Po internetu se rozvinula velká diskuze, co nový president a podobně.
Názor I. - Moje otázka zní - to tu, proboha ani po 18 letech (tedy v době "plnoletosti" naší demokracie) nemáme jednoho vhodného zvolitelného kandidáta, který se nikdy ani v nejmenším nezapletl s KSČ, s touto rezidenturou Kominterny a Kremlu? Jestli ne, tak je to smutné. Pak by mohl být prezidentem koneckonců třeba i kůl v plotě Jakeš, jeho zásluhy na pádu tzv.socialismu jsou nezpochybnitelné
Názor II. - příspěvek k fekalizaci politické scény. Mě ani tak netrápí, co dělal komunista Dienstbier někdy koncem 50. let a začátkem let šedesátých. Mě trápí to, že stejně jako celá řada osob jemu podobných (jako kupř. p. Pithart, Ruml st. atd.) z toho nevyvodili nic pro své dnešní chování. Troufají si se záviděníhodným sebevědomím udělovat ostatním morální lekce, doporučovat vhodné chování, kibicovat. Domnívám se, že nad svým dlouholetým členstvím ve zločinecké organizaci by se měli zamyslet a vyvodit z něho poznatek, že by neměli dráždit spoluobčany veřejným působením a ocenit tak faktickou amnestii, kterou dostali. Tu amnestii si totiž nelze koupit ani dvaceti lety topení v Metrostavu, ani vězením.
Názor III., a to můj osobní
Po tom všem shora bych navrhoval jako našeho presidenta pohledného příslušníka 4% menšiny, staršího 40 let, ten už by byl asi určitě nekomunistou (ty je nebrali a oni se tam necpali), s inteligencí dosahující čísla IQ 140 a který by žil v registrovaném partnerství. Mělo by to několik podstatných výhod :
* president tohoto typogenu určitě by nebyl vystaven lákadlům různých podnikavých děv a nebyl by tedy pastvou pro bulvární media
* odpadly by debaty o PRVNÍ DÁMĚ, my bychom měli prostě PRVNÍHO PÁNA, určitě by se Česko dostalo na první stránky světových novin a byla by aspoň v něčem priorita
* gayové (aspoň ti, které v Ústí nad Labem znám) jsou obvykle velice inteligentní a tolerantní, nikdo by nemohl říci nic o potlačování a utlačování menšin, spíše naopak
Prošel by určitě hned v prvém kole napříč celým politickým spektrem a u našeho národa by také s vysokou pravděpodobností uspěl. Když už si čecháčkové dokázali zvolit svého Vyvoleného taky gaye, tak proč ne taky rovnou presidenta naší vopravdu krásné republiky.

Datum pondělní, 23. červenec 2007 a hodina šestnáctá popolední se zapíše černým písmem do novodobých dějin Ústí nad Labem. Strašlivá, ale opravdu strašlivá tragedie se stala na Mariánském mostě, spojujícím Ústí nad Labem se Střekovem. Kamionu, vezoucímu láhvové pivo z Pivovaru Velké Březno, se sesul náklad a několik tisíc láhví toho našeho velmi oblíbeného zlatavého moku se rozsypalo po silnici. Škoda morální naprosto nepředstavitelná a na několik hodin byl zastaven na mostě provoz. Budiž čest památce toho piva!


Jeden čtenář z druhého konce Ústí nad Labem (je divný, že ne střekovák) přišel s velice zajímavou připomínkou k tomu pondělnímu velkému neštěstí na Mariánském mostě. Prostě tvrdí, že už byl nejvyšší čas ten most pořádně pokřtít, a to samozřejmě českým výrobkem z místní provenience. A most si to už asi sám taky přál, je vedro. Co nějaké šampaňské! Jak vidno, na každém, i velmi tragickém příběhu se dá najít něco kladného.

