Dne 11. 8. 2007

Server Aktuálně.cz zveřejnil 10. 8. 2007 článek Tomáše Fránka Muž spojený s Langerem dosáhl omluvy.

Podle Usnesení, publikovaném na webu Nejvyššího soudu České republiky, Nejvyšší soud zamítl dovolání nevládní organizace Růžový panter ve věci žaloby Tomáše Paclíka s tím, že se ztotožňuje s právním názorem Vrchního soudu v Praze a proto za tohoto stavu není možno dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu hodnotit jako rozhodnutí mající po právní stránce zásadní význam, jak to má na mysli ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř.

Nejvyšší soud souhlasil s odvolacím soudem, který uvedl, že publikování nepravdivých či zavádějících informací nelze zahrnout pod právo veřejnosti na informace a právo na svobodu projevu, neboť obsahem práva na informace je právo na informace pravdivé a objektivní a právo na svobodu projevu je omezeno právě chráněnými právy jiných osob.

Nevládní organizace Růžový panter trvá na tom, že v souvislosti se žalobcem Tomášem Paclíkem (dříve radní v obci Zábřeh na Šumpersku, dnes podnikatel a mj. obchodní ředitel společnosti Veolia Voda Česká republika a.s.) a Ivanem Langerem žádné nepravdivé informace nezveřejnila.

Tisková zpráva organizace Růžový panter, která je předmětem sporu, neuváděla nic jiného, než fakta. Soudy vydaly a potvrdily rozsudek na základě chybné interpretace jedné věty. Organizace Růžový panter trvá na tom, že interpretace, kterou soudy použily, je v rozporu s pravidly českého jazyka. Rozhodnutí považuje za ohrožující svobodu projevu a ústavní práva.

Nejvyšší soud se nezabýval rozlišením mezi skutkovým tvrzením a hodnotícím úsudkem.

Předmětná tisková zpráva, především vyzývala tehdejšího poslance a současného ministra vnitra Ivana Langera, aby objasnil své vztahy s podnikatelem Tomášem Paclíkem, neboť firma Tomáše Paclíka, zabývající se daňovým poradenstvím, byla nájemcem v jeho domě v Olomouci. Tomáš Paclík byl v době, kdy zároveň vykonával funkci radního v obci Zábřeh, členem statutárního orgánu firmy Morpa, kterou přes společnost Olšanské papírny vlastnil Vratislav Kutal, někdejší obchodník s lehkými topnými oleji. Ten také Tomáše Paclíka přímo jako člena správní rady firmy Morpa navrhl, což bylo prokázáno u soudu. S Vratislavem Kutalem se Ivan Langer setkal, údajně náhodně, během výpravy na Kilimandžáro. Vratislav Kutal byl v době, kdy Tomáš Paclík působil ve firmě Morpa, již vzat do vazby z důvodu podezření ze závažné kriminální činnosti a později (v době vydání předmětné tiskové zprávy) pravomocně odsouzen. Stejně tak Milan Šišma, další někdejší obchodník s LTO, který ve společnosti Morpa působil v dozorčí radě.

Mandátní smlouva, kterou měl Tomáš Paclík s firmou Morpa uzavřenu, mu umožňovala ukončení spolupráce pro nedůvěru. Toho Tomáš Paclík nevyužil, čímž dal najevo, že mu vazební stíhání Vratislava Kutala a Milana Šišmy nevadí, a to ani jako v té době veřejnému činiteli. Tomáš Paclík dokonce uvedl ve svém vyjádření nejvyššímu soudu, že není a nebyl osoba veřejně činná. (Doslova: sdělení „zasahuje do osobnostních práv osoby stojící mimo politiku a veřejný život“ a „konkrétně nižší úroveň ochrany jsou povinny strpět pouze osoby veřejně činné, přičemž žalobce znovu opakuje, že takovou osobou nebyl a není“.) Žalobce Tomáš Paclík se domáhal absolutní ochrany před zveřejňováním informací o souvislostech s jeho podnikáním. Dokonce v žalobě přímo uvedl, že „nemohl mít při veškeré povinné opatrnosti, žádnou vědomost o jiných aktivitách pana Kutala a pana Šišmy.“ Tomu lze jen stěží uvěřit, když o důvodech stíhání Vratislava Kutala a Milana Šišmy rozsáhle informovala celostátní i regionální média.

Organizace se nemůže ztotožnit se závěry soudů, že v daném kontextu zveřejněné větné spojení „žalobce se spolčil svého času v rámci svých podnikatelských aktivit s osobami odsouzenými za přípravu vraždy související s LTO“ vyvolává jakýsi dojem, že žalobce přímo obchodoval s LTO, případně se podílel na přípravě vražd, a proto má být toto tvrzení hodnoceno jako nepravdivé. Tato striktní konstrukce soudu je podle organizace nepřijatelná a v rozporu se sémantikou českého jazyka, což nakonec svým názorem potvrdil i Ústav pro jazyk český. Smysl správně pochopila i veškerá média, která obsah této tiskové zprávy zveřejnila a komentovala. Soud ke svému závěru dospěl tak, že vycházel z názoru, že termín „spolčil se“ je možné vnímat „průměrným občanem“ (doslova) pouze v trestně právní rovině a na základě této konstrukce uložil organizaci povinnost se za výrok omluvit prostřednictvím nepřesné formulace, kterou navrhl žalobce a žalobci uhradit kromě soudních výloh i 100.000 Kč jako zadostiučinění za poškození dobré pověsti. V trestním zákoně je však pojem „spolčení“ používán výhradně ve spojení „zločinné“, a to právě proto, aby byl význam termínu specifikován. Takové spojení však organizace ve své zprávě v žádném případě nepoužila. Proto má v napadené tiskové zprávě výraz „spolčení“ význam jiný. Organizace přesto nabídla v mimosoudním jednání žalobci nahradit tento termín např. slovem „spojil“, či „propojil“, ale to žalobce odmítl a požadoval omluvu v plném rozsahu podle svého návrhu s tím, že jako osoba stojící mimo veřejný život má právo na absolutní ochranu své osobnosti.

Organizace Růžový panter je přesvědčena, že soudy rozhodovaly nesprávně.

Kromě toho, že se organizace nemůže ztotožnit se závěry soudu po stránce obsahové, je pro organizaci vydaný a potvrzený rozsudek likvidační. Ve věci připravuje Ústavní stížnost. S případem seznámí novináře a veřejnost na tiskové konferenci, kterou uspořádá ve druhé polovině srpna.

www.ruzovypanter.cz

Nevládní protikorupční organizace