Vážený pane učiteli,

dnes už je to velmi dávno, co jste byl ve třídě naší neschopností či nevhodným chováním uveden do stavu značné nelibosti, jež byla jistě důvodná, nebyla to žádné legrace, když jste se po válce vrátil Mauthausenu a nalezl svoji bohatou knihovnu rozkradenou, vždyť i já ztrácím klid a nervy a v žádném zajetí nebo koncentračním táboře nebyl a před zhoršením již ne právě nevalných poměrů v Čechách přijezdem tanků z východu unikl jsem na západ, ač svou domovinu a město Praha jsem vždy miloval; pomyšlení na případnou budoucnost syna, který právě začal chodit do školy, vedlo nás k rozhodnutí, ale to teď nechci hodnotit a zpytovat. Toho kroku jsem nikdy nelitoval, ale stejně tak nezapomněl na svůj domov, a to ani v domově druhém a třetím, to již ve svobodném světě .

V podstatě se nám podařilo naplnit ono přísloví Každý svého štěstí strůjcem, ač mnohdy záleží najen na našich schopnostech, ale i okolnostech objektivních. Většinou ale asi nic nemůže trvat věčně, jak už jste nás o tom sám učil jako znamenitý znalec klasiků, a tak poměry, které mne (nás) vyhnaly do ciziny, dočkaly se svého konce a když jsem se po jednadvaceti letech opět prošel po Karlově mostě a pak, ano, pak, pane učiteli, když jsem vešel do nádherného pražského metra a ozvalo se nahrané hlášení: Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají! v té chvíli jako byste se ocitl vedle mne, pane učiteli, v tu chvíli slyšel jsem váš varovný hlas: -Je pozdě, známečky nenahoníš, dveře se zavírají!-

Píši Vám ale tento dopis vlastně kvůli jiné Vaší větě hřímané ve chvílích, kdy naše zabedněnost či menší nebo větší drzost žáka dohnala Vás k tomu, abyste sdělovat své pocity větou, která se mi, ano, je tomu přesně tak, pane učiteli, znovu a znovu připomíná. -Hnus mě jímá!- Ano, tehdy jste mohl takto hřímat bez obav postihu a tu se ocitám u samého jádra věci, důvodu tohoto mého dopisu Vám, vážený pane učiteli. Ale ještě, nežli se pokusím sdělit svoje myšlenky a pozorování, jež mne vedou k tomuto psaní, uvědomil jsem si už nekolikrát, že Vy patříte k těm několika málo kantorům, kteří, ač přímo a nebo nepřímo, po čase a za jiných okloností, obohatili můj život a protože Váš předmět byla čeština a tím tedy i literatura, navzdory oněm snad až divokým scénám ve třídě (nebo díky nim) mám k češtině a literatuře jako takové silný vztah, ač profesí jsem technik. Ano, i z Vaší citace Litera scripta manet, aneb Co napsáno jest, platí, vzal jsem si a nadále beru poučení a k tomu mohu dodat moudrost nikoli klasickou, ale lidovou, což mnohdy není nijak odtažité ... a sice: Řeč se mluví a pivo se pije.

-Hnus mě jímá!- volal jste silným hlasem do třídy a já teď, jak sleduji dění, onu stále rychlejší proměnu světa a lidského obcování v něm, dobře Vás slyším.

A teď už mi jen zbývá, abych sdělil, že mám stejný pocit, jako Vy jste měl jistě důvodně před mnoha lety, a proč je tomu tak. A budu se snažit nevynechat nic důležitého, obávám se však, že moje bilance nebude úplná, hlavně snad proto, že s plynutím času přibývá více nelogických neuvěřitelností, jež vznikají z dnešní novodobé ideologie, která v přůběhu pár desítek let vystřídala ideologie jiné, nacismus, fašismus, komunismus. Tyto historicky známé a lidstvem prožité ideologie se dnes, proměněny v jakýsi konglomerát, směsici těch nejhorších prvků a složek oněch ismů, dostavují a na život působí. Hrůzné je, že výsledkem této společensko-politické tsunami levicového, neomarxistického liberalismu, vlastním propočátkem je opět, jako tomu bylo vždy při proměnách politického klima ... slovo! Ano, vážený pane učiteli, slovo, kterého Vy jste byl mistrem, věrozvěstem! Je to ale slovo proměněné k nepoznání, nahrazované slogany, hesly, prapodivnou poťouchlostí jeho tvůrců. Slovo takto dnes znetvořované je prvopočátkem katastrofy, která od slova vede k činům. K hrozbám, nařčením, k neoprávněné klasifikaci znamenající zlo. A již s podivuhodnou snadností až samozřejmostí pravda, jakkoli snad relativní, je nahrazována lží, respekt k právnímu řádu upadá, spravedlnost nahrazována je bezprávím, naděje v návrat k normálnosti obavami.

