... a vedro vládne naší Českou republikou

Byl jsem poučen od ženy, proč se té (povětšinou někdy dokonce i velmi krásné) dámské ozdobě říká běžně a lidově kozy. Neodpovídá to tvarově, počtem, podobou a ani vůbec jinak. To je prý z dob dávno minulých, kdy si šlechtičny a jiné dámy z těch horních kruhů myslely, že kojení kazí postavu. Pár ženskejch si to myslí do teďka, to jsou holt ty nejvíce skříňovité a hranaté korpulentní typy. Některé radši nemají děti vůbec, pro jistotu. Co se tedy na hranaté skříni dá tvarově zkazit, to je u Boha.
Tak holt nastupovala garnitura kojných, které měly doma novorozence a mlíka snad někdy dost. A holt když nebylo mlíčko vlastní, tak se dětičky přikládaly fyzicky k vemínkům koziček a bumbaly jako o život. Kozí mléko je prý složením nejpříbuznější mléku mateřskému. I moje matka mně to potvrdila, že jsem taky vyrost na kozím mléku, ale ne tak naturálně, jak shora uvedeno. Ve válce prostě jiné mléko nebylo. Mně se to zdá jaksi podivné technicky, je tam docela značný rozdíl ve velikosti, délce a tvaru. Ale když byl hlad a zájem, tak se asi to všechno v pohodě překonalo. No a tak prej vzniknul ten všeobecně u nás (a snad i jinde) používaný název. (N.T.)
Zkratka N.T. (dříve používáno) ve zpravodajství a novinařině znamená latinsky non testarur (neověřeno), vyslovuje se to Ente, což je německy KACHNA. A vida, hned další zajímavý výraz vysvětlen. Tohle ale snad tedy kachnou není.

Jiří Dienstbier aneb Český Pavlík Morozov aneb Jak se vyrábějí kladní hrdinové po česko sociálně demogratycku ? :-)
Mně je od dětství vlastní sociální cítění. A to přitom jsem synem pana primáře. Vždycky jsem měl zájem na tom, abych nebyl jakési výjimečné dítě, které má výhody oproti někomu jinému. Říkal jsem, že mám sociální cítění ne proto, že jsem vybíral popelnice, ale proto, že jsem do nich házel svou svačinu, protože s celou třídou jsem se rozdělit nemohl.
Dědek: Krásná slova, opravdu, skoro slzičku jsem uronil. Teď mě tak napadlo, proč tedy nepřesvědčil maminu, aby mu dávala větší porce. Asi by ho nakopla někam. A tohle čtyřikrát rozvedené stvoření se sklonem k C2H5OH chce mně dělat presidenta. Prostě to bude váš president, můj určitě ne. Měl by pomalu radši kandidovat Velký Jyřýk, asi si musí počkat, jak se události dál vyvinou a jak si uspořádá rodinnou problematiku. A taky dobře ví, že by dopadnul naprosto stejně jako předešlý vůdce ČSSD. A taky kdo by dělal v případě výhry první dámu. Ta jeho bloncka, která se furt nakrucuje a pózuje před fotografy, no...

Názor se kterým se ztotožňuji: Václav Klaus, milovaný i proklínaný, má proti Jirkovi D. jistou výhodu. Je to osobnost. Má charisma a vlastní názory. Názory, se kterými můžeme nesouhlasit, souhlasit, oponovat jim, ale to je asi vše, co můžeme. Na rozdíl od něj mně J.D. připadá nudný, prázdný, bezkoncepční a duchem šedivý. A jestliže nejsou politici schopni najít skutečně výraznou osobnost, ať raději protikandidáta nenavrhují. Ostatně, jaké jsou profesní předpoklady pro výkon funkce prezidenta? V podstatě jediným předpokladem je dosažení věku čtyřiceti let. Prezidentem se může stát bezdomovec, domovec i rybář. Jen je zapotřebí jistého konsenzu při jeho navržení a následné volbě. A to je problém. Ale nevím, proč z rezidentury dělat furt trafiku pro vysloužilé politiky? Mám svůj tip. Jmenuje se Jan Železný, přezdívaný též zlatý. Zkušenosti s politikou na úrovni MOV, skromný, pracovitý, toho času rozvedený, takže ochráněný před podobnými aférami jako pánové Topolánek, Paroubek, ale i Klaus. Poctivý, slušný a rovný.
Znáte lepčejšího kandidáta? Já tedy zatím ne. Nástup nové generace muší přijít. Tak ať s tím náš stát začne právě na místě Prezidenta. Já jsem pro, alespoň se zmírní únava národa z naší, tedy české politické scény. Páni politici, popusťte uzdu své fantazii, vpusťte mezi vás čerstvý vítr a my všichni mějme krásný den. Je to moc krásný na to, aby to mohla realita. To je vopravdu krásná vize, bohužel ale jenom vize. Pohádka pro nás blbce občany.

