Ústavní soud odmítl ústavní stížnost organizace Růžový panter ve sporu s žalobcem Tomášem Paclíkem.

Tento spor je veden jako střet práva na svobodu projevu a ochranu osobnosti. Růžový panter má za to, že svobodě slova, nezbytné v demokratickém státě, nebyla českými soudy poskytnuta ochrana, jak ji zaručují standardy evropského ústavního práva. Organizace se proto obrátí na Evropský soud pro lidská práva, aby posoudil, zda rozhodnutí českých soudů bylo spravedlivé a obstojí tak se zárukami Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která ve svém článku 10 garantuje svobodu projevu. Máme za to, že pokud bychom tak neučinili, nechali bychom bez povšimnutí zásah do nejvlastnějších principů, na nichž má být každá demokratická společnost vybudována.

Organizace Růžový panter podala k Ústavnímu soudu ústavní stížnost ve věci sporu se žalobcem Tomášem Paclíkem, který organizaci žaloval kvůli tvrzení v tiskové zprávě, jež byla sice pravdivá, ale podle závěrů soudů použitou formulací „vyvolávala dojem“ nepravdivosti, čímž organizace měla zasáhnout do práv žalobce a snížit jeho čest a důstojnost. Soud uložil organizaci kromě povinnosti uhradit soudní náklady i pokutu ve výši 100.000 Kč, povinnost omluvit se žalobci v deníku Právo a na svém webu a stáhnout celou tiskovou zprávu z internetu. Nyní Ústavní soud odmítl ústavní stížnost organizace Růžový panter. Pouze díky podpoře veřejnosti se organizaci podařilo uhradit veškeré finanční závazky vůči žalobci a organizace tak nebyla nucena vstoupit do likvidace.

Organizace Růžový panter uvedla řadu argumentů a žádala po všech stupních soudů, aby se s nimi relevantně a především věcně vypořádaly.

Ústavní soud uvedl, že nepovažuje za nezbytné opakovat argumentaci obecných soudů a Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud však pouze opakoval argumentaci Vrchního soudu a ten opakoval argumentaci soudu prvního stupně. Na konkrétní argumenty organizace Růžový panter tak ve výsledku neodpověděl nikdo.

Usnesení Ústavního soudu obsahuje výhradně obecné formulace postrádající jakýkoli konkrétní argument. Ústavní soud uvedl, že ve věci samé se jedná „pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují“. Dále uvedl, že „je zřejmé, že argumenty stěžovatele míří toliko k tomu, aby Ústavní soud zaujal jiný právní závěr a aby tento právní závěr aplikoval odlišně, než jak učinily obecné soudy“. Ústavní soud pak bez sebemenších vlastních zdůvodnění uvádí, že nepovažuje za nezbytné argumentaci uvedenou obecnými soudy opakovat a postačí na ni toliko odkázat.

Organizace Růžový panter se domnívá, že ústavní stížnost zpravidla bývá podávána vždy, kdy účastník soudní pře nesouhlasí s argumentací obecných soudů a očekává, že jeho argumenty posoudí Ústavní soud ve světle ústavněprávního rozměru. Toto je totiž jedním ze smyslů existence Ústavního soudu. Ústavní soud však bez bližšího vysvětlení konstatoval, že předmět sporu ústavněprávní roviny nedosahuje, ačkoli je svoboda slova chráněna předpisy několika mezinárodních úmluv, Štrasburským soudním tribunálem a koneckonců i výslovně českou Listinou základních práv a svobod.

Smyslem předmětné tiskové zprávy bylo hodnocení případu jako typické situace, kdy dochází k propojování světa politiky se světem podnikání a zločinného podnikání a kde může dojít ke vzniku klientelismu. Z kontextu je zřejmé, že kombinace informací obsahuje hodnotící soud ohledně vazeb, jejichž účastníky byli nynější ministr vnitra Ivan Langer, žalobce Tomáš Paclík a dnes odsouzení obchodníci s LTO Vratislav Kutal a Milan Šišma.

(Ivan Langer byl s Vratislavem Kutalem na společné cestě na Kilimandžáru, Ivan Langer pronajímá část svého domu Tomáši Paclíkovi, Tomáš Paclík byl jmenován přímo Vratislavem Kutalem do představenstva papírenské firmy Morpa, a to v době kdy zároveň působil jako veřejný činitel – zastupitel ve městě Zábřeh (ODS), Tomáš Paclík poskytoval a poskytuje komplexní daňový servis dalším firmám, které byly ve vlivu Vratislava Kutala až do doby jeho nastoupení k výkonu trestu.)

Soudy opřely svá rozhodnutí o jediné slovo „spolčil se“, které organizace zvolila pro pojmenování skutečnosti propojení pana Paclíka v rámci jeho podnikatelských aktivit na pana Kutala, s nímž podnikl společnou dovolenou pan Ivan Langer. Ten tuto vazbu na pana Kutala označil za náhodu a Růžový panter se tedy polemicky tázal, zda jeho vazba na pana Paclíka (pan Langer mu pronajímal část svého domu v Olomouci), jenž byl rovněž propojen na pana Kutala, je další ze série náhod. Použitý výraz „spolčil se“ však má podle soudů trestně právní význam a způsobil údajnou nepravdivost tvrzení v tiskové zprávě, která se stala předmětem sporu.

