Dovoluji si nesouhlasit s názorem pana Josefa Provazníka v článku „DISKUSE: Anti, anti, anti...ať hlavně nejsme jak tamti“.

Existují dva naprosto závažné důvody, proč tento názor odmítnout.

Prvním důvodem je, že děti před pubertou mají období, které kdysi S. Freud nazval „obdobím infantilní sexuality“, které se týká vztahů mezi nimi trochu jiných než pouhé kamarádství. Pochopitelně, uvedené období se projevuje poněkud jinak, než jak je tomu po pubertě. Zamilování se týká spíše vzhledu, oblečení způsobu chování apod., nikoli toho, co je „zajímavé“ o pár let později.
Dovoluji si připomenout fakta z knihy „Jak odpovíš těm nejmenším“, která u nás vyšla vícekrát na sklonku padesátých a začátku šedesátých let.
Podle autorky i malé děti (předškolní věk) mají cosi jako sexuální touhy, ale ty nejsou změřeny na genitálie, ale spíše na hýždě. Cituje také příhodu svých klientů, jejichž dítě si hrálo někde na koupališti s jiným dítětem, děcka byla nahatá, a když se rodiče svého dítěte zeptali, zda to dítě, s kterým si hrálo, bylo chlapec, nebo holčička, tak dostali odpověď, že neví, protože nemělo žádné šaty. Takže dítě v tomto věku zcela ignoruje pohlavní znaky a má za to, že pohlaví určuj oděv.
Dokážu si představit u školáků, že při tom citovaném pohledu pod sukni kluky spíš zajímaly ty kalhotky, než to, co měla spolužačka pod nimi, protože, pokud neměli doma sestru, tak podobnou oděvní součást neznali.
Jako příklad dětských lásek v mladším školním věku bych si dovolil připomenout dva filmy „Páni kluci“ a „Ať žijí duchové“. Pochopitelně, též knižní předlohu toho prvního filmu, „Dobrodružství Toma Sawyera“ od Marka Twaina (toto dílo bylo vydáno tolikrát, že nějakou konkrétní citaci neuvádím).
Když já byl ve věku hrdinů Žáčkovy knihy nebo hrdinů citovaných filmů, tak začínaly minisukně a mezi kluky kolovalo heslo: „Čím kratší sukně, tím delší pohled“. A opět to zcela jistě nemělo takový kontext, jaký by to mělo v pubertě a později.
Takže scény, nad nimiž se pan Provazník (a další) pohoršuje, víceméně reflektují reálné chování dětí daného věku. Jistěže existují i jiné možnosti, vnuk jedné známé byl nějaký čas členem klukovské party, jejímž heslem byl zákaz dotknout se holky.
Proto opravdu nevidím důvod, proč by se ona kniha neměla dostat ke čtenářům a rozhodně odmítám představu, že by je mohla nějak „zkazit“.

Druhým důvodem je fakt, že Albatros v tomto případě couvl před jakýmsi anonymním účtem na sociální síti. Něco podobného se už tomuto nakladatelství stalo v případě knihy Abigail Shrier: „Nevratné poškození“, jejíž již připravené vydání bylo zrušeno na nátlak jakýchsi pochybných aktivistů s nulovou demokratickou legitimitou.
Jsem toho názoru, že k takovému kroku by měl vést výlučně zásah v demokracii k tomuto kompetentních orgánů, což je v tomto případě jednoznačně justice. Měl by proběhnout soud, který by rozhodl a své rozhodnutí patřičně zdůvodnil.
Albatros tedy už přinejmenším podruhé vytvořil jakýsi precedent ve smyslu, že u nás o vydání knihy rozhodují nikoli k tomu kompetentní orgány demokratického státu (kompetentní mj. i k tomu, aby prokázaly případnou společenskou nebezpečnost té knihy), ale jacísi aktivisté. V tom se zcela jistě shodnu s názorem pana Neffa.
Obávám se, že právě podobné couvání před pochybnými aktivisty vede k přeměně státního režimu z demokracie na jakousi „řvounokracii“, v níž vládne ten, kdo nejvíc a nejdrzeji řve. Což může mít daleko širší dopad než je vydání či nevydání jedné knihy. „Stahování kalhot daleko před brodem“, které předvádí nakladatelství Albatros, je prostě hrozbou pro demokracii. Samo o sobě jistě demokracii nezničí, ale jako součást „sta nic, která umořila osla“ už jakousi roli v takovém společenském procesu hrát může. Pro mě jako mj. spisovatele to znamená, že Albatrosu rozhodně nic ze své tvorby nabízet nebudu.
Dovoluji si ovšem zajít ještě dál než pan Neff:
Kde je záruka, že onen účet Nely8 patří občanovi nebo občance České republiky, u něhož/níž se dá předpokládat nárok vyjadřovat se k dění v tomto státu?
Je vůbec nějaká záruka, že Nely8 je reálná osoba, a ne třeba ruský chatbot, naprogramovaný tak, aby svou činností na síti naštval co nejvíce našich občanů? Taková mašina by zcela jistě byla v souladu se zájmy zmíněného státu, který nás považuje za nepřítele a kopání příkopů mezi jednotlivými skupinami občanů by se mu velice hodilo.
To, že je vůbec možné klást otázky, jaké jsem uvedl výše, či nějaké další podobné, je rovněž negativní stránkou onoho uhýbání pochybným a často anonymním aktivistům. Dává současně zcela jednoznačně negativní signál o aktuálním stavu naší společnosti.

Odkazy na citovaná díla:

https://www.databazeknih.cz/knihy/jak-odpovis-tem-nejmensim-415712
Kniha Miroslava Klímová-Fügnerová: „Jak odpovíš těm nejmenším“

https://www.csfd.cz/film/7275-pani-kluci/prehled/
Film „Páni kluci“

https://www.csfd.cz/film/5982-at-ziji-duchove/prehled/
Film „Ať žijí duchové“

https://www.databazeknih.cz/knihy/nevratne-poskozeni-jak-nase-dcery-propadaji-transgenderove-manii-536740
Kniha Abigail Shrier: „Nevratné poškození“
.................................................