(Úvodní část úvahy, zde včerejší část)

Nic nezačíná jen tak samo od sebe a aby mohl internet a celosvětová síť začít působit skutečně po celém světě bylo potřeba splnit několik podmínek: za prvé bylo jasné již od 60. let 20. století, že marxistický svět a jeho ideologie se rozpadá, protože se v praxi neosvědčila. Každá věc má však svoji setrvačnost a co se týče myšlení lidí a různých názorů – například na některé otázky medicíny fyziky ale i politiky a sociologie se mění většinou po 20 až třicetiletých intervalech. To znamená v době, kdy jedna generace střídá druhou. 60. léta v praxi znamenala začátek rozpadu marxismu a na něj navazujících ideologií jako je souhrnně řečeno ideologie „woke“. Ta vznikla v době, kdy propagátoři marxistické tzv. frankfurtské školy byli zdánlivě na vrcholu svého vlivu viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Frankfurtsk%C3%A1_%C5%A1kola.

Nikdo z nich nepřiznával, že se marxisté dostali do slepé uličky vývoje a domnívali se, že oni, tzv. moderní levice, nahradí primitivní marxismus něčím, pro co se ve světě díky „Pražskému jaru“ zpočátku uchytilo sousloví „socialismus s lidskou tváří“. Málokomu však došlo, že marxismus – socialismus ruského typu nemůžeme mít nikdy lidskou tvář. To se ukázalo v letech 1968 až 1989, kdy veškeré pokusy o lidskou tvář marxismu skončily neúspěchem.

Protože vývoj společnosti a poznání se často děje na několika souběžných liniích, nebude asi náhodou to, že roky mezi 60. lety a pádem sovětského marxismu jsou zároveň lety, kdy nastupuje moderní technologie obecně zvaná „internet“.

Tzv. pokrokáři vkládali z počátku do internetu veliké naděje (nejen oni) a domnívali se, že i za pomoci tohoto technického vynálezu rozšíří svoji novou „Západní kulturní revoluci“ po celém světě. Levicoví pokrokáři odmítli jako zpátečnickou myšlenku, kterou svět zná nejvíce z knihy Samuela P. Huntingtona: „Střet civilizací – Boj kultur a proměna světového řádu“, přestože se odehrávala a odehrává přímo před jejich očima. A oni sami „kulturní války „vedou“.

Základní chybou bylo to, že woke „pokrokáři“ všechny ostatní civilizace a její příslušníky, považovali, ač by to nikde nahlas nepřiznali, za méněcenné. Kniha „Střet civilizací“ je totiž pronikavou analýzou stavu světové politiky po skončení studené války. V době, kdy se po celém světě další a další země zapojovaly do procesu globalizace. A kdy hnacími silami světa již nejsou národní státy a ideologie, nýbrž civilizace vymezené náboženskými, právními a kulturními tradicemi. Hutington napsal knihu, ve které přesně popisuje, k čemu bude ve světě docházet, a dnes již dochází, a to totiž ke střetu civilizací. Hutington dělí jednotlivé civilizace, které se na světě vyskytují, tzn. západní, čínská, japonská, hinduistická, islámská, latinsko-americká, pravoslavná a africká jako od základu různorodé. Ukazuje, že obvyklým základem je náboženství (kromě části africké civilizace, kde jsou různé náboženské vlivy). Při rozpínavosti některých civilizací hraje velkou roli ještě vysoká porodnost (islámská) nebo hospodářský vzestup (čínská).

Woke pokrokáři ale i z počátku i „neoconi“ (viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Neokonzervatismus)

považovali jednotlivé civilizace, tedy mimo Západní/křesťanskou, židovskou, ostatní civilizace – čínskou, japonskou, hinduistickou, islámskou, latinsko-americkou, pravoslavnou a africkou – za civilizačně „podřadné“.