Ve věci projednávané Ústavním soudem pod sp. zn. I ÚS 367/03 (o které ovšem nerozhodoval IV. senát), byl obecnými soudy přisouzen pojmu „mafie“ jeden jediný význam negativní informace, ačkoliv podle Ústavního soudu má tento pojem významů více a dále má i svůj hodnotící význam. Proto ve věci sporu Vondráčková c/a Rejžek Ústavní soud všechna rozhodnutí podřízených soudů zrušil a poskytl ochranu svobodě projevu realizovanou panem Rejžkem. Růžový panter ve své věci stavěl svou argumentaci na závěrech, že propojení všech osob bylo prokázáno a užitý výraz „spolčení“ nemá jeden jediný význam jako negativní informace, ale má i význam hodnotící.

Všechny stupně soudů hovořily o termínu „spolčil“ jako o termínů trestně právním, aniž by však provedly jakoukoli jazykovou analýzu tohoto slova. Slovo spolčení pochází od slova společník či spolek a samo o sobě je neutrální, pokud jde o hodnocení ve smyslu pozitivní/negativní. Pouze ve spojení s dalšími slovy ve vazbách jako „zločinné spolčení“ nebo „spolčení ke spáchání“ – viz např. trestní zákon nebo zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, dostává výhradně negativní význam. Pokud by Růžový panter hodlal akcentovat tento význam slova spolčení, uvedl by je ve spojení „zločinné spojení“ nebo podobně; to však neučinil a nelze mu takto kategoricky vkládat do úst něco, co neuvedl.

Toto však nepřipouští nebo nechtějí připustit obecné soudy a bohužel ani soud Ústavní, ba co víc, na argumenty organizace žádný ze soudů nereagoval. Logicky se proto nabízí obecná otázka, zda-li někdejší politická kariéra či úzké vztahy s politiky u některých soudců nezpůsobují to, že je práh jejich citlivosti u možnosti vést polemiku vyhraněnějším a ostřejším způsobem, nastaven mimořádně nízko, tj. proti novinářské svobodě. (JUDr. Miloslav Výborný – bývalý politik, 1990 – 2003 poslanec a člen KDU-ČSL, 1996 – 1998 ministr obrany ve druhé vládě Václava Klause, poslaneckého mandátu se vzdal těsně před jmenováním Ústavním soudcem; JUDr. Vlasta Formánková - v roce 1980 odsoudila vedoucího plzeňské restaurace Čermáka k desetiměsíčnímu nepodmíněnému trestu odnětí svobody za jeho vyjadřování ke schůzi občanského výboru, jako okresní soudkyně se zúčastnila senátní volební kampaně, ve které podpořila kandidáta ODS, jako Ústavní soudkyni ji prezidentu republiky „doporučil“ senátor Šneberger – ODS; JUDr. Vojtěch Cepl – dříve Unie svobody; podle některých médií údajně měly v minulosti soudkyně Vrchního soudu úzké vztahy s KSČ.)

Výraz „spolčení“ je zcela jistě možné označit za expresivnější v souvislostech, ve kterých byl uveden v předmětné tiskové zprávě.

Jestliže je ale vedena diskuze o „...majetkové trestné činností, snad největšího vůbec známého rozsahu v dějinách české kriminalistiky“ (jak sám uvedl soud prvního stupně), jestliže Vratislav Kutal byl policistou mající povinnost řešit hospodářskou kriminalitu, a přitom čile obchodoval s LTO, jestliže byl vazebně stíhán a následně odsouzen za závažné kriminální delikty násilného charakteru a jestliže se prokazatelně stýkal s nynějšími vrcholnými politiky a jestliže státní rozpočet utrpěl škodu v miliardových objemech, přičemž státní orgány škodu po pachatelích ani nevyžadovaly a nevyžadují, jestliže Vratislav Kutal přímo jmenoval pana Paclíka, který byl v té době veřejně činnou osobou, do představenstva firmy Morpa, která byla čistě ve vlivu Vratislava Kutala, přičemž další firmy v jeho vlivu byly klienty žalobce Paclíka v rámci jeho podnikání, a vazby těchto osob na tehdy stínového ministra vnitra Ivana Langera jsou prokázané, je expresivnější pojetí diskuze a názoru na tyto jevy zcela na místě. Na tom organizace Růžový panter trvá, právě z tohoto důvodu je přesvědčena o tom, že spor se ústavně zaručených práv na svobodu projevu dotýká zcela zřetelně a obrátí se se stížností na Českou republiku k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Snahou organizace Růžový panter není nic jiného než důslednost a dosažení práva na svobodu projevu a zastavení rozmělňování principů a stěžejních základů demokracie. Spor tohoto charakteru Česká republika před Evropským soudem dosud nevedla. Naproti tomu se Evropský soud zastal ohrožení svobody slova v několika případech proti Slovensku (ve věci stěžovatelů Feldek – rozsudek 12.7.2001, Rádio Twist – rozsudek z 19.12.2006, Klein – rozsudek z 31.10.2006).

Dne 22. listopadu 2007

Nevládní protikorupční organizace