Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Člověk současnosti už není zvíře společenské, ale mobilové. Sedí v izolovaném světě zhrouceni do svých mobilů. Nejenže blbnou, ale ztrácejí i sociální inteligenci.

Souhlas.

Ale o tom je v článku odstavec začínající slovy "Uplynulo několik málo zim . . . ."

"Homo sapiens na rozdíl od ježka, velryby nebo vlka bohužel neví, co je pro něj nejlepší." No ježek ani velryba to asi nevědí a také nedělají. Jinak bychom neviděli tolik přejetých ježků na silnici. No jestli ono to není z rozežranosti (řekla by babička). Když člověk musel celý den dělat aby nechcíp hlady tak neměl čas na blbosti. Teď má. Rodina byla dříve nezbytností , manželka vařila a prala a hrabala seno, děti byly nezbytností na stáří a manžel musel vyrábět hodnoty aby rodina měla co jíst. To teď není a proro "máme roupy". Ale takové přemety byly i kdysi, uhlí, elektřina, knihtisk, očkování... Nějak se s tím popasujeme - protože musíme. J.L. end

Vymysleli jsme dětem příliš hezké hračky.

Ženy neztrácejí touhu po dětech, to ani nemohou , je to jejich přirozená potřeba . Ale změnil se běh života a podmínky pro něj. Ženy se nepotřebují nutné vdávat , aby se životně zabezpečili pro sebe a své děti Bezpečná antikoncepce je běžné dostupná. Ale nakonec je příroda doběhne a oni chtějí v 35-40 letech děti. A zde příroda zatím vítězí nad člověkem .

Péče děti o staré rodiče není jednoduchá. Děti musí pracovat do cca 65 lety a kde vzít čas na péči a kam dát u sebe rodiče v klicce 2+1. Pokud děti platí velké daně, tak je logické, že stát musí převzít péči o staré a nemocné. Stát třeba nesmí nakupovat letadlo ve lodě, když nemáme moře.

Je potřeba jít ještě o krok hlouběji: ani sex není samovolný jev, který by existoval nezávisle na sociální struktuře. Ve skutečnosti existuje dvojí závislost. Děti závisejí na sexu, ale sex sám závisí na existenci vztahů. Jakmile vztahy přestanou vznikat nebo se stanou krátkodobými a nestabilními, výrazně se omezuje i samotná sexualita – ne ideologicky, ale prakticky.

Historické společnosti proto sex neregulovaly proto, že by ho bylo málo, ale proto, že byl vázán na vztahy, které byly nevolitelné a dlouhodobé. Sex byl důsledkem vztahu, nikoli jeho náhradou. Jakmile se vztahy rozpadly nebo se staly čistě volitelnými, sex se sice formálně „uvolnil“, ale fakticky se přesunul do nestabilních, řídkých a přerušovaných forem, které reprodukci negenerují.

Současná situace je paradoxní: společnost se snaží podporovat porodnost, ale ignoruje skutečnost, že mizí samotný předpoklad sexuality, totiž stabilní vztahy. Bez vztahů není dostatek sexu, a bez sexu nejsou děti. A děti vznikající mimo vztahy jsou navíc strukturálně náročné na podporu, protože chybí základní jednotka odpovědnosti, na kterou by bylo možné reprodukci navázat.

Proto je marné zaměřovat se na děti nebo porodnost izolovaně. Jakmile se rozpadne vztahová struktura, reprodukční řetězec se přeruší už na prvním kroku. Společnost tak řeší třetí článek řetězce, zatímco první dva – vztahy a z nich plynoucí sexualitu – nechává bez strukturální opory. Výsledkem není jen nízká porodnost, ale postupné vyhasínání celé reprodukční logiky společnosti.

Text míří k jádru problému, ale stojí za to jej formulovat ještě přesněji, bez morálních nánosů.

Existenční nezávislost jednotlivce sama o sobě neznamená „svobodu vztahů“, ale svobodu od vztahů. Umožňuje selektivně se vyhýbat vazbám, které jsou náročné, asymetrické nebo dlouhodobé. Neumožňuje však symetricky „vybírat si“ vazby, které vznikají právě jen díky nutnosti, tlaku a nevratnosti. Tím se zásadně mění struktura společnosti: roste množství volitelných kontaktů, ale klesá množství nevolitelných vazeb.

