úzké. Na Hané taky. I proto - obyčejně - ani nemají tu prostřední čáru. Nejedná se tedy ani zdaleka jen o lesní asfaltky a asfaltečky, které by dělaly z poslancova nápadu absurditu. Jedná se o většinu cest v ČSR - a všude má auto předjíždět člověka na bicyklu ve vzdálenosti jeden a půl metru. Prakticky to znamená, že musí značně, značně vybočit. Dostává se do protisměru, i když jen třetinou. Ale stačí. I v náhlé, mírné zatáčce dojde k devastující kolizi s protijedoucím vozem. Nedošlo by k ní asi, kdyby se protijedoucí vůz držel krajnice, ale to nemohl: taky zrovna předjížděl cyklistu. Jinými slovy: jestliže předjíždějí cyklistu dvě auta naráz (což by se samo sebou stát nemělo, ale v tomto zatáčkovém příběhu se to stalo), je – zničehonic – cesta-cestička k domovu ze stran a dohromady o celé tři metry užší. Hm. A kolik metrů na šířku vlastně má průměrná okresní česká silnice? Čtyři a půl?

Stručně řečeno, opět jsou na místě ranění, hned dvě silně poškozená auta (ne-li zcela zdemolovaná), a došlo-li k odmrštění některého z nich, i ranění cyklisté a poškozené bicykly. Mezitím plynou měsíce a zákon ve stylu „zkusíme to“ - respektive „zkusíme to metodou pokus-omyl“ - bude ještě nějakou dobu platit. I teď, kdy čtete, „jaderné“ testy pokračují a počet mrtvých, promiňte, raněných narůstá. Přitom nikdo nevede v tomto smyslu speciálně zaměřenou statistiku (nebo o tom pochybuji) - a i předtím (o to se nehádám) ostatně cyklisté statisticky i nestatisticky umírali; omlouvám se, byli zraňováni.

Navíc mají stezky, že. – Mají. Problém je, že se stezky staly doménou bruslařů, turistů, do sebe zavěšených milenců, maminek s kočárky a rodinných procházek. Sportovní jízda je tu vyloučená, i vyčlenila se značně veliká skupina jezdů, kteří se stezek bojí jako čert kříže. Neradi by někoho zabili a jsou zvyklí něco vypotit. Jsou věrni silnicím.

Je samozřejmě pravda, že tam někteří šoféři doposud předjížděli ona kola i metodou zrcátko těsně vedle levého řídítka. A - občas - cyklista odletěl do vřesu. Právě ty odlety si představoval onen sedící poslanec. Snad i jemu některý cyklista do toho křoví někdy odletěl. A raněn. A tak poslanec zpytoval svědomí a ona následná iniciace nebyla tedy přece druhu „aby se něco vůbec dělalo“.

Předpis bude stejně opět zrušen. Nelze totiž kontrolovat jeho dodržování (to jen tak mimochodem dodávám). Bude zrušen, ale zatím platí, mnozí ho dokonce berou vážně a hle, účastníci provozu jsou předmětem testů.

Proč ne? Jak vám poví každý chirurg na Bulovce: „Je to má práce; ranění byli, jsou a budou.“

Richard Matheson (původní povídka) a Steven Spielberg: Duel, ukázka:

Duel (1971) Official Trailer - Dennis Weaver, Steven Spielberg Thriller Movie HD - YouTube