DIGITALIZACE: Nechme si klasické doklady i hotovost
V současné době jsme doslova přesyceni digitalizací našich životů . Máme k dispozici elektronický recept, který funguje perfektně, elektronickou občanku, kterou přes všechny sliby stále nemůžeme používat na řadě míst. Například se jí nešlo prokázat při posledních volbách. Banky nás zahrnují nabídkami na platby pomocí našeho mobilního telefonu ,poslední šlágrem je platba pomocí prstenu. Je to krásné je to pohodlné .Proč ale nabízet naší identitu a naše soukromí někomu jinému. Ostatně, co je mé bance potom kde jsem byl a za co jsem platil. Jinak vás udiví když vám banka napíše, že jste utratil tolik a tolik a za co a začnou vám „zcela nezištně“ radit jak utratit vaše peníze za jejich produkty .
Máme sice zákon na ochranu osobních dat ,ale pokud někde zaplatím kartou za novou tiskárnu k počítači, začnou mi nevím proč na e mailu naskakovat nabídky obdobných produktů. Na jedné straně se nám ta progresivní část společnosti snaží vnutit povinné platby nějakým elektronickým instrumentem a elektronickou identitu jako to jediné správné. Na druhé straně se pesimisti obávají něčeho co funguje v Číně tedy takzvaných sociálních kreditů .Budeš zlobit, ztratíš přístup ke svým financím nekoupíš si lístek na vlak nebo letenku. Pár pokusů můžeme najít i v Evropě progresivní banky občas někomu neotevřou účet nešíří totiž jediné správné názory. Evropské banky odmítají financovat zbrojní průmysl protože je jaksi fuj. Navíc máme odhadem kolem milionu občanů, kteří většinou vzhledem k věku nebo vzhledem k výši svých příjmů tyto vymoženosti nevyužijí. Tušíme vůbec co nám může připravit příroda ? V malém to zažili naši spoluobčané na severu Moravy letos v září. Po povodních nešel proud ,vypadla mobilní komunikace .Jediné co fungovalo byla komunikace mezi složkami integrovaného záchranného systému, které se po povodních v roce 1997 poučily. V tu chvíli se nedostanete financím protože používáte pouze některý z moderních prostředků, kam řadím i kreditní karty. Nikde nenakoupíte protože prodejny velkých řetězců postihne výpadek . Nezaplatíte ani u vietnamského obchodníka na malé prodejně někde ve vsi , protože nebudete mít čím. To všechno je ale maličkost naše civilizace je totiž zranitelnější než jsme schopni si uvědomit . Ve století páry v roce 1859 zasáhla naši planetu obrovská sluneční bouře. Polární záře byla vidět až v Karibiku nebo na Havaji údajně prý i na rovníku. Tehdy to naši civilizaci postihlo pouze tím že nešly telegrafní linky. O něco podobného byť v menším se pokusil člověk . Deváteho července 1962 Spojené státy ve výši 1400 km nad Pacifikem odpálily jadernou nálož o síle 1,4 megatuny.
Následky výbuchu Starfish Prime byly jasnou připomínkou nepředvídaných důsledků lidské vynalézavosti. Elektromagnetický puls , který detonace vyvolala, zpustošil elektrické systémy na téměř 900 mil vzdálené Havaji, způsobil výpadky proudu a narušil komunikační sítě. Výbuch vyřadil z provozu celou řadu satelitů včetně Telstaru 1, symbolu počínající éry globální komunikace. Přitom tehdejší elektronika proti současné připomínala spíše parní stroj oproti jaderné elektrárně. V dnešním světě nemůžeme stoprocentně vyloučit že se o něco podobného někdo pokusí znovu a doslova vypne naši na elektronice a elektřině závislou civilizaci . Nepotřebujeme ani válku. Řada odborníků tvrdí, že díky naší sázce na občasné zdroje energie určitě dojde k black outu, jen se neshodnou kdy. Nemůžeme stoprocentně vyloučit další sluneční bouři jako v roce 1859.
Přítel pracující pro jednu z velkých IT firem nedávno říkal : nechávám si klasickou občanku i klasický řidičák a hlavně mám doma ve skříni poměrně značnou částku v hotovosti. Možná je to k ničemu , ale třeba mi to jednou zachrání život. Myslím si že spoléhat se pouze a jedině na prostředky elektronické identifikace a elektronické bankovnictví může být někdy osudné. Nejlépe obraz světa po výpadku elektřiny popisuje Ondřej Neff ve svém románu Tma. Po jeho přečtení si nejsem si jistý , zda je vhodné vsadit vše na jedinou kartu . Trocha pesimismu nemusí být na škodu .