Pokud chce Heineken nadále růst, nemá podle něj na rozparcelovaném českém trhu jinou možnost než koupit další pivovary. Na trhu je ještě trojice výrobců, kteří uvaří kolem milionu hektolitrů piva ročně a nepatří žádné mezinárodní pivovarnické skupině. Budějovický Budvar, který je jedním z nich, však stále vlastní stát a o jeho privatizaci zatím není rozhodnuto. Lákavým soustem by tak pro Heineken mohla být ústecká skupina Drinks Union se značkami Zlatopramen či Březňák anebo PMS Přerov, pod niž spadají Zubr, Holba a Litovel. "V minulosti jsme byli několikrát objektem zájmu investorů z oboru a finančních investorů. Je proto možné, že v budoucnu dojde k dalším změnám na trhu," řekl předseda představenstva Drinks Union Milan Hagan.
Pozn. B. Snad ten náš malý pivovárek ve Velkém Březně bude fungovat dál, mě osobně dost fascinuje ta rudá hvězda v jejich logu, na chlup stejná jako na sovětském tanku. Jinak se v Ústí proslýchá opak, Drinks Union chce koupit Heineken, ovšem podrobnosti se zatím tají.

Tak ještě několik postřehů z končící návštěvy Winstona z OSTROVŮ KANÁRSKÝCH
Samozřejmě se jeden večer porafal v hospodě, že jídla španielská a zejména ryby a on je v kuchaření špička.Tak ho pár frajerů chytlo za slovo a druhej den s ním do Makra nakoupit cosi surovin. Odnesl jsem to všechno samozřejmě já jako pomocná kuchařka, furt celé odpoledne jsem myl nádobí, kterého velkého moc nemám, prostě na vaření a přípravu jídel na gril pro 10 osob nejsem zařízen. Tu hromadu ryb jsme škrábali na ulici, stejně doma bordel jako v tanku. A navíc nemám šafrán, neodpustitelné. A k tomu všemu a navíc se ohlásila strana z Jižních Čech, že přijede později navečer. Pozoruhodně se všechno stihlo, tak aspoň menu - salát z chobotnic s rajčaty a paprikami, rybí polévka vývar (výtečná), asi 5 druhů dresinků (dobrých omáček) na ryby, ryba bílá a ryba tmavá. No a navečer se všechno odtáhlo naproti na zahradu a začaly grilovací hody. W. se dost hlasitě podivoval tomu, že přítomné dámy nic nedělají, jenom sedí, pijou a jedí, to u nich na Kanárech... Tak jsem mu vysvětlil zásady chovu žen u nás v Česku - Když jsi si mě pořídil, tak se taky o mě starej. Koukal dost divně.
Pilo se bílé v hojném množství, taky slušné sýry, taky trochu piva. Já jsem musel tuto bohulibou společnost brzy opustil a jít pracovat. W. dorazil nějak k ránu, aspoň si to myslím. Tak jsem ho nacpal do auta a vyrazil přes Děčín do Janova (Hřensko) za jeho kamarádem, kterej píchá lodičky v soutěskách Kamenice, tam W. zůstal na pár dní, pak do Slaného, na pár dní zase ke mě a v polovině týdne ho vezu letiště Drážďany, letí se zase kouknout domů, na letiště je to od nás z UL docela kousek a furt po dálnici a taky furt samej tunel u nás a v Němcích.

