28.11.2020 | Svátek má René


DOPRAVA: Jděte se vycpat s bicykly

20.9.2010

aneb Mrtvoly jim nevadí…

Některá témata jsou velká, jiná malá. Ale pokud jde někde o mrtvoly, není nic tak malého, aby se o tom nemělo mluvit. I když ti budoucí mrtví padnou za obět „vyšším a ušlechtilým cílům“. Jako je třeba… jako je třebááá ….. cyklistika! Neb cyklistika, lidově řečeno ježdění na kole, je dneska veliké téma, přímo celospolečenské a vysoce morální. Že?

Ale začněme od počátku. Nemám nic proti kolům a bicyklům a podobným vehiklům. Ba naopak. Každý z nás kluků býval v mládí, aniž by to tehdá vlastně tušil, vyznavačem cyklistického sportu. Jen jsme nevěděli, že jezdění na kole bude jednou přímo „světový názor“. Pokrokový, samozřejmě, jak jinak. Jak tuhle vykládal jeden magor z nějaké té aktivistické organizace, tuším z ekologicko-lobbistické party zvané Auto*mat. Nedávno jsem dokonce v novinách dočetl o tom, jak jistý český novinář navštívil jisté odporné americké město. V něm jezdila jenom auta (třeba tam byla cyklistická prohibice, co já vím), dálnice vedly jen jedním směrem (to autor asi blbě napsal anebo mu to někdo blbě zkrátil, někudy se ta auta přeci musela vracet, že?) a v tom městě to bylo vůbec hnusný. Zatímco později navštívil jiné americké město, kde byly parky, jezdila tam česká tramvaj, byly tam bulváry a vůbec to tam bylo úúúúžasný. Páč, jak mu řekl jeden místní, to prý všechno proto, že v městě výborně funguje „cyklistická lobby“. Nikdy jsem si nemyslel, že by zrovna v USA museli být ausgerechnet jen ti nejchytřejší lidi, ale ani jsem je nepovažoval obecně za blbce. Zvláště ne místní zastupitelstva a městské architekty. Pokud by však na to, aby měli v městech parky a stromy, potřebovali v USA silnou místní cyklistickou lobby, bylo by to s nimi asi skutečně moc špatné. Ale oni určitě tak blbí nejsou. To je spíš aktivistický pomatenec ten novinář.

Člověk má všechno poměřovat vlastními zkušenostmi. Jakožto správný kluk z pražského předměstí jsem musel mít kolo. To nebyla ovšem v té době zase tak žádná sranda. Sehnat kolo. Bylo pár let po válce… O mé touze získat kolo, jakékoli kolo, vůbec nějaké kolo, abych byl jako ostatní frajeři, co už kola měli, se dozvěděla jistá paní Wagnerová. Spíš tedy, jak mi dnes dochází, Frau Wagner. Prodávala v Prameni - to byl takový znárodněný koloniál na rohu. Jednoho dne mi sdělila, že by pro mě kolo měla. Ovšem ne zadarmo. Budu jí v krámě pomáhat s úklidem. Večer, až se zavře. A tak se i stalo. Nakonec mi to kolo asi po měsíci dala. Pravila, že její muž je „v lochu“, tedy zavřený, takže kolo nepotřebuje a ona na něm neumí a protože můj tatínek je taky zavřený v lochu (tehdá byl zavřený kdekdo), tak je jasný že na něj nemám peníze. Když nám bolševici všechno sebrali. Takže ona mi to kolo dá. Tedy když jsem si to odpracoval.

Později mně jedovaté huby vzkazovaly, že starý Wagner je zavřený, protože byl ve Wehrmachtu a že to bude „prdel“, až se tam s ním potká můj tatínek, protože můj tatínek byl odbojář proti Němcům . A Wagner i tatínek budou vědět, že já jezdím na starým Wagnerově kole. Lidi dokáží být skutečně roztomilí, že? No anebo byl ten dotyčný dobře informovaný? Protože tuhle „švandu“ estébáci v československých stalinistických lágrech často pořádali. Dali třeba na jednu celu představitele pražského povstání s velitelem německých vojsk, generálem R. Touissantem a podobně. Nebo partyzány a esesáky. No, většinou se nestalo nic. Pamětníci vyprávějí, že si často zajímavě povídali, protože měli silné vzpomínky na stejnou dobu, ale z jiné strany. Skutečně velké svině, nacistické a později, po roce 1950, i komunistické, si vězni brzo po jejich příchodu „podali“. Ostatně táta se od říšských Němců aspoň odnaučil „Iglauer dialekt“ a procvičil si spisovnou němčinu.