Hutington se vyjádřil v tom smyslu, že civilizace mohou vedle sebe žít v míru, ale nesmí si navzájem vnucovat svůj způsob života a své hodnoty. „Moderní“ globalistický Západ však tyto civilizační okruhy nepovažoval za schopné se tak vzdělat, ekonomicky růst a také mj. využít internet. Celé dekády druhé poloviny 20. století a začátku 21. se tvrdilo, že komunistická Čína nemůže bez „západní demokracie“ dosáhnout ekonomického úspěchu. To se Západu hrubě vymstilo. Můžeme to ukázat také na tom, že zdánlivě „zaostalí“ islamisté všeho druhu a zabarvení, ale hlavně ti nejradikálnější vytvořili z internetu svoji hlavní zbraň. Podceňovat nepřítele a konkurenta bývá smrtelná chyba.

Západ začal ztrácet vliv svým pokusem o vývoz „woke“ ideologie prakticky po celém světě. Vyklízí jednu vojenskou a ekonomickou pozici za druhou. Zatímco woke „liberální věřící“, jako kdysi papežští inkvizitoři, se hlasitě modlili a vzývali svého boha, zároveň na světě umíraly statisíce lidí v nesmyslných revolucích, a stejně jako stará inkvizice hledali, koho by „upálili“ za zvrhlé názory.

Mezi tím více národů a společenských skupin tento vývoz „liberální demokracie“ odmítlo, stejně tak jako ke konci 20. století většina světa odmítla bolševicko-komunistický „vývoz revoluce“. Není zde čas vyjmenovávat všechny státy a skupiny, které se „progresivistům“ postavili na odpor. Připomeňme jen Írán, Afghánistán, Sýrii, a můžeme přidat i Egypt, kde alespoň základní formu skoro-demokracie zachránila mimořádně silná a organizovaná armáda.

Dosavadní monopolisté na informace, západní pokrokáři přišli díky zaplavení světa internetovou sítí o svoji možnost ovládat mediálně svět. Rozšíření bleskových a nepřetržitých informací způsobilo doslova proměnu světa. A nevyhnulo se to ani nám.

V určitém okamžiku si naše vláda, tak jako předtím tzv. liberální vláda v USA uvědomila sílu nového vzdělávacího a propagačního média. A začala na jedné straně využívat této sítě k manipulaci s obyvatelstvem (Západ obecně dokonce celými státy – z hlediska Západu šlo hlavně o zápas s islámským a ruským světem), na druhé straně vytvořila celou ideologickou frontu podporovanou novináři a určitou částí intelektuálů v boji proti tzv. dezinformacím. Ale vůbec se jim to nevedlo. Rozhodně se pro ně nenaplnilo staré politické heslo: Dobrá věc se podařila, naše pravda zvítězila! Ba naopak. A tak se ten nástroj pokroku – internet – náhle v jejích očích stal sídlem ďábla – dezinformační arénou.

A začali sami vytvářet anebo přebírat různé „fake“ jako „jedinou pravdu“. A označovat kde co, co říkalo něco jiného za dezinformaci. Zářným příkladem budiž „Saddámovy zbraně hromadného ničení“, lež, na které jsme rozpoutali válku proti jediné nefanaticko-islámské zemi v tomto prostoru. Příklad další kolosální lži a dezinformace bylo tvrzení, že ruští dezinformátoři na internetu zajistili první vítězství Donalda Trumpa v amerických volbách. Což celkem brzo prasklo jako naprostý nesmyl.

Internetem začaly pronikat „nebezpečné informace“. Byly často pravdivé, ale tvrdily něco jiného, než psala mainstreamová media.

Skupiny lidí, kteří tíhnou k totalitnímu tzv. správnému myšlení, ale nejsou zároveň schopni tyto informace ovládat, a proto vypukla, inspirována politiky a propagována mainstreamovými medii, mánie boje proti „dezinformacím“. Česká vláda se nejprve pokoutně a v podstatě nezákonně pokusila zakázat všechny weby, které kdosi v tajných službách a na ministerstvu vnitra označil za dezinformační, což nakonec nevyšlo. Soud rozhodl, že ten zákaz byl nezákonný.