Je to všechno skoro tak krásné jako proponovaná stávka Cikánů v v našem špičkovém a krásném městě Ústí nad Labem, vyřvávají tady něco o stávce a protestech. To by mě tedy velice zajímalo, proti komu a proti čemu chtějí protestovat. A se stávkou je to taky divný, podle mého starého, tupého a mdlého rozumu stávkuje snad jenom pracující zaměstnanec. Projevuje to tím, že nedělá. Voni jsou tedy v permanentní stávce furt.
Stejně si myslím, že to odloží na pozdější dobu, teď není čas, řežou a bijou se tady mezi sebou, tak se dá i po městě jít poměrně bez obav. Jsou prostě jiné priority a jiné starosti než tě vo něco vobrat. Lid obecný tomu fandí, Policie se k tomu staví vlažně, taky co se do toho budu motat, mohl bych taky jednu chytit. Naši Cikánkové mají bujnou kref a roupy, mají jí hodně, je vedro, nic nedělají, tak si jí musejí trochu upustit, to je snad ouplně normální.
Já osobně bych jim navrhoval, aby si kvůli tomu protestu schválně na protest manifestačně nevyzvedli sociální dávky a vyrazili hromadně ráno do práce, to by byla mediální řacha. Tím by se zviditelnili! Mám dojem, že by se tady sešly všechny světové televize a CNN by z toho udělala zvláštní reportáž a vysílala ji na světové síti každou půlhodinu furt kolem dokola.
Věřím, že i náš dopravní podnik ústeckej by jim vyšel vstříc a umožnil ranní bezplatnou přepravu do fachy. Stejně jezdí celej den zadarmo, tak je to už pro něj jedno. Ale třeba by se zase zjistilo, že do práce mohou a umějí docela i chodit a práce je tady na Ústecku dost a dost. Malér děsnej by nastal: co by potom dělala ta naše slavná Džamila?

Teď mě napadlo, jsem rasysta nebo nejsem rasysta, když po jedné menšině chci, aby chodila dělat a chovala se mezilidsky slušně, a zároveň ke druhé menšině chodím nakupovat, chodím se k nim do hospody s kamarády stravovat a třeba se jim starám klidně o děti? Co na tohle, Džamilko, neřešitelná patová situace což, holka špatná, málo hezká, skoro nic! Takovej selektivní jednosměrnej rasysta je dost blbá věc pro nějakou žalobu! Co by asi tak na to řekl náš těžce nezávislý soud a naše těžce závislá polycyje. Co by chudinky do vyšetřovacího spisu napsaly, to by bylo velice zajímavé. Zkušenosti osobní už určité mám.

