Druhý den návštěvy Winstona - den úterní 12. červen 2007
Tak ranní relace s Mikem ze Sydney a po provedené kontrole (mobil) Winstonovou manželkou jen lehká snídaně a vyrazili jsme na koupaliště Brná. Winston je na vodu dost závislák a jak se jednou za den někde nevymáchá, tak se zrovna necítí ve své kůži. Brná se mu neobyčejně líbila, konečně mě taky, už hodně dlouhá léta.
Taky co, koupaliště na břehu Labe, tři krásné bazény 50 metříků a dva dětské, tenis, plážový volejbal, minigolf, termální voda 30 stupínků Celsiových teplá. Do Ústí zasahují teplické termální prameny, taky tady máme tyto koupaliště dvě. Dokonce se snad uvažuje s celoročním provozem, ovšem tedy pro koho. Chybí také vytápěné šatny a nějaké příslušné teplé prostory k tomu. (některé foto - můj archiv).
Tak pár fotek poslat domů a taky Mikovi k protinožcům. Von se děsně se podivoval faktu, že tam je super málo lidí. Nevím tedy, čemu se diví, předci správnej ústečák na koupaliště nechodí, co by tam taky dělal. To je jako kdyby si se ptal Pražáka, kdy byl na Pražském hradě. Tak se školním výletem za mala a nebo spíše nikdy. Správnej ústečák se musí harcovat ve vedru autem minimálně do Chorvatska, nadávat, jak tam bylo draho, všechno vláčet sebou a večery trávit u teplého láhvového. To potom má tu šťávu a může vykládat. Co nějaká Brná, kde je všechno u huby a ruky a za relativních pár babek. Kdyby si vzal na Brnou jenom peníze za benzin, tak se tam má jako to pověstné prase v žitě. Ale jak říkám, to je předci pod úroveň, mě osobně už hned tak někdo někam daleko nedostane.
Já tam chodím skoro vždycky za relativně špatného počasí (třeba 20 st. C. ) a už několikrát se mi stalo, že v 50 metrovém bazénu jsem byl sám. Za těch 22 korunek na celej den - no neber to. To je ten správnej český socdemo sociálismus, všechno zadarmo (tedy skoro a pro někoho). W. se schovankou, samozřejmě jen dočasnou 4
Když se před rokem dostavěl zámeček Větruše, tak jsem tam vzal svoji matku (85) a ta se dobrovolně přiznala, že tam byla naposledy, když byla těhotná s mým bratrem Milanem a tomu je dneska něco přes 52 let, tak co. To je správná bába z Ústí.
Na Brnou chodí studenti se učit před maturitou (jako) a teenagerové se předvádět a seznamovat. Kdo nebyl a není na Brné, není prostě IN, platilo a asi ještě dlouho platit v Ústí bude. Kateřina s holkama sou tam taky furt. Vono to má taky svoji výhodu, tam aspoň vidíš, co kupuješ a o co se ucházíš. Co na nějakém nablblém plesu, kde je pár naškrobených spodniček, vyšponovaných podprsenek, zadrátovanejch korsetů a nevím bůhvíjaké kosmetické šprajci a podpory. To holt na koupáku prostě a jednoduše nejde. A nebo to jde, ale asi by to vypadalo dost blbě.

Tak domů, trochu můj úřad a W. každému povídá, jak dělal sčítacího komisaře v posledních volbách, proto přijel o pár dní pozdě. Tak na Kanárských ostrovech se volilo:
* Obecní volby - (starosta a zastupitelé)
* Krajské (obvodní) - každý ostrov
* Ostrovní - volí se vláda toho ostrova
* Kanárské - volí se vláda všech ostrovů
* Volby do španělského parlamentu
* Volby do Evropského parlamentu - i když Kanáry jsou od Bruselu hodně přes 3000 km a do Afriky to mají kousek, ale holt Španělsko je v Unii a Kanáry jsou Španělsko. Povídal, že se u voleb nesmělo fotit, jinak ty řady volebních uren každá jiné barvy byly velice úchvatné
Tak koukám, že politická byrokracie a správa věcí veřejných je u nás teprve v plenkách. Ale pevně věřím, že brzy vstanou noví úředníci a stav u nás se určitě vylepší na úroveň obvyklou v ostatních zemích Evropské unie.
Na poledne jsme měli spych u Hlavního ústeckého nádraží a autobusem na předem domluvenou návštěvu našeho krásného milého a milovaného pivovaru Drinks Union ve Velkém Březně. Konečně taky pachatelé se vrací na místa svých činů a Winston tam minulý rok oslavil své šedesáté narozeniny. Taky se potom vytahoval na celých Kanárech, že umí vařit pivo.

