Západ čelí čtyřem hrozbám: zelený radikalismus dusí průmysl, vinou nízké porodnosti stárne populace, otevřené hranice přetěžují sociální systém a politika identity rozkládá společenskou soudržnost.

Evropa je sužována řadou existenčních krizí. Všechny si však způsobila sama – vládnoucí terapeutickou kulturou, která přijala utopické, ale smrtící iluze. Zdá se, že tyto sebevražedné rány se nyní blíží poslední fázi. Ve skutečnosti ničí samotnou civilizaci, která měla být podle představ brzy pozemským rájem.

Hysterici varující před globálním oteplováním se nespokojili s postupnými změnami směřujícími k omezení závislosti na tradičních palivech a výrobě energie. Místo toho si elity vyžádaly katastrofické a téměř okamžité nastolení „nulových emisí“. Tento radikalismus znamenal přechod na nespolehlivou a drahou solární a větrnou energii a odstavování jaderných, uhelných a ropných elektráren. Zelené socialistické elity příliš nezajímalo, že tento trend přinese vzrůst cen paliv a elektřiny, ochromí průmysl, sníží životní úroveň a uvrhne Evropu do chudoby.

Německo, dříve hospodářský motor Evropy, se stalo pouhým stínem svého někdejšího já. Stejné snahy se urychlily za vlády Obamy a Bidena ve Spojených státech. Obě administrativy usilovaly o drastické omezení těžby a využívání fosilních paliv bez ohledu na náklady, rizika pro ekonomiku či ničivé dopady na střední a nižší třídu.

Za druhé, bohatí obyvatelé Západu v posledním půlstoletí přijali myšlenku, že neexistují žádné normativní životní styly. Často tvrdili, že rodiny se dvěma až třemi dětmi jsou provinční a zastaralé. Děti prý bránily životnímu stylu a ambicím žen. Bylo nám řečeno, že větší rodiny nespravedlivě zatěžují vyšší profesionální vrstvy zbytečnými náklady a představují zaujatý a škodlivý model pro gaye, transgender osoby a svobodné muže a ženy bez dětí. Výsledkem je, že porodnost na Západě prudce klesla – zejména v Evropě (1,4) a ve Spojených státech (1,6) – na neudržitelnou úroveň.

Akademická sféra, média, vlády a nadace tyto myšlenky „posílení“ podporovaly – navzdory historickým důkazům, že společnosti, které se nedokážou reprodukovat, stárnou, podléhají zkostnatění a nakonec se zhroutí.

Třetím jezdcem západní apokalypsy byla neomezená a nelegální imigrace. Elity opět zavrhly stoletý výzkum i zdravý rozum, podle nichž je imigrace do moderních západních společností prospěšná jen tehdy, pokud je legální, řízená, rozmanitá, založená na zásluhách a doprovázená důsledným úsilím hostitelských zemí cizince integrovat, přizpůsobit a asimilovat.

Arogantní Západ se tomu vysmál. Místo toho zrušil hranice. Přivítal miliony chudých a neprověřených nelegálních přistěhovalců, z nichž mnozí měli jen malou vůli či schopnost přijmout hodnoty hostitelských zemí.

Výsledkem byly neudržitelné sociální dávky, rostoucí kriminalita, společenský chaos a stupňující se vnitřní konflikty.

Posledním jezdcem byl nový tribalismus, eufemisticky nazývaný diverzita, rovnost a inkluze. Západní elity vymyslely celou řadu reparací pro rostoucí nebílé populace, aby odčinila domnělé, někdy i dávné hříchy otroctví, rasismu, kolonialismu, sexismu, homofobie a transfobie. Zapoměly přitom, že tyto patologie jsou běžné po celém světě, pouze na Západě bylo otroctví poprvé zrušeno a tribalismus potlačen.

Není pochyb, že nebílí imigranti dobře vědí, proč se houfně stěhují na Západ. Pouze zde zajišťují meritokracie, konsensuální vláda a sebekritika větší prosperitu, svobodu a bezpečnost, než v jejich vlastních kmenových, často sexistických, nábožensky a etnicky šovinistických a státně řízených společnostech.

Lidská přirozenost velí, že jakmile se rasové posedlosti z jakéhokoli důvodu stanou normou pro výjimky a výhody, nevyhnutelně se znovu objeví tribalismus a občanské nepokoje.

Sebeposilující mýty o věčném postavení oběti jsou nezbytné k udržení trvalých zvláštních preferencí. Západní idea osvícenství, že jsme jednotlivci, nikoli kmeny a kolektivy, a máme svobodu klást si otázky o světě kolem nás, je rozbita. Místo toho upadáme do předcivilizačního tribalismu založeného na našich povrchních znacích.

Naděje existuje jen proto, že čtyři jezdci naší apokalypsy byli do Západu vpuštěni menšinou naivních, sekulárních a privilegovaných Zápaďanů. Ti uvěřili, že jejich bohatství a svoboda jsou automatické a věčné, že utopie je nadosah že se jich žádné důsledky jejich selhání nedotknou.

Západ se musí přestat kát za 2 500 let vlastní historie a začít být znovu hrdý na svou jedinečnou evropskou a židovsko-křesťanskou tradici. Ne, není dokonalá. Nemusí být dokonalá, aby byla dobrá – stačí, že je mnohem lepší, než než všechny alternativy, jak dokazuje masová nelegální imigrace.

Západ se musí postavit nařízeným radikálním zeleným iluzím a zhodnotit jejich reálné náklady a přínosy. Větší, vícegenerační rodiny se dvěma rodiči nejsou zvláštností, ale historickou životní mízou silných civilizací. Pokud chtějí cizinci legálně přesídlit na Západ, je třeba jim připomenout, proč to dělají, aby se mohli integrovat a přizpůsobit hodnotám hostitelských zemí – nebo zůstali doma. A konečně, zejména Američané musí pozvednout hlas proti každému, kdo bez ohledu na rasu či kmen šíří stereotypy a nenávist vůči lidem mimo svůj kmen.

Je nejvyšší čas říci: „Dost, už stačilo.“

Publikováno v Epoch Times