Bydlím se svou rodinou v Litovli, přímo na kraji uzavřené oblasti. Před chvílí jsem se díval na statistiky a v tomto okamžiku má Olomoucký kraj 57 pozitivních, Uničov 18, Litovel 31. Takže nové případy jen u nás... A to číslo je ještě podceněné, protože v Uničově dnes netestovali. U nás v Litovli se počet pozitivních přes noc zdvojnásobil.
Odhaduje se, že nakažených může být až tisícovka.
Od pondělka u nás platí tuhý režim. Nesmíme z domu, s výjimkou nejnutnějších věcí. Ani na procházku, ani do parku, nikam. Roušky jsou samozřejmostí. Šijí je tady obětavé ženy, rozdávají je zadarmo. Teprve včera dorazily vůbec první zásilky od státu. Dnes dopoledne, 6 dní od vyhlášení nouzového stavu, jsem poprvé viděl, že pokladní v supermarketu dostaly konečně respirátory. Do supermarketu může max. 30 lidí naráz, do lékárny chodíme po jednom. Výjezdy z města hlídá policie. Pošta nedoručuje. Obchody kromě potravin a lékáren zavřené. Život se zastavil.
Zásobování potravinami naštěstí funguje.
Potýkáme se se spoustou nedomyšlených věcí a šílených situací. Lidé, kteří v pondělí jeli ráno do práce, byli policií vráceni.
Velký problém byl u farmy jen kilometr za hranicí zóny, kam policisté nepustili pracovníky se slovy, že na statek už nemůžou lidi mimo naši uzavřenou zónu a že je nějaké chcíplé krávy nezajímají. Lidé, kteří jeli do domova seniorů vystřídat noční směnu, nebyli vpuštěni. Bylo potřeba řešit také firmu, která má na starosti vodovody, tu nelze jen tak paralyzovat! ...atd. atd.
Moje maminka má 92 let a chodí jí důchod a kromě něj příspěvek na péči. Tedy, měl by, ale nedorazí. Pošta neroznáší. Maminka si prý má na poštu dojít. A jestli nemůže, nevadí, důchod jí uloží až na tři měsíce.
Když pominu, že je nepohyblivá, neměla by jako senior nad 70 let vůbec vycházet, že ano. A peníze vlastně na nic nepotřebuje... jsem opravdu zvědav, jak se tohle vyřeší. Logiku to nemá, přece by bylo bezpečnější vybavit doručovatelku ochrannými pomůckami, než nutit seniory jít na poštu a riskovat!
Naštěstí máme skvělé starosty. Jak v Litovli, tak v Uničově. Jejich práce je obdivuhodná. Klobouk dolů. Studenti fungují, Švadleny šijí roušky, město organizuje zásobování seniorů.
Samosprávy fungují. Jaký to kontrast proti chaotickému počínání vlády!
A do toho všeho hrají nervy. Obavy.
Obavy z nakažení nejsou jediné.
Jako OSVČ vím, že se brzy dostanu do problémů. Je třeba splácet hypotéku, platit telefony. Z čeho, když nemůžu pracovat? Ustojím to, jestli se opatření protáhne? O nějaké rozumné pomoci státu si nedělám iluze.
Zaměstnanci se zase obávají, zda dostanou vůbec nějaké peníze a zda zaměstnavatelé mezitím nezkrachují.
Bydlí s námi moje maminka, má 92 let. Nesmíme ji nakazit!
Vedle v Uničově mám dcerky, vnoučata.
A taky kamaráda, který je i se svojí manželkou a dvěma malými dětmi pozitivní. I o ně mám obavy, a nejen o jejich zdraví.
Najdou se lidé, kteří hledají viníky a vyhrožují.
A nejistota, co vše ještě přijde a jak dlouho to potrvá. Nezbývá než doufat, že dosavadní opatření zaberou a podaří se nákazu udržet pod kontrolou. A že nebude potřeba podobná opatření přijmout v celé republice.
Litovel, 18.3.2020