Bylo proto nutno hledat další způsoby, jak zavřít lidem ústa a dát jim pásku přes oči. Ministerstvo vnitra vytvořilo jakýsi pseudozákon / či pseudopředpis, podle kterého chtělo vnitro kontrolovat myšlení, a hlavně internet u všech zaměstnanců státu, což však nemělo valný praktický dopad, protože to je prostě nerealizovatelné. Pro český stát pracuje téměř půl milionu zaměstnanců placených ze státního rozpočtu, což představuje cca 9,3 % pracovní síly v ekonomice. Státní úředníci z nich tvoří cca 76 tisíc. Představa, že někdo bude kontrolovat denně veškerou internetovou komunikaci půl milionu lidí, je z říše pomatení smyslů. Pokud nejsme v Číně!

Všechny režimy, které se snaží násilím obrátit obyvatelstvo „na správnou víru“ se o to různými způsoby snaží. A tak Fialovci – (či Rakušanovci?) – zřídili svého moderního pátera Koniáše jménem plukovník Foltýn. Výsledkem bylo to, že jakmile plukovník Foltýn „otevřel ústa“, tak se on sám a vláda, která ho instalovala do funkce stali směšnými. Foltýn je dle vyjádření lidí na internetu z prvního vnějších hlediska jakousi kombinací polního kuráta Katze s jeho skutečně nebývalým slovníkem a myšlením a zároveň dalších figur z Haškova Švejka, a to putimského strážmistra Flanderky a jeho pomocníka zvaného Pepek Vyskoč.

Podle názoru některých však prý nemá plukovník Foltýn prakticky žádnou moc, ačkoliv jeho funkce vládního úředníka pro „strategické komunikace“ vypadá na první pohled velice majestátně. Nesdílím toto hledisko, že se jedná o bezvýznamnou figuru a pozici. Ono stačí, aby se poněkud změnily poměry a převládl „jiný politický názor“. A může se stát tato funkce děsivým úřadem, kterého se bude bát kdekdo, kdo se jenom přiblíží k internetu. A podle zpráv se už v zákulisí připravují šiky pomocníků nového inkvizitora, následníka Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu. Co jiného je nápad Rady pro rozhlasové a televizní vysílání na kontrolu a ideologickou prověrku „pravé víry“?

Za mého mládí se říkalo, když někdo udělal z ničeho něco, že „vyrobil z prdu kuličku“. Zdá se, že se to povedlo, či se o to pokouší kdesi v zákulisí naší politiky vyrobit nechutně zapáchající kuličku z původně bezvýznamné organizace zvané Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Ta byla původně zřízena jako víceméně technická záležitost, ale v souvislosti se zákony profesora Parkinsona na sebe začala nabalovat další a další „úkoly“. Plně v souladu s postupující degenerací EU se tito dobře placení pánové rychle chopili v roce 2009 další evropské směrnice o audiovizuálních službách. Tehdy v roce 2010 se podařilo tehdejší české vládě pokusy o rozšíření pravomocí, až po pravomoc cenzury, tehdejším funkcionářům RRTV zarazit. Další pokusy ovládnout tištěná média se politikům a RRTV nepovedly. V době, kdy tato média přešla ze zahraničních rukou do českých rukou se sice začaly dít věci – viz pokusy o několik antibabišovských zákonů, poslední z nich podaný tím „správným demokratem“ a anitibabišovcem od pirátů jistým Michálkem právě teď zrušil Ústavní soud. Velká tištěná média mají své právníky a své majitele, které jsou často propojeni na další ekonomické skupiny a zájmové skupiny, a tak to prostě nevyšlo.

