Velice pravidelně čtu v různých článcích a slýchám ve vysílaných rozhovorech, že za většinu problémů tohoto světa může nedostatečné vzdělání. Tyto úvahy opakují i lidé, o kterých si myslím, že jsou docela chytří. Jejích návod na nápravu problémů našeho světa je vždy stejný.

Jestliže existuje země, která oplývá přírodním bohatstvím, zemědělství je schopno plodit dvakrát za rok a lidé přesto žijí pod hranicí chudoby, jediná cesta, vedoucí ven, je vzdělání.

Jestliže existují části planety, kde si většinová populace myslí, že muž je nadřazen ženě a svým dětem, nebo že existují jen dvě pohlaví, dá se tato anomálie napravit jen vzděláním.

Jestliže existuje země, kde si občané pravidelně volí autokrata, který jejich zemi zavleče do války, sníží jejich životní úroveň a oni mu stále tleskají, řešení je jasné – více vzdělání.

Už jsem to slyšel tisíckrát, ale přesto si myslím, že vzdělání není universální řešení problémů tohoto světa.

Proti vzdělání nic nemám, sám jsem navštěvoval pár vysokých škol, dvě jsem dokonce dokončil a byl to velice zábavný úsek mého života.

Vzhledem k tomu, čím jsem se pak následně živil, jsem potkal mnoho různých lidí. Některé s titulem, některé s více tituly, mnoho bez titulu a některé bez maturity. Mohu zodpovědně říct, že mezi vysokoškoláky je téměř stejné procento pitomců, jako mezi zbytkem populace, jen jsou ti s titulem trochu víc přesvědčeni o své neomylnosti.

Mnoho mluvících hlav je ale přesvědčena o opaku. Jen letmý pohled do historie ale tento názor vyvrací.

Cožpak všechny ty „-ismy“ (komunismus, socialismus, fašismus, nacionalismus), které devastovaly celé dvacáté století, nevymysleli velice vzdělaní lidé? A copak prvními propagátory těchto zcestných ideologií nebyli studenti?

Nepropadl ve třicátých letech nadšení z nacismu ten nejvzdělanější národ světa a vůdce nepodporovaly zhusta studentské spolky?

Nesnaží se současná mládež na nejprestižnějších Amerických universitách místo diskuse kritiky svých myšlenek raději ukřičet anebo rovnou nepustit ke slovu?

A copak část teroristů nenávidících náš životní styl, neprošla západními universitami?

Cožpak někteří z nejhorších diktátorů tohoto světa nestudovali na nejprestižnějších školách západní Evropy?

(Bašár Asad vystudoval Damašskou universitu a dále pokračoval ve studiu v Londýně, aby se pak vrátil do vlasti a vybudoval tam totalitní stát a rozpoutal občanskou válku.

Kim Čong-un studoval ve Švýcarsku, naučil se několik cizích jazyků, aby se pak vrátil do Severní Koreje, aby tam pokračoval v budování snad nejzrůdnější diktatury na světě.

Robert Gabriel Mugabe vystudoval ekonomii v Londýně, aby se vrátil do rodné Zimbabwe, aby ji následně ekonomicky zcela rozvrátil. A jsou další a další, tito nejsou výjimka.)

Ne, současné vzdělání nedělá člověka moudřejším, jen vzdělanějším. Viděl jsem mnoho doktorů, kteří dělali maximum pro to, aby zemřeli na nějakou z civilizačních chorob, proti kterým sami varovali a mnoho dělníků, žijících podstatně zdravějším životním stylem. Zažil jsem pár vysokoškolsky vystudovaných ekonomů, kteří se díky nesmyslně hloupým investicím dostali do neřešitelných exekucí a mnoho vesničanů, kteří by na takovýto špek nikdy neskočili. A potkal jsem několik lidí, kteří měli titul z humanitních studií, a přesto to jsou výstavní exponáty sobectví. Ne, vzdělání neudělá člověka lepším ani horším, jen informovanějším.

Čím to tedy je, že do nekonečna slýcháme, že jediná cesta je lepší a lepší vzdělání? Připustit opak by totiž ohrozilo úhelný kámen současného myšlení a to, že jsme všichni stejně dobří. Že jsou všechny skupiny lidí stejně pracovité, stejně mírumilovné, stejně bojovné a stejně nadané. Ale tak to není a není tomu tak nikde v přírodě. Není to tak mezi medvědy, ani mezi delfíny, ani mezi lidmi a dokonce ani mezi národy. Ale už tohle vyslovit zavání tím nevětším hříchem naší doby a hříchem rasismu.

Ale já nejsem rasista. Procestoval jsem více zemí světa a hovořil jsem s více domorodci, než řada lidí, a možná právě proto vím, že každý jsme jiný a žádné vzdělání nás nesrovná. Vždycky tu budou lidé a národy, které raději tančí, než pracují (žije se mezi nimi skvěle a je hloupé se je snažit „polepšit“). Vždycky mezi námi budou skupiny lidí, kteří raději řeší problém ranou pěstí, než diskuzí (a tvrdit, že se to napraví nějakým kurzem empatie, je čirá naivita). Vždycky budou státy, které raději nechávají vézt vůdci, provolávat jim slávu a cítit se ve své smečce bezpečněji, než aby si hledaly jinou cestu.

Ale že to tak není, že jsme všichni stejní, tvrdí lidé, kteří se cítí být elitou společnosti. Tento názor vychází z měkkých vědních oborů (sociologie, psychologie, filosofie), které se snaží od svého vzniku napravit svět a udělat ho lepším, přestože se jim to zatím nepovedlo. Ale čím méně se jim to daří, tím více se o to pokoušejí.

Intelektuálům se tento názor velice líbí, protože je krásné přesvědčit sám sebe, že všechny bitvy už byly vybojovány, že žijeme v ideálním světě, kde jsou všichni hodní a mají se rádi a pokud si to nějaká skupina lidí tak nemyslí, stačí jí nacpat do hlav pár knih a všechno se napraví. Tento názor zastávají lidé i přes to, že se vědní obory, které toto tvrdí se zaktivizovaly a posunuly značně doleva. Tíhnou k němu i přes to, že v těchto oborech je na jakoukoli kritiku pohlíženo s podezřením a názoru aktivistického studenta je přikládána stejná váha jako názoru dlouholetého vyučujícího.

Je třeba říci, že dobré vzdělání může ukázat lidem cestu. Cestu, o které si současní vědci myslí, že je správná*. Ale ani to nejlepší vzdělání nikoho nedonutí touto cestou jít.

*Jisté to ale není - i eugeniku vymysleli nejvzdělanější lidé své doby.

Autor je spisovatel