Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Jezdím jednou týdně kolem jedné výkladní skříně přičmoudlých snědých nepřizpůsobivých ( Třemošnice, výjezd z města směr Hedvikovská rokle ). Usmolení rodiče a usmolené děti tam před usmolenými baráky už desetiletí marně čekají na výchovu státem. Namísto toho jim ten holomek sype jen dáfky a dáfky. Oni sami nevědí jak na to a to už stovky let. Ale vypadají velmi spokojeně. Klíšťata.

To je klicove: nevědí, jak na to.

Už je to nějaký čas, v televizi byl jakýsi vicedilny pořád o romských školách. Kluci byli na konci základky úplně marní, děvčata o něco ambicioznejsi, ale jejich představa končila u cjrarek a kade

... u cukrářek a kadeřnic. Nic proti, jsou to úctyhodná zaměstnání, ale u mládeže vykračující do života bych čekal aspoň nějakého toho učitele, manažera, snad i vojáka...

Byla tam i jedna odvrácená strana. Škola má žáky bavit; to není úplně blbá myšlenka. Tady se to projevilo něčím, čemu pančelka říkala improvizovaná (divadelní) hra. JENŽE ta improvizace vypadala takto: Ty si stoupneš sem a řekneš tohle. SNAD to byl nějaký nešťastný záběr (víc tam toho nebylo), ale - TOHLE je ta hrůza. Dokonale ilustruje to - opakuju se - co vyčítám klasické škole:

"Chci z vás vychovat samostatné kreativní osobnosti, takže si tady sedněte a dělejte, co vám řeknu."

Což je problém mnohých příspěvků, včetně toho vašeho: oni sami být lepší (lepší podle našeho vkusu!) být nedokážou, a zároveň se po nich chce, aby "si tady sedli a dělali, co jim řekneme", aby lepší byli (proč by měli? Jsou spokojení...). To doteď nezafungovalo a "bláznem je ten, kdo od stejného postupu očekává jiné výsledky".

Viz: přítelkyně, zcela dospělá dáma, jeden čas dobrovolničila při sanaci rodiny. To je taková ta činnost, která se provozuje před tím, než jsou děti odebrány z rodiny, obvykle pro naprostou nezpůsobilost rodičů. Takže přišla, rodina vstala od televize - hurá, sláva, paní přišla, bude fajn odpoledne. Povídalo se, rodina pohromadě, hrály se (edukativní) hry. Konec návštěvy, koutky dolů, televize. Ti lidé prostě neměli ve své mentální mapě možnost zahrát si s dětmi úplně primitivní "boj" (každý vyloží jednu kartu, nejvyšší je bere všechny. A znova. A znova... Mimochodem skvělý způsob, jak se naučit matematické operace větší/menší), natož Člověče, nezlob se.