V okamžiku, kdy se objevil nezvladatelný fenomén internetu, kde může být autorem a přispěvatelem kdokoliv na celém světě, a to včetně „obrázků“, měla EU a pokrokáři celého světa vůbec neskutečnou touhu tento svobodný, byť někdy poněkud vulgární a pitomý prostor ovládnout. V podstatě se jedná o pokus o zavedení celoplošné cenzury na celý internet – hlavně však na autory, na které může vláda tzv. „dosáhnout“ a zničit je hlavně byrokratickou buzerací a vypisováním neskutečných pokut. Takže se zdá, že se tu někdo pokouší o obnovu českého Úřadu pro tisk a informace z doby bolševismu, ale místo pouhého vyhazováni aktérů z medií se budou dotyční provinilí likvidovat finančně a společensky. Dopis, který rozeslala RRTV je prostě vyjádřením názoru, že RRTV je oprávněna provádět cenzuru v neobyčejném rozsahu a mimořádně hrubým způsobem.

K návrhu regulace internetu Michal Bláha místopředseda pirátů řekl: …tento zásah je útokem na svobodu slova a nezávislost tvůrců digitálního obsahu, pokud ho dovolíme, otevřeme dveře pro zbytečnou byrokracii a pokusy o cenzuru obsahu, který dnes tvoří svobodné vyjádření milionu lidí, pokus o tuto regulaci je zcela nad rámec zákona a zůstává otázkou, proč teď po tolika letech dochází k náhlé potřebě regulovat svobodné projevy spousty mladých tvůrců i malých youtuberů.

Otázkou zůstává, kdo a o co se tady hraje. Člen rady RRTV pan Ladislav Jakl se k věci mimochodem vyjádřil v článku na IVK 12.12.2024: „Rušení voleb? Jsou jiné cesty…“ říká: „Dost možná, že v politice se příští rok nejen u nás (jako dnes v Rumunsku pozn.aut) odehraje cosi velice obdobného. Nebude nutné rušit volby nebo dokonce bránit někomu v samotné kandidatuře. Místo toho zesílí proces „ochočování“ dosud neochočených. Protestní strany budou nenápadně, ale masově a soustavně infiltrovány, tlačeny, skrytě korumpovány, vydírány, přesvědčovány, postrkávány, naváděny a usměrňovány tak, aby nakonec bylo skoro jedno, jak volby dopadnou.

Protože daleko důležitější než to, kdo bude vládnout, je to, CO BUDE VLÁDNOUT. Jaké ideje, jaké zásady, jaké myšlenky, jaká praktická politika. Ten, kdo dnes přemýšlí o tom, jak si udržet moc na další časy, nekoncentruje své úvahy jen na to, jak vystrnadit nepohodlné lidi z politiky, ale také jak z ní vystrnadit myšlenky suverenity, individuální svobody a věrnosti zájmům voličů a občanů.“

No s tím nelze než souhlasit. Ovšem podle mého názoru právě poslední vyhlášení povinnosti skládat účty RRTV, jejímž je pan Jakl členem a já ho znám jako zastánce konzervativních názorů. Přitom RRTV se pokouší svým zásahem do oblasti internetu právě vytvořit, jak on říká: „…Ten, kdo dnes přemýšlí o tom, jak si udržet moc na další časy… jak z ní vystrnadit myšlenky suverenity, individuální svobody a věrnosti zájmům voličů a občanů.“

Nevím jak kdo, ale já to nařízení RRTV čtu jako pokus právě ty doposud nekontrolovatelné informační a manipulační zdroje zavést.

Další člen RRTV pan Vadim Petrov, který je považován za umírněného a spíše pravicového člověka, o kterém se však ví, že absolvoval zpravodajský kurz u britské tajné služby MI5 a dále zastával v letech 91 až 96 v řadu funkcí na Úřadu vlády se k věci vyjádřil. Z jeho vyjádření na Facebooku jsem poněkud rozpačitý. Pan Petrov píše: V úterý máme RRTV a tohle je pěkný příklad k diskuzi, která se tu vede o youtuberech.

Maminka 14leté dcery poukazuje na video na YouTube, kde pan XXX pravidelně propaguje to, aby děti požívaly tabák XXX. A k tomu píše: Moje dcera na základě této reklamy začala kupovat všechny příchutě této drogy a myslím si, že to na internet nepatří…

Dále pan Petrov k tomu říká: Tenhle případ zrovna pod RRTV nespadá, dle DSA spadá pod ČTÚ. Ta látka je návyková, a proto se jedná o porušení zákona. Moje otázka zní, má se takovýto člověk pohnat k odpovědnosti, nebo ne? Asi řeknete, že ano. V TV vysílání, v rádiích, ale i v tiskových médiích snadno najdete toho, kdo za tím je, na internetu to už tak snadné není.