No, v polovině minulého týdne zase ten náš milý pivovar ve Velkém Březně. Exstarosta veleznámé obce Bilichov ve Středozemí zorganizoval exkurzi chmelařů z okolí Slánska do Velkého Březno. Von to asi dělal taky pro sebe, aby se trochu podíval do civilizace. Vždycky říkám, že nikdo neví, kde je Bilichov, a mám povětšinou pravdu. Když to někdo naprostou náhodou ví, tak tam zase nikdy nebyl. Co by tam taky dělal, jednou silničkou do vísky zajedeš a tou samou zase vyjedeš. Tam se fakt zastavil čas, kruhová vesnička v lesích kdesi ve Středozemí (pošta Klobúky v Čechách, to je taky rána, co!).
Veterán z Babin Pepík se tam narodil, celej život tam prožil a asi tam taky zůstane, prostě klasickej kovozemědělec. Jediná trochu (mimo něj a jeho ženušky, samozřejmě) zajímavost je to, že skoro uprostřed vesničky zůstala rozestavěná rozsáhlá rekonstrukce jednoho velkého statku. To vlastnil a ještě vlastní Vladimír Stehlík (1944) neblahé a nebo blahé paměti, vono je to jedno, velitel Poldi Kladno, který kdysi před lety prohlašoval, že se synem jsou největší dlužníci v České republice. Šlo snad o tři miliardy korun, si matně pamatuji. Proti dnešním expertům typu Pitra a Krejčíře to byl docela vyměklej žabař. Dle doslechu tam jakž takž v těch ruinách dožívá. Tak končí správnej českej miliardář. A synáček u soudu
Okolí je ovšem docela kouzelné, rybníčky a krásné houbařské lesy (v krásné rovině, ne jako tady u nás, na drsném Severu, když se šplháš neustále nahoru a dolů jako vopičák), ovšem dnes trochu více zanedbané než před lety, soudí se o ně Kinskej, tak na to všichni kašlou. A taky kousek odsud naše oblíbené keltské menhiry, kam chodíme příležitostně čerpat mentální a fysickou energii.

Vzhledem k tomu, že zakládáme Klub vojenských veteránů Babiny, tak se to všechno hodilo a spojilo a vyrobila se jakási členská schůze, aspoň té části tady z okola. Páni chmelaři v počtu 8 kousků se na tu dlouhou cestu (vlakem asi tak 70 km) řádně vybavili. Každej kilo klobásek, uzené, kozí sýr a flaška domácí pálenky (švestky nějak tam nerostou). Tak autobusem od Hlavního nádraží v Ústí do Velkého Března. Sládek Milan nás seřval (Jardu a mě), že se nacpeme ke kde komu, no jo, něco říci musí. Na prohlídku pivovaru jsme samozřejmě my tři Babiňáci nešli, už tam toho průvodce mohu dělat v pohodě taky. Tak se partička po půlhodině navrátila a začalo se pít pivo, samozřejmě, co jinýho. Já na ně jenom nevěřícně koukal, ty chmelaři snad mají dutý nohy. Nepochopím, jak může člověk vypít tolik piva v tak neuvěřitelně krátké době. A to pivo mám rád! Samozřejmě se u toho cpali, jak když tejden nejedli. Ochutnal jsem kozí sejra tvarohového typu a ten bych docela já mohl. Taky jsem ho tam většinu drze sežral, zbytek se cpal klobásami a uzeným. A povídání, že si to všechno zkurvili Češi sami (ztráty trhů v USA a Japonsku), jak jest u nás dobrým zvykem. Prostě distributoři chmele ten náš kvalitní míchali s nejakejma srágorama odněkud a hrozně se potom divili, že jim laborky světových výrobců piva hodily všechno zpátky na hlavu a vykašlaly se na nás. Von už se stejně surový chmel používá výjimečně, vyrábějí se extrakty, líp se to uchovává a dávkuje a na chuti piva se to nepozná. Snad..

Tak nás všechny z pivovaru odpoledne vykopali, ujel nám autobus, další za hodinu, tak kam. Samozřejmě zase na pivo a taky se podívat na tu naši milou Haničku do Adonisu, restaurace za kolejema. Musím jí trochu udělat reklamu, stojí za to. Já jí už delší dobu říkám, že je holka krásná na druhej pohled. Nejdříve se trošku malinko nafukovala, ale vysvětlil jsem jí to politicky. Haničku docela lehce přehlídneš, nechodí zmalovaná, nechová se vyzývavě. A já jí jednou řekl, že se mi začala líbit přesně po pěti minutách, proto ta holka na druhý pohled. Milá, příjemná a i velice pěkná figurkou jako ženská. Ta ruka na rameni je moje, ovšem ten můj starý obličej by ten snímeček silně pokazil. Tak holt jsme se rozloučili všichni a vyrazilo se zpět do Ústí. A já s nima ještě na jedno, protože holt všichni čekali na vlak a musel jsem jim dělat eště trochu společnost. Velice náročnej den, opravdu. Taky jsem dolezl domu a vylezl z pelechu druhej den ráno.

