DOBA: Braň se, rozume
Už brzy budeme mít všechno podstatné vyřešené. Zvítězíme například v boji s globálním oteplováním. Zrušíme elektrárny, přejdeme na elektrický pohon v dopravě, všude budou solární panely a větrníky a když bude svítit moc a vítr ne a ne lehnout, elektřiny bude přespříliš, ale my na to vyzrajeme a vybudujeme ohromné fény, foukače s topnými spirálami, přebytečnou elektřinu přeměníme na horký vzduch a problém bude vyřešen. Všichni se zapojíme. Číňané taky v době Velkého Maa dobývali světové rekordy ve výrobě oceli a každá vesnice měla za humny slévárnu. Dokonce i ambasády lily železo na zahradě a letecky posílaly odlitky do hlavního města.
Připomněl jsem si jeden drobný vjem z doby dávné. Slyším ránu, pan výkřik „braň se, řemeslo‟ a další ránu. Otočím se a on tam fušer zatloukal kladivem šroub do dřeva. Tady je na místě zvolat „braň se, rozume‟, ale nikdo se neozývá. Mrtev je rozum, zůstaly jen ambiciózní cíle.
Uvedu jiný příklad, než je taková drobnost, jako zničení energetiky. Je to svoboda slova.
Máme dnes málo tak často frekventovaných témat. Jak je omezovaná se nejhlasitěji křičí tam, kde je svobody slova nejvíc. Někde ji nemají a křičet byste tam mohli leda ze zamřížovaného okna, dokud vás nepřijde zmlátit bachař. Nikdy v historii nebylo tak snadné vyjádřit cokoli, jako v dnešní době. Chcete si založit noviny, rádio, televizi? Udělejte to, bude vás to stát jen čas a peníze.
Ale vážně. Z bezbřehé svobody slova na internetu se stává problém. Byl by mnohem menší, kdyby se podařilo omezit jedno ze dvou zel postihujících internet od jeho uvedení do obecného používání. Jedno zlo je v tom, že je takříkajíc zadarmo, ale to se řeší. Druhé je horší: umožňuje anonymitu. Jako Josef Novák budu psát a mluvit úplně jinak, než když půjdu pod jménem Mudrc z hor nebo Frikulín Mikulín. Že „zadarmo‟ je špatně, víme. Že anonymita je špatná taky.
Vracím se zpátky k rozumu. Ono se to vědělo dřív než internet opustil laboratorní a akademické prostředí. Za čtyřicet let soužití (někdy bouřlivého) s počítači hodně pamatuju. Sériová čísla procesorů Intel a Motorola v osmdesátkách. V devadesátkách se Intel pokusil zavést Pocessor Serial Number pro Pentium III. To bylo řevu, že se naplňuje vize George Orwella a Velký Bratr nás špehuje. Nastalo to, čemu se odborně říká zatržený tipec. Výrobci pokusy o identifikaci odpískali. Chceme přece svobodu, že? Logicky se to přeneslo do světa internetu a dnes jsme na tom tak, že si bojovník za svobodu vyrobí virtuálního robota a ten začne sériově tlačit splašky do sociálních sítí. Ve prospěch svobody? Pochybuji, ale ve prospěch někoho určitě.
Na začátku v minulosti ne moc vzdálené ale byl kolem toho velký křik pod heslem Pryč s Velkým Bratrem.
Velký Bratr pryč nešel, je všude. Ale rozum, ten dostává na frak. Taky všude.
Vyšlo v Lidovkách.cz jako Poslední slovo