Zpět ke kolům! Jezdit na kole ovšem není jen tak. Jak se nás snaží přesvědčit cyklističtí fanatici placení většinou lobby výrobců všeho, co pak zblblým nadšencům prodají. Kola, helmy, rukavice, trika s vycpávkami na zadku … My jezdili v teplácích. Nejdřív jsem jezdil jako většina kluků„pod rámem“, protože to kolo bylo veliký. A my malý kluci. A taky si pamatuji, bylo snad těžší než později slavná kola „Ukrajina“. No možná je tam Sověti po válce vyráběli podle ukořistěné dokumentace. Co já vím. Spodek tepláků vzal brzo za své, neb ho „sežral řetěz“. Když se do něj namotaly spodky nohavice. Pak jsem projel ostnatým drátem v lese Ďábličáku. Zákopy a ostňák tam zbyl částečně po Wehrmachtu, částečně po Rudé armádě: A něco dodali naši vojáci, když hlídali po válce Prahu z vodárenské věže na Ládví.

Roztrhané tepláky - a těch facek doma!!! - a roztržené obočí od ostňáku, škvára v obou loktech, to když mi za jízdy praskla vidlice, a pár dalších karambolů a facek od maminky mě přesvědčily, že jízda na kole zase není taková sranda, jak to na první pohled vypadá. Propagaci jízdy na kole by tehdy považoval každý soudný člověk za blbost. I když se pak rozšířily automobily, v městech, která leží na rovině, třeba v Kralupech nad Vltavou, ve Staré Boleslavi, v Kolíně a podobně, jezdil na kole prakticky každý.

Ale věděli jsme, že máme jezdit opatrně a bezpečně. Kolo bylo vybaveno nejen dobrými brzdami, ale protože i největší idiot věděl, že na sebe musí upozornit další účastníky dopravy, mělo každé kolo zvonek. Nevím, jak nazvat dnešní moderní cyklisty, co se řítí cestičkami v parcích, na nábřežích kolem řek a v tichu lesa jak šílenci třicetikilometrovou, ale i vyšší rychlostí za hodinu, a nemají žádný zvonek ani nic podobného, aby upozornili ostatní. Takže kolem chodců, dětí i starých lidí se řítí jak neřízené střely. Moc dlouho mne zajímala statistika, kolik lidí už takhle zmrzačili anebo dokonce zabili. Ti milovníci sportu a přírody a vůbec představitelé pravých moderních ctností.

Až nedávno. Jak vyplývá ze statistiky Policie ČR, je to doslova malér. A velký. Loni a letos byla situace už tragická. Počet zabitých při dopravních nehodách za účasti cyklistů už desetiletí neustále stoupá.

Jedovatý komentář najdete na webu Dfens. Takže jen stručně:

1. V období 2004 až 2009 se stalo na českých silnicích 24 294 dopravních nehod s účastí cyklistů. Při dopravních nehodách zahynulo v posledních 6 letech 527 cyklistů. Tři tisíce byly těžce raněny. 17 353 lehce.

2. Více než polovinu nehod způsobili sami cyklisté.

3. Každý sedmý cyklistický viník nehody byl opilý. To je více než 14%. Ti pak byli záměrně započítáni mezi „opilé řidiče“, což výrazně zkreslilo celou statistiku a je používáno proti řidičům motorových vozidel jak policií. To celé pak mediálními šíbry pro prosazování skupinových zájmů.. Například Michal Křivohlávek z cyklistického hnutí Auto*Mat (viz zde).

4. Dále (cituji): Cyklisté způsobili v roce 2010 (leden-červenec) o 12 smrtelných nehod více než ve stejném období minulého roku. Počet smrtelných nehod zaviněných řidiči motorových vozidel oproti tomu meziročně klesl o 73, což je asi o 17%. Tzn. že cyklisté jsou nebezpeční čím dál více. Teorie různých buzno*skupin (jak jim říká autor) o tom, že motoristé ubližují nebohým cyklistům křehkým jako křídla motýla s osteoporózou, se tím jeví jako poněkud podivné.

