Na Bukově, městské části Ústí nad Labem (směr na Teplice anebo taky na dálnici D8) se jakási parta nadšenců (za podpory Magistrátu města) pustila do stavby neobvyklé zastávky MHD. Sehnali kdesi starou tramvaj, uřízli jí bok a zbytek instalují jako netradiční zastávku. Chtějí to všechno zvládnou do 13., resp. 18. července letošního roku. Součástí zastávky bude i pamětní deska a exposice k šedesátému výročí. Proč zrovna tahle data?
Na krásnou slunečnou letní neděli 13. července 1947 zažilo město Ústí nad Labem největší dopravní nehodu tramvají v České republice a dosud i ve střední Evropě (aspoň co se ví). Tramvajová souprava, plně obsazená výletníky, kteří se vraceli z Telnice spojem v 16.38, vykolejila v místě za Valérovým kopečkem (spád okolo 60 promile) na Bukově. Soupravě selhaly brzdy, motorový vůz se rozkymácel, v zatáčce se vůz naklonil a zachytil o železný sloup elektrického vedení.
Vlečný vůz následkem vymrštění narazil do vlečného vozu linky č. 5 stojícího na vedlejší koleji. Obě soupravy byly zcela zdemolovány. Podle svědků se řidič (rovněž nehodu nepřežil) snažil do poslední chvíle brzdit i s použitím písku. Lidé vyskakovali z neovladatelné tramvaje, jiní zahynuli ve vozech. Dle očitých svědků to vypadalo strašně, kusy lidí, plná tramvaj košíků z malinami a to vše dohromady...... Výsledek: 30 usmrcených (19 na místě nehody, 11 cestou a v nemocnici), 45 těžce zraněných a 31 lehce.
Dne 18. července se konal na Mírovém náměstí pohřeb obětí katastrofy, kterého se zúčastnilo na 30 tisíc lidí. Pohřbu byl přítomen i ministr vnitra Václav Nosek. Tato nehoda vyvolala a dodnes vyvolává dohady o její příčině. Objevily se fámy o sabotáži ze strany sudetských Němců či vyřešení soukromých problémů řidiče soupravy. Jako nejpravděpodobnější příčina se však jeví technická závada, která by odpovídala stavu vozového parku v poválečných letech.
Pozn. B. Pozoruhodné na tom je, že si ten pohřeb (bylo mi šest) na dnešním Mírovém náměstí před Českou spořitelnou ještě pamatuji, resp. si pamatuji, že jsem tam byl s otcem, pamatuji vystavené rakve na podiu, bylo vedro a všude spousty lidí a v tom davu pár lidí omdlelo a odvážela je sanita. Toť vše. Asi to byl zážitek, který malému dítku zalezl pod kůži.

Následující řádky jsou doslovnou citací části velmi emotivního dopisu, napsaného přímým účastníkem tragédie p. Machem, dne 19.7.1947.
Ku katastrofě došlo tím, že vypověděly brzdy tramvaje, řidič ztratil hlavu, průvodčí zblbli tak, že ani nepoužili ručních brzd ve vlečňáku ani v motorovém předním voze, nic naprosto personál neudělal pro lidi, kteří se mu v důvěře svěřili k přepravě. Naopak ještě dva z průvodčích před převrhnutím vozů vyskočili na silnici, aby sebe zachránili. Svah, po kterém tramvaj vjíždí do města je asi tak prudký jako silnice od Skalky do Petrovic. Má jen jednu zatáčku. Tu jsme projeli, aniž by vlak vyletěl z kolejí. V tom zachytil přední motorový vůz bokem za ocelový stožár vysokého vedení, rozštípl se v půli a ujel stranou, strhl za sebou náš vlečňák. Tento vlečňák to vylízl naplno, najel středem přední části na tento stožár.
Všecko, co na plošině stálo, bylo doslova rozmačkáno mezi železy elektriky a stožáru. Těch bylo asi 7 nebo 8. Ten zbytek z vozu dělal přemety z rohu do rohu tak dlouho, až si to sedlo a pak ty následky. Tabule skla dodělaly to, co nesvedl náraz nebo dopad. je strašné na to vzpomínat a takhle Ti to líčit, ale byl bych rád, aby ses dověděla věci pravdivé, neboť jsou různé výklady. Stačí to, co se stalo a není třeba to zveličovat. Práce záchranné byly účinné, aut bylo dost i lidí ochotných přišlo. Přesto však nebylo možno tak těžké úrazy zachránit.
Děkuji Bohu, že všichni jsme vyvázl z té tragedie sice potlučeni, ale živi......

