Karel Havlíček Borovský napsal nesmrtelnou větu: „Tak to chodí na tom světě, každou chvíli jinák, dneska ctí tě za svatého, zítra budeš sviňák.“

Třeba u mediální sféry zvláště prováděné přes internet a všechny různé „sítě“. Nedávno ti, co si sami říkají, že jsou pokrokoví a že jsou „liberální“, jásali, jak vzdělaná mládež napojená na internet tlačí pokrokové a progresivní myšlenky „do celého světa“. A svět jim prý naslouchá, uvědomělých voličů je čím dál tím více, a …náctiletých uvědomělých revolucionářů je po světě jako naseto. U ucha mobil, před sebou notebook a v jedné ruce plakát s revolučním heslem a v druhé ruce, v té divočejší části světa, kalašnikov. Kdekdo byl nadšen. Zvláště právě od „intelektuálního válu“ po zhroucení „tábora míru a socialismu“ vyhnaní marxisté, údajně „vzdělaní intelektuálové“. V TV propagandisté a politologové pěli písně vítězství. Na Západě jen pár intelektuálních odpadlíků a pak hlavně ti zaostalci z bývalé postkomunistické Evropy z toho jásání a nadšení pro zavedení „liberální demokracie“ stále slyšeli v podtextu onu bolševickou píseň:

„Pryč s tyrany a zrádci všemi,
nechť zhyne starý, podlý svět!
My nový život chcem na zemi,
v němž nesmí býti žádných běd!“

K moci přicházela údajně mladá „liberální demokratická“ revoluce. V angličtině pod názvem „woke“. Mimochodem bych jenom dodal, že s demokracií a „pokrokovou“ demokracií je to jako s biftekem a karbanátkem. Najdete-li kdekoliv na jídelníčku u slova biftek nějaké přídavné jméno, jedná se vždycky o karbanátek. Přiřadíte-li ke slovu demokracie jakékoliv přídavné jméno, je prakticky jasné, že se jedná o cosi, co demokracii jenom předstírá. Často je to jen ideologicky umletá flaksa nevábného původu, doplněná plesnivou strouhankou.

Doslova pomatení smyslů se u velké části západních vzdělanců, co se považovali za vítěze nad bolševickým komunismem, dostavilo jako reakce na knihu Francise Fukuyamy z roku 1992 nazvané: „Konec dějin a poslední člověk“. V ní, podle lidí, kteří nejsou schopni číst a pochopit složité knihy, ale zato dokáží dlouho a jako by zasvěceně mluvit o čemkoliv, čemu nerozumí, vznikl dojem, Fukuyama vyhlásil a vědecky doložil „na věčné časy“ vítězství západní liberální demokracie. A konec ideologické evoluce lidstva. Ondřej Šmigol v článku „Restart dějin“ říká, že Fukuyama „Koncem dějin“ nemyslel, že se zastaví historie jako sled událostí. Konec dějin prý chápal ve filozofickém smyslu.

Nemohu samozřejmě vědět, co si autor při psaní knihy myslel, ale vím, co si mysleli ti, co se domnívali, že porážkou sovětského Ruska nastane všude na světě mír. Aniž by si všimli, že většina civilizovaných obyvatel zeměkoule netoužila žít ve společnosti podle sovětského vzoru, ale ani podle vzoru „liberálních demokracií“.Bylo zajímavé, že u pravicových „neoconů“, stejně tak jako u revolučních bojovníků za práva kohokoliv a čehokoliv od utlačovaných a na invalidní vozíček upoutaných, negramotných barevných žen až po čolky, kterým v oblasti XY hrozí úplné vyhynutí, vznikl dojem, že přišla pravá chvíle. A že právě teď budou roznášet po celém světě svoje jedině správné a jedině přežití trvale schopné ideologické myšlenky.

Neoconi se domnívali, že kdejaký muslim žijící u prašné pouště bude nadšeně vítat „západní osvětu“, Coca-Colu a MacDonald a porážku jejich údajně primitivního a zaostalého světa. I s jejich údajně neuvěřitelně zaostalým fousatým bohem, co má na hlavě turban a je zabalený do zaprášené deky. Už první kontakt s realitou v Iráku jim mohl naznačit, že věci se mají jinak. Ale nenaznačil. Když pak pochopili, že to není, jak se po pražsku říká, celé tak einfach, začali hlásat heslo, že když se bude válčit tam, nebude se válčit u nás.

Nová marxistická levice, ať už si říká jakkoliv, se rozhodla, že ve spolupráci a zároveň i při konkurenci s neocony zvedne celosvětovou revoluci a vyžene od moci všechny jinak myslící lidi. A zavede jedinou spravedlivou, pokrokovou, demokratickou a svobodnou rovnou a úžasnou společnost. Nějak si nevšimli, jak to dopadlo s původními marxisty Sovětského svazu například v Afghánistánu, ale i v Sověty zabrané části Evropy, a nakonec i v SSSR.

Mysleli si, že jsou neporazitelní. Měli totiž v ruce doposud nevídanou zbraň – internet a celosvětovou síť. Zpočátku to pro manipulátory s veřejným míněním, hlavně mladších ročníků, vypadalo dokonale. V čele „liberální revoluce“ už nestáli ti, co by hájili zájmy masy ožebračených dělníků. Do čela „woke pokroku“ se postavili tzv. humanitní vzdělanci, kteří nic netuší o životě běžných občanů a jejich starostech (o dělnickou třídu a chudé už se nezajímají vůbec!), lidé žijící ve světě zaručených příjmů. A k dispozici a jako hlavní nástroj poznání mají internet, který z původně vojenské hračky pro technické fandy začal být po zlepšení a masovém rozšíření životaschopný. A dokázal neuvěřitelné věci. Pokrokáři první pochopili, jak by se dal bezvadně zneužít. Jednoduše a rázně. A začali razit heslo: „My jsme ta jedná budoucnost! Bez nás svět zhyne a zeměkoule shoří!“ Jako se před sto lety zpívalo za nacistů: „…trouchnivějí staré kosti a my jdeme vpřed, dnes nám patří Německo a zítra celý svět“. Anebo bolševický propagační hymnus: „Zítra se bude tančit všude, až naše vítězné vlajky rudé na stožáry světa vyletí.“ Jen místo rudé mají duhovou.

To se mnoha lidem líbilo. Jen žádné složité a hluboké myšlenky! A dlouhá hesla. Jak říkal Jan Werich. „To je blbý, to se bude líbit!“

Aniž by si toho kdokoliv mimo vojáky, technické nadšence a milovníky sci-fi povšiml, tak vznikem internetu, tak jako se vznikem tisku, skončila jedna doba. Tehdy zmizelo ruční opisování knih na vydělanou oslí kůži a tesání dlouhých traktátů do kamene. Noviny a knihy mohl mít každý. V době internetu má každý v kapse všechny archivy světa a všechny reportéry na světě. V podstatě se změnila vzdělanost.

Není to ale poprvé, že taková změna je následovaná pádem starého režimu. Ti, co si něco pamatují z našeho dějepisu, tak si jistě vzpomenou, co vynález knihtisku udělal v kulturním a náboženském slova smyslu u desetitisíců v do té době negramotných a utlačovaných „bědných“ obyvatel nejen českých zemí. Mimochodem tak jako si kdysi katoličtí kněží stěžovali, že každá vyznavačka Kalicha (viz husité či utrakvisté – tedy „kališníci“ – křesťanská konfese, která vzešla z české reformace resp. husitství a trvala oficiálně až do rekatolizace po bitvě na Bílé hoře) zná Bibli lépe než mnozí kněží, což prý je zásadní chyba a je s tím něco potřeba udělat, podobně vypadá dnešní rozhodnutí australské vlády, že mladí lidé do 16 let mají mít v podstatě uzavřen přístup k internetu. Ještě by se tam něco dozvěděli, co dnešní „kněží“ woke neschválili. Je to stejně ztracená a s prominutím úplně pitomá věc, jako tehdy od zastánců katolické víry pravé.

Ale nejprve stačilo počkat, až se internet a na něj napojená síť zpočátku primitivních mobilních telefonů rozšíří natolik, aby dostatečně zasáhla dosti velkou cílovou skupinu. V tom okamžiku se celé woke hnutí, ale i třeba američtí „neoconi“, chytili příležitosti. Byly zde najednou lehce získatelné davy. Pro „naši věc!“

Takovýmito cílovými skupinami je už od dávných věků mladá dospívající generace. A potom skupiny, které jsou vnitřně přesvědčeny z nějakého důvodu, že jsou utiskovány. Anebo když nejsou vlastně přímo utiskovány, ale vidí, že stará generace drží ve svých rukou moc. A hlavně dobře placená místa. Takže je potřeba je co nejdříve „svrhnout“. Proto se dělají revoluce a povstání.

Obzvláště katastrofální následky to má u společnosti, v které existuje malá a úzká skupina vzdělaných lidí a obrovské množství pologramotných či negramotných obyvatel. Takže Leninova komunistická revoluce, když Vladimir Iljič byl sám vzdělaným příslušníkem vyšší kasty, nemohla v Rusku skončit jinak než stalinismem. Tzv. pokrokové myšlenky vycházející z marxismu vyústily v genocidu v Kambodži vedenou v Paříži vzdělaným Pol Potem a méně známé genocidní války v Africe, kdy místní diktátoři v Kongu, Angole atd. nejprve prošli „poevropštěním“, kde načichli tzv. osvobozovacím bojem v marxistickém duchu.

Mnoho převratů a revolucí v té době proběhlo ještě před rozvinutím internetu, ale v okamžiku, kdy se muslimští vůdci rozhodli „osvobodit utlačovaný muslimský svět“, vypukl malér, jehož další část právě teď v prosinci 2024 vidíme v Sýrii. Je potřeba si připomenout, že původní arabští nacionalisté byli často nakloněni doleva a v tomto směru vychovávali ty nejvyšší vzdělané špičky svých národů. V okamžiku, kdy internet pronikl do států, které se skládaly ze dvou až tří procent revolucionářů, ale hlavně ze 70 procent pologramotných či negramotných obyvatel, měla slova, šířená „pokrokovými západními vzdělanci“ prakticky zdarma a velice rychle pomocí internetu, děsivé následky. Hesla, která vzdělanci rozhodili mezi lid a která jim předkládali jako nutný postup ke změně systému a dosažení vyššího stupně ekonomiky a společnosti, zněla lákavě. Tak jako za Velké francouzské revoluce Svoboda, Rovnost, Bratrství.

Hlavním heslem bylo „zavedení demokracie“, což si dav v mnoha rozvojových státech, ale v muslimských státech zvláště, vykládal tak, že oni až zvítězí, se stanou automaticky demokraty, kteří budou moci „svobodně“ určovat, kdo má být prohlášen za bratra. S tím, že každý, kdo není bratr, musí být zlikvidován.

Internet a sítě běžely a od konce 20. století se metoda, kterou naočkujeme co největší část společnosti nenávistí vůči jiné části společnosti, zrychlila nevídaným tempem. Takovéto hnutí musí mít zásadního nepřítele. Tím se rychle stala imaginární figura zvaná „starý bílý muž“. Kdy nejprve největší urážkou bylo v euroamerické verzi nadávka – oslovení „starý“, a posléze se ve světě rozšířilo na každého „bílého muže“. A také na všechny, kteří s nimi spolupracovali.
Proto se tato hnutí, sumárně nazvaná „woke“, nejprve rozšířila ve Spojených státech, aby pak přešla do Británie a Německa a dalších západních „křesťanských“ zemí a vytvořila celý soubor nových náboženských – politických a společenských pravidel, která se snažila nejprve vnutit vlastní společnosti, a když to „drhlo“, tak se je pokusila vyvézt do celého světa. Tam čekají miliony mladých lidí vyhlížejících nějakou „spásu“ z jejich mizerného života.

No a na to se ten boj proti „starému bílému muži“ (otrokáři, machistovi, sexuálnímu predátorovi) hodil kdekomu. V USA vysokoškolákům, kteří žili život bez cíle a smyslu, Afroameričanům, kteří se cítili odstrčeni od bohatství „bílých“, ale i Latinoameričanům ze Střední a Jižní Ameriky, a hlavně muslimům všech barev a druhů vyznání, kteří najednou našli svého „šajtana“. Ďábla, kvůli kterému jsou chudí. Ale i mnoha Asiatům, Afričanům a milionům muslimů, kteří se z biologického hlediska prostě přemnožili za pomoci léků, techniky a potravin od „bílého ďábla“. (Porovnání let 1960/ 2023 – [Egypt 27 mil/127 mil] - [Irák 7 mil./45,5 mil], [Nigerie 43 mil/223 mil]). Z toho vyplývá, že je ty státy prostě nemohou uživit, a tak se to moc hodilo. Celé národy hledají pro sebe místo v ráji. A internet jim to místo každý okamžik ukazuje. Tím je bohatá část světa politicky nazývaná „Sever“, tedy hlavně USA a Evropská Unie, kde „létají pečení holubi rovnou do huby“. Aniž by jim woke ideologie řekla, že abyste se měli dobře, musíte být vzdělaní a pracovití. Ne, stačí chtít a nastavit dlaň!

V bohatých státech se zase našly houfy mladých polovzdělanců, těch, co toužili po tom najít ideologii, podle které by mohli ovládat životy milionů lidí A tak na tom začali pilně pracovat. Ti i ti. Chudí dodají miliony „kusů“ a ti bohatší a vzdělanější se pak stanou novou šlechtou. A mezi tím zvedl hlavu islám a vydal se dobýt, obsadit a vyplenit bohatý Sever.

Probatum est! (Vyzkoušeno!) – jak říkají latiníci. A ono to z počátku docela fungovalo.

(Pokračování zítra)

Knížky můžete objednat zde.