Gentleman se užírá mlčky ... ... hodně staré, ale pravdivé
Onehdy jsem četl jistý fejeton o zdrženlivosti, až absolutní abstinenci sexuální, duševní, lihové, jídelní, pivní a jiné a o jejím vlivu na délku lidského života.
Naštěstí jsou lidé, kteří se dožívají vysokého věku, ač žerou, chlastají a bezuzdně smilní a ti jsou, a asi nejen pro mě, světýlkem naděje.

Po škole jsem na vojně měl přístup k, v té době špičkové přijímací technice - elektronkové superhety LAMBDA, rozsah průběžně až do 30MHz - jestli ještě někdo z milých čtenářů ví, co je (nebo už spíše byla) elektronka a co byl superhet. Díky tomu a také díky výhodnému QTH (??? - Q kody předci naprosto běžně ovládá každý normální člověk, tak vo co go) na vrcholových partiích Českého středohoří jsme sledovali muziku Beatles stále a měli jsme velice slušný přehled.
Dokonce jsme ji nahrávali hlavně z Radia Luxembourg a ze středovlnných stanic, které vysílaly pro americké vojáky v Německu, na armádní magnetofony (cívkové, kde pásku nahrazoval ocelový drát), kvalita holt taková, jaká mohla při té úrovni techniky být. Ovšem potom vláčet ten obrovitý a těžký magnetofon autobusem na zábavu do Ústí nebyla žádná sranda, ale stálo to za to, furt jsme byli na tancovačkách jako vojsko HVĚZDA SEVERU. Nechtěl bych tímto zpochybňovat naší TESLU, existovaly už v té době mgf i na kotouče pásky, takovej SONET například, ovšem kupní cena pro našince značně závratná - okolo 2000 korunek československých a na to voják prostě neměl. I když..... Nalíplo se to na zesilovač v sále a zábava náramná. Holky nás vojáky obskakovaly, některejm uniforma uhranula, některejm zase ne, nám to dělalo strašně dobře, tak to asi s vojákem má bejt.
Ještě k těm zábavám - chodilo se hlavně do Liďáku na Bukov v Ústí (dneska holt už nejni). Jak to bývá nebo spíše bývalo, dorazila také skoro pravidelně a obvykle i vojenská lítačka, nějakej délesloužící z Litoměřic (á kde byla vojenská basa) a k tomu několik mužů vojska Ministerstva vnitra z kasáren na ústeckém Skřivánku. No a my dva u stolu, okolo kupa dívek. A taky obvykle začal večírek speciál - ukažte vycházkové knížky, vodkud vy vůbec jste a co to je VJZU v knížce (VJZU - vojenská jednotka zvláštní určení). My měli napsáno jen tohle a číslo a dál ani slovo, taky nebylo proč, působnost jsme měli po celém území ČSSR nebo jak se ta republika dříve jmenovala. No po celém - Jiříkov, Královice, Třeboň, Litoměřice, Nové Město pod Smrkem, Újezd u Uničova a Jínce v Brdských lesích, Zbiroh na Šumavě a další.
A jak to že nemáte podepsanou vycházku?! A tím vždycky začalo obvyklé Jardovo echt špičkové parádní číslo, líně se zvednul a před tím lampasákem v pohodě povídá - Franto, kdo vůbec dneska dělá velitele? Vzal moji vycházkovou knížku a klidně do ní napsal "Do 24 hodin dne..." a podepsal se. Já udělal to samé s knížkou jeho.
Tím jsme je vždycky dorazili, vcelku taky logicky. A večírek special pokračoval dále. Zase obvykle ten (pod, nad) praporčík nebo něco tomu podobného, pominutě řval (hlavně když to byl Slovák), že to je bordel, já vás zavřu a furt a furt se ptal "Co ste zač". My taky oba jinak oblečení než běžný voják, medvědí límce okolo krku, bundy typu Dukla Litoměřice, čepice taky dvakrát neodpovídala vojenskému řádu, jako botky důstojnické shrnovací kanady místo pověstných půllitrů, vycházkové hnědé botky byly zženštilost, přezka na opasku vycíděna do vysokého lesku. Oblečení z kopřiv, s tím nic.
Oba jsme mu trpělivě (dneska by se řeklo asertivně) vysvětlovali, že mu to prostě říci nemůžeme a taky hlavně nesmíme nebo nás zavřou až zčernáme. Taky se nám někdy stalo (párkrát), že jsme se navzájem s tím frajerem pohádali a skončili ve vojenské věznici v Litoměřicích. Ale vzhledem k tomu, že jsme drželi vzorně a řádně hubu, tak si nás ráno vyzvednul náš velitel, vynadal nám jako prašivejm psům a vyhnal autobusem na Babiny a nic se naprosto nedělo. Zavřenej jsem byl jenom jednou, a to na tvrdo za to, že jsem se v Roudnici v jedné hospodě (kde taky jinde) popral a dal někomu přes hubu a vona to byla jakási důstojnická šajba, kdo to měl vědět. To holt vyreklamovat rozumně nešlo. Tak jsem zameškané 4 dny vojenské základní služby výkonem kázeňského trestu nasluhoval.
Kamarád Jarda dopadnul, řekl bych, o něco hůře. Vymyslel si nepředstavitelný sexuelní průser s jednou dcérečkou snad skoro nevyššího vojenského velitele okruhu Litoměřického a snad pomalu celorepublikového. Tu slečinku jsem mu strašlivě záviděl, byl to fakt pěknej kousek ženský po všech směrech.
Zdrhal s ní z Babin kamsi na chaty v okolí, ani jeden z nich nikde k mání nebyl a fotřík nasadil všechny dostupné páky a těch měl holt dost. Bídou celé akce bylo to, že Pařez byl topograficky vázán na místní hospody v okolí. Vypátralo se všechno, logicky a samozřejmě a Jarouška chytli, zavřeli a tam dostal na výběr. Buď vojenský prokurátor a nějakej ten rok si odsedět za zběhnutí z vojny při mimořádné situace (která by se vymyslela), a nebo vypadne od vojáků a zbytek půjde odsloužit jako horník na Ostravu. Vybral si to druhé, asi mu nic jiného nezbylo. Ani se se mnou pacholek nerozloučil, nestihnul to. Podivné je na tom to, že to táhneme spolu furt a furt až do dob dnešních.