Autobusem se jelo taky proto abych já furt dokola neposlouchal Milana sládka a jeho oblíbené rčení JENOM VŮL JEZDÍ DO PIVOVARU AUTEM! Má samozřejmě naprostou pravdu. Párkrát se nám stalo, že jsme museli auta v pivovaru nechat, druhej den pro ně vlakem nebo autobusem a těch keců - Nespletli jste si to náhodou, to nejni mlíkárna, ale pivovar a podobně. To si fakt potom připadáš jako obecní superblb. A je to taky strašná škoda, pivo, hlavně to nefiltrované přímo ze sklepa, je fakt naprosto lukrativní záležitost.
Dorazíme na vrátnici, pocicmali jsme s ženskejma a ptáme se, kde je Milan? Von teď odjel! A to jsem s nim mluvil ráno, divný, říkám si. Tak mu volám, on počkejte tam chvilku. Za chvilku služební auto, nacpali nás do něj a do restaurace Tivoli. Mimo jiné taky vlajkové lodi Pivovaru Drinks Union. Milan tam seděl pod slunečníkem sám a pil v pohodě pivo. Ptám se ho, co se děje? Von lakonicky odvětil - porafal jsem se v práci, vykašlal jsem se na všechno a šel prostě a jednoduše jako správnej Čech na pivo. BLAHOSLAVENÝ PAN SLÁDEK Z PIVOVARU ŠEL NA PIVO, to mě dorazilo, to jsou grotesky jak ze starejch filmů. Ale zase konečně proč ne. Tak holt jsme si s ním sedli pod slunečník a pili pivo Březňák taky. Mimo jiné špičkové, ani se nedivím, mít takového hosta, tak bych měl respekt taky. Vedly se řeči o vhodnosti klasických půllitrů (ty pan sládek propaguje třeba z důvodu, že ti obsluha do nich nestrká své prstíky, jak se stává u štucu). Také velká debata o kriminálech v Jižní Africe (Krejčíř a já aneb já a Krejčíř). Milan tam v JAR měsíc bručel před několika lety kvůli podezření z jakési skoro světové ekologické katastrofy. Byl na samotce a po jisté době si to velice považoval, hlavně poté, když z vedlejší cely vyvedla jejich policie 33 černochů, velice dobře jím spočítáno. Jinak byl krmen skoro stále krupičnou a jinou kaší a do konce života s tím skončil.
Aspoň jedna zajímavost o pivovaru Velké Březno. Sice se o ní moc radši nemluví, ale v každém případě to aspoň potvrzuje kvalitu a jakost vyráběného piva. V letech 1942 - 43 dodával pivovar pivo německým Afrika Corps. Byly to láhve o obsahu 1, 5 litru, obalené slámou a to vše dřevěných bednách se posílalo do Afriky. Zlí jazykové a Milan sládek tvrdí, že se tam neválčilo o Tobruk, El Alamejn a podobně, ale o tyhle sklady plné výtečného velkobřezenského piva.
Každopádně se jedná o trochu jiný pohled na válečné dění v Africe v těch letech. Nějaké bedny s vypáleným letopočtem a říšskou orlicí se v pivovaru ještě povalují. No povalují, jsou velice dobře uschovány. Člověk nikdy neví. . . . . . .

Tak jsem se poptal Milana sládka na Haničku, to je šenkýřka a naše příznivkyně z Adonisu (hospody, která ten den měla poprvé otevřeno po rekonstrukci). No jó, tak jsme se vláčeli v tom vedru do další hospody ve Velkém Březně. Pěkná ženská. No a třetí hospoda z celkově čtyř ve Březně měla uzavírací den. Tak navečer autobusem do Ústí. Vlezem do autobusu a tam majitelka té poslední čtvrté hospody ve Vítově (čtvrť Března).
Tak už pomalu sbírku hospod V. B. jsme měli kompletní. Hospodská z Vítova je pěkná, ovšem vždycky jí říkám, že měla tak o 10 cm eště vyrůst. Vona mi zase tluče do hlavy, že si nikdo dosud nestěžoval, tak co. Před tak 15 lety jsme spolu dost úřadovali při privatizaci a mojí ženušce dost tvrdě lezla krkem - oprsklej frocek a podobně. Docela bych ty řeči velice rád poslouchal teď, ovšem už holt nikdy nebudou. . . Podařilo se mi nechat v autobuse pouzdro od digitálu, navečer se ozval autobusák (a já v něm nosím taky vizitky), děs a hrůza. Skončili jsme u nás na Střekově na Vinglu a já polomrtvej odtáhnul domů a nechal W. tlachat s ostatníma. Klíče má na krku, ke mně trefí.
Abych nezapomněl, Milán sládek je velký a špičkový pěstitel sukulentů, kaktusů a dalších tučnolistých rostlin. Proto taky ta Afrika. Ve své velké sbírce má jeden druh speciálního kaktusu, který jde velice dobře na odbyt hlavně v mladých manželstvích. Hlavně, když je manžel obezřetný a pamatuje na budoucnost. Na fotce je mladá rostlina, ovšem během těch potřebných pár let vyroste tak akorát velikosti. Obchodně se nazývá TABURETKA PRO TCHÝNI. 