VELICE SMUTNÁ HISTORKA EXEKUČNÍ
Žili, byli v jednom městečku na severu Čech pod Krušnými horama dva lidé - muž a žena. A ti se jednou setkali a našli v sobě zalíbení. A jak to tak v životě bývá a má docela bejt, milá ženuška přišla do jiného stavu, tak vystrojena velká a slavná svatba.
Bydleli spolu u manželčiných rodičů, resp. jenom u její matky (manžel zemřel) v docela pohledném a úpravném rodinném domku s velikou zahradou na úpatí Krušných hor nad mlhovou čárou, s krásným výhledem na České středohoří - Milešovka, Kletečná. V době obvyklé se narodilo dítko ženského pohlaví, bohužel tělesně i psychicky velmi těžce postižené. Manžel to celé nesl velice blbě, hádal se, sváděl to na kde koho, dokonce taky popíral otcovství (on předci takového kripla nemohl stvořit!). Přišla holt doba, kdy to prostě a jednoduše neunesl a podal návrh na rozvod, zhruba asi tak po pěti letech manželství.
Po dobu manželství podnikal, potřeboval na začátek peníze, tak si půjčil od peněžního ústavu a tchýně s manželkou (která byla universální dědičkou toho předmětného rodinného domku s pozemky) mu tuto nemovitost poskytly jako zástavu. Nic se nedělo, pohoda. Ovšem po rozvodu jaksi opomněl asi z rozrušení nebo roztržitosti platit splátky na svoji půjčku a holt jak to taky obvykle bývá se objevil pan exekutor. Před oběma prohlásil, že na jejich nemovitosti uplatnil exekuční právo vůči závazku bývalého manžela ve výši něco ke 3 miliónům korun. Mimochodem také prohlásil, že veškerá pátrání po bývalém manželovi byla negativní, pravděpodobně se zdržuje s celým majetkem trvale v zahraničí. To bývalá manželka už věděla, neplatil dlouho žádné výživné. A jestli jsou ochotni tento dluh splatit?
Její matka už v penzi, dělala jako šička v Benaru, důchod minimální, manželka v domácnosti, starající se o postižené dítě a žijící ze sociálních dávek. Prostě na to nemají a nikdy mít už nebudou. Ovšem obě ženy jsou právně způsobilé dle § 6 Občanského zákoníku a jsou si vědomy (nebo si měly být vědomy) odpovědnosti za svá konání.
Morální hlediska se jaksi u majetkových práv neberou. Takže dneska bydlí jenom milostí nového nabyvatele rodinného domku ve svých bývalých prostorách. Jak dlouho, to se prostě a jednoduše neví. Z vybavení jim patří jenom věci osobní potřeby a dokonce jim pan exekutor milostivě ponechal velice drahý motorový invalidní vozík pro dítě. Na bydlení tam nemají samozřejmě uzavřenu žádnou nájemní smlouvu (barák už není jejich) a žádají obec o byt.
Obecní úřad žádost prošetřil a prohlásil, že obě sice snad a možná jsou sociální případ, ale že o majetek přišly jenom a jenom vlastní vinou. A že holt budou na obecní byt v pořadí. Má tedy ouřad skoro pravdu, zastavit vlastní střechu nad hlavou je naprosto nebetyčná pitomost, ovšem asi existovala v té době jiná kriteria. Jinak té dnes už bývalé manželce bylo v době uzavření sňatku kolem 33 let, fakticky tedy žádná kráska, trochu už jí ujížděl vlak.
On asi její určitě první vážnější frajer ve věku o malinko vyššího s figurou a vystupováním Paula Newmanna někdy před pár lety (dokonce používal toto jméno jako přezdívku). Takže se té ženské ani nedivím a jen je mi jí jenom trochu hodně, opravdu hodně dost líto. Perspektivu života před sebou naprosto žádnou. Je jí čtyřicet, utahaná, psychicky na dně z dítěte a žádnej partner na obzoru už asi nebude. Tak to jsou osudy lidské tedy.... A jak se celá kauza bude vyvíjet dál, to vám někdy snad řeknu nebo radši neřeknu a nebo spíš nebudu to chtít vůbec vědět. Bylo mi tam hodně, ale opravdu hodně trapně...