5. Ještě cituji: Cyklisté jsou nebezpeční sami sobě. V letošní soutěži o Bouchalův pohár (to je trefili se do něčeho sami a zahynuli při tom) uspělo již 42 borců na kolech. Na motocyklech se letos zabilo 58 lidí včetně řidičů mopedů a malých motocyklů, a to přesto, že se motocykl zpravidla pohybuje rychlostí asi pětinásobnou než jízdní kolo a pro motocyklisty nebyla vytvořena separátní infrastruktura v podobě cyklostezek.

6. Letos v Ústeckém kraji v červenci zahynulo na silnici 7 lidí. To jsou ty "hromady mrtvol", co o nich pořád hovoří zastánci silničního fašismu při jejich tažení proti řidičům. Z tohoto počtu bylo šest cyklistů a pět z toho vlastní vinou.

Cyklisté jsou při započítání počtu ujetých kilometrů nejnebezpečnějšími účastníky dopravy. Fanatismu a idiocii této lobby však nevadí nic. Žádná fakta. Jako nevadí mrtvoly na silnicích takzvaným ekologům blokujícím dálnice. A jako nevadilo hysterickým novinářům a hlavně novinářkám ječet nedávno z obrazovky že chodec má na přechodu absolutní přednost. To pak při mediálním zmasírování lidí, dle odborných odhadů, stálo život více než sto osob. Když zpitomělí takzvaně „bezpečnostní propagační akcí“ vlezli těsně před vozidlem na přechod. A bylo po nich. Tragické to bylo zvláště u dětí a starých lidí, tedy skupin, které nebyly schopny posoudit realitu a fyzikální zákony. A započítat do kalkulace svého chování rychlost vozidla, reakční dobu řidiče a fyzikální zákony jako třeba hmotnost a setrvačnost. Žádný z těch hysteriků a hysterek vykřikujících o „nutnosti zavést na přechodech absolutní přednost chodců“ neměl nikdy odvahu se omluvit. Anebo aspoň, když přibývalo nehod na přechodech geometrickou řadou, přiznat, že absolutní je v tomto případě jen smrt. A zastavit rozjetý kolotoč zbytečných úmrtí chodů. Pod koly vozidel. Spíš ještě přilévali olej do ohně blábolením o nevzdělaných a neschopných a vůbec idiotských českých řidičích. Pitomé násilné zavedení v Evropě obvyklého systému, který tam vznikal a byl absorbován veřejností po desetiletí, tihle eurohujeři nařídili aplikovat ihned. Což si vyžádalo zbytečné tragedie. Jen když byli dotyční “věrozvěstové“ světoví, že?

Proč o tom mluvím tak sáhodlouze? Abych vás varoval. V těchto dnech vstupuje do praxe idiotické a smrtelně nebezpečné dopravní předpisy týkajíc se cyklisty. Hlavně ve v městech. Statistika říká, že až 80 % nehod cyklistů se odehraje v obci! Za hranicí zdravého rozumu se tak ukazuje nově zaváděný předpis o možnosti, aby cyklisté jezdili v jednosměrných ulicích v protisměru.

Mám s tímto šílenstvím vlastní zkušenost ze Ženevy. Tam tihle dopravní aktivisté už před několika lety doslova rozvrátili městskou dopravu a zapříčinili mně neznámý, ale určitě vysoký počet dopravních nehod za účasti cyklistů.

Jako vždy to začalo báááječnými plány za zdraví měst, za zdraví obyvatel, za svět krásnější a čistší… Nejprve tato aktivistická banda „omezila„ vjezd soukromých vozidel do centra města a jejich parkování. Následně přišlo logicky zvednutí ceny veřejné dopravy. Jezdit do práce a vůbec do centra lidi musí, tak budou platit. To je vynález, co?!? Autobusy poloprázdné a kdo to fyzicky zvládl, hlavně mladí, tak si koupil skútr. Dvoutakt. Ve většině ulic v centru se brzo nedalo dýchat. Skútry parkovaly všude a smrděly děsivě.

Aktivisté „rozvinuli své úsilí“ za další zlepšení aktivní dopravy a „zlepšení ovzduší v městě“, které předtím pomohli zničit, a vynalezli anebo přejali odjinud, to nevím, přesně ty předpisy pro cyklisty, které dnes zavádíme my.

