Devatenácté století bylo stoletím páry, dvacáté elektřiny a to současné začíná být stále více stoletím sociálních inženýrů. Mění společnost podle svých představ, jak by měla vypadat a fungovat. Začali opatrně opravováním historie, a že zavedou korektnost. Korektnost se ovšem záhy ukázala být cenzurou. Díla umělců se přejmenovávala a kácely se pomníky těch, kteří měli tu smůlu, že působili v té části historie, která se znelíbila. Oblíbili si menšiny LGBT+ a tak je vyzdvihli na piedestal jako oslavu lidství. A teď prosadili i kvóty mužů a žen v managementu velkých společností.

Kde se tu vlastně vzali a proč se jich vyrojilo tolik? Když se na sklonku minulého století komunizmus a reálný socializmus zprofanoval a ukázal, že takhle ne, dostala se na západní humanitní univerzity generace mladých liberálů, kteří si řekli, že udělají lepší socializmus, po svém. Možná se inspirovali i hnutím hippies ze šedesátek. Usadili se tam pak i jako profesoři a trpělivě si vychovávali následníky. Nebyli to žádní z okraje společnosti, kteří by trpěli. Podobně jako ideologové islámského terorizmu pocházejí z bohatých vrstev muslimů, tak i tito synkové bohatších rodičů neměli existenční problémy. Teď se tato generace dostala i do státní správy a exekutivy a plní si sny. EU je pro ně ideálem, protože volení zástupci států ovlivňují jen základní otázky a běžný chod unie a její pravidla jsou v rukou nevolených byrokratů.

Mezi jejich představy patří, i že by si muž a žena měli být nejen rovni, ale měli by být i stejní (a tak i zaměnitelní). S rovností by se dalo souhlasit s lehkou výhradou, že to všude tak úplně nepůjde, ale důsledkem toho druhého je náhle objevení se desítek druhů pohlaví. Vraťme se ale k závazné směrnici EU o kvótách do vedení velkých společností. Sami možná podvědomě cítí, že je to hloupost a tak si netroufli hned 50, ale jen 33 a 40 procent. Tuto směrnici musí Česko ještě letos zanést do zákona o podnikání na kapitálovém trhu. A při neplnění pokuty.

Každá pozitivní diskriminace či dotace naruší kontinuitu přirozeného vývoje a zhorší efektivitu. Tím nechci snižovat výborné ženské manažerky, které již úspěšně působí v řadě společností. Ty se tam ovšem dostaly tvrdou prací a ne nařízením. Jak mají zareagovat společnosti, aby neohrozily svoji úspěšnost. Poradil bych jim, aby zvětšily management a těm navoleným ženám svěřily takové oblasti, jako květinová výzdoba a umělecké předměty, správa parkovišť, či další oblasti, ve kterých vyloženě neublíží. Zvedne to trochu náklady, ale neohrozí fungování společnosti. Není to tedy nařízení pro ženy spíše potupné, než aby jim pomohlo?

Proč se prosazují kvóty žen zrovna v managementu velkých úspěšných firem? Do dolů a k výkopovým pracem ženy netlačí, i když jako kopáčky se ženy v bývalém SSSR velmi osvědčily. Je za tím snaha tyto firmy přibrzdit a potlačit v rámci nového socializmu? Nebo je to v rámci postupně se rodícího matriarchátu? Školství už si ženy obsadily a stále vice dětí vyrůstá v rozvedených rodinách jen pod vlivem matek. A tak tu máme generace poněkud zhýčkaných mileniálů, které nepoznaly mužský vzor. Ti jsou dobrým materiálem pro liberály.

Evropským byrokratům se dá namítnout, proč do managementu vnutit jen diskriminované ženy? Neměly by tam být také kvóty pro nepřízpůsobivé, postižené, LGBT+ a podobně? Aby se necítili poníženě a diskriminovaně. Možná na to i časem dojde. USA mají zkušenost s pozitivní diskriminací černochů na univerzitách a jejím vlivu na úroveň vzdělání. Je špatné, když postavení v životě má určovat to, kdo jsem a ne co umím a na co se hodím.

Svět se mění a to je dobře. Měl by se ale vždy měnit postupným vývojem, který iniciuje změny spíš zdola, tam kde se život odehrává a ne shora z hlav nových mesiášů. Podívejme se třeba na vývoj lásky stejného pohlaví. Ještě v polovině minulého století byla kriminalizovaná a trestným činem. Postupně ji společnost sama začala tolerovat a byla v klidu v ústraní a fungovalo to. Než ji novátoři začali oslavovat a agresivně požadovat zrovnoprávnění. Nebo je snad ideálem lidstva vztah, který vylučuje jeho pokračování? Platí jedno zlaté pravidlo, které se osvědčilo – lidstvu mnohem více přinesly evoluce než revoluce.

A to nechci dnes mluvit o největším sociálním inženýrství Green Dealu, o kterém toho bylo napsáno dost. Poroučet větru a dešti, nejen počasí, ale i klimatu, je tou největší pýchou. Obávám se, že nezůstane nepotrestána, jako už několik menších pokusů v minulosti.

Žijeme bezesporu v přelomové době. Ty už lidstvo zná. Byly křížové výpravy, konzervativní středověk, války i renezance a osvícenectví. Ze všeho se lidstvo nějak dostalo, tak doufejme, že přečká i dobu sociálních inženýrů.