Jak s nimi občas chodím, tak se divím aneb Dlužníci většinou nic nevlastní
Většina stížností na exekutory se týká toho, že byl exekutorem zabaven majetek nikoliv dlužníka, ale někoho jiného. Jednotlivým případům je věnována značná publicita, přičemž postup exekutora je skoro vždy podroben zdrcující kritice. Zpochybňováno je především právo exekutora sepsat a zabavit majetek, u něhož má byť jen důvodné podezření, že patří povinnému. Stejně tak je kritizováno právo exekutora vstupovat při zabavování majetku do bytů a jiných prostor i v nepřítomnosti jejich majitelů.
Je však třeba si uvědomit, že exekutor musí proti dlužníkům postupovat dostatečně razantně tak, aby zajistil vymožení pohledávky či jiného plnění. Když vymáhání pohledávky dojde do fáze exekuce, je totiž jen málokterý dlužník ochoten zaplatit dobrovolně to, co mu bylo rozhodnutím soudu uloženo, nebo nečinně přihlížet, jak je mu zabavován majetek. Je-li přítomen, skoro vždy vyrukuje s argumenty, že mu zabavovaný majetek nepatří. Pokud by na to exekutor přistoupil, úspěšně dokončeno by bylo jen naprosté minimum exekucí probíhajících zabavením a prodejem movitých věcí.
V této souvislosti je třeba si především uvědomit, že každý dlužník měl spoustu času, aby své závazky vůči věřiteli vyrovnal - když už ne zcela dobrovolně, tak na základě pravomocného rozhodnutí, které exekucím vždy předchází. Pokud se náš dlužník účinně nebránil při projednávání žaloby či návrhu na vydání platebního rozkazu soudem nebo se neodvolal ve správním řízení, nemůže se divit, že ho časem navštíví exekutor.

Ale hlavně - proč ty dluhy lidičky vůbec dělají? Třeba se drží stupidního výrazu našeho Nejjasnější z Jasných Jyřyka P "Dluhy se neplatí". Každej jako von pak říká, vono to nějak dopadne. Má samozřejmě pravdu, vždycky to dopadne v neprospěch tvůj. Občas někdo přijde s tím, že se na něj jeho známý i neznámý obrátil, aby mu půjčil nějakou tu pětku a jak dál.

Mám na to léty prověřenou recepturu, která, myslím, ještě nezklamala:
1. Když někomu půjčíš peníze bez právní záruky, jen tak na čestné slovo, tak si uvědom a počítej s tím, že s velkou pravděpodobností už jsi o ně (nebo o jejich velkou část) přišel.
2. Uvědom si, že na půjčování peněz jsou specializované finanční ústavy a firmy - nabídky najdeš na každém rohu, v TV, v novinách, nabízejí lukrativní podmínky, tak je docela podezřelé, proč se zrovna obrátil na tebe. Průser jsou taky úroky, které jsou zdanitelné.
3. Když už mu ovšem chceš vyhovět, tak se pozeptej, co má za majetek. Skoro každý má nějakou nemovitost a automobil skoro určitě. No tak vlož zástavní právo na Katastrálním úřadu na jeho byt, barák, zahradu, pole atd. s tím, jestli ti dlužnou částku nezaplatí do dohodnutého termínu, tak to zástavní právo uplatníš
4. Jestli od něj uslyšíš námitku, že kvůli pár desítkám tisíc je neadekvátní zastavovat barák za milión, tak si uvědom, že asi ti tu půjčku nechce vrátit, jinak by mu to mělo být jedno. Půjčíš si korunu a ručíš milionem, tak je to předci fuk, když to chceš v termínu a řádně vrátit. Ta pětistovka za vklad se už mnohým lidičkám vyplatila. Pak s ním skonči.
5. Obdobné je to s autem, dá se úředně zastavit, ovšem u ostatních věcí movitých je to dost problém, známý je fór s prstenem ze žlutého kovu s kamínkem. Může to být bezcenná tretka z poutě a nebo naopak šperk v ceně zánovního automobilu
6. Zásada poslední a velmi důležitá - uvědom si též, že když půjčíš peníze kamarádovi, tak obvykle přijdeš o peníze, ale taky obvykle i o kamaráda.
Samozřejmě to funguje na ty tutové nápady, jak ze stovky udělat během pár dní stopadesátikorunu a podobně. Každej tvrdí, že to dělá jenom pro tvoje dobro, abys vydělal. Samozřejmě je to pitomost prvního řádu, von to dělá v prvé řadě pro vlastní dobro. Já těm pánům říkávám, že znám skoro všechny bankéře v Ústí, tak tam s nimi skočím. Bankéř do toho může vrazit podstatně větší částku (co mejch pár babek) a pak se můžeme šábnout. Zajímavé, že nikdo nikdy se mnou do banky nešel. Ani se nedivím, bankéř by je srazil na ulici z nejbližšího okna a nebo by ho vykopala ochranka jako debilní a nesvéprávnou osobu. Eště vždycky jim říkám, že takovej pán by měl dělat z fleku ministra financí naší zadlužené republiky.