A policie začala silně pokutovat řidiče. A „vycházela“ dle příkazu osvícených radních vstříc cyklistům. Výsledek na sebe nedal dlouho čekat. Ulice byly skutečně brzo plné cyklistů. Ženeva je skoro na rovině. Všude samý cyklista. Silnice, parky a cestičky se změnily v eldorádo cyklistů. Zvláště mladí kluci jezdili po městě jak utržení ze řetězu. Snad v domnění, že je helma a nákoleníky ochrání od všeho, vynašli novou hru. Naučili se například jezdit „na kufru“ osobního auta, kde jim pomáhal sací efekt. Jízda na kole rychlostí 30 km a z mírného kopečka i čtyřicítkou, těsně za autem, to byl adrenalin. Jenže brzdy na kole nejsou tak účinné jako u automobilu a navíc nepočítali s „fyziologickou prodlevou“, takže při zabrzdění často končili nabouraní do kufru auta. Politicky korektní policie téměř vždy dávala vinu řidiči. Místní mne naučili, že když se na auto zavěsí nějaký takovýhle adolescent, hlavu u řidítek a zuřivě šlape metr za vámi, je nejlepší pomalu, pomaličku zastavit. A počkat, až to tomu pitomci dojde, že skutečně dál nepojedete. Až s nadávkou či úšklebkem si pojede najít jinou oběť.

Blbost lidská nemá téměř strop. Jízda cyklistů v protisměru v jednosměrkách je vyvrcholením, přímo gigantickou zhovadilostí! Jak jsem zjistil, vysvětlit tehdá těmhle happy ženevským cyklistům a dneska našim, že při čelním střetu dvou jedoucích vozidel - tedy automobilu a bicyklu - dojde k tragickému součtu obou rychlostí, je prakticky nemožné. Oni nepochopí, že když jede vozidlo třeba jen 30 km/hod. a cyklista jede v protisměru jen 20 km/hod., že je to při srážce, jako kdyby do pevné zdi narazil padesátkou. A teď získají předpis, že mají právo jezdit v protisměru. A že automobilista musí dodržovat předpis. Oni vlastně pak vůbec ne, že?! Jistě si dovedete přestavit, že když jedete autem nebo na motocyklu úzkou jednosměrkou a zpoza rohu anebo ještě lépe z chodníku se proti vám najednou vynoří v protisměru cyklista nebetyčně si jistý, že on na to má právo, je prakticky těžké či spíše nemožné se vyhnout srážce. Jednosměrky jsou totiž, což si navrhovatel a schvalovatel onoho předpisu asi nevšiml, v zásadě úzké. Po tom, co jsem viděl v Ženevě několik skutečně, ale skutečně ošklivých následků takového střetu - řidič auta je v plechu, kdežto cyklista prakticky nechráněný -, přestal jsem, pokud to šlo, jednosměrkami jezdit.

Doporučuji to i vám. Protože je naprosto jisté, že tohle povede k děsivým zraněním a zcela jistě i mrtvým. A pokud jste řidič, budete na vině vždycky vy. Až bude těch mrtvol hodně, oni na to přijdou i nejfanatičtější cyklisté. Jako se poučili i nejšílenější motorkáři, že fyzika platí za všech režimů a člověk je křehká nádoba. Ale do té doby přeci zrovna vy nemusíte za blbost někoho a pro větší zisky výrobců kol a outdoorového oblečení jít sedět do kriminálu.

P. S. Vůbec nechápu, jak tohle mohl schválit kdokoli soudný mezi experty na bezpečnost dopravy. Nebylo to podle nějakého příkazu z Brusele? Anebo to prosadili bezohlední aktivisté a lobbisté výrobců bicyklů sami? No, v každém případě zase přibude zbytečných mrtvých. Většinou mladých. Ovšem to ale přeci ty, co to prosadili, vůbec, ale vůbec nezajímá, že?!



Otestujte s námi balíček kosmetiky JOHNSON’S®. Přihlášení je snadné
Otestujte s námi balíček kosmetiky JOHNSON’S®. Přihlášení je snadné

Vyzkoušejte sadu dětské kosmetiky JOHNSON’S® Bedtime™, která je určena pro všechna miminka od 6 měsíců. Složení se speciální esencí NaturalCalm™...






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.