V dávných dobách byli stařešinové pokladem kmene a vysoce ceněni. Jejich zkušenosti umožňovaly kmeni přežít a prosperovat. Ještě počátkem minulého století synové těžili z rad a zkušeností svých otců. Řemeslníci k stáru předávali své fígle synům a tovaryšům. Pak se však doba vymkla z pantů a propukl explozivní technický rozvoj. Samozřejmě ho akcelerovaly i obě světové války, teorie relativity a kvantová mechanika. To, co platilo včera, muselo být poopraveno a doplněno. Lidé náhle nevystačili s tím, co se naučili ve škole a museli celý život doplňovat své znalosti, tak jak pokrok pádil stále vpřed. Jen za svého života jsem zažil v elektronice krystalku, elektronkové rádio, pak tranzistory, které nyní vystřídaly integrované obvody. Přechod od analogové k digitální technice. Upřímně, pořádně se dalo rozumět tak ještě té elektronce.
Proto dnešní uspěchaná doba preferuje mladé s jejich čerstvými znalostmi a staří se pomalu stávají přítěží a položkou důchodového systému. K odcizení generací také přispělo to, že dnes už rodiny nežijí ve vícegeneračních sídlech a jen se občas navštěvují. Doba vyžaduje výkon, a kdo chvíli stál, už stojí opodál. A to pro ty starší moc není.
Znalosti a vzpomínky starých jsou odkazovány do historie. Vzpomínám, jak jsem s napětím naslouchal vyprávění svého dědy, který jako osmnáctiletý narukoval do rakouské armády, aby pak jako legionář procestoval celou Sibiř až do Vladivostoku. Nebo vyprávění babičky, jak každý týden chodily s nůší či košem dvanáct kilometrů na trh prodávat zemědělské produkty. Jak do vsi přijel první automobil, či na stráních přistál balon. Ani jsme nedutali. Co můžeme vnukům dnes nabídnout my? První umělou družici a Gagarinův let, přistání na Měsíci? Nebo jak jsme v bílé košili a s pionýrským šátkem, často za jarního sněžení, museli dojít s prvomájovým průvodem z Vršovic až na Václavské náměstí? Babičky by rády prozradily vnučkám, jak vyladit svíčkovou či bramboračku s houbami, ale vnučka se usměje, „ale babi, kdo by se dnes ještě piplal s tak složitými jídly, my máme minutky a italskou kuchyni a polévka ze sáčku je hned“. Co je kniha nebo zajímavý film proti virtuální realitě či sociálním sítím? Je to už jinde a jinak.
Mladí nemají čas zabývat se tím, co bylo, protože mají plné ruce práce s tím, co je. Aby obstáli a uplatnili se. Chtějí a musí být úspěšní. S námi mají spíše starosti, protože ne vždy zvládáme novou dobu. Abychom nenaletěli šmejdům, neprozradili na netu své bankovní údaje a vůbec. Z moudrého rádce kdysi se stáváme přítěží. Jak populace stárne, tak je pro mladé stále obtížnější uživit své důchodce a ukusují jim z životní úrovně.
Přestáváme si rozumět. My jsme si své hodnoty utvářeli kdysi dávno a máme pocit, že ty dnešní jsou tak nějak plytké a kam ten svět spěje. Jenomže pokud se svět vyvíjí, tak obdobný pocit měly i všechny předchozí staré generace. Jak říkal Max Planck, Nové ideje se neprosazují tak, že je přijmou protagonisté, ale tak, že zastánci starých idejí vymřou.
Ale i mladí o něco přicházejí. O kontinuitu svého rodu, o pocit, že někam dlouhodobě patří. Chybí jim pocit, že z něčeho vyšli a někam směřují. Nemají čas se poučit z našich chyb. Kořeny jsou důležité, člověka zakotvují a v těžkých chvílích jsou i oporou a nadějí. Tak snad se úplně nevykoření.