Měl jsem taky zábavu v Děčíně, vyhořela tam docela velká a velmi slušně zařízená truhlárna (barák bejvalýho NAREXu pod novým mostem). Prdnul u jednoho výkonného stroje klínovej řemen, namotal se na hřídel a za pár vteřin všechno ve vohni. Lidi stačili utéci vším možným, ale strojní zařízení je celé v tahu a na šrot. Teplota dosahovala v prostoru okolo 700 stupínků Celsiových, taky všechny hliníkové a duralové součástky rozteklé. Ta ohnivá vlna hořela u stropu a táhla se dílnou a žrala cestou na co přišla - kabely, ostění, potrubí vzduchotechniky, prostě všechno. Sálavé teplo narušilo všechno pod sebou - kabely, tlakové hadice, rozvaděče. Motám se tam kvůli pojišťovně, najednou za mnou rána jako z kanónu. Praskaly skladované masivní dřevěné desky, nejdřív silně ohřáté a pak namočené hasiči, kroutí se to a puká.

Přišla mi taky majlem jedna žádost, tak bych se chtěl se čtenáři podělit. Jeden známej, dle vlastního vyjádření dosud bezúhonný, velice usilovně shání semínka, odnože, buněčné zárodky nebo zárodečné části této velice zajímavé rostliny, aby si mohl vypěstovat rostlinu plnohodnotnou. A to ve větším množství, počítáno na desítky až tisíce kusů. Shání také informace, na jaké půdě tato rostlina nejlépe roste, a další pěstitelské zkušenosti. Nějak nevím, ale velice rád bych se k jeho pěstitelské vášni docela připojil a myslím, že bych nebyl určitě sám. Můžete-li mu vyhovět, rád schůzku zprostředkuji. Taky ve vlastním zájmu, samozřejmě. Předem děkuji za oba.

Potkám na Skřivánku v ul. Malátově jednoho penzistu a spolupracovníka v OÚNZ kdysi. Jezdil se sanitou, dělal saniťáka a všechny ty věci okolo. Čumíme oba na dětské zdravotnické středisko v téže ulici. Stavěl jsem ho někdy v roce 1974, resp. stavěly ho Pozemní stavby Ústí nad Labem. Do dneška nezapomenu na to, jak mě vycvičil jeden maník od nich. Středisko se spustilo, fungovalo a najednou přišla faktura od Tepelného hospodářství na příšernou částku. Přišlo se na to, že praskla trubka rozvodu topné vody v podlaze střediska, chrlilo to horkou vodu pod barák do kanalizace. Tak se to reklamovalo u PS. Ty to odmítly a skončilo to u arbitráže, to byl ouřad, který řešil spory mezi podniky. Tak ten maník PS vytáhnul z ouřední tašky kus trubky, v ní krásná oválná díra, k tomu protokol Technického a zkušebního ústavu Praha (TAZUS) a prohlásil, že je tam vodsud, že to je vada materiálu a oni za vady matryjálu neodpovídají. Tak nás vykopli z KNV oba, já to prohrál a von mě vytáhnul na pivo a povídá: "Hele, mladej, tu rouru mám ve skříni už pár let a ten posudek (čistě náhodou nedatovanej) taky. Víš, kolik už to vydělalo peněz?" Kdyby mi tak někdo říkal mladej! Ale o to nešlo, středisko je postaveno ve svahu, parkoviště sanit trochu nad tím. A řidiči se vždycky strašně bavili tím, jak se maminy ohýbají k dítku v kočárku (v této době minisukní to byl prý krásný pohled) a jak se drbou držadlem kočárku na svém Venušině pahrbku (nebylo zase na ně moc vidět). Při porodu každou oholili a když to dorůstá, tak to prej značně svrbí. Nevím, nemám v tom pražádných zkušeností. Nevím taky, jak by to vypadalo teď na stávajících kočárkách většinou typu golfová hůl.