A pak už od slov je jen krůček k činům a to byste dneska žasnul, vážený pane učiteli, nad tím, jak levicový liberál stal se cenzorem a troufnul si dokonce i na klasiky, které Vy jste tak obdivoval, o nich nám sděloval to nejpodstatnější... a země pokroku, Spojené státy americké, jejich levicový intelektuál ozdobený tituly, nad jejichž podstatou a získáním byste, pane učiteli, žasl a kdoví jakou větou byste ulevil svému oprávněnému údivu a rozhořčení, tento intelektuál (tedy to je než takové zjednodušení, jde samozřejmě o mnoho takových) jal se rabovat díla klasiků a chutě pouští se do přepisování dějin, velikání americké historie obviňováni jsou s rasismu, neb některý z nich měl za služebnou černošku, za šoféra černocha, s nimiž žili v dokonalém souladu. Pomníky významných mužů historie jsou demolováný nebo nepříčetným davem hanobeny.

Nevím, zda byste pochopil, jak mohlo dojít k tomu, v co se čas od času proměňuji americké university, když na programu je řečník obhajující svobodu slova a názoru a místo skript v rukou studentů objevují se klacky a zápalné louče, vstoupení řečníka je znemožněno a dochází k ničivému dílu, vytloukání oken, výkladních skříní, běsnění ohněm. K dílu, jaké jste nezažil ani v tom Mauthausenu, ano, pane učiteli. Kdybyste ne právě příliš dávno sledoval se mnou filmové záběry takového běsnění, už Vás slyším, jak byste opět lamentoval:

-Hnus mě jímá!- a ten hnus jímal by i mne, a jímá bez Vaší přítomnosti a to, že k podobným jevům nedochází pravidelně, nezaručuje, že se nebudou opakovat. Budou, protože respekt k právnímu řádu, respekt k rodině a manželskému svazku, v USA snad ještě menší nežli v Evropě, šíří se jako nákaza ... na rozdíl od Vašeho času, pane učiteli, našinec dneska má nový problém, nové nebezpečí hrozí západním demokraciím, způsobu života, ba i vybudovanému blahobytu, do existenčního procesu už v sedmdesátých letech dvacátého století vstupily nové síly, vzniklo nové nebezpečí, a to nejen přírodních katastrof, ale migrace nezvaných členů jiné víry a jiného způsobu života.

A dneska byste, pane učiteli, už Evropu, hlavně tedy mnoho krásných evropských měst, sotva poznal, snad ale, naštěstí Prahu, ano, tam, jak se zdá, ještě logika, soudnost a selský rozum neopustily mysl těch, kteří jsou za osud země zodpovědni, jenomže ta lidská tsunami zvaná migrace je příliš mohutná a mechanismy politiků a hodnostářů příliš chabé, rád bych věděl, jaký byste měl názor na novoty, které jste už nemohl poznat a zhodnotit, na EU, dvacet osm evropských států sdružených, dovolím si sdělit, že vytvořených jako protiváha ke Spojeným státům americkým, tedy protivváha nevojenská, ale ekonomická, a teď snad dobrý to úmysl dostává trhliny, a to právě tou zmíněnou tsunami nezvaných, ale to jsem se ještě nezmínil o tom, jak od člověka heterosexuálního s plynoucím časem odpadává stále více nadlidí, kterým potomstvo Evy a Adama nezdá se dostatečným, a tak jako sadař roubováním vytváří nové odrůdy plodů, tak dnešní ideologie politické správnosti (moc by mne zajímalo, jak Vy byste si tuto ideologii vyložil) vytváří docela nové společenství, jež značně se vyznačuje nerozhodností, v tom ohromném druhu možností krom oné historicky dávné a dosud platné, svou odrůdu si vybrat.

Velice byste žasnul, pane učiteli, co dnes vaši kolegové a kolegyně musí vykládat svým žákům, a to na všech stupních a vrcholem pak je levicový, PhD tituly vybavený profesor sdělující svým universitním posluchačům nauky směřující k eliminaci mnohého, co činí křesťansko-židovskou kulturu snad dosud nejvyšší. Nejsem už dávno mladík, pane učiteli, a tak klidně tvrdím, že z toho, co byste dneska na tom našem světě viděl, kdybyste měl tu nadpozemskou možnost, z toho by se Vám, jak v Čechách se říká, protáčely panenky!

A tak jsem rád, že to možné není, protože jste si v životě užil nepříjemností víc než dost a protože moje úcta k Vám, za to, čím jste můj život obohatil, nadále trvá, a tak nebudete vyrušen z věčného klidu.