S odpovědí není třeba se párat. Jestliže se všechno zdražuje, znamená to, že si za své peníze toho můžeme méně dopřát. Štve nás to všechny a jen doufáme, že se něco stane a svět se dostane do normálních kolejí: což je v naší obecně sdílené představě to, jak to bylo do konce roku 2019.
Normální koleje, až na to, že data pocházející z tohoto takzvaně zlatého věku zas tak moc dobře nevypadají. Opakovaně zveřejňované výzkumy předkládají alarmující data. Příští generace se budou mít hůř než ty současné, o tom je podle Pew Research přesvědčeno 68 procent Američanů, kdežto jenom 32 procent hledí do budoucna optimisticky. Obdobné výsledky přinesly rešerše v evropských zemích. Je snadné nad nimi krčit rameny. Data shrnují odpovědi na dotazy a lidi už mají ve zvyku odpovídat spíše negativně než pozitivně. Jsou ale i nevěděcké či mimovědecké, lež výstižné pohledu na stav společnosti. Tak například rodina Homera Simpsona má reprezentovat průměr. V roce 1989 to možná tak bylo: Homer Simpson má nikterak prestižní a privilegované zaměstnání a z platu utáhne dům a auto a uživí manželku a tři děti. Což je dnes problematické a bude prý hůř.
Jak to chudnutí bude v praxi vypadat? Marge Simpsonová bude muset nastoupit do zaměstnání? Nebo půjde jinou cestou? Naznačím, jak si ji představuji.
Před deseti lety (údaj čistě orientační, desítka je pěkně kulaté číslo) jsem si čistil zuby kartáčkem a šrouby šrouboval šroubovákem. Dnes mám na zuby sonické bzučadlo a šroubuju aku krámem, onehdy se z něho zakouřilo a bylo po něm, tak jsem si koupil nový. Zvykli jsme si na svět technické asistence v každém ohledu. Nic nedáváme opravit, protože to ani nejde: žena mi stříhá vlasy mašinkou; břity se otupily a pátral jsem, kde se dají nabrousit. Nikde, nepočítá se s tím. Chápete to? Nůžky a nedají se nabrousit! Snad jsem naznačil dost, aby bylo jasné, kam mířím. To čemu říkáme životní úroveň je do značné míry podpořeno záplavou nikoli nutných statků, abych to vyjádřil diplomaticky. Když jsem posledně letěl do Benátek, letenka stála sedm stovek. Ne, to není dobře. Tohle nemůže trvat věčně, říkal jsem si už tenkrát. Teď při psaní jsem se podíval, kolik stojí dnes. Nejlevnější pět tisíc. Je to chudnutí? Nebo je to návrat světa stojícího na hlavě zpátky na nohy?
V předchozích odstavcích jsem opakovaně použil otazník. Kladu si otázky a neznám odpovědi. Chudnutí má samozřejmě za následek změnu životního stylu. Málokdo z nás se vzdá vymožeností dobrovolně. Taky se nechci vrátit k jednoduchému nerozbitelnému šroubováku. Navíc, na výrobě aku šroubováků (obrazně řečeno, jako příklad) stojí průmyslové odvětví a pracovní místa. Nebude to jednoduché. Tím spíš, že na světě se denně narodí o sto dvacet tisíc lidí víc, než jich zemře. S přirozeným nárokem na elektrický šroubovák.