Každá pomůcka je dobrý sluha, ale zlý pán. Už nemusíme vynaložit takové úsilí, jako dříve. O to více to platí v duševní oblasti. Počítání s logaritmickými tabulkami bylo těžkopádné a trochu tomu ulevilo logaritmické pravítko. Pak však přišly elektronické kalkulačky a bylo to náhle snadné. Tak snadné, že jsem se kolikrát přistihl, jak na kalkulačce násobím i dvěma. Ve škole jsme se učili písemně dělit velká čísla, já dokonce odmocňovat. To dnes už mladí většinou neumí a ani nepotřebují. Mozku se ulevilo, ale také zlenivěl. Optimisté říkají, že se může věnovat složitějším a ušlechtilejším věcem. Ale ruku na srdce, opravdu tak tomu u vás je? Nebo si mozek jen hoví?

Umělá inteligence (AI) za nás přebírá stále více starostí, vyhledává za nás a radí nám. Je to příjemné a pohodlné. Když se začaly používat motorové nástroje, začaly atrofovat svaly. Co to udělá s naším mozkem, když teď máme ten přídavný elektronický? Jistě něco podobného.

Člověk se kdysi vyvinul jako tvor, který musel urazit velké vzdálenosti nebo tvrdě pracovat na poli, aby si zajistil obživu, musel být vnímavý, aby včas rozpoznal nebezpečí a nikdy nesměl polevovat. Prostě úsilí bylo trvalou náplní jeho života. Jaký je to kontrast k životu v dnešní blahobytné civilizované společnosti. Objednáváme na e-shopech a řadu věcí řešíme přes displeje či mobil. Stáváme se sedavými gaučovými typy. Řada z nás tloustne. A teď to bude stačit si inteligenci jen o vše říct. Co to udělá postupně s našimi mozky? Měli bychom se aspoň zamyslet.

Jistě, nikdo by se už dnes nevrátil jen k ručním nástrojům, síle zvířat či vody. To by bylo absurdní. Ale je nesporné, že každý pokrok s sebou kromě „pokrokových“ efektivních rysů, přináší i nezbytná negativa. Tak už to v přírodě chodí a ani teplo nezměníte beze zbytku na práci, jak zjistil už Carnot a musíte se vypořádávat s odpadním teplem. Pokrok nám tedy hodně dává, ale také trochu bere. To bychom si měli uvědomovat a snažit se s tím něco dělat.

Kromě úskalí umělé inteligence nás znepokojuje stále se zrychlující vývoj vědy a společnosti. A s rozvojem AI to bude stále horší. Člověk byl zvyklý trpělivě číhat na jelena, nechat vysušit keramiku a pak ji vypalovat v peci, v mládí se vyučit a pak z toho čerpat po zbytek života. To dnes už neplatí. Vědomosti zaostávají už po dekádách a musíme je stále doplňovat a rekvalifikovat se. Často na to doplácíme neurózami a zdravím.

Co s tím? Tato úvaha rozhodně nesměřuje k odmítání pokroku a umělé inteligence. Pokrok je přirozenou součástí života a důsledek rozumu, který někteří z nás dostali do vínku. Navíc je příjemný a pohodlný. Musíme se naučit s ním žít. Tak jako mnozí se brání atrofii svalů cvičením, měli bychom o těchto věcech přemýšlet a snažit se udržet si mozek co nejdéle. A o tom byla tato úvaha.