Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Ono to asi chce se občas zvednout od počítače a vyrazit mezi lidi, ven na vzduch. Tam najednou zjistíte, že vztahy mezi reálnými lidmi nejsou zdaleka tak vyhrocené jak by se podle diskusí na internetu mohlo zdát.

Často mě zaráží, jak jedna negativní informace vypuštěná do veřejného prostoru strašně rezonuje, přestože realita nebývá tak dramatická.

Je jasné, že negativní zpráva přitáhne posluchače. My bychom ale měli vědět, že je to do určité míry jen taková hra.

Jestli ona ta negativní informace nerezonuje proto, že ji mnozí - a ne jen novináři včetně třeba youtubových amatérů až fušerů - s oblibou pošťuchují.

Hlavně mi ale připadá podstatné toto: když po vás někdo vyjede, bez osobního kontaktu nemáte šanci zjistit, že "On to tak nemyslel". Vyjedete po něm taky a dva vzteklí jsou na světě. Nebrat to moc osobně je základ, protože ten druhý taky nevidí vás, ale jakéhosi avatara vlastní výroby.

Osobně se mi až překvapivě často (skoro vždycky) stává, že když odpovím klidně a seriózně, velmi rychle se ukáže, že nejsme tak úplně ve při. Je-li to jen trochu možné, vykám.

Moje oblíbená fráze: Rozumím vám dobře, že tohle či tamto?... Je-li to jen trochu možné, vykám. A klasická finta: souhlas. "Ten rozhodčí je podplacenej kuetén!" - "Máte pravdu, tu penaltu pískat neměl..."

Jestli bych si dovolil poznámku k tomu úvodu. "..Jeden důvod je geneticko-historický. Po statisíce let bylo pro přežití výhodnější držet se skupiny. atd"...

Tohle je pravidlo pro ty "obyčejné občany dole", a takto ostatně popisoval společnost ve svých románech Kafka.

Jenomže, lidská společnost je hierarchická pyramida moci. A právě v tom boji o moc, která řídí a ovládá i silové prostředky té společnosti, se střetávají jak různé názory, ideologie, i metody jednotlivých aktérů, politiků.

Doslova catch as you can catch, jak říkají v Americe.

Rady v článku jsou dobré, ale teoretické, když někoho posloucháte a on pořád nadává na cokoliv, tak to nemůžete vydržet a pošlete ho do prd....e. Vám se uleví a domnívám se, že i potom lze budovat vztah, ale druhý se drží trochu zkrátka. Jsou to moje zkušenosti

No, s někým to prostě opravdu NEJDE.

Doporučuji článek jako povinnou četbu poslancům, senátorům, členům vlády a jejich všemocným podržtaškám.

Hlavně těm z opozice. 🤣

Hezké shrnutí, i když ta možnost uplatit při manželských hádkách rozum mi připadá trochu jako SF. Řekl bych, že to je úplně zvláštní kategorie, která se jakémukoliv zobecnění vymyká. Zatímco v běžné hádce se kříží meče, v té manželské křídla dvou špačků v hejnu, kteří se odmítají pustit z dohledu.

Celkem podepisuji, ale nedá mi nepřidat několik poznámek.

K determinaci "patřit do tlupy" - nezdá se mi ani tak genetickou, jako evolučně osvědčenou metodou k zvýšení šance na přežití. Dodám i druhý důvod, který do určité míry na první navazuje, a to ideologie monoteistických náboženství (judaismus, křesťanství, islám, řazeno historicky), které pojímají dějiny jako nesmiřitelný zápas dobra a zla. V nesmiřitelném zápase jsou povoleny jakékoli prostředky, cílem je naprosté zničení opoziční strany.

Vsuvka: mám pocit, že budhismus tohle v sobě nemá a nevím, jestli budhisté vedou nějaké ideové války - nejsem v žádném případě odborník, tak pokud mně k tomu někdo zasvěcenější napíše, budu rád.

Druhá poznámka se týká umírněnosti vůči oponentním názorům. Příklad: v dobách mojí školní docházky (sedmdesátá léta) bylo značně populární heslo "moudřejší ustoupí". Po pár letech aplikace této poučky jsem zjistil, že pokud moudřejší ustoupí, svět ovládnou gauneři a blbci.

A konečně k té tolik vzývané spolupráci a konformismu: podle mne Evropa nevyrostla na spolupráci, ale na tvrdé ideové, politické, hospodářské i vojenské soutěži sedmnáctého a osmnáctého století. Abyste uspěli, museli jste být v něčem opravdu dobří a zároveň byl svět již natolik propojený, že se inovace přenášely do dalších zemí.

vyjmete prosim z vaseho pojednani judaismus. Judaismus neni nabozenstvim, ktere ma za cil se sirit, coz vede v pripade jak islamu, tak krestanstvi, ke konfliktum. Judaismus taktez nezna onu striktni polarizaci buh - dabel, ktera je vlastni krestanstvi a islamu.

))))) Sexy holky na tebe čekají ~~ Meet4.fun

ony tyto nazorove konflikty souvisi se zakladnimi existencionalnimi otazkami typu: kdo jsem, proc jsem, mam nejake poslani, co je dobro a co je zlo, existuje ci neexistuje Buh, kterym smerem se mam v zivote vydat - potazmo jsem dobry clovek?

V dnesni dobe nejsou tyto otazky v popredi, mnozi se jim vyhybaji, mnozi se od nich nechaji odvest socialnimi medii, mnozi se k nim v ruchu dne pro ruzne starosti ani nedostanou.

A tak si ani neuvedomi, ze nazor nekoho jineho narazi a nekdy i zpochybnuje jeho vnitrni hodnoty, jeho zivotni nastaveni, coz vyvolava nejistotu. A reakce? poboureni ci vztek, clovek se citi napaden v nejniternejsi casti sebe. A kdyz se k tomu jeste prida ego, kdy se clovek citi urazen, tak nastane ohnostroj.

Domnivam se, ze i nabozenske valky se "toci" okolo techto temat. Vlastne tyto nazorove konflikty maji povahu nabozenskych valek, c.q. "Koukej verit v to, v co ja verim".

Taky, „kolik Židů, tolik názorů“. Jinými slovy, kolik Židů, tolik pravd.

Kdežto Slovani mají jen jednu pravdu a to pravdu pravďáckou 🤣🤣🤣