Blíží se prázdniny, čas dovolených a cestovní kanceláře letos hlásí rekordní nárůst pobytů u moře. Počet prodaných zájezdů vzrostl proti minulému roku o desítky procent. V kursu jsou hlavně Řecko a Turecko, ale i Španělsko, Egypt nebo Spojené arabské emiráty. Je vidět, že na tom nejsme zase tak špatně.

Já bych se však ve vzpomínkách vrátil před rok 1989 do neblahé éry rudé totality, kdy to s cestováním do zahraničí bylo hodně bídné. Volně mohli Češi v osmdesátých letech cestovat de facto jenom do čtyř zemí, NDR, Maďarska, Rumunska a Bulharska. Do Polska bylo nutné pozvání od místních lidí a stejně tak tomu bylo i při cestách do Sovětského svazu. Ani tam se Čech jen tak nedostal. I do největší socialistické země byla možná cesta pouze na pozvání některého z tamních občanů či v rámci organizovaných zájezdů.

Ani cesta do socialistické Jugoslávie, jehož součástí bylo tenkrát i mezi Čechy hodně oblíbené Chorvatsko, nebyla jednoduchá. Zájemce musel mít tzv. devizový příslib, který přidělovala státní banka, a bez toho nebylo možné individuálně cestovat nejen do této země, ale ani na Západ. Jenomže ještě předtím bylo nutné pro takové cesty získat souhlas zaměstnavatele a příslušného místního nebo závodního výboru KSČ a to i v případech, kdy dotyčný nebyl členem komunistické strany. Jenomže ani to nebylo všechno. K cestovnímu pasu při cestách do většiny zemí světa bylo nutné mít tzv. výjezdní doložku, kterou vydávala Správa pasů a víz Sboru národní bezpečnosti (tehdejší policie). Muži museli před cestou do kapitalistické ciziny také odevzdávat vojenskou knížku na okresních vojenských správách.

Do Jugoslávie byl dokonce jeden čas nutný speciální šedý pas, který platil pouze pro tuto zemi, Bylo to opatření čs. úřadů, které sloužilo k tomu, aby lidé nevyužívali Jugoslávii k emigraci na Západ, což se často dělo.

Do západních zemí bylo možné vycestovat s cestovní kanceláří, to pak nebyl nutný devizový příslib. Nicméně těchto zájezdů byla malá nabídka, lidé na ně stáli před tehdejšími cestovními kancelářemi Čedok, CKM, Rekrea i celonoční fronty. Těch byli ušetřeni pouze tehdy, když v oněch cestovkách měli vlivné známé nebo dali tučný úplatek. Ale ni to nebyla konečná. I v takových případech byl nutný souhlas v zaměstnání včetně povolení KSČ. A když jste nějakému komunistovi vadili, tak bylo po cestování. Rovněž výjezdní doložka byla nutná i v takových případech. Ministerstvo vnitra však mělo právo bez konkrétního zdůvodnění její vydání odmítnout. Nejčastěji použilo tuto větu, „Vaše vycestování do kapitalistické ciziny není v zájmu republiky.“ A byl konec, odvolání proti takovému verdiktu nebylo možné.

Tohle je dobré si uvědomit, že když v současnosti chceme někam odjet na dovolenou, nikdo v nám to nebrání. Dnes se rozhodnete, že poletíte do Itálie, a zítra můžete vyrazit. Bez jakýchkoliv problémů. Komunisté dřív dokonce diktovali lide, kde smí či nesmí trávit volné chvíle.

autor je středočeský krajský zastupitel