Já bloud jsem si myslel, že Vesmírní lidé už vychcípali, ale kdepák, zase nějaký nablblý majly. Prostě blbost lidská drží jako tapeta. Mě fascinuje fantasie toho člověka, který vymyslí takovýhle blábol. Doporučuji to přečíst jenom otrlým a duševně velice silným jedincům, zbytek prosím ať tuhle stránku přeskočí, mohl by utrpět psychickou újmu. Příšerná slátanina a kombinace fašismu, satanismu, skoro terorismu, absence tolerance názoru jiného, tvrdého psychického nátlaku, omezování vlastního názoru a předci se najdou lidé, kteří tomu věří. Aspoň si to myslím, ten trhlej autor by to snad neplodil jenom pro sebe. I když u Vesmírných lidí je samozřejmě všechno možné.....
-Aštar Šeran PODMÍNKY SPOJENÍ S VESMÍRNÝMI LIDMI Sdělení 1603. Motto: Komunikace s mírumilovnými mimozemšťany v českých zemích jsou v plném proudu ... Věnováno s láskou všem mírumilovným lidem této země české a našim přátelům z Vesmíru.
Vážený čtenáři, nyní vám uvádím podmínky spojení s přáteli z Vesmíru a se Stvořitelem naším. Tyto podmínky jsou uvedeny v textu "Rozhovorů", a zde je jen souhrnně uvádím. Vy, kteří máte příliš materialistické myšlení, a máte potlačen cit, zaměřte se na odstranění těchto bariér. Tyto podmínky jsou vlastně i podmínkami dodržování Kosmických zákonů Stvořitele našeho, a díky nim si zvýšíte a stabilizujete svoji vibrační - duchovní úroveň.
1. Žít láskyplným, harmonickým a duchovně - citově založeným, spořádaným životem. Milovat svého Stvořitele Prvotního všeho a všech, svého Ducha i své fyzické tělo, tím také milujete svého Stvořitele, neboť vy jste jeho součástí. Nepít nadměrně alkohol, nejlépe vůbec, kuřáci omezit cigarety, nejlépe vůbec. Odpustit bližním a sobě.
2. Milovat ostatní lidské bytosti, i ty, které vám ubližují, neboť oni dělají jen to, co umí.
3. Milovat všechna ostatní Stvoření, "živá" i "neživá", tj. přírodu, rostliny, zvířata, i planetu Zemi, která je vyšší bytostí nežli my.
4. Omezit pojídání masa na minimum, nejlépe vůbec.
5. Zlikvidovat - zničit negativní literaturu, tj. knihy a časopisy o válkách, erotice a negativních mimozemšťanech (UFO - únosy, zřícení lodí apod.) - zářiče hrubovibračních energií.
6. Nečíst negativní knihy a časopisy, nesledovat negativní filmy, je dobré ignorovat politiku, je plná hrubých vibrací.
7. Nemít přebytečný majetek (2 a více domů pro sebe, 2 a více auta pro sebe .... atp.).
8. Pomáhat lidem v nouzi dle vlastních možností.
9. Pracovat alespoň minimálně pro lidi ve věci šíření informací o Přátelích z Vesmíru, a to mírným, nevnucujícím postupem.
10. Neubližovat jiným stvořením.
Co se týká fotek jiné nemám ani tu pověstnou havárii Vesmírné lodi
Při vlastním oslovení lze postupovat takto: "Drahý Stvořiteli Prvotní, mnou milovaný, prosím o spojení - s Tebou" (snadnější spojení) - s mými přáteli z Vesmíru, s Aštarem, Ptaahem, ..." Při tom je nutné mít ty nejčistší myšlenky a lásku v srdci, v ruce tužku a připraven papír a při psaní vysílat jen lásku a nevkládat své myšlenky a zvláště ne pochybnosti. To je správnej blábol na úrovni ......
Nejlépe komunikace probíhá přes 4. - srdeční čakru ("v duchu", není slyšitelný hlas), která jako otevřená slouží jako filtr před negativními entitami, nebo přes 7. čakru (slyšitelný hlas), zde mohou být obě strany, tj. i negativní entity - náročnější na intuici! Hodně radosti, poučení a krásných zážitků při budování přátelství s Vesmírnými lidmi!

