Dezinformace, zvláště ty šířené na internetu, představují problém pro Evropu už několik let a stále není shoda na tom, jak se s nimi vypořádat. Dokonce můžeme říct, že na boj je částečně pozdě.
Většina Evropy bohužel zaspala, když nebyla v roce 2014 absolutně připravená reagovat na masivní příchod stovek ruských trollích farem šířících nepřátelskou propagandu. Fungování trollích farem odhalila před lety finská novinářka Jessikka Aro.
Kontroverze však budí i mnohé pokusy, jak s dezinformacemi vlastně bojovat. Převážně negativní reakce v Česku vyvolal např. nedávno uniklý návrh legislativy zaměřené na boj s dezinformacemi. Jedná se o návrh určující podmínky, za kterých mohou být zablokované internetové stránky šířící nepravdivé informace, a v plánu je také zákon umožňující policii stíhat záměrné šíření dezinformací.
Jednalo se tedy sice jen o první návrh a jak to u projednávaných zákonů bývá, prochází obvykle výraznou proměnou. Negativní reakce však byly pochopitelné, protože mnozí mají obavy z toho, že bude docházet k postupnému dalšímu oklešťování svobody slova i v případě naprosto nezávadného obsahu.
Zastaralý koncept dotací médiím
Jedním z problematických bodů byly také navrhované dotace vybraným médiím. Konkrétně podpora 50 milionů korun ročně neziskovým organizacím, které se věnují boji s dezinformacemi.
Dalších sto milionů korun ročně by pak měla dle návrhu dostávat média, která v boji s fake news pomohou. Jedná se o naprosto přežitý koncept, aby média dostávala dotace od státu. V našich podmínkách to bude navíc spíše kontraproduktivní, protože lidé právě kvůli dotacím mohou začít takto podporovaným médiím nedůvěřovat.
Je potřeba brát v potaz, že existuje svoboda slova a mylný názor do společnosti patří. Existuje významný rozdíl mezi mylnou informací a lží. Opravdovým problémem je záměrné šíření nepravdivých informací. Mylné názory představují nedílnou součást veřejné diskuse ve svobodné společnosti.
Premiér Petr Fiala uvedl, že stát musí čelit hybridní válce vedené prostřednictvím dezinformací, nelze ale zavádět cenzuru. S tím souhlasím. Stát by ale měl umět reagovat na nejnebezpečnější dezinformace, které se na internetu objeví, a upozorňovat uživatele, že tyto informace jsou lživé, zavádějící či nepodložené.
Vytváření nových rad a orgánů nepomůže
Problém dezinformací se řeší i na úrovni EU v rámci tzv. Media Freedom Act. Ten počítá mj. s vytvořením orgánu, který by dohlížel na činnost médií v evropských státech. I u těch, co legislativu připravovali, je nyní snaha původní záměry mírnit. Od začátku tento krok kritizuji.
Organizací a rad už máme hodně a přemíra regulací škodí. Reálně hrozí, že rada se obsadí pár kamarády, kteří vytvoří jakousi „dobrotivou společnost“ a budou si přihrávat dotace. Vznik dalších institucí či rad také spíše vyvolá v lidech dojem cenzurního úřadu a boji s dezinformacemi to udělá medvědí službu.
Spíše než jakékoli regulace nebo zákazy vnímám jako mnohem lepší řešení vzdělávání občanů v této oblasti. Inspiraci můžeme hledat např. v Estonsku a obecně v pobaltských zemích, kde se už dětem ve škole vysvětluje, jak dezinformacím šířeným nepřítelem efektivně čelit.
Přeji hezký den a veselou mysl!