Sobota 21.7.2007 - den svatební našeho sponzora Richarda A. Obřad se konal na Zámku Libochovice, zase musel okolo toho udělat trochu tyátr, dyť se na to čeká. Sehnat na matrice oficielní projev oddávajícího byl problém, matrikářka jako správnej státní úředník si myslela, že snad budeme chtít narušit ten sváteční den. Vona je tam od toho, to je fakt. Tak si ho taky přečtěte, možná čtenáře(ky) to bude zajímat. Člověk nikdy neví.
Mně tam osobně nějak chybí ty pasáže o výchově dětí pro naši socialistickou republiku a o lásce k Sovětskému svazu, žádnej šmrnc to nemá. A dokonce tam proti dřív vypadnul i ten vzájemný zdravotní stav. Krásně jsem mu to vytisknul, něco jsme přidali jako Babiňáci a dostal v ozdobné rouře pěkný dáreček. Mimo nás veteránů také delegace s Pivovaru ve Velkém Březně - Janička R. exsládková a Milan, nynější sládek:

Váženi snoubenci, váženi hosté,
přicházíte dnes do obřadní sině, abyste zde veřejně projevili své rozhodnuti stát se manželi. Krásný a hluboce lidský vztah, který dnes upevníte uzavřením manželství, využijte při utvářeni toho nejkrásnějšího místa na světě, svého vlastního domova. Važte si jeden druhého a nezapomínejte, že tou největší hodnotou ve vztahu muže a ženy je naprostá důvěra, vzájemné pochopeni a věrnost. Nezapomínejte, že opravdové štěstí nespočívá v bohatství a v přepychu, ale především ve vašem čestném jednáni a obětavosti.
V životě nejsou jen samé radostné dny, přicházejí i chvíle zkoušek a bolesti. V takových dobách se opírejte jeden o druhého a překonejte společně vzniklé potíže. Budete spojeni pevným poutem manželství. Ať Vám není nikdy na obtiž, ale je Vám bezpečným přístavem, do' kterého se budete rádi vracet. Bude záležet jen na vás, zda si v srdci uchováte ta předsevzetí, která Vás vedla k dnešní významné chvíli a připravíte si takový život, o jakém jste dosud jen snili a po jakém oba toužíte.
Vážení snoubenci, hodně lidí Vám dnes bude tisknout ruce a plát Vám do společného' života to nejlepší. Dovolte, abych i já Vám popřál hodně štěstí, spokojenosti a životních úspěchů. Ať vám společný život připadá vždy tak krásný, jaký je váš dnešní svatební den a splní se vám v životě vše, co od něho očekáváte.

Svatba to byla příšerná, prostě česká klasika se vším všudy, ten chomout a bič má od nás, focení v parku jednotlivě a v davu, síla tedy. A navíc vedro a vedro a v těch vojenskejch hadrech vedro dvojnásob. No a pak nás nacpali do různých aut a na Mysliveckou chatu Brtníkov. Jelo se furt dokola na dohled Hazmburku. Zaboha nevím, kde jsem vůbec byl, za několika horama, za několika řekama, za několika lesama a potokama. Chata dlouhá, nízká, slušně zařízená, akorát tam nešlo vypnout topení. Předkrm šunka s křenem, polévka hovězí s knedlíčky a svíčková, nic jsem nejedl, prostě hlad je převlečená žízeň. Živá muzika odněkud z Kutné Hory, odpolední taneček, vrhání květin za sebe a kdo to chytí, tak se do roka vdá, kolování. A nějak okolo 15 hodiny jsem zjistil, že v té knajpě je nás pár, nikde nikdo jen my a muzikanti.
Koukám a ostatní mi říkají - za prvé unesli nevěstu (dost jsem se sice divil, že by Lenku někdo unesl), za druhé - svatební hosté se musejí převléknout. Měli pronajatý pension v Mšené lázních. Tak jsme to pomalu zabalili, najatý vojenský šofér odvezl Janu a Milana do Ustí a mě s Jardou tato sličná dáma hodila na nádraží do Libochovic.
Katka, asi jediná Pražanda, kterou už teď trochu znám, která se přestěhovala na vesnici a je tam velice spokojená. Dítko jí tady náramně prospívá, žádnej hektickej život, manžílek tedy kvůli penízkům hákuje v Praze, ale vždyť je to kousek. My oba za necelou hodinku vláčkem doma, já serval ze sebe hadry a naložil se do vany se studenou vodou. Byl jsem fakt nějakej přehřátej. Neviděl jsem ovšem ohňostroj a nedostal jsem kousek grilovaného prasete, to už zbylo na večerní a noční hosty.

