V historii jsou období klidná, kdy život probíhá spořádaně v ustáleném stavu, kdy se vše mění jen pomalu kolem jakési všeobecně přijímané rovnováhy. Změny jsou pak efektivní a nevyžadují extrémní náklady. A pak jsou období hektická, až revoluční, která se snaží vše překopat a staré nahradit novým. To je období zkoušek, vizí, nezdarů a plýtvání prostředky. V jednom takovém žijeme dnes i my.

Ne, že bych byl proti pokroku, to bychom dosud žili v době kamenné. Ale vše má svoji optimální dynamiku. Když jste nemocný, také musíte projít jistými stádii, než může nastat uzdravení. Předchozí revoluční přechody k věku páry a elektřiny přestálo lidstvo poměrně úspěšně. A to proto, že nespěchalo. Věci musí uzrát a výhodné a levné je to, až to přijme za své většina lidí.

Před lety vznikly polovodičové CCD prvky, které umožňovaly pořizovat digitální fotografie. Zprvu byly tak drahé, že je používali jen vojáci a tajné služby, pro které cena nerozhoduje. Po pár letech zdomácněly, když se začaly hromadně dávat do hraček, zlevnily a dnes má digitální fotografii v nějaké podobě každý z nás.

Když populace roste a zároveň se staví, jsou ceny nemovitostí normální. Když se ale zanedbá výstavba, ceny bytů a pozemků neúměrně vzrostou. Rozhoupe se soulad mezi nabídkou a poptávkou. Jak se něco zásadně mění, vznikají dodatečné tzv. transakční náklady.

Fyzika a chemie to už dávno vědí, že není radno se od rovnováhy moc vzdalovat. Neboť ďábel, který se vždy schovává v detailu, se jmenuje entropie. Je to na první pohled nenápadná fyzikální veličina, která představuje míru chaosu, neuspořádanosti. A ta neustále roste s výjimkou dějů probíhajících v rovnováze.

A válka či Green Deal jsou hodně nerovnovážné děje. A i když umírají jen lidé daleko od nás, přesto to ovlivňuje naše životy a životní úroveň. Pokud je náš osobní rozpočet v rovnováze, žijeme klidně a nehrozí nám, že uvázneme v dluhové pasti. Protože každá půjčka vytvoří dodatečné náklady a věci zdraží. Stejně tak, když stát začne tisknout peníze. Chce to jen znát míru mezi „chci“ a „mohu“.

I politické klima může být v rovnováze, kdy ten, kdo je u vlády vidí v opozici také lidi a naopak. Pak se přijímají rozumná opatření pro dobro věci. Neřeší se žabomyší spory, jako dnes. A ne od pangejtu k pangejtu ve smyslu vy jste mi zrušili EET, já zas zruším to vaše. Jistou zoufalou snahou o zachování rovnováhy je i to, že po Babišovi přišel Fiala a toho asi zase vystřídá Babiš. Doufejme, že nevezme za své pokus o penzijní reformu, a pro Babiše bude výhodnější říkat, to ne já, ale to oni.

Podnikatelé a finančníci dávno vědí, že změny mají být postupné a ve správný čas, stejně tak, jako doba na jejich vstřebání. Jde o jejich peníze a majetek. Velmi zlá je však situace, když se do toho začnou plést politici a aktivisté s pocitem, že oni vědí, jak by to mělo být. A konají podle toho. Uvedou společnost do zmatků a pomalu rozvrátí fungující hospodářství. Asi nebudeme v nejbližších letech přímo hladovět, ale budeme se mít rozhodně hůře, než bychom se mohli mít, kdyby se do toho politici nepletli.

Tak se vám bude u nastávajících voleb hodit, pokud si vzpomenete na moudrý slogan „evoluce, ne revoluce“. Tedy, pokud je z koho vybírat.