Onehdy jsem se zmiňoval o nově otevřené hospodě v Předlicích, našem malém, milém a útulném ústeckém hnědočeském ghettu. Říkal jsem si, že se tam vypravím, ale nějak jsem se k tomu nedostal. Ale velice zajímavé zprávy už mám. Hospodu vlastní nějakej Hnědočech z oblasti Teplic, chlap jako hora a žádný mejdlo. Má perfektní přehled, pár hostu tmavší pleti (jiná sorta tam samozřejmě nechodí, kde by se tam taky vzali) se pokusilo zdrhnout bez placení. Polapeni, tvrdě jim byla namlácena huba s tím, že až příště přijdou, tak budou držet peníze v hrsti a budou platit předem. Zajímavé, nikdo nic z řad místních obyvatel neříká, žádné proklamace vo rasysmu a stížnosti na hospodského a podobně. Vono asi na ně tohle platí. Jeden maník tmavší pleti z řad mých zaměstnanců mi povídal, že tam už párkrát byl, pořádek a klid, hosté se chovají slušně, mravně a vychovaně, na hajzlících perfektní čistota. To snad nejni možný a nebo asi je. Vona taková pořádná Hnědočechská facka dost věcí napraví, a to hned.
Na Střekově máme taky hospodu, kterou provozuje Jula Cikán už desítky let - Klub Střekov v Tanečním sálu Setuzy. V životě si nikdo nikdy na něj nestěžoval, a to tam zaměstnává celou svoji rozvětvenou rodinu. Pořádají nedělní čaje pro ty dříve narozené, všechny možné a nemožné plesy a zábavy. Docela to tam krásně všechno funguje už od páté hodiny ranní.
Jenom v únoru letošního roku se jim jaksi vymknul z ruky myslivecký ples. Za prvé jim uteklo živé prase, které bylo hlavní cenou tomboly, lítalo po sále strašným tempem, pokálelo všechno, okolo čeho běželo (včetně hostů), a trvalo dobu, než se unavilo a odchytilo. Příšernej smrad tam ovšem byl ještě 14 dní. No a za druhé totálně ožralý myslivec brokovnicí rozstřílel dvě obrovitá okna v sále než ho taky odchytli. Ale to bych řekl, že na mysliveckých zábavách je toto naprosto obvyklé a nebejt něčeho podobného, tak se zase bude tvrdit, že se zábava nevyvedla. S tím prasetem to bylo stejně nějaký divný, svázané přední i zadní nohy, pak ty nohy navzájem, leželo v bedně s pilinama. Mám docela (a nejenom tedy já) tutově silné podezření, že ho někdo z recese pustil, jinak to není možný. No a konečně co!

Ať žijí už nežijící nedobrovolní dárci orgánů, pokud teda zrakví pouze sami sebe a nikomu jinému se nic nestane. V minulém deníku jsem tento citát použil a nenapadlo mě, že může bejt eště hůř. Muž velmi slušného postavení v Ústí, bydlící v Teplicích, jeho koníčkem silné motorky a vše okolo, co k tomu patří. Čestný člen Klubu motorkářů v Pekelných dolech, což je největší jeskynní pískovcový komplex ve Střední Evropě. Že nevíte, kde to je? Tam někde mezi Cvikovem a Zákupami, ve Velenicích předci! Párkrát jsem tam taky byl a je to naprosto fantastické. Na motorce si zajedete dovnitř k baru, můžete se tam klidně na gaučích, válendách a postelích dotáhnutých odevšad vyspat, netradiční disko a výstavy skla. Fakt tedy špička. Trvalá teplota v létě v zimě 12 stupínků Celsiových. Taky někdy ve válce továrna na jakési válečné komponenty. Po válce ovšem sklad mrkve a řípy nebo něčeho podobného. Kdo celý ten obrovitý komplex vystavěl, o tom se vedou dlouhé učené i hlavně neučené diskuze. Snad nějaké náboženské sekty. Voni tam ty končiny jsou vůbec špičkové, skalní domy, ve kterých se dodnes stále bydlí, a podobně. Ale o tom všem jsem hovořit zrovna nechtěl, i když je to ta příjemnější část této storky.
Měl synáčka, tak to bejvá. Synáček velkou známost na duchcovsku, slečinka těhotná, svatba za dva týdny. Tak požádal fotříka, zda by nepůjčil motorku, že zajede za nevěstou dojednat poslední podrobnosti. Tak se obléknul a vyrazil. Bohužel už nedorazil ani tam, ani jinam. V táhlé zatáčce nezvládnul řízení a vyjel na druhou stranu silnice. A jak tak bejvají zákony schválnosti a veškerého svinstva, tak se tam velebně šinul náklaďák. Šofér toho monstra taky povídal - jak mě viděl, začal brzdit, dostal smyk a první zalítnul pod přední nápravu on a za ním se na něj zapasovala motorka. Tak jsem po pár metrech zastavil, vylezl ven, šel se nejdřív vyblejt, pak zavolal policajty a svýho šéfa, že tady má auto, ať si pro něj někoho pošle. Já do toho prostě už nevlezu.
Chudák tedy ta nevěstinka, rozešité svatební šaty si pověsí do skříně na památku, zahodí vytisklé pozvánky na svatbu, zruší v místní hospodě svatební hostinu a bude místo ní zádušní, porodí někdy pohrobka (nebo jak se tomu říká) a má život zabitej pomalu nadosmrti. Kdo to dítko a ji bude živit, to je taky u Boha. Asi holt ten tatínek otce, měla by to bejt jeho morální povinnost, říkal, že samozřejmě ano. Tak tohle tedy je vopravdu, ale vopravdu hodně blbý.