Nikdo nikdy Vesmírného člověka neviděl a neuvidí, ale kdo ví. Třeba je to jako v tom starém vtípku.
Muž ženě: Věříte v Boha?
Žena: Nevěřím v Boha, samozřejmě. Jak můžu věřit v něco co jsem neviděla. A když jsem to neviděla, tak to neexistuje
Muž: Já jsem tu vaši buchtičku taky neviděl a jsem tutově přesvědčen že existuje!

Několik velice zajímavých postřehů od našeho zvláštního pražského zpravodaje ze včerejší sobotní (23.6) masové (?) demonstrace odborářů v matičce Praze.
Proti čemu demonstrovali, to asi oni sami neví, ale vejlet do Prahy za odborářské, rozuměj za jejich peníze, se vždycky hodí. Divím se ovšem když demonstrujou proti bohatejm, tak taky proč nedemonstrují taky proti svým velice, ale opravdu velice dobře placeným odborářským bossům, které si navíc živí z vlastní kapsy. To je to klasické měření dvojím metrem. Na co jsou odbory, to ví jenom Pán Bůh a všichni svatí. Průzkumy ukazují, že ve firmách, továrnách a společnostech, kde jsou odbory, jsou naprosto stejné platy, jako tam, kde odbory nejsou. Pouze lidé s vysokoškolským vzděláním jsou na tom ve firmách odborových hůře. Vcelku logicky, kolektivní smlouva je sociálistický relikt, kterej se snaží dává všem stejně.
Náš zpravodaj: Media lžou a novináři opisuji jeden od druhého - a ještě svá čísla zvyšují, aby titulek byl výraznější. Manipulace nejhrubšího zrna. Cifra se během soboty zvýšila z dvaceti na třicet tisíc odborářů a noční vysíláni Radiožurnálu už uvádělo 35 tisíc. Vzbuzuje to dojem, ze na Vaclaváku nebyl jediný novinář, protože podle snímku je vidět, ze pod svatým Václavem se sešly nanejvýš dva, tři tisíce křiklounů. S přimhouřením obou oči a s připočítáním zevlounů, hlídkujících policistů a všech turistů ve spodní části náměstí se cifra může vyšplhat na nějakých pět tisíc, víc ani náhodou. Na obrázku vlevo je také příklad věkového složení demonstrantů, také velice zajímavé.

Pozn. B. Nechápu proč media se takhle chovají, určitě je pro medializace je lepší říkat, že se na demonstraci všechno připravovalo týden a více, furt v novinách a TV kolik jich přijede, že mají 20 000 láhví vody, píšťalky od kámošů z Polska, mávátka a balónky a pak z toho vyleze dětskej den na úrovni provinčního městečka - to by asi možná čtenáře zajímalo více. Ovšem to se asi politicky nehodí do krámu. A taky si myslím, že lhát se nemá. Taky je zajímavé, že dostali odborářské kapesné. Já si někam budu dávat peníze, pak mi z toho cosi ucmrdnou a vydává se to za hrdinský čin. A třeba dostali novináři taky kapesné, asi ano.
Pozn. B. - Zástupce KOVO IDOP Olomouc uvádí v neděli dopoledne ve svém intervjú, že demonstrace byla velice úspěšná (dost tedy nechápu, co to je v tomhle případě úspěch? Dosáhli odboráři vůbec něčeho? Padla kvůli nim vláda? Odešlo pár ministrů?) a zúčastnilo se jí 42 000 odborářů z celé republiky. Von to počítá jako Jaroslav Hašek blahé paměti. Základ jsou 2 tisíce, to vynásobíme šesti, protože je to šestý měsíc v roce, tak jich máme 12 tisíc. To vynásobíme třemi, protože tolik je náměstků na odborovém ústředí, tak to máme 36 tisíc, přidáme k tomu 3 letopočty (proč tři? Nejsme žádný troškaři) a závěrem to všechno zaokrouhlím na tisíce směrem nahoru a už tam skoro jsme. Jak jednoduché!!!

