Archeolog prof. Bárta ve své knize Kolaps neznamená konec na základě studia dávných civilizací zobecnil podmínky, které u nich vedly k jejich kolapsu. Poukazuje na to, že i naše západní společnost dnes vykazuje většinu těchto varovných kritických rysů.

Rozvoj společnosti je podmíněn dostupností relativně levné energie a o tu jsme přišli. Složitost našeho systému je tak veliká, že velká část energie se vynaloží jen na samotné udržování systému. Předpisy jsou tak komplikované, že brzdí aktivity. Většina států žije na dluh a jeho úroky jsou hrozbou do budoucnosti. Společnost je rozdělena na „my“ a „oni“ a postrádá sjednocující vizi. Zabývá se malichernostmi a podstatné problémy ignoruje. Demograficky vymíráme.

Když se čas naplní a problémy přerostou přes hlavu, dojde ke skokové změně. Každá civilizace je omezená v čase. V historii zaniklo mnoho velkých a slavných říší. Ale jak podotýká profesor Bárta, kolaps neznamená konec. Ti lidé tam zůstávají dál žít. Skoková změna vyvolá rapidní pokles složitosti společnosti. Byrokratický systém se rozpadá na minimum pro další fungování. Společnost se zjednoduší. Starý systém zaniká a něco nového opět vzniká. Vždyť i my jsme následníci barbarů, kteří kdysi rozvrátili Řím.

Dnešní společnost má všechny tyto informace a analýzy, a přesto proti tomu nic nepodniká. Proč? Především jsou to změny pomalé a na ty se vždy hůře reaguje. Když někde vybuchne sopka či udeří hurikán, společnost hned reaguje pomocí. Ale pomalá změna a trendy bývají často bagatelizovány a zpochybňovány. Je to jako když vaříte žábu ze studené vody. Je to vlastně souhrn mnoha často drobných problémů, které se kumulují a nepovažují za kritické. Společnost, a zvláště pak ta v krizi, má velikou setrvačnost a je velmi složité v ní cokoliv upravovat a měnit. Případné reformy bývají jen polovičaté a neřeší jádro problému.

A pak lidstvo není pánem svého vývoje, jak si mnozí myslí. Většinou jen následně vysvětluje a glosuje jevy a události. Je to složitý systém několika miliard jedinců nadaných svobodnou vůlí (a tedy z hlediska systému nahodilostí) a proto není divu, že se chová často nepředvídatelně nelogicky a chaoticky. Neplatí tam jednoduché „Když uděláš tohle… tak se stane tamto“.

Teď jsme však dospěli do technického stádia, kdy velmi špatná rozhodnutí mohou svět zničit a o to je víc žádoucí, abychom se těmito otázkami zabývali. Jejich diskuze bude pootvírat jejich Overtonovo okno, na jehož konci může být naděje na rozumné řešení. Pomyslné hodiny posledního soudu (Doomsday Clock) nově symbolicky ukazují 85 sekund do rizika globální katastrofy. Nedávno to jako správce hodin oznámil Bulletin amerických jaderných vědců (BAS), podle kterého svět nebyl nikdy blíže ke zkáze. Za rizikové faktory vědci označují jadernou hrozbu, umělou inteligenci i změnu klimatu, obavy vyvolávají i agresivní chování Spojených států, Ruska a Číny.

Myslíte, že i ve starém Římě byli filozofové, kteří varovali, že se říše řítí do propasti? Každopádně neuspěli. Dopadneme tak i my?