Pro pány v nejlepším věku: Když jsem byl ženatý 25 let, podíval jsem se pozorně na svou ženu a řekl jí: "Drahá, před 25 lety jsme měli malý, laciný byteček, laciné auto, spali jsme na laciné pohovce a dívali jsme se na malou, černobílou televizi, ale zato jsem každou noc spal s krásnou, 25letou, vášnivou blondýnkou. Teď máme drahou, půlmilionovou vilu, auto za padesát tisic dolarů, krásnou, velikou ložnici a plazma televizi, ale každou noc musím spát s padesátiletou ženskou.Tak se mi zdá, že ty teď do toho scenária jaksi nepasuješ."
Moje manželka je velice rozumná ženská. Řekla mi, ať si tedy najdu vášnivou 25letou blondýnku a ona jako moje drahá polovina se už postará, abych znovu bydlel v laciném bytě, jezdil v laciném autě, spal na laciné pohovce a díval se na malou černobílou televizi. Nejsou starší ženy fantastické? Ty opravdu vědí, jak vyřešit krizi středního věku.
Pozn. B. Nějak mi to celé furt něco nebo spíše někoho připomíná. Jsem již silně vzhledem ke svému věku zapomětlivý, nevíte náhodou, koho mám a nebo proboha koho můžu mít na mysli?

Ranní e-mail: "Ahoj, Zdenko! Nějak poslední dobou jsem děsně zapomnětlivý, zvlášť, když piji. Včera na mejdanu jsem se Tě ptal, jestli bys nejela se mnou na chatu na víkend, ale zapomněl jsem, jestli jsi řekla ano nebo ne." Odpověď: "Ahoj Milane. Taky hrozně zapomínám. Pamatuji si, že jsem včera někoho poslala do hajzlu, ale ráno jsem si nepamatovala, koho. Dík, že ses ozval!"

Start letadla - kapitán jako obyčejně: "Vážené dámy a pánové, pěkně vás vítám na palubě našeho letadla. Náš let probíhá nad Atlantickým oceánem, ve výšce 10.000 metrů, rychlost je 900 km/h, teplota vzduchu.... sakra! Do řiti!!! Mě šlehne!!! Ježišmarja!!!!!"
Kapitán se odmlčí, mrtvolné ticho, pasažéři jsou bledí, letadlem se šíří panika, křik. Po delší chvíli se kapitán ohlásí: "Dámy a pánové, prosím, omluvte mě! Letuška mě polila polévkou a kafem najednou. Kdybyste jen viděli, jak vypadají moje kalhoty zepředu!"Jeden z pasažérů nahlas vykřikne: "Ty hovado letecký! Pojď se podívat, jak teď vypadají moje kalhoty zezadu!!!"

