Minule jsem psal o tom, co se to se světem stalo, když se náhle zrodil internet. Což je něco, co můžeme přirovnat k dávnověkému vynálezu kola. Důležité bylo, jak se toho různé vrstvy společnosti zmocňovaly a jak začaly tento nový vynález používat. První byli většinou techničtí nadšenci, ale hned po nich se internetu zmocnila mládež. Jistěže ta část mládeže, co byla technicky nejlépe vzdělaná. A jak už, tak bývá, tak sama o sobě přesvědčená, že je generací nejvzdělanějších nejchytřejších a jedině spravedlivých v celých dějinách. A že jejím úkolem je své myšlenky rozšířit do celého světa. A z počátku se jim to zdánlivě docela vedlo.

Nástup internetu byl z hlediska dějin neuvěřitelně rychlý. První počítačová síť byla spuštěna 29. října 1969 a fungovala tak až do roku 1990. V té době došlo k dalšímu skoku a zrodila se světová internetová síť. A na co se přitom zapomíná, byla využitelná nejen přes počítače ale hlavně přes tzv. mobilní telefony, které bleskurychle zaplavily celou zeměkouli.

Původně zavládlo nadšení z tzv. svobodného média. Ale potom se ho zmocnily politické a ekonomické síly a stal se z něj náhle onen bájný džin, jakého známe z arabských pohádek. Síla, kterou vypustíme, ale neumíme ovládat a když se o to pokoušíme, dopadá to špatně. Případů, kde to dopadlo špatně, je neuvěřitelné množství. My se podíváme jen na část z nich. Pomineme většinu tzv. Barevných revolucí, i když se s jejich „výsledky“ potýkáme dodnes – rozpad Jugoslávie (Kosovo), Gruzie – další kolo právě probíhá, Moldavsko a hlavně Ukrajina, která přerostla v politický celosvětový konflikt, ačkoliv byla z počátku pokládána jen za „proxy“ válku mezi Západem a Ruskem.

Podívejme se na katastrofický výsledek „Arabského jara“ začínajícího v r. 2010. (Viz právě znovu obnovená občansko-náboženská válka v Sýrii). Ve státech Středního Východu, ale nejen tam, kde už před internetem bylo dostatečné napětí, působil internet jako kdyby někdo rozhazoval dynamitové patrony. A zároveň tam byl dostatek mladých lidí, tehdy chtěli „svobodu, demokracii“, tedy ve skutečnosti obsadit lukrativní místa. Tam jako zápalka posloužil internet a media napojená na ideologické centrály Západu i Východu, a v muslimských státech zintenzivněná demografickým vývojem (tzv. demografickou revolucí druhého stupně, kdy se postupně snížila úmrtnost, zatímco porodnost si zachovala vyšší úroveň. Výslednicí této změny byl zvýšený až explozivní přírůstek populace, doprovázený, až na petrolejové státy, obrovským chudnutím vůči „Západu“, kdy se celá muslimská civilizace, rozdělená navíc na nesmiřitelné sunnitsko-šíitské tábory, zvedla k „džihádu“. Rozdmychávači napětí, hlavně ze Západu, kteří sídlili nejen na vysokých školách, ale také v různých tajných službách (od toho je státy mají!), financované vládami i soukromými finančními skupinami, se spojili s revolučními silami nacionalistickými i islamistickými. Podíváme-li se na vývoj v Tunisku, Egyptě, Sýrii a Libyi a dalších státech, jsou tyto revoluce prováděny jako přes kopírák. Rozšíří se ideologie, že veškeré problémy se mohou vyřešit novou nastupující „demokratickou woke“ vírou, která zahrnuje nejasně vymezenou „svobodu a demokracii“, načež následuje ve státech, kde „revoluce zvítězila“ – např. dnes v Gruzii, pokus o zavedení ekologického fanatismu, Green Dealu, feminismu, LGBTQ + a dalších hnutí, což vede k odporu druhé poloviny obyvatelstva, a tím k dalšímu výbuchu násilí. Jeden malý fakt: nakolik jsou prvotní shromáždění na náměstích v těchto státech uspořádána na vnější popud a nakolik z vnitřního popudu, je celkem jedno. Často začnou jako „demokratická“ davová shromáždění, která bouří proti vládě a vykřikují hesla o svobodě a demokracii a o dodržování lidských práv. Ta pak přerostou v potyčky, a nakonec vše často zakončí střelba do davu ze střech okolních domů. Viz Sýrie, Egypt, Tunis, Ukrajina atd.

Co se týče kyjevského Majdanu, tak americká diplomatka paní Victoria Nulandová nebyla z Ukrajiny odvolána za zásluhy. Ale za dnes neřešitelný výsledek její „práce“. To, že mladý Biden dostal od tatínka milost za svoji činnost na Ukrajině a vůbec v této části regionu jistě není náhodou.