Uprchlík ze své země, kterému byl právě udělen azyl v Česku, se rozhodl Čechům poděkovat za svou záchranu a tak šel na ulici, aby jim to řekl. Potkal prvního a hned na něj spustil : Chci vám moc poděkovat, vy Češi jste takový hodný národ. On mu ale odpověděl : Já nejsem Čech, já jsem Cikán. Uprchlík potkal druhého a hned spustil : Chci vám moc poděkovat, vy Češi jste ... I druhý mu odpověděl : Já nejsem Čech, ja jsem Cikán. Zmatený uprchlík se ho zeptal : A kde vlastně jsou Češi?. Cikán koukne na své drahé, čerstvě švihnuté hodinky a povídá : No, teď je jedenáct, tak jsou asi všichni v práci, kde taky jinde.
Pozn. B. - Tenhle hořkej fór (jestli se tomu dá říkat fór) koluje po internetu a taky se objevil ve vysílání Evropy 2. Je docela pohoda, být touhle (zatím) menšinou. Máš svého ministra, v pohodě můžeš páchat trestné činy a vymlouvat se na rasysmus, můžeš v klidu vytřískat přidělený byt a zase v pohodě dostaneš další. Můžeš obtěžovat své spolubydlící a dělat všude bordel, to ti předci musí projít s ohledem na cikánská špecifika. Nemusíš chodit do práce, a přesto dostáváš penízky. Cikáni jako jediní už dlouhodobě žíjí v perfektně fungujícím komunizmu zvaném Česká republika.
Někde vpředu jsem se zmínil o chovu žen v Čechách, dá se to krásně parafrázovat i na chov Cikánů v Česku - I když sis mě nepořídil, budeš se o mě starat. Tak si tak říkám, že těch 10 Božích přikázání by se mělo rozšířit o jedenácté a to nejdůležitější
O cikána svého starati se budeš, aniž budeš po něm cokoliv požadovati

Krásně na toto povídání shora navázala poloslunná neděle 24. června. Kateřina odtáhla s holkama na svoji oblíbenou Brnou ukazovat své krásně opálené tělíčko z ostrova Korfu (pochopitelně a samozřejmě, tak to konečně má bejt). A já, no já jsem se odstěhoval do Činoherního studia u nás na Střekově a začala krásná zábava v milé společnosti pana Čunka a té pověstné Džamily plus několika dalších VIP (primátor a náš pan krajský hejtman). Řešila, no řešila, povídalo se o otázce integrace, školství, vzdělávání, zaměstnávání pro Rómy, (jakej zase Rom, prostě a jednoduše klasickej českej a ústeckej Cikán, nikdy jsem neslyšel od Cikána říci Rom a když, tak jenom jako nadávku). Zvolené téma pro Ústí nad Labem prostě jako vyšité.
Pan Čunek je v nás velice populární, vcelku logicky, mluví k věci a aspoň to zkouší na rozdíl od ostatních, kteří radši nedělají nic, aby něco nezkurvili. Ta zelená Džamila dost blábolí, věty košaté, rozvinuté, bohatě se větvící, ovšem bez podstatného obsahu. Prostě na to nemá, taky pan Moravec si ji opravdu vychutnal. Přihlásil jsem se také do diskuze a moje připomínky, že se natřu na hnědo, naučím se hrdlení dialekt a mám do smrti vystaráno a to moje 11. Boží přikázání mělo úspěch a potlesk na otevřené scéně. Ale bez legrace: už začínají lidičky bejt dost nasraný, to je neoddiskutovatelný stav. Cikánům to všechno naprosto vyhovuje, telekonference z Břeclavi - primátor oslovil desítky Cikánů s nabídkou zaměstnání na městě s tím, že se na něj můžou obrátit. Ani jedna noha se tam neukázala. To je fakt potom těžký. Pan Čunek občanům Ústí poděkoval a my mu taky, cítil se asi docela spokojen, nikdo ani slovo proti jeho osobě.