JIŘÍ DIENSTBIER aneb Český Pavlík Morozov aneb Jak se vyrábějí kladní hrdinové po česko sociálně demogratycku?:-) část druhá, kolik bude pokračování, to se uvidí!
S možností obléci večerní kalhotový kostým zmizela největší nevýhoda ženského oblečení - nedostatečná ochrana před zimou, napsala v roce 1976 Želmíra Živná. Její kniha o dějinách módy nazvaná Šaty dělají člověka se tehdy stala bestsellerem. Jenže - tu knihu ve skutečnosti nenapsala redaktorka časopisu Svět v obrazech Živná. Napsal ji nejdříve velký přítel a pak holt velký nepřítel tehdejšího režimu a noční hlídač, nynější kandydát na prezidenta J.D. Kandydát ve své knize taky radí, že je lepší chodit bez podprsenky.
Pozn. B. Je velice zajímavé, že se k autorství přiznal až teď, samozřejmě jenom čistě náhodou, zrovna když se pustil do kandydatury na presydenta. Já si tedy osobně myslím, že je to reklama dost kontraproduktivní, občánek a já taky jsme samozřejmě vysoce nedůvěřivý. Mám jenom obavy, aby to nedopadlo parafrázováně jako v tom starém testu. Jmenuj aspoň 10 knih, které v těch vosumdesátých letech nevznikly moudrostí a jasnovidectvím našeho KANDYDÁTA. Paroubek hadr! A to ještě JD ve svém oficiálním životopisu obratně zamlčel svoji dlouholetou činnost v KSČ. A o této knize tam taky neni ani malinké slovo.
Vybráno z diskuze na Psovi: Když jsme u prezidentského kandidáta, vzpomněl jsem si na rok 1991: OTÁZKA NA RÁDIO JEREVAN: ,,Jak dopadla návštěva našeho ministra zahraničí v Dánsku? "Rádio Jerevan:,, Pan ministr Jiří Dienstbier se velice rychle a ohromně přizpůsobil svým hostitelům. Celou tu dobu byl jako Dán." OTÁZKA: ,,Je dovolen vstup se psy na Ministerstvo zahraničí Československé republiky?" Rádio Jerevan:,, Ano, samozřejmě že je. Vždyť i pan ministr je pořád jako doga."

Poslední pátek v měsíci červenci jsem byl odpoledne v Litoměřicích. Na jednání, děs v tom vedru. Táhnu se tam po poledni silnicí okolo Labe a za Velkými Žernosekami se silnička rozšiřuje až k Žalhosticím. Dojedu k Žalhosticím, u cedule snížím na svých tak asi 55 km. Sotva to učiním, tak mě předjel snad Nissan Patrol a těsném závěsu za ním motorkář. Připadalo mi to jako ty dříve pověstné závody cyklistů za vodičem. A rychlost asi tak dvakrát větší než moje. Za vesnicí mě lapla policie, že jsem přes vesnici jel 56 km. Tak se ptám, kde jsou ti dva, co mě před pár vteřinami předjeli.
Tak mi policajtka bezelstně odvětila, že jeli moc rychle a oni je nestačili zastavit. A jestli jsem ochoten zaplatit 1 000 korunek a dva bodíky. Tak jsem jí odvětil, že za skutečně rychlou jízdu se tedy neplatí a za pomalou tedy ano, jak to tady praktikuje. Koukala dost podivně na mě, když jsem tvrdil, že zákony jsou pro všechny a buď budou platit všichni, anebo nikdo. A taky o měření všem stejným metrem a podobně. Odmítl jsem to, samozřejmě, a řekl jsem jí, že si na postup policie budu stěžovat. To vzdala a všechno jsme skrečovali a tím to skončilo. Ale stejně mě ten přístup štve. Mám na ty Litoměřice nějaké podivné štěstí.

U nás na Severu se velice rychle zadělává na dost velkej průser. Byl jsem onehdy v Chemopetrolu, jedu přes Litvínov zpátky a koukám na Janov. Panelové klasické sídliště a dneska je tam zase už 90% Hnědočechů. Mostecký Chánov hadr, vymlácené domy a bordel jako obvykle nekonečnej. A to na dohled bydlí vdova po Hlinkovi a pár hokejových celebrit. Zase za byt 4 + 1 dáš jenom 100k, ale bydli tam!. A bude v budoucnu hůř, kupy těhotnejch Hnědočešek a hromady dětí. Vcelku pochopitelně, je to stejné jako dříve - ve stáří tě živí děti. I když trochu jinak, než si představovali naši předkové. Aspoň naše bílé dámy na dávkách státní sociální péče po všech obecních úřadech mají co dělat. Ty kecy o jejich rodinné soudržnosti jsou fakt jenom kecy, jak se některému rozumnému Hnědočechovi podaří vypadnout z toho kolotoče chlastu, bordelu, hracích automatů a domácího sexu typu každý s každým, tak se na své minulé soudruhy spoludruhy z vysoka vykašle.