Jak předpověděl geniálně José Ortega y Gasset v knize „Vzpoura davů“, v takové situaci se dnes stejně jako na začátku 20. století objevuje nevídaný fenomén, kterému Ortega říká „davový člověk“. Tehdejší mediální ovlivňovači davů a jednotlivých „davových lidí“ – tisk, rozhlas a davová shromáždění při projevech „vůdců“), náhle naprosto překonal internet a mobilní sítě. Ty dodaly další fenomén, o kterém Ortega nemohl vědět, a to vytváření tzv. „bublin“, v nichž se shromažďují stejně myslící a na stejné podněty přes internet reagující skupiny lidí. Moderní „pokrokář“, tedy woke davový člověk ve vyspělých státech je produktem přesycené a blahobytné společnosti.

Tento „davový člověk“, jak říká Ortega, ať již osobně nebo jako člen skupiny nechápe osobní zodpovědnost za svět, který je kolem něj.

„Klíčové je pro něj to, že vývoj evropské civilizace vnímá jako vývoj k pohodlnosti, sebestřednosti a hlouposti,“ píše Martin Bedřich, filozof a teolog o myšlenkách Ortegy Gasseta rozebírajících vývoj moderních davů. Gasset ve své knize říká, „…že celý zázrak 19. století – technika, zdravotnictví, hygiena, to, že se lidé začali mít dobře a přestali se bát, jestli se dožijí příštího rána, vedl k tomu, že se vytvořila skupina lidí, která si připadá, že má na všechno nárok a že všechno je přirozené a točí se kolem jednotlivce“. To jsou principy, kterými charakterizuje davovost. Také správně říká, „…že všechny výdobytky moderní civilizace – sociální systém, spravedlnost, řád – byly vybojovány velkým úsilím elit a davový člověk to bere jako něco přirozeného. Vůbec nechápe osobní zodpovědnost za svět, který je kolem něj. Nechápe, že je třeba, aby se sám o něco snažil, aby překračoval sám sebe. Protože jen v překračování sama sebe je cesta dalšího vývoje“. Ostatně tento popis od Martina Bedřicha považuji za jeden z nejlepších popisů těch, kdo jsou vyznavači ideologie „woke“. A osvětluje také proč se tyto myšlenky uchytí v různých společnostech různě a proč se dnes proti nim zvedl takový odpor. Dnes už víceméně většiny společnosti i na tzv. Západě.

V okamžiku, kdy ve vyspělých státech první generace woke „svazáků“ zestárne a stane se generací třicetiletých a více, která zažívá až děsivý rozpad společnosti. Proti těmto změnám, odporu proti progresivismu a Green Dealu, které se v těchto státech dějí, se nedaří wokařům zastavit stále stoupající počet kritických hlasů. Woke ideologie a Green Deal se ukázaly jako „nahý král“. A lidé dávají najevo (třeba o volbách), že to vědí. Vládnoucí elity a jejich vlády padají, a šíří se nespokojenost. Původní šiřitelé ideologie tzv. progresivismu nemají možnost, jak zabránit, aby si této zkušenosti nevšimly i jiné národy. A zpětně, jak se zhroutila geo-ekonomika při covidu, ale hlavně při prosazování agresivních zelených nápadů, ukázaly se katastrofické následky ekonomické části „woke“ ideologie a tzv. Green Dealu. Progresivisté, kteří sami sebe nazývají liberálními demokraty, ačkoliv nejsou ani liberální ani demokraté, se snaží tuto změnu ve společnosti zakrýt, zcenzurovat, vymazat její protivníky. Do společnosti neustále hustí tvrzení, že ti, co jsou proti liberální demokracii a Green Dealu atd. jsou jenom staří málo vzdělaní a vlastně už hloupí lidé. Což jim nějakou dobu veřejnost pod vlivem oficiálních médií věřila.

Pak se začne ukazovat, že je to lež. Že tento politický směr, levicí často nazývaný nacisty a fašisty anebo populisty, volí i velká část mladých lidí a lidí středního věku. Ale hlavně volí také „imigranti“ či lidé jiné barvy pleti, jak ukázaly volby ve Velké Británii, Francii, Rakousku a Německu, ale hlavně v USA. Migranti, které levice doslova lákala do USA a Evropy jako své „věčné voliče“, náhle volí jejich oponenty (USA, Dánsko, Francie, Německo).

Původní státy, které v tomto celosvětovém uspořádání použily a „vyvezly“ tuto tzv. progresivní ideologii, se staly, jako první, obětí woke šílenství. Najednou po vítězství Donalda Trumpa jsou USA zase prvním státem, v kterém většina obyvatel tento falešný „liberalismus“ odmítla.

Svět totalitních „pokrokářů“, kteří chtěli ovládnout celý svět se začal rozpadat. V takovém okamžiku vždy nastupuje silový aparát, justice, policie, státní media a jako první je zavedena cenzura. Nejprve jaksi „nenápadně“, ale tak, aby se jí všichni, kdo by chtěli říkat něco jiného, začali obávat, a nakonec nastoupí úplně natvrdo. U nás jsme v této fázi. V pokusu o zavádění tvrdé cenzury všeho, ale hlavně a nejhlavněji internetu a z něj vycházejících informačních sítí. Jistěže jako vždy ve jménu Pravdy a lásky (sorry Václave) a svobody, a demokracie a pořádku a morálky a vůbec záchrany světa.

Ale o Foltýnovi a RRTV až příště.

(Dokončení zítra)

Knížky můžete objednat zde.