První den posledního červnového týdne byl také dost náročný. Dopoledne mě vyhnali služební povinnosti do Jánské, železniční zastávka Veselé pod Rabštejnem. No a když už jsem tam byl, tak jsem s panem správcem kouknul také na kousek podzemní továrny Rabštejn - Werk (A)(B)(C) No nevím, já tyhle podzemní prostory mít nemusím, necítím se tam dobře. Vchod 6 Obrovité haly, kilometry chodeb a připadáš si jako na mořské pláži, 60 let zvětrává pískovec a sype se na zem. Ticho, občas kapka vody. Stavělo se v letech 1942-1945 a vyráběly se tam součástky a díly k leteckým motorům, draků letadel Junkers Ju 87, Ju 88, Ju 187, Focke-Wulf Fw 190, vrtulníků Focke Achgelis 223, leteckých kulometů MK 128, raketových střel a konstrukcí KUTO-NASE k zneškodňování protileteckých balónů. Moc se toho neví. A je taky otázkou, kam zmizela všechna z podzemí vytěžená hornina. Je známo, že materiál odtěžený z dolů a lomů má až třikrát větší objem než měl v podobě původní horniny. Z tak obrovských prostor, které byly vydolovány na Werku B, by pak musely v blízkosti továrny vzniknout z odtěžené skály pořádné haldy. Žádné tu v okolí ale prostě nejsou. Kam Němci odklidili obrovské množství písku a pískovce? Nikdo neví!
Pan správce říkal, že to podzemí má taky svoje podivná tajemství, pozoruhodně do těch prostor nedostane svého psa, natož psisko cizí, každej se zasekne u vchodu, ježí se mu chlupy a vrčí. Existují nějaké neověřené pověsti o zazděných sovětských zajatcích. Kdo ví...
Po válce menší kus těchto prostor využila naše armáda jako sklady pohonných hmot, na vedlejším snímku ze dneška máte jenom kus skály (barák je bejvalá textilka z r. 1860) a určitě nebudete předpokládat, že tam byly a zčásti ještě jsou obří nádrže o obsahu několika desítek miliónů litrů. Taky nádraží Jánská mělo v té době určitě více kolejí než Praha hlavní. V 1968 to všechno zabavila sovětská armáda a využívala to k zásobování svých vojsk. Ruská posádka tam vydržela až do konce v roce 1991, kdy Kocáb vojska sovětská konečně vyhnal.

Na a po poledni přijel W, dva dny u mě přespí. Tak prvé kolo - úřednické. Dal mi plnou moc k vyřízení jakýchsi spletitých záležitostí a vyrazilo se náš milý vejbor střekovský ověřit podpis. Mladá a docela pěkná úřednice se z toho zhroutila - ověřovat český dokument na základě španělského občanského průkazu! Kvílela, že to dělá poprvně - tak jsme jí svorně vysvětlili, že všechno je jednou poprvé - úřad i postel. Furt se chodila ptát, pomalu kvůli tomu svolali obecní zastupitelstvo, ale po půl hodině se všechno dovedlo ke zdárnému konci.
Druhé kolo - koupaliště Brná. Odpoledne už trošku malinko plno, počasí docela odporné, dusno a vedro, takže vodička se docela hodila. Chvíli plavu, chvíli čumím po místních slečnách. Říkám si, z téhle pohledné, vnadné a ladně se pohybující děvy bude za pár desítek let tlustá, ošklivá, nerudná, protivná a trvale se nasírající megera. Neplatí to samozřejmě na všechny, ale většinou to tak dopadá. Samozřejmě to platí pro muže taky, ale tam ten rozdíl není fakt tak markantní. No jó, takovej je život, ale stejně se mi to zdá nespravedlivé.


A to je: