Tiskové prohlášení nevládní protikorupční organizace

Nevládní protikorupční organizace Růžový panter včera uspořádala mimořádnou tiskovou konferenci k situaci v Národním bezpečnostním úřadu.

editelka organizace Iveta Jordanová informovala o probíhajícím šetření podezření manipulace s bezpečnostními prověrkami, které více než rok šetří policie a pojala obavy, že policie šetření úmyslně protahuje. Vyvracela stanovisko policejního vyšetřovatele, který nespatřuje zásadní problém ve skutečnosti, že u některých pracovníků NBÚ a dalších osob nenechal NBÚ provést tzv. činnostní šetření Bezpečnostní informační službou, ale např. pouze ÚZSI. (Zpravodajské služby neodpovídají za vyhodnocování bezpečnostních rizik, ani za vydání či nevydání prověrky, ale na základě zadání NBÚ vyhotovují činnostní šetření v rámci svých pravomocí). Ředitelkou organizace bylo upřesněno, že ÚZSI smí ze zákona zasahovat pouze do záležitostí se „zahraničním aspektem“, v případě, že se některé osoby vyskytovaly převážně na území České republiky, měla k těmto osobám jednoznačně provést činnostní šetření i BIS, neboť ÚZSI nemůže ze zákona provádět činnostní šetření tam, kde chybí „zahraniční aspekt“. Takové osoby, nejsou-li šetřeny i BIS, nemohou být prověřeny dostatečně.

Jordanová uvedla, že podle informací Růžového pantera stále v NBÚ údajně pracují lidé, kteří nejsou dostatečně prověřeni BIS, patří mezi ně i bývalý funkcionář ZO KSČ a pracovník předlistopadového MV, který je v NBÚ ve vedoucí funkci s bezpečnostní prověrkou na nejvyšší stupeň utajení. Vyzvala dále novináře, aby se dotazovali NBÚ jak dopadla tolik mediálně prezentovaná interní kontrola bezpečnostních prověrek v NBÚ, o které se delší dobu ředitel NBÚ Jan Mareš vůbec nezmiňuje.

Trestní oznámení bylo podáno i ve věci provádění bezpečnostních prověrek právnických osob, neboť NBÚ porušoval v řadě případů zákon a prověrky pro firmy vydával „od stolu“, nejezdil kontrolovat stav věci do terénu, což mu ukládá zákon.

Jordanová dále zmínila kontrolní závěr Nejvyššího kontrolního úřadu, který uvádí, že „finanční kontrola nebyla v kontrolovaném období v podmínkách NBÚ organizována takovým způsobem, aby byla zjištěna přiměřená jistota, že tato kontrola podává včasné a spolehlivé informace o hospodaření, které jsou podkladem pro zajištění účinného řízení výkonu veřejné správy při plnění schválených záměrů a cílů“. NKÚ upozornil mj. na nedodržování zákona o zadávání veřejných zakázek a poukázal na značný nepořádek v evidenci střeliva ve vlastnictví NBÚ (NBÚ přestože je to správní úřad, sám sebe nechal ozbrojit, má stále platnou zbrojní licenci), dále NKÚ poukázal na uložení 1 250 ks nábojů ráže 9 mm bez jakékoliv evidence stanovené zákonem a na to, že NBÚ nevedl knihu o provedených cvičných střelbách. Také konstatoval, že kontrola, kterou provedl samotný Úřad, nedostatky v evidenci střeliva nezjistila.

K případu Vladimíra Šiši bylo řečeno, že není pravdou, že měl Vladimír Šiša ve své pravomoci pouze právní odbor a odbor provozně technický, Vladimír Šiša měl ve své pravomoci také Odbor bezpečnostní a krizového řízení, tento odbor prověřuje zaměstnance NBÚ a není zcela zřejmé, do kterých databází měl Vladimír Šiša, jako nadřízený tohoto odboru, přístup.

Host tiskové konference RNDr. Rudolf Přibil, CSc., bývalý zaměstnanec NBÚ, sdělil, že mu nyní nebyla vydána bezpečnostní prověrka z důvodu, že neoprávněně nakládal s utajovanou skutečností ve stupni utajení „Vyhrazené“ (což měl být telefonní seznam NBÚ) a s utajovanou skutečností ve stupni utajení „Důvěrné“ (telefonní seznam ÚZSI z doby, kdy pan Přibil na ÚZSI pracoval). RNDr. Rudolf Přibil se k situaci vyjádřil tak, že si je jistý tím, že jako utajený nikdy tento dokument v ÚZSI nepřebíral, že ani tímto způsobem označený dokument nikdy neviděl, proti rozhodnutí NBÚ podal rozklad a je připraven se domáhat spravedlnosti u soudu, bude-li to nutné. NBÚ podal dokonce v minulosti na RNDr. Přibila trestní oznámení z důvodu podezření na spáchání trestných činů vyzvědačství, zneužívání informací v obchodním styku a ohrožení utajované skutečnosti. Trestní oznámení bylo odloženo s tím, že tvrzení oznamovatele (NBÚ) nebyla prokázána. RNDr. Rudolfa Přibila kontaktovala v této době BIS. RNDr. Rudolf Přibil předal BIS některé informace o kontroverzních praktikách v NBÚ, které však nespadaly do kategorie utajovaných skutečností. Ředitelem NBÚ byl tehdy Ing. Tomáš Kadlec, bezpečnostním ředitelem Martin Hejl.

Iveta Jordanová zmínila, že v NBÚ neplatí při vyhodnocování bezpečnostních rizik stejný metr. NBÚ evidentně nespatřuje bezpečnostní rizika v tom, že byl někdo konfident STB, případně vyzradil telefonicky utajovanou skutečnost nebo že má finanční závazky, které splácí z rozhodnutí soudu. Bezpečnostním rizikem, které zapříčiní nevydání prověrky ale může být podle NBÚ arch s telefonními čísly bývalých kolegů, o kterém se spekuluje, zda-li byl utajen či nebyl. O odebrání tohoto předmětného archu totiž údajně NBÚ nesepsal protokol, je nyní tedy těžké dokazovat, co vlastně RNDr. Přibilovi tehdy při kontrole bylo odebráno.

V souvislosti s tím, že mediálně byly popsány vztahy bývalého ředitele NBÚ Tomáše Kadlece a jeho podřízeného Martina Hejla na nedávno zastřeleného Františka Mrázka, Iveta Jordanová zmínila, že podle informací Růžového pantera bezpečnostní složky státu v minulosti monitorovaly setkání 4 osob ve vinárně Obora v Praze 6 Dejvicích, kterého se měl zúčastnit Martin Hejl, dnes odsouzený bývalý ministr financí Ivo Svoboda, jeho poradkyně, rovněž dnes odsouzená Barbora Snopková a nedávno zastřelený František Mrázek. Předmětem jednání mělo být pořízení sídla NBÚ. Budovu Úřad zakoupil od společnosti ECM, o které se v médiích hovořilo v souvislosti s půjčkou ČSSD. Týdeník Euro 23. 2. 2004 napsal:

„Firma ECM, za níž stojí podnikatel Karl-Heinz Hauptmann, v minulosti tajně finančně vypomáhala ČSSD. Partaji poskytla dvacet milionů korun v době, kdy měla obstaveny bankovní účty. Nejde přitom o první případ, kdy si státní úřad vyhlédl za své sídlo objekt ECM. V roce 2000 koupila Zemanova vláda od této firmy za 616 milionů budovu pro Národní bezpečnostní úřad. Nutně to svádí k podezření, že se nejsilnější vládní strana touto cestou odvděčila svým mecenášům“. (Zdroj Euro, autor Jiří Pšenička).

Jordanová na tiskové konferenci také uvedla, že se v souvislosti s těmito podezřelými vztahy, organizace Růžový panter pokoušela zjistit, jaká je situace kolem vyšetřování někdejšího pokusu o vraždu podnikatele Ivana Lhotského. Tato kauza byla dávána do souvislostí právě s Františkem Mrázkem. Organizace zjistila, že trestní spis odešel z oddělení vražd v Kongresové ulici na Útvar pro odhalování korupce spolu s někdejším vyšetřovatelem kauzy Lhotského Oldřichem Koppem (před listopadem 1989 politruk policejního ředitelství Praha západ, absolvent studií v Leningradu), který dnes vyšetřuje kauzy Radovana Krejčíře. Jordanová se dotazovala na tento podezřelý manévr bývalého ředitele ÚOKFK Jiřího Pálky i bývalého náměstka policejního prezidenta Jaroslava Macháněho, bohužel dodnes organizace nemá zpětnou vazbu.

Faktem je, že František Mrázek po celý čas neměl s policií výrazné problémy, naopak nyní vyplouvají průběžně na povrch jeho velmi podezřelé nadstandardní kontakty na bezpečnostní složky a policejní aparát. Radovan Krejčíř je, a jistě právem, stíhán kvůli řadě trestných činů.

Faktem také je, že Radovan Krejčíř odešel během domovní prohlídky, po které měl skončit ve vazbě, ze své vily a docestoval až na Seychelly, Františka Mrázka před nedávnem zastřelil neznámý vrah.

Iveta Jordanová uvedla, že organizace Růžový panter se vždy postaví za osoby, které za takovéto mimořádné situace umožní zveřejnit záznamy odposlechů, které dokazují naprosto nezvládnutou personální politiku strategické instituce.

Je velice znepokojující, že každý premiér od roku 1998 se odhodlal vykonat určité dílčí kroky směrem k NBÚ vždy až po uveřejnění nehorázných skandálů, žádný premiér si nevybral jako svojí prioritu to, aby byl v NBÚ pořádek, aby byl z NBÚ důstojný respektovaný úřad a nevznikaly sebemenší pochybnosti o rozhodování v tomto úřadu, byť za cenu razantnějších změn, které by jistě byly pro Českou republiku důstojnějším řešením než poslech pobuřujících záznamů telefonních hovorů bývalého zaměstnance Úřadu v médiích.

Premiér je nadřízeným ředitele Národního bezpečnostního úřadu a měl by si toho být vědom za každých okolností.