Rodina historicky nevznikala proto, že by lidé toužili po dětech nebo po intenzivní emocionální blízkosti. Vznikala proto, že ženy byly existenčně vázány na muže a muži na pracovní a majetkové struktury, které rodinu předpokládaly. Děti nebyly cílem tohoto uspořádání, ale jeho nevyhnutelným vedlejším produktem. Vysoká porodnost tedy nebyla výrazem „pro-rodinných hodnot“, ale důsledkem strukturální nevyhnutelnosti soužití.

Emancipace žen tento mechanismus logicky a nutně rozložila. Jakmile žena přestane být existenčně závislá na konkrétním muži, klesá míra nucené provázanosti mezi pohlavími. To není selhání ani morální problém, ale přímý logický důsledek změny podmínek. Menší provázanost znamená méně stabilních dlouhodobých svazků – a tedy i méně dětí. V tomto smyslu nejde o kulturní krizi, ale o tautologii sociální struktury.

Současná společnost proto není „méně společenská“ v emocionálním smyslu, ale méně strukturálně vázaná. Vztahy se stávají reversibilními, podmíněnými okamžitým přínosem a kdykoli ukončitelnými. To však není prostředí, ve kterém spontánně vzniká rodičovství. Bez dostatečně silné, dlouhodobé a nevolitelné provázanosti mezi muži a ženami děti prostě vznikat nemohou – nikoli z morálních důvodů, ale z důvodů čistě strukturálních.

Pokud tedy někdo hledá „řešení problému porodnosti“ v kampaních, hodnotových výzvách nebo finančních bonusech, míjí podstatu. Problém neleží v motivaci jednotlivců, ale v tom, že zmizela sociální nutnost, která dříve porodnost generovala. A tuto nutnost nelze obnovit, aniž by se společnost znovu vzdala části své existenční nezávislosti.

Až se člověk nabaží digitálního světa, tak se vrátí do reálného fyzického světa...

To není tak jisté...

Nevidím to tak černě jako autorka. Chodím pravidelně "na pivo" do pajzy, v které je nabito a s členy rodiny sice komunikujeme s použitím technických prostředků, ale scházíme se.

Codíte do jedné "pajzy, v které je nabito", jistě. Jenže dřív jste takových našel ve městě na každé ulici několik a podle velikosti vesnice tam také aspoň jedna byla.

Dnes jsou ve městě kebabárny, pizzerie, Mekáče a Káefcéčka, kde se pouze nadlábnete. Dále restaurace typu "Potrefená husa" (název rozšířený touto žraločí firmou v Brně), kde se za pár stovek nadlábnete, jedno pivo za šedesát prokecáte se spolustolujícím(i) a zase mažete domů.

Také při nějaké příležitosti možno např. do indické restaurace, kde dvě jídla, jedno pivo + 0,3 voda(!) Rajec + stovka 10% spropitné vás přijde dohromady na ticku.

Člověk se vždy choval tak, jak to pro něj bylo výhodné. Děti si nepořizoval z nějaké přehnané lásky, ale proto aby se o něj v seniorském věku měl kdo postarat. To však dnes už neplatí, protože v seniorském věku má každý svůj důchod a všelijakou bezplatnou péči a dětí tudíž netřeba.

Životní jistoty se tak stávají naší záhubou.

Dokud nebyla antikoncepce, tak děti vznikaly často spíš jako následek, než jako úmysl.

Já bych se rád sestěhoval, jen těch 25 melounů na barák v Brně. Do panelového bytu se všichni nevlezem. Nechtějí děti .. znám mladou rodinu, mají jedno dítě, chtěli by ještě aspoň jedno, žijí v nájmu, nic moc, panelákový malý byt, na ten padne málem jeden plat. Spíš moralistika někoho, kdo je na tom ekonomicky a majetkově dobře, což přeji, než rozumný text.

Teď ještě proč 25 melounů na barák v Brně... před takovými šedesáti lety by si člověk stejnej barák postavil za zlomek dnešních nákladů, a tím nemyslím náklady finanční. Dnes, kvůli údajné "ochraně života a zdraví obyvatel" existují spousty předpisů a norem, které bydlení výrazně prodražují a samotný bydlící si nemůže rozhodnout jestli bude bydlet za třetinu výměnou za o promile vyšší riziko úrazu nebo bude potřebovat miliony na "bezpečí" které je mnohonásobně eliminováno stresem při vydělávání oněch milionů.

Jak se říká pokrok nezastavíš. Někdo namítne, že to není pokrok. Ale je. O tom jestli dobrým, nebo špatným směrem rozhodne - jak kdo si vybere: čas budoucí, přírodní zákony, nebo Bůh.

Také to lze nechat na koňovi, neb ten má větší hlavu.

Koukám ze vx uz jste to ba koňovi nechal....