Ty historky vypadají docela podivně na vojáka základní služby a možná vskutku neuvěřitelně, ale na Babinách v Českém středohoří byla (1964) hlavní a centrální odposlechová a zaměřovací základna WARSAW PACT POINT proti vojskům NATO, zejména pak proti Američanům v Západním Německu (strašlivě utajená, samozřejmě, my něco o tom říct, tak v tu ránu kontrarozvědka a vojenský prokurátor, sazba tak minimálně 10 let na Mírově). Že fotka toho nablblého baráku se octla v té době v jakýchsi západoněmeckých novinách, to byla jiná (a dost blbá) historie.
Řízením osudu se tam sešlo pár lidí, které to všechno docela bavilo a výsledky byly velmi dobré. Na ostatních (Královice,Třeboň atd.) byly osádky délesloužících a tam tedy žádná sláva. No a náš velitel zaměřovací základny se choval pragmaticky, když něco funguje, tak do toho písek nesyp, a on docela potřeboval nás. Za to zase on byl nahoře dobře hodnocen. Prostě držel hubu a my taky a byl klid. Průser byla zima a tam zimy sou se vším všudy, otloukat otočné antény, opravovat furt přetrhané tlg linky, prát se s divokými prasaty, která ti lezla skoro do baráku, žrádlo tam tahat ručně, ale zase byl člověk svoboden, no....
Ale byla to vojna docela parádní, kousek od domova - peněz jako šlupek, s relutou, služným a výkonným skoro 900 korun - na tu dobu! Navíc placené cestovné do Ústí a Litoměřic. V těch požehnaných dobách stály Partyzánky 1,60 a pivo tak kolem 1,20, tak co. Taky jsem pěkně řval, když jsem z vojny přišel domů, šel do klasického zaměstnání u nás v Chemičce a byl jsem relativně velmi chud. Oblečení jsi tam měl, spát si měl kde taky, pokojík pro dámy tam byl taky a dost využíván, tak co ti v tom krásném věku chybělo.
Vařili jsme si sami a taky to podle toho vypadalo. Půl dne jsme s Pařezem dělali švestkové knedlíky a pak byla z toho v prádelním kotli bílá kaše a občas z toho koukala nějaká ta švestka. Tak holt mančaftu zaplatit pivo v hospodě v Rýdeči a každej se pustil do vlastních zásob vot maminky, hlavně vždy bylo v kursu škvarkové sádlo. Kus od nás byl kravín Státního statku, kam se vozily tuberkulosní krávy z celého okresu, a my tam chodili pro mlíko a smetanu. Přežilo se, jak vidno, všechno. Já jsem na vojně klasické období bažanta nezažil, hned do poddůstojnické školy, kde začala výuka Morse abecedy a radiotechniky. Mě tohle za mlada vždycky fascinovalo a drží mě doposud, tak jsem se opatrně přihlásil po 10 dnech vojny (!), že to všechno umím. Co s ním, tím pitomým bažantem? Tak tvrdé přezkoušení ze všeho, Morse jsem uměl na II. třídu (za kterou se už platilo) a po necelých dvou měsících v LTM jsem skončil na odloučených Babinách.
Mazáci mě fest využívali hlavně o sobotách a nedělích, kdy chodili oni do hospod a za holkama, já na zaměřovači na Dlouhém vrchu dělal furt non-stop, ale zase jsem měl většinu tejdne volno a flákal se po okolí. Vlastní matka mě nadávala, že jsem doma víc než když jsem na vojně nebyl. Ale zase jsem rodičům jako voják půjčoval na uhlí, když holt nebylo. Ta naše slavná vojna má pokračování, armáda si barák na Babinách nechala a my tam pořádáme každoročně počátkem září mimořádná vojenská cvičení v plném armádním oblečení. Sice většinu doby cvičení trávíme v našem milém Pivovaře ve Velkém Březně na špičkovém Březňáku (ve sklepě tedy fakt chutná), ale to je snad v pořádku. Pivo a voják k sobě patří, vždy, všude a za jakýchkoliv okolností.