Trochu poučení:
Vedoucí oddělení pro zákazníky, vedoucí marketinku a šéf firmy jdou na jednání. V parku najdou zázračnou lampu. Otřou ji a objeví se duch lampy. Duch říká: " Normálně jsou k dispozici tři přání. Takže každý z vás může mít jedno přání." Vedoucí oddělení pro zákazníky zvolá: "Já první! Já první!" A vysloví přání: "Chci být na Bahamách, na rychlé lodi, s dvěma sexbombami a mořem chlastu!" "Frnk!" - a je pryč. "Teď já!" bere si slovo vedoucí marketinku. "Chci bejt v Karibiku na exotickém ostrově, s pěti sexbombami a mořem chlastu!" "Frnk!" - a je pryč. "A vy?" osloví duch šéfa. Šéf: "Chtěl bych, aby tihle dva idioti byli po obědě zpátky v kanceláři!".
A poučení z téhle historky? Vždycky nech napřed mluvit šéfa!

Dominový efekt aneb Jak to všechno začíná
Jel jako hovado. Nezastavil před zebrou a málem smetl chodce. Muže se ženou a nákupní taškou. Přecházeli přes hlavní silnici do našeho sídliště a k neštěstí chyběl jen kousek. Než jsem stačil odsoudit řidiče za brutální způsob jízdy, muž nakopl projíždějící auto do dveří. Neměl jsem se za ním otáčet. Smetl jsem plastový sloupek u silnice a úlomek trefil jezevčíka. Pes rafl do nohy majitele, který v úleku vykopl a zasáhl do zadku váguse nasávajícího pivo před stánkem. Chlapík v bundě ze sekáče vyplivl přeražený zub a odmrštil láhev tak daleko, že jsem neviděl účinek dopadu. Ovšem....
Odpoledne mi zavolal MUDr. Pichlík z chirurgie, že se odkládá domluvené vyšetření, je zedřený jako mula pašeráků kokainu a před špitálem stojí zástup akutních případů až po vjezd do nemocnice. V rádiu hlásili nespočetné množství řetězových havárií směrem k hranici a hlasatelka při zprávách v televizi vyzývala dárce krve, ať se urychleně dostaví k odběru. Astronomové zjistili změny na Slunci a cosi podivného už i v Mléčné dráze.

Ozval se majlem dlouholetý známý Zdvořáček, teď momentálně sám bydlící ve vesničce Pihel poblíže České Lípy. Někdy před 35 a možná více lety vstoupil dost do manželských dějin. Oženil se, i to se stává, dělá to každý nebo téměř skoro každý. Taky téměř každý tvrdí, že je to blbost. Každej je taky holt nepoučitelnej a stejné chyby opakuje furt stále kolem dokola. Pochopitelně ke své (docela pěkné) milované manželce vyženil též její příbuzenstvo s tchýní v čele. Tchýně byla ultra klasická tchýně jak má být: tlustá, neforemná, všechno vím, všechno znám, neustále k nim lezla, kontrolovala, radila i kvůli posteli, prostě normální Paroubek. Tchýně měla narozky, tak on velkou bonboniéru. Ovšem po rozbalení se z bonboniéry vyklubala krabice kostkového cukru.
Měl asi 3 roky pokoj a tvrdil, že to bylo nejkrásnější období jeho života. Ovšem jen do té doby, než se jeho ženuška začala chovat a samozřejmě taky vypadat naprosto stejně jako tchýně. Ono se ale nadarmo neříká, že chceš-li vidět, jak bude vypadat tvoje žena po letech, koukni na tchýni. Tak to s ní celé zabalil a zmizel na vesnici, budu mu tam pomáhat založit chov králíka Černobyláka. Panely na stavbu králíkárny už má připraveny. Mám s tím dosti zkušeností.

Pesimista vidí v tunelu tmu. Optimista vidí světlo na konci tunelu. Realista vidí světla vlaku. Strojvůdce vidí tři debily na kolejích, které za chvilku rozmašíruje na placku.

Dělám tady pro firmu v blízkém jižním okolí, majitelkou je jedna velmi, ale opravdu velmi, pohledná panička. Tak jí jeden den posílám ranní počtou štůsek papírů a druhý den se majlem dotazuji: "Dostala jste to?" Do hodiny přišla lakonická odpověď: "Ano. Obojí." Tak jsem si připadal jak blbec meziokresního formátu, no jo...... Čeština je prostě jazyk vtipný a značně ohebný.

Von udělá kravinu i někdo jinech, tahle cedule dole na komunikace k Domu dětí a mládeže visí pěkně dlouho. Vždycky když jdu okolo, tak mě to praští přes voko. Ale konečně zase, ty ústečtí a zejména střekovští haranti si nezaslouží nic jiného.

Přišel mi taky majl od známého, kde jsem byl docela sprdnut, že v minulém deníku (kde jsem psal o žádání o ruku) jsem neuvedl, že dle Guth-Jarkovského bez výjimky musí bezpodmínečně nápadník žádat o ruku ženy vkleče, prostě jenom z toho důvodu, že by měl jako správný muž mluvit přímo k věci. To mě sjede nějaká ženská, jestli ta pisatelka opravdu ženská je. Znám sedmdesátileté starce, kteří se vydávají za krásnou dlouhovlasatou blondýnu, starou na chlup 1000 týdnů a s nohama ááááááááž na zem. A všechno to samozřejmě bez jakýchkoliv problémů projde, to je to kouzlo anonymity internetu. Ovšem Skype a kamery, to už je horší.

