Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Autor textu tvrdí, že je svět stále méně předvídatelný a že to souvisí s proměnou reality. Jenže nepředvídatelnost není vlastností světa, ale omezením pozorovatele. Svět nekoná nelogicky ani nelineárně, pouze narážíme na hranici kapacity vlastních modelů, které k jeho popisu používáme. A právě zde se otevírá mnohem zajímavější rovina, která v diskusi obvykle chybí.

Když inteligence narazí na problém, který nedokáže vyřešit v rámci své vlastní kapacity, vzniká informační tlak najít jiný způsob, jak se k řešení dostat. Ne nutně chytřejší metodou, ale změnou celé architektury, která problém zpracovává. To je evoluční mechanismus, nikoli morální selhání.

Společnost přitom často odsuzuje přesně ty postupy, které z hlediska vývoje inteligence představují snahu překonat vlastní omezení: používání externích nástrojů, delegaci složitých úloh na stroje, využívání modelů, které doplňují či přesahují individuální schopnost člověka. Klasifikace nepovolené nápovědy, plagiátu a použití UI je normativní — nikoli kognitivní.

Realita je taková, že člověk s užšími individuálními schopnostmi narazí na hranici své inteligence dříve. A protože tuto hranici nelze obejít vlastní vyšší výkonností, je nucen hledat meta-úroveň řešení: nástroj, princip nebo model, který jeho vlastní kapacitu rozšíří. Z evolučního hlediska jde o naprosto přirozený mechanismus: není to obcházení pravidel, ale strukturální odpověď na nedostatečnost původní vlastní kognitivní architektury.

Pokud se svět jeví jako chaotický, pak nikoli proto, že se stal nepředvídatelným, ale proto, že naše intelektuální úroveň už nestačí na jeho pochopení. Svět pouze působí, jak působil vždy; my se jen dostáváme do situace, kdy je jednodušší — a často nutné — vytvořit nový nástroj myšlení, než se pokoušet o řešení díky vlastní inteligenci.

Z tohoto pohledu není dnešní nelineární doba popisem proměny světa, ale popisem tlaku na proměnu nás samotných.

V poslední době těch nenadálých rozmanitostí a nemilých překvapení, která pracují spíše proti našim přirozeně lidským tužbám rapidně přibývá. Časový průběh součinu jejich počtu a intenzity škodlivosti by bylo možno vyjádřit na příklad polynomem sedmého řádu.

Nemilých překvapení přibývá tou měrou, jak zapomínáme být připraveni na nenadálé situace. Jinými slovy, klesá naše míra připravenosti.

Nevím,

zda-li vím,

že nic

nevím.

Nevím, že něco vím.

Lineární podle demokratů, podle nás, tedy lůzy, složitý, má i inflexní body, návraty po spirále, vrcholy, hlubiny, body neurčitosti.