Poznámka dne: Ať žijí už nežijící nedobrovolní (a nebo snad dobrovolní?) dárci orgánů, pokud teda zrakví pouze sami sebe a nikomu jinému se nic nestane. Po víkendu máme zase o jednoho střekovského motorkáře míň, ale aspoň zemřel doma a v botách. Dost ty mladíky nechápu, a to jsem se najezdil na motorce taky dost a dost. U nás na horním Střekově to běžně motorkáři trvale mydlí Kojetickou ulicí minimálně stovkou. Poblíže hřbitova (sic!) ulice mírně zatáčí a tam stál popelářský vůz, kterej bliká, kníká a vůbec. Eště že popeláři byli zrovna na chodníku a uklízeli popelnice.
No a on to v plné rychlosti do něj napálil. Motorka na šrot a on taky. Snad z něj něco zbyde do databanky tělesných orgánů (i když místní lidé tvrdí něco naprosto jiného a ti popeláři také). Je to blbý, ale je to tak. Holt když se takhle budu chovat, tak se dlouhého věku určitě nedožiju. A třeba se to tak chce, proč bych to jinak dělal, nikdo mě k tomu nenutí. Tatíček se z toho hroutil v naší milé hospodě Pod Vyhlídkou, ovšem on mu na tu ojetou Hondu 1000 dal penízky, tak s tím předci musel počítat. Bída je taky v tom, že tě jako pozůstalého v tomhle případě skoro nikdo nepolituje, ale taky proč.

Poslouchám tady noční vysílání LABE. Moderátor pořadu se ptal pár žen po telefonu, kdy a s kým měly svůj první orgasmus. Jedna mu povídá: "S Favoritem!" A on se ptá, to je jako jméno nebo to byl váš favorit. Ona povídá: "Ne, to bylo kolo Favorit! Když mně bylo něco k sedmnácti, tak jsem si půjčila od kamaráda, se kterým jsem taky chtěla chodit, kolo Favorit. Měl trochu jinak tvarované sedlo, jedu, trošku jsem vlhla, lezly na mě takové podivné pocity. Krásný den, teploučko a já začala rozmazaně vidět. Dojela jsem ke sloupu, opřela se o něj i s kolem, objala ten telegrafní sloup, zavřela oči a užívala si ten blažený, dosud neznámý pocit."
Pozn. B. Tak tady vidíte názorně výhody ženské jízdy na kole - zlepšíte si fyzičku, chováte se ekologicky a ještě si při tom můžete za jízdy docela užít (dokonce i hromadně, jak vidno na obrázku).
Většina těch ostatních - když táta domů přinesl masážní hadici na sprchu, další při mazlení, orální sex docela fest vyhrává. Jenom jedna říkala, že při klasické souloži. Stejně je to zajímavé, k ničemu při rozmnožování to nejni. Stvořitel, aby nám to plození dětí ulehčil, tak z toho udělal záležitost pro oba veskrze příjemnou a ženská se aspoň těší do postele.

Ptal se jeden člověk Miroslava Macka: "Nepřipadal vám pan Dienstbier, když pronášel své slavné výroky v neděli v televizi podnapilý? Mně připadal přímo ožralý."
Miroslav Macek poznamenal: "Ale, no tak! Jak můžete něco takového porovnat a posoudit? Copak jste už někdy viděl pana Dienstbiera střízlivého?"

Upozornění na tento pořad přišlo z Prahy, odkud taky jinak a stojí to za to, opravdu. Chtěl bych také své věrné čtenáře upozornit na tuto jednu polední diskuzi. Předem upozorňuji, že je to jenom pro silné nervy a kdo na to vydrží koukat až do konce, ať si sám udělí velkou medajli za chrabrost, odvahu a výdrž.
Téma je Chytilová a radar, opravdu úžasné, ta je blbější než ty dvě zelené slepice dohromady, a to je vopravdu už co říci. V roce 1968 nás přepadnul Stalin a podobné špičkové výroky. A tohle tupé stvoření by chtělo spolurozhodovat o dění v tomto státě. Řekl bych o ní, že je to kráva, ale nechci urazit ostatní příslušnice tohoto rodu mlékodavek.

Myslím, že už toho bylo docela dost, mějte se krásně a to je

faktickej a tutovej