Proto ta evidence. Jen příspěvek do diskuze.

Osobně se domnívám že to poněkud nejapné přirovnání. Nemyslím si, sám bývalý kuřák a dnes už 30 let nekuřák, že by zrovna kontrola toho, zda nějaký youtuber propaguje tabák spadala do pracovních činností RRTV. Na to jsou zde jiné orgány. To vysvětlení pana Petrova mi ale silně připomíná komunistické heslo, že musíme rušit západní vysílačky, protože ty škodí našemu socialistickému zřízení a občan by mohl podlehnout „štvavé škodlivé propagandě“.

Je možné, že je to celé vyvádění kolem nařízení RRTV jinak, ale nikdo mě nepřesvědčí, že se nejedná o brutální pokus zavést do další oblasti informací kasárenskou kulturu. Jen se mi tak hlavou mihlo to, co zpíval Karel Kryl: „Tak jenom pojistit a nechat zadní dvířka, hrát dvojí, trojí hru a o čtvrtou se snažit, bambitku odjistit a dožíti se zítřka, vždy státi na výhru a zmrtvýchvstání zažít.“

Já bych dodal, že se nejedná jen o nějaké mladé tvůrce anebo youtubery, ale v podstatě o každého, kdo jakýmkoliv způsobem vstoupí na pole internetu. RRTV se tak pasuje do role generálního cenzora, který může vyšetřovat a pronásledovat každého, koho si vybere.

V podstatě se to podobá zákonům z doby normalizace, kdy různým byrokratickým politickým (a dnes i finančním) nátlakem „znormalizujete“, tedy zglajchšaltujete celý prostor internetu a vyvoláte v každém, kdo na toto pole vstoupí, předem strach, kterému se za normalizace říkalo „předběžná cenzura“ a kterou v sobě měl zabudovanou každý, kdo se, jakkoliv veřejně vyjádřil.

Dneska se různým politickým stranám anebo osobnostem nadává do fašistů nebo nacistů, ale pokud bych měl hledat nějaké přesnější vyjádření současného postoje RRTV, jedná se o ryze totalitní postoj bolševického stylu, který se snaží udělat z každého na internetu možnou oběť cenzury a dozoru RRTV.

Důvod proč právě teď tato rada vystoupila s tímto totalitně bolševickým návrhem, v podstatě příkazem, přesně neznám. Ovšem kolují na internetu dosti ošklivé poznámky. Třeba o platech členů RRTV. A ta náhlá iniciativa vypukla, když se všude mluví o tom, že se musí šetřit a je jasné, že nakonec se šetřit bude. Ovšem tak „významný úřad“, který dbá na správnost myšlení, zabraňuje dezinformacím, šíření pornografie, a to hlavně údajně dětské a vůbec všem možným zločinům přece nebude moci žádná další vláda zrušit.

Ona ta představa neomezené moci, protože kdo by si dovolil bouřit se proti ochráncům našeho šťastného čistého života, je sama o sobě báječná – tedy z hlediska toho, kdo tuto moc uzurpuje – no a když se k tomu přidá taková slušná měsíční apanáž a další a další výhody, to už stojí za to zapomenout na nějakou svobodu a morálku a postavit se do čela boje za správnou věc v ruce s plamenným mečem nového výkladu zákona.

Člověk si myslí, že si takové lumpárny po našich zkušenostech s bolševiky nikdo nedovolí. Zdá se, že inkvizitoři a cenzoři jsou současné vládní koalici více než potřební. Protože internet se neukázal jako jen jimi vlastněný manipulační prostředek, ale naučili se ho používat k hlásání jiných názorů i ti, kteří podle pokrokářů a naší vlády „na to nemají nárok“.

(Konec série)

Knížky můžete objednat zde.