Jinak tady máte poslední letní módu - botky naturelky. Co človíček pro to, aby druhého překvapil, neudělá. A jestli si, vážení čtenáři, myslíte, že to je fór, tak to tedy fór je, ale velice dobře prodejnej. Chytili se toho u nás Vietnamci a kšeft vesele jede. Že by se takhle chytili práce naši Hnědočeši, ale to furt mlátím prázdnou politickou slámu.

Od pondělí začali Češi vydělávat pouze sami na sebe. Až do neděle odváděli své peníze státu. Na 11. června letos vyšel den daňové svobody - pomyslný mezník, kdy o penězích lidí přestávají rozhodovat státní úředníci. Oproti loňsku bude každý občan Česka pracovat pro stát o tři dny méně. Den daňové svobody vyhlašuje Liberální institut již od roku 2000. Dosud se začátku roku spíše vzdaloval, letos se mu o tři dny přiblížil. Státu se tak podařilo snížit veřejné výdaje v poměru k hrubému domácímu produktu. Je zřetelné, že stát lehounce meziročně snížil přerozdělování. Ale spíše je to tím, že roste ekonomika, takže mu část lidí utekla do vyšších pásem," řekl iDnes.cz předseda Liberální reformní strany (LiRA) Milan Hamerský.

O víkendu jsem vypudil dítko Kateřinské do Řecka, je tam za mým synátorem a nějakejma jeho příbuznejma. Stejně je to sranda, mládež už neví nic o výjezdní doložce, devizovém příslibu a podobných hovadinách. A to je velicer dobře. Hlavně ukecat pana ředitele školy, toť vše. No a do jejího pokojíku se nastěhuje přítel Winston mezi medvědy a plakáty pop zpěváků. A tak v tomto pondělí jsem vyrazil s bojovníkem na cesty směrem jižním, na jejímž konci jsem naložil přítele Winstona z Kanárských ostrovů.

Stejně si říkám, že to moje podivné povolání potulného úředníka má cosi do sebe. Aspoň se seznamuji neustále se spoustou lidí a někdy dokonce i velice pěknými exempláři lidského rodu. Na vedlejším obrázku dopolední úlovek nebo spíše už poslední leč bojovníka Pařeze v oblasti úrodného Roudnicka. Udělal jsem mu z toho pěknou velkou fotečku a může ji dát manželce k narozeninám, má je zítra, určitě bude velice potěšena.

Tak táhneme Středozemím dál až do Slaného a tam jsme v jedné hospodě Winstona našli. Užil si poslední dobou hoch správného úřadování. Má nárok na dvoje občanství, ale občanka, to je věc. Poslat ověřený oddací list z Kanárů, tady úředně přeložit a mazat na matriku do Brna, kde registrují sňatky v cizině, narození dětí českých občanů v cizině, sňatky v cizině (to znám dobře z vlastního, bohužel už skončeného, manželství a naši svatby v Káhiře, okr. Egyptská arabská republika). Tak to všechno oběhal a pondělím mu začaly prázdniny. Furt nemohl pochopit, že povinný údaj v občanském průkazu je stav - ženatej, svobodnej nebo něco, jméno partnera tam být ovšem nemusí. Vono by se jméno jeho manželky tam stejně nevešlo - Maria Tereza Olympia Rodriquez Diaz Casanova. Když mu ovšem matrikářka vysvětlila že má rodný list a občanku, tak to stačí k uzavření manželství, to pochopil, že to nejde. Bigamie se netrpí nikde, nejde ovšem o postel, samozřejmě, ale o majetek. Skončili jsme navečer v naší milé střekovské hospodě Pod Vyhlídkou a on při své vitalitě je chopen drbat s celou hospodou. Dal jsem mu klíče na krk a táhnul dřív domů, náročné ježdění autem (které mě s...), vedro a pivo mě trochu zmohlo.

Úterní ráno - ozval se Mike ze Sydney a drbali s Winstonem asi hodinu Skypem a čuměli na sebe. Stejně je to technická fantasie, človíček z Kanárských ostrovů drbe z Ústí nad Labem s maníkem z Austrálie a neplatíš za to ani halíř. No dobře nějakej halíř za připojení na ADSL, ale to platím paušál stejně. Webové kamery jsou už dokonalé a obrázek je jako fík. Bída je v tom, že se musíš holt chovat slušně, být učesán, nedloubat se v nose a podobně. To jeho manželka utrácí denně 20 euro jak mu každodenně z jeho malého domečku telefonuje. No jó...... Ženský jsou všude a ve všech dobách stejné. Jsem jaksi vyhořelej, tak povídání o W. bude pokračovat příště.