Den třetí, středeční, jsem měl odlehčovací - ráno vyzvednout na autobusovém nádraží pouzdro, pak navštívit naši sličnou ředitelku banky (W. chce uložit nějakou tu pětku), pak na koupaliště Klíše, Zámeček Větruše (samozřejmě), okolo 11. hoďky jsem naložil taky bojovníka Pařeze a to všechno odvláčel do Tisé. Pochodovali spolu Tiskými stěnami až na Sněžník, dolů do Jílové, Děčína a vláčkem do UL. Všechno vydržel a večer sjednání akce na zítra.

Abych taky furt nepsal o W. - v Ústí v létě zásluhou jakési nadace by se měly promítat historické americké filmy z druhé světové války. To už je klasika klasik, já jich pár viděl někdy v roce snad 1949, snad 50 (?) ve Filmovém klubu v UL. A něco si pamatuju stále, to jo. Co ovšem bylo včera, s tím to je horší. A lepší to asi už nebude. Určitě se na ty všechny filmy půjdu podívat, jestli ovšem na to nezapomenu, ale na tohle asi ne.
Nesmazatelnou stopu ve mě zanechal film 5 SULLIVANŮ. Pět bratří se dohodlo, že nějak budou sloužit spolu na jedné válečné lodi. Jejich matka na farmě vždycky vyhlížela poštáka a on jednou přišel s telegramem a ona se zeptala: Který? A on odvětil: Všichni!. Vznikla celonárodní sbírka, ze které byla zakoupena loď a pokřtěna 5 SULLIVANŮ a od té doby platí v americkém námořnictvu předpis, že sourozenci spolu nesmí sloužit na jedné lodi. Nebijte mě, jestli ten předpis už pravdou není. Taky QUADALCANAL. O Japoncích se tam ve filmu říkalo, že přijeli na tenhle ostrov bez zpátečního lístku, protože jim zbývala jenom jediná cesta. Zemřít tady se ctí! Většině se to povedlo i beze cti.

Komentář: Krvavý účet mezi Američany a Japonci otevřela 7. prosince 1941 Zera nad Pearl Harborem a Hollywood byl od začátku při tom. Tak byla na filmové plátno přenesena Bitva o Midway a také Třicet vteřin nad Tokiem či Létající mariňáci nad jižním Pacifikem. Cary Grant ponorkovým stylem Pluj tiše, pluj hluboko nastavil kurz Směr Tokio. Na hladině umíralo Pět Sullivanů a v Pekle Pacifiku se smažili Lee Marvin a Toširo Mifune, zatímco novější Král Krysa se snažil přežít peklo japonských zajateckých táborů, o kterých věděli své i ti, kteří stavěli Most přes řeku Kwai. Z anglických třeba Bílé útesy doverské.
To, co měly tyhle válečné opusy společné, byly jasně rozdané karty a zřetelně vykreslený obraz zákeřného a krutého nepřítele, kterého bylo třeba nelítostně zabíjet, což v době, kdy se dosud čekalo na atomovou bombu, znamenalo tvrdou, nebezpečnou a někdy i nechutnou rukodělnou práci. Japonský voják byl zobrazován jako nelidské, fanatické, zakrslé a barbarské monstrum, jako sadistický "žluťák" přicházející z jiného světa a civilizace.

Ä jedna velice zajímavá informace. Konečně vím, proč Cikáni kradou. Objevila se křesťanská oficiální verse, kterou mi reprodukoval jeden vzdělaný Cikán od nás ze Střekova (von je vysokoškolák sociálního směru a velice mu to pálí). Když Římané ukřižovali Ježíše, tak měli přichystaný zlatý hřeb, že ho zatlučou Ježíšovi do srdce. Nějaký smělý a udatný cikán - už ve starověkém Jeruzalémě zjevně byli Cikáni (byli, jsou a budou furt) - jim ale hřeb ukradl, a proto dal Bůh Otec Cikánům svolení, že mohou krást až do skonání věků. Že Ježíš dopadnul, tak jak dopadnul, to už je naprosto jiná historie. Opravdu velice netradiční a zajímavá teorie, dle mého dosud jinde nepublikovaná.
Když jsme u Cikánů, ukázal jsem taky W. to naše pověstné ghetto v Předlicích. Vidím ho radši málokdy, ale připadá mi to stále horší a horší. Furt kupy dětí na ulicích místo ve škole, furt spousty mladých, zdravých a urostlých Cikánů oblečených v poslední módě, kteří jenom kouří a samozřejmě a logicky nic nedělají. A hned vedle poutače - Přijmeme pracovníky. . . .

