V našem životě hraje velkou roli přímá či nepřímá úměra. Jsme na ni zvyklí a od mala připravovaní. Když jeden dělník vykope za hodinu tři metry kanálu, kolik jich vykopou za hodinu čtyři dělníci? Je to pohodlné a přímka je krásný a jednoduchý geometrický útvar. Ale v reálném světě je spíše výjimečný. Tam je vše zahnuté, vypouklé, vyduté s maximy a minimy, fraktální. Křivolaký je i svět lidské společnosti a rozhodně to tam není přímočaré tak, jak by se nám to líbilo. Ti čtyři dělníci u kanálu se často domluví a místo kopání odejdou do hospody nebo nechají kopat jen jednoho. Svět je nelineární a to znamená, že se tam může přihodit cokoliv, nezávisle na tom, co bylo před tím. Po letech zdraví náhle onemocníte, syn začne brát drogy nebo ho vyhodí ze školy. Takovým událostem se říká černé labutě a historie je jich plná.

Nádherný příklad uvádí na Psu pan David Floryk: Běžný americký krocan žije na farmě dva roky a jeho pán mu denně přináší vodu a zrní. Krocan by na základě svých minulých zkušeností mohl usoudit, že to tak bude i v budoucnu a že žádné nebezpečí mu od farmáře nehrozí. Pak se ale přiblíží Den díkuvzdání a krocan – proti všemu svému očekávání – končí v mrazícím boxu a posléze v troubě. Jak se to jen mohlo stát? Vždyť tomu nic nenasvědčovalo, vždyť všechno šlo tak krásně! Z pohledu řezníka ovšem šlo o jev naprosto očekávaný a nikterak překvapivý – vždyť to dělal všechno právě jen s tímto jediným cílem! Krocan zkrátka příliš spoléhal na minulá „data“ a nevzal v potaz, že je součástí jakéhosi „většího příběhu“.

Do běhu světa a svého života máme jen omezený vhled, nejsme jeho architekti, ač si to často myslíme a přejeme, ale jen ho vždy zpětně hodnotíme a vysvětlujeme. Proto býváme tak často překvapováni. Proto vznikají, konflikty, války, a proto i věda zvládá spolehlivou předpověď počasí jen na pár dní. Člověk podvědomě touží, aby svět byl transparentní, spravedlivý, předvídatelný, aby mu rozuměl. Aby klima bylo stálé a aby pokrok stále pokračoval a usnadňoval život.

Na to jsme však ve špatném vesmíru. Ten náš se neustále mění, vybuchuje a život podléhá zákonům darwinizmu. Co platilo včera, nemusí platit zítra a kdo se nepřizpůsobí, zaniká. Z džungle dravých zvířat jsme se vymanili, ale z džungle společnosti to nejde. Na to jsme příliš jeho základní součástí. Slabost je ohrožující vlastností a humanizmus je často jen pozlátko, za kterým se silní hráči maskují.

Nelineární funkce mají tu vlastnost, že po zdánlivě klidném průběhu mohou vyrazit směrem ke kladným či záporným extrémům. Předpovídat je můžeme jen na malém intervalu pomocí trendů (derivací). A stejné to je s naší budoucností. Má mnoho náhodných a chaotických rysů. Řadu přírodních jevů jsme se naučili předvídat (počítat) díky tomu, že jsme poznali jejich zákony. U těch společenských je to díky složitosti a nahodilosti mnohem obtížnější a sotva se to někdy podaří. Svět je příliš složitý na to, abychom ho dovedli chápat a rozumět mu ve všech jeho hlavních souvislostech.

A možná, že právě v tom je jedinečnost a kouzlo života. V tajemnosti, kterou nikdy nemůžeme zcela poznat a která nás překvapuje a vzrušuje. Tak si ji užívejme, protože může kdykoliv skončit.

hlubucek.net