Drbu tady s mistrem jedné slušné pardubické firmy Termo, dělají tady v UL zateplování paneláků. U nás v UL (a jak mně bylo řečeno, taky všude jinde) se zatepluje vesměs slovensky a polsky, občas taky bulharsky a ukrajinsky. Jinak trvale shání lidi, samozřejmě, a povídá mi "Dyť tady máte nezaměstnané, proč tedy nedělají?" Dobře položená otázka, ovšem to by chtělo jiného adresáta. Já se takhle ptám už pár let. Dost nechápu, že duševní titáni formátu Uhla, Džamily, Jacques, příp. Havla a pár dalších špičkových politiků nedokáží domluvit SVÝM Hnědočechům, aby šli dělat přidavače na zateplovací práce místo Slováků, Poláků a Ukrajinců.
Jestli on nebude problém v tom, že naprostá většina jejich nejlepších politických kamarádů (voličů) Hnědočechů není vůbec ochotna vykonávat systematickou práci a chodit do práce ve střízlivém stavu. Předák jim dává dejchat, než je pustí na střechu, má plnou pravdu, byl by to jeho průser. Ovšem tady mluvíme o spoluobčanech, kteří mají (nebo lépe řečeno měli mít) stejná práva jako vy nebo já. Domluva by ušetřila spoustu peněz (sociální dávky, kriminalita, vězeňství), o nevyužitém lidském potenciálu samozřejmě nemluvě.
Narodí se kdesi dítko hnědočeské a bílému gadžovi naskočí naprosto automaticky povinnost se o něho starat a postarat. Já se fakt o nikoho starat nebudu, i kdyby se pan Uhl stavěl na hlavu. Už jsem jednou referoval o tom, že řešit hnědočeský problém v Ústí a okolí z vily mistra Uhla Na Ořechovce je docela jednoduché. Seshora ty problémy nejsou vůbec znatelné a viditelné, tam nahoře je také ten chladný a řídký vzduch, žádné dusno jako tady dole. Předpokládám ovšem, že tento titán má ve své vile několik Hnědočechských rodin na převychování, jinak by takhle nepovykoval. Jsem jenom zvědav, kdy se do toho problému pustí náš všeználek KANDYDAT, určitě bude mít nějaké velejednoduché a prosté řešení, které nebude fungovat, samozřejmě!.
Chápu samozřejmě, že naše strany a vláda na řešení hnědočeské problematiky nemají čas. Vony ty bloncky zabírají dost času a ten čas se dá trávit daleko příjemněji, než se rafat s Hnědočechama. To jim radši zaplatí, tím je na chvíli uplatí a je klid. Na jak dlouho, ovšem? Tímhle způsobem budou natahovat ruku furt a upracovanou dlaň budou mít čím dál větší.
Tohle je dost úvaha na hraně, ale jenom na mé osobní hraně a doufám, že opětně nebudu obviněn z rasysmu jak jest obecně zvykem: Konečně, Hnědočechů je zde v České republice stále víc a víc. U jakéhokoli jiného živočišného druhu bychom z toho usoudili, že si našel výborné a jemu vyhovující stanoviště, se spoustou velmi lehce dostupné kvalitní potravy a se spoustou vhodných úkrytů a dostatkem volného času k páření. Ten druh má sice ve svém regionu cosi dost přirozených nepřátel, ovšem zbytkem je celoročně hájen proti ostatním nepřátelům z vlastních řad. Proč právě u Hnědočechů to máme brát jinak?

Hrabu se tady ve starých papírech a narazil jsem na jednu už hodně starou historku. VŠE CO MÁME PRO MÍR DÁME - to bylo nesmrtelné heslo mé ústecké průmyslovky někdy v roce 1958,59 a tak nějak. Jednotlivá písmena byly na klacku a nosilo se to v průvodu 7. listopadu a jindy. Nosily to hlavně studentky, docela pár se jich tam mezi davem studentů taky vyskytovalo.Párkrát a dostkrát se stalo, že nosička písmene I se cestou schválně jako ztratila a pak to bylo teprve všechno zajímavé. Pozoruhodně si toho nikdy nikdo z okolí nevšimnul, prostě taková provokativní malinká studentská recese. A to byla t.zv. doporučená hesla!!

Cyklo-expedice-jur-alp-2007 - tak na téhle adrese vystavuje můj velký bratr své zážitky z cesty po Švajcu. S pár kamarády z Ústí a okolí nacpali kola do letadla, letěli do Ženevy a tam odsud na kolech přes Alpy zpátky do Čech. Smekám tedy před ním a před ostatními cestovateli klobouk, kterej nemám a nenosím, pro mě jenom ta první desetina první etapy by byla cestou tutově poslední. Je velice zajímavé, jak se některé věci stávají normálními a to je velice, ale opravdu velice dobře. Dovede si vůbec někdo představit, kdyby se toto mělo realizovat před rokem 1989? To by eště museli vízt na nosiči pár etébáků, po návratu podat kádrovákovi zprávu, s kým tam mluvili a koho tam viděli. Nemluvě o tom, že by toto museli plánovat někdy v lednu, kdy se žádalo o devizový příslib. A taky mít na příslušných komisích příslušné úplatné známé. A to furt někdo chce, aby se to vrátilo zpátky!

Chodí po Ústí pánové v mysliveckém a v každém pánském kadeřnictví provádějí úklid a sběr lidských (rozuměj pánských) vlasů. Zase se přemnožilo v Českém středohoří divoké prase. Střílet se to možná dá, ale tady v těch kotárech je to velkej problém pro starýho myslivce. Tak nastupuje šamanství, jinak se to nazvat nedá a na každé zahrádce třeba v Brné, která sousedí s lesem, jsou rozvěšeny staré punčocháče s pánským vlasem. Vypadá to tedy naprosto strašně a velice strašidelně. Někdo na to přísahá, že to pomáhá, druhej zase, že to je na ho*no, jak to tak v životě lidském normálně chodí.

Měl jsem jakési řízení ve města za vodou a jak koukám, tak koukám, nikde nemohu narazit na své oblíbené očišťovače, počišťovače neboli špičkové kosmetiky ústeckých chodníku. Město Ústí nad Labem jaksi s prodejem Technických služeb reorganizovalo úklidovou služby a už je asi nenajdu, což mě tedy velice mrzí. Vděčný objekt nebo objekty na fotografování a vděčný objekt na debaty při čekání na autobus.
Tohle je asi nevzdělanější metař, kterého jsem v životě potkal, běžně cituje Platóna, Seneku, zčásti i v originále, a je schopen vést obsáhlé a vysoce náročné filosofické debaty třeba o vlivu katolické církve na vyvraždění Indiánů v Americe, jeho oblíbené téma také mormonská církev, o které má neuvěřitelné znalosti a podobně. A to je napůl slepej.
Většina lidí si naříká na nepřízeň přírody, protože prý jsme se narodili jen na krátký čas, protože nám přidělená doba uplyne tak rychle, tak šíleně rychle, že - až na výjimky - musí většina z nás odejít uprostřed příprav na život. Nicméně doba našeho života není krátká, jen jí hodně plýtváme. Byl nám vyměřen dost dlouhý a bohatý život na to, abychom vyřešili největší úkoly, pokud jej dobře využijeme v plném rozsahu. jestliže ale se rozdrobí v bujnosti a lhostejnosti, jestliže není použit k dobrému účelu, pak si povšimneme, že je po všem, až ve chvíli, kdy nás nejzazší nutnost přiměje k tomu, o čem jsme neměli tušeni, že se k nám blíží. Proč si tedy stěžujeme na přírodu? Myslela to s námi dobře. Když víš, jak upotřebit život, bude dlouhý. Seneca

Poslední červencový den 0320 hod mě vzbudila naše policie s tím: Ten Forman na parkovišti je váš? Tak se oblékněte a přijďte ven. Já myslel že móda kradení benzinu z aut už skončila, kdepák. Von ti v umělohmotné nádrži zaostřeným šroubovákem udělá díru a pak ten čůrek benzinu chytá do kanystru. Ale protože je auto nízké a je tam blbě vidět, tak pod něj zalezl a svítil si baterkou. Na a policajti jeli okolo, šlápli mu na břicho a měl ten 16letý chlapec vystaráno. Tak jsem za asistence policejní baterky do té dirky natloukl řebík a šel domů do vany, smrdím jako tchoř benzinem.

A to je faktickej a tutovej

konec - END!!!