Globalizace nemilosrdně boří tradice ústní lidové slovesnosti na Ostravsku!! Následující plakát SKUTEČNĚ (v řeči anglické) visí v prostorách nedávno otevřené ostravské pobočky továrny taiwanské firmy ASUS (jeden z největších výrobců notebooků)!! Zde máte český překlad.
Od několika úředníků, navštěvujících naší kancelář v Ostravě se nám doneslo, že níže uvedenými výrazy běžně hovoří náš česky mluvící personál. Takové chování narušuje naší vybudovanou firemní politiku a k tomu je vysoce neprofesionální pro návštěvníky i samotný personál.
Veškerý personál bude ihned dodržovat následující pravidla:
01. Slova jako "kurva, kokot, do pice" a jiné takové výrazy nebudou tolerovány nebo používány pro důraz nebo dramatičnost, bez ohledu na to jak vysoce ostrá diskuze může nastat.
02. Nebudete říkat "zkurvil" když někdo udělá chybu nebo "srali na me" jestliže Vás někdo pokáral nebo "hovno" i když byla udělána závažnější chyba. Všechny formy a odvozeniny těchto sloves "srat" a ""jebat"jsou zcela nevhodné a v našem prostředí nevítané.
03. Žádný projekt manažer, vedoucí nebo správce nebude za žádných okolností označován jako "kurva šikmooká, dojebaný kokot, buzerant nebo zasrany hajzl".
04. Nedostatečná rozhodnutí nebudou označována jako "srac" a lidé, kterým chybí iniciativa nebudete označovat jako "chuj zasraný dojebaný ".
05. Nezvyklé nebo tvůrčí myšlenky a nápady nabízené managementem nejsou a nebudou označovány jako "vyjebané kokotiny".
06. Neříkejte "poser se" když je někdo neodbytný a nepřidávejte "vymrd" jestli se spolupracovník nachází v obtížné situaci. Dále ještě nesmíte říkat "dojebali jsme to"(odvolání na položku 2) ani "na to jebeme" když se záležitost stane příliš komplikovaná.
07. Když Vám někdo řekne, aby jste ho nechali o samotě, nesmíte říct " idi do pico" ani nikdy nahradit větu "Mohu Vám pomoci?" výrazem "co do pice chces".
08. Za žádných okolností by jste neměli svého staršího průmyslového partnera nazývat "zkurveny zasrany jebák dodavatel".
09. Neříkejte "jdete do pice s tou kokotinou", když je Vám představovaný významný projekt, ani by jste neměl nikdy říci "jsi se posral, ne", když je od Vás očekávána pomoc.
10. Nikdy by jste neměli nazývat zástupce partnera jako "jebnuty curak" nebo "zkurveny hajzl".
11. Na závěr, po přečtení těchto poznámek, prosím neříkejte "polibte mi prdel"!
UDRŽUJTE TENTO PLAKÁT V ČISTOTĚ A POUŽÍVEJTE SLOVA VHODNÝM ZPŮSOBEM.

Od našeho pražského dopisovatele: "Včera jsem byl ve svém oblíbeném knihkupectví Luxor (jo jo, tam co bývala ta skvělá kavárna) a bloudím tam mezi knížkama a najednou tohle. Musím se přiznat, že po knize Vagina monology, jsem si myslel, že mě už nic nepřekvapí. Tuhle knížku jsem se neodvážil ani otevřít, takže bližší informace nejsem schopen podat, ale soudě podle názvu a počtu stran, to bude zkrátka kompletní a vyčerpávající informace."

A vedro v Ústí sílí. Je středa a já odpoledne táhnul dělat rozhodčího v jednom dle mého názoru banálním sporu. Vylezu do čtvrtého (posledního) patra jedné firmy sídlící na našem centrálním náměstí a myslel jsem si, že to tam se mnou sekne. Vedro jak v chlebové peci, dusno, otevřít balkónová okna nelze. Nebo lze, ale na našem novém náměstí se konala část dětské olympiády, takže jsi přes řev ampliónů a doprovodnou muziku nic neslyšel.
Tak jsem se tam v tom parném odpoledni všichni sešli a po chvíli konstatovali, že to prostě a jednoduše nejde. Já krátkou košilku, kšandy a kravatu, oni navíc v oblecích. Když se ti ovšem začínají lepit papíry na ruce. . . Tak padnul návrh, že radši půjdeme do hospody. Jednohlasně odsouhlaseno. Já si vyřídil ještě jeden mobil a odtáhlo se Králi Jiřímu, sklepní hospoda, kde točí náš oblíbený Březňák. Tak sedíme, pijem to nejřidší pivo (Milan sládek tomu říká dešťovka) a obě strany se začaly zase tvrdě dohadovat. No nic.
Otevřou se dveře a dovnitř vstoupila Hanka, dlouholetá známá vysoce atraktivního vzhledu. Dlouhovlasá pěstované blondýna, vepředu tak slušné české pětky, útlý pas a i dole to velice jde. Věk tak okolo 45 let. Tak mi zamává, já zamávám jí a omluvím se společnosti a jdu ji uvítat. Poblíže u stolu (aby strany rozhovor vnímaly) se ptám na zdraví, že už jsem jí dlouho neviděl a co ona. Povídá mi, že měla jakési služební lítání po městě, má hlad a hlavně strašnou žízeň (mimo jiné jí taky chutná velice pivo, asi proto je dobře vyvinutá) a že si půjde sednout vedle a nebude nás v jednání rušit. Samozřejmě jedna strana mě požádala, ať si dáma přisedne, ať nesedí tak sama. A pánové jako vyměnění, oba velice slušní, dohoda o vypořádání sporu byla učiněna jen tak mimochodem. Nakonec se jeden poptal, kam dáma má cestu a že jí jeho šofér odveze. A tak to celé skončilo.
S Hankou už tuhle hru hrajeme už hodně dlouho, vona z toho má strašnou prču a já konečně taky. Pozoruhodně to funduje dlouhodobě tak na 95 procent. Párkrát byla také pozvána na rande, s tím ona si dokáže bez problémů poradit. Samozřejmě ode mě dostává provizi. Její šéf, můj dlouholetý kamarád, si ji nemůže vynachválit. Vlastní malou stavebně isolační firmu a vždycky povídá - Kam Hanku pošlu, tak vždycky přinese všechny faktury od odběratelů podepsané. Holt má dar od Boha. No jó, vono asi platí furt to staré heslo - Spousta chlapů je blbejch, ale málokdo je slepej.

Nechci se chlapů zastávat, ale u nás na Střekově má jeden známý slušně prosperující obchodní firmu. Zaměstnával účetní a holt se nějak nepohodli. Tak já tady pozítří končím, dodělám co mám a pohoda. Vrazila mu hromadný příkaz k úhradě, on to podepsal a ona s tím do banky. Zabalila to a zmizela. A nová účetní, přišel výpis z banky a ona dělala zápočty proti závazkům a pohledávkám. A najednou se tam vyskytla platba, něco přes 20 tisíc, nějaké koruny a nějaké halíře, žádná rovná částka. A furt se nevědělo.
Úporným pátráním se přišlo na to, že to byl soukromý účet dřívější účetní, kam si posílala vejplatu. Von se mohl zbláznit, vona mě vokradla, půjde k soudu a podobně. Tak jsem mu povídal, zaplatil jsi to dobrovolně? Zaplatil! Umíš číst? Umíš. Ukradla ti něco? Neukradla, tys jí to dal. Jestli chceš, abys měl soudní rozhodnutí, že jsi blb, tak se do toho pusť. Bude tě to stát navíc 4 kolíky za soudní poplatky a prohraješ. Vona kdykoliv bude tvrdit, že to byla odměna za její prácí a ty můžeš říkat, co chceš. Do dneska, a je to tak 10 let, to nemůže překousnout a vidí rudě. Špičkový od ní bylo, že na příkaz dala tu nerovnou částku, von si toho prostě nevšimnul.
Další pako přišlo na to, že ho okrádala prodavačka v krámě. Tak taky k soudu o náhradu škody. Moudrý soudce mu řekl - Mladý pane, podle zákona o účetnictví máte dělat kontrolu pokladní hotovosti jednou za tři měsíce. Kdy jste ji dělal naposledy?. A on někdy nebo lépe řečeno - nikdy. Tak jste spolupachatel, protože vaším laxním přístupem a neplněním zákonných povinností jste jí umožnit tento trestní čin. A bylo taky po žížalkách. A dokonce bych řekl, že ten pan soudce měl pravdu.


A to je: