Tímto poněkud infantilním titulkem bych rád poukázal na další vznikající problém našeho veřejného života, který hrozí. Vláda a zákonodárci stvořili „opičku“, novelu zákona o veřejném ochránci práv, která obsahuje přetvoření ombudsmana, zřízení dětského ombudsmana, zřízení Národní instituce pro ochranu lidských práv a zástupce obou, který po svém zvolení si může vybrat náplň své práce bez ohledu na názor toho, koho zastupuje. Legislativní počin nemající ve světě obdoby. Omlouvám se ctihodným institucím, které, jsem shrnul pod název „opičky“, ale bylo to v duchu onoho titulku. Neboť se nám nyní ukazuje, že na zřízení těchto institucí nejsou „banány“, tedy peníze. Od 1.7 má začít tento ochránce práv dětí působit, ale o jeho finančním a personálním zajištění nevíme nic…

Nezávislou ochranu práv dětí ale opravdu potřebujeme, ostatně stejně tak jako ochranu jiných skutečných práv. U dětí zvláště s ohledem na jejich měnící se postavení mezi dospělými (neříkám v rodině), ve vztahu ke společnosti a světu. Zvláště když vidíme, že nyní vychováváme část generace, která nikdy nepozná své biologické rodiče jako otce a matku...

Zákon o dětském ombudsmanovi (obránci práv dětí) byl při stanovení jeho oprávnění velkorysý. Jednání s dětmi, osobně i korespondenčně, zastupovat při soudních sporech, vyřizování podnětů, výzkumy. To nemůže dělat jen zvolený funkcionář, bez kvalifikovaných, tedy dobře zaplacených spolupracovníků. Nejsou-li na takový projekt peníze, neměl by snad být vůbec zřizován. A vzbuzována tak u části veřejnosti naděje, že se alespoň něco zlepší…

Druhý závažný problém, o kterém se tolik neuvažuje, je nebezpečí politizace této nové instituce, resp. její volby. Některé „nevládky“ se obrátily dopisem na všechny vedoucí představitele státu s požadavkem, aby dětský ombudsman byl zvolen bez odkladu, a to i bez potřebného zajištění. Ale kdo ví, že zákon bude účinný až od 1. července, a v září nebo v říjnu budou volby, že Sněmovna musí podle tohoto zákona nejprve zřídit komisi z občanské veřejnosti, vysokých škol, neziskovek a zástupců dětí k posouzení navržených kandidátů, tomu je zcela zřejmé, že takový požadavek je mimo realitu. A že někomu nejde o vytvoření reálně zabezpečené a odpovědně existující instituce, ale spíše o rychlé obsazení další dobře placené funkce. Možná pro toho, kdo tuší, že po volbách tomu může být jinak. Že ubude kapustiček, ale neubude slimáčků…. Takový postup by instituci dětského ombudsmana znevážil a do budoucna posunul do bezvýznamnosti.

Při diskusi o zákoně se v Senátu ozvaly hlasy varující před tím, že dětský ombudsman může být zbytečnou institucí bez praktického významu. A to se docela dobře může stát. Bez reálného financování a uvážlivého výběru skutečně ombudsmanské a ne politizující osobnosti… Byl bych proto nerad, aby dětského ombudsmana potkal osud Istanbulské smlouvy, která před časem byla také adorována jako jediná záchrana našich práv, ale dnes po ní „ani pes neštěkne“. Aktivistický potlesk nad jeho zřízením k jeho autoritě určitě nepostačuje.

Autor je ombudsman