Měl bych mít k digitalizaci – jak se dřív pěkně říkalo – kladný vztah. Provází mě půlku života. Ano, před čtyřiceti lety jsem se pinožil u sálového počítače Akademie věd, abych jako operátor najatý přes prázdniny vyzkoumal, jestli počítač dokáže člověka zabít. Potřeboval jsem to pro chystaný román Pole šťastných náhod. Zjistil jsem že ano, stát se to může. Ale úplně jinak, než jak se to za čtyři desetiletí vykreslilo.

Kolem digitalizace, to znamená převedení do počítačové agendy, se vytvořila legenda. Podle ní digitalizace vše usnadní a urychlí. Opak je ale pravdou. Jako příklad uvedu, co se mi přihodilo docela čerstvě.

U nejmenované banky mám pro svoji miniaturní firmu konto. Zřídil jsem ho spolu s firmou před devětadvaceti lety. Firma je vedena v obchodním rejstříku, má řádné íčo, platím DPH takže má díčo. Nikdy nebyla v insolvenci, nikdy nepřijala ani korunu v hotovosti, veškeré miniaturní hospodaření šlo přes zmíněné konto, teď skoro třicet let staré.

Onehdy mě nejmenovaná banka vyzvala k doplnění údajů. Nemiluji doplňování údajů. Vykašlal jsem se na to v bláhové představě, že banka by se měla starat o to, abych platil poplatky a neměla by se zajímat o to to, jestli kácím deštné pralesy na Borneu. Což navíc nedělám, ani to nemám v úmyslu. Genderově nevyváženou firmu mám, protože jsem v ní sám, ale vyvažovací ženu najímat odmítám. Takže, opakuji, odložil jsem to ad acta.

Budu citovat písničku mého mládí: včera večer poštou ranní… neblahé mi přišlo psaní od nejmenované banky, že mi konto ruší z důvodu nedodání informací. Letím tedy na pobočku, tam moc milá paní bankovní. Že prý mám doložit právní subjektivitu firmy. Jsem v obchodním rejstříku. To nestačí, pravila paní – a otevřela na monitoru webovou stránku a tam byla kolonka pro zakládací listinu firmy. Tu jsem za třicet let úspěšně zašantročil. To máte smůlu, pravila milá bankovní paní. Poraďte se s právníkem.

Je to tak, pravil právník, že zakládací listiny jsou od roku 2010 digitální a co bylo před tím digitalizované není. Je třeba učinit právní kroky za á, za bé, za cé. Kolik to bude stát? Až právní kroky dojdou k cíli, pak vidíme, zněla odpověď.

Vrátil jsem se domů a v poště další dopis z banky. Že abych ohodnotil míru spokojenosti, ale pozor: mám oddělit výkon bankovní úřednice od podstaty jednání jako takového. Takže je to jasné: paní skvělá, agenda debilní a proklínám ji coby úlitbu na oltář zlého božstva zvaného digitalizace.

Měl jsem tenkrát před čtyřiceti lety do toho počítače nalít pivo. Ale asi bych pokrok k digitalizaci zpozdil jen bezvýznamně.

Psáno pro ČRo Plus