Tak demokracii nepochybně máme. Svobodné volby a kontrolu nad jejich vyhodnocením. Problém často bývá v tom, koho vybrat. Ne, že by politických subjektů bylo málo, ale málokterý vyhovuje většině parametrů na ně kladených. To je chyba v nás, že jsme tak nároční? Nemyslím si to.

Trochu horší je to se svobodou slova a vyjadřování. Brusel, ale i naše autority se nám snaží stále vehementněji ukazovat, co se sluší říkat a co naopak ne. Trefně to vystihl pan František Navrátil v diskusi na Neviditelném psu:

Dnes máme svobodu slova, ale takovou zparchantělou. Máme zkrátka jiná tabu. Nelze říkat pravdu a nelze uvádět fakta, která jsou nepohodlná bruselské propagandě a mainstreamu. Lidé odlišných názorů jsou podle bývalého náčelníka Stratkomu Foltýna svině a kreatury. Opět se soudí za verbální výroky, a dokonce soudy vynášejí rozsudky na základě udávání znovuzrozených Pavlíků Morozovovů. Opět se musí opatrně našlapovat kolem témat jako je Ukrajina, nepřizpůsobiví nebo genderismus. Ideologickou čistotu nehlídají domovnice a příslušníci PV SNB (pomocné stráže), ale aktivisté z parazitických neziskovek. Nikdy v diskuzi nepoužívám vulgárních slov a předkládám fakta a argumenty z veřejných zdrojů. Přesto mám několik let trvale zablokované účty na Novinkách a Seznamu. Pokud se někdy divíte, že diskuze v Lukačovičových švýcarských médiích je poněkud jednostranná, pak vězte, že většina diskutujících s odlišnými názory byla zabanována.

Dobře, zatím se za názory všeobecně nezavírá (i když za některé specifické ano), ale důležité jsou trendy, směr vývoje. Velký bratr utahuje smyčku. Svoboda slova je pro něj nepříjemná, pořád musí reagovat a vysvětlovat, jak si to představuje on – jak je to tedy správně. Svobodě slova nesvědčí ani neustálé zesložiťování společnosti. V stále komplexnější společnosti je důležité udržovat organizovanost systému a svoboda slova sem vnáší neurčitost a nahodilost. Omezujícími opatřeními si státní orgány usnadňují práci.

Kdo má zájem na svobodě slova? Ti, kteří vládnou rozhodně ne. Pro ty je spíše nutným zlem. Často se na ni útočí pod pláštíkem bohulibých zájmů, jako je boj proti dětské pornografii či nepřátelským fake news. Proto si ji musí hájit ti, kteří ji chtějí užívat. Tedy my všichni. Kdysi ji hájil nezávislý tisk, ale ten už dnes nezávislý není a každé medium někomu slouží. Tak snad ji ještě chvíli uhájíme.

Tento stav nastává vždy, když život ovládne ideologie. Známe to ze vzestupu nacizmu i komunizmu a teď to naplňuje zelená ideologie a západoevropské elity, které si usmyslely, že nejlépe vědí, jak bychom měli žít a jak by společnost měla vypadat. Základem státu by neměla být žádná ideologie, ale snaha, aby se občanům dobře žilo podle jejich zálib a preferencí. Aby hospodářství prosperovalo a nepřicházely krize. Aby bylo bezpečno na ulicích i hranicích. Mnozí namítnou, že lidé sami nevědí, co chtějí a že to povede k anarchii. Jistě, lidé se musí vzdělávat a vychovávat, ale k tomu nesmí sloužit ideologie. K tomu jsou určeny morální základy společnosti. Dříve je vytyčovalo křesťanství, i když i církve občas podléhaly pokušení stát se ideologiemi. Školství ani rodina to nezvládají. Dnes bychom se k těmto morálním zásadám měli vrátit s nadhledem rozumu a demokracie. Bez nich to opravdu nejde a časem bychom ztratili i tu demokracii. Myslíte, že máme ještě šanci?