Tak už se nám náš slavný Jyřík dostal i do učebnic sexuality. Víte jak vypadá soulož dle Paroubka? Nevíte? Tak čtěte, docela to sedí..
To si vaše léta nespokojená a neuspokojená partnerka pozve do ložnice milence a miluje se s ním, zatím co vy čtete Rudé právo a do toho souložení jim hlasitě pokřikujete, že vy byste to dokázal daleko lépe.

"Chyby mudrců nejsou nikdy tak nebezpečné, jako je dokonalost bláznů a blbců."

Darwinova cena (Darwin Award) je ironické ocenění pro lidi, "kteří se zasloužili o zlepšení lidského genofondu, tím, že se z něj sami odstranili skutečně stupidním způsobem". Cena je pojmenována po Charlesi Darwinovi, zakladateli evoluční biologie.
Principem ceny je předpoklad, že lidská hloupost, která způsobí smrt svému nositeli, je dána geneticky a v duchu Darwinovy teorie přirozeného výběru se tak tento nebezpečný gen odstraňuje. Tak jenom pár příběhů :
- O kuřeti v Indii, které spadlo do studny, každý kousek jídla je dobrý. Při jeho zachraňování zemřelo postupně šest lidí - kuře samozřejmě přežilo.
- Odesílatel dopisové bomby dostal svoji zásilku zpět, protože se adresát přestěhoval a on napsal na balíček zpáteční adresu. Bez velkého váhání ji otevřel.
- Jeden kyjevský rybář se rozhodl pro netradiční formu rybolovu a zavedl do řeky proud ze svého domu. Pak se vydal posbírat ryby, které vyplavaly na hladinu, zapomněl ovšem vytáhnout kabel a vypnout elektriku .
- Darwinovu cenu také získal muž, kterého zabil automat na nápoje - převrátil se na něj, když se z něj snažil vydobýt zadarmo plechovku coca - coly.
- Maurice se ocitl za mřížemi poté, co se opravdu velice špatně rozhodl a sám vběhl do budovy vězení, a to ve snaze uniknout policii. Spletl si asi věznici s nákupním střediskem.
- Sedmatřicetiletého Newtona vzbudil uprostřed noci telefon. Chtěl po něm sáhnout, ale místo něj nahmatal svůj nabitý revolver, přiložil si ho k uchu a zmáčkl spoušť.
- Smrtelná nehoda několika elektrikářů, kteří přišli o život, když se lešení, na kterém stáli, dotklo drátů pod proudem. Byl to pracovní úraz, tak ustanovena velká vyšetřovací komis, která se snažila celou událost zrekonstruovat, ze tří komisařů to přežil jeden...
- Neuvěřitelný je i případ, kdy "se nositel Darwinovy ceny z Memphisu pokusil zkrátit si čekání na vlakovém přejezdu, objel závory, načež naboural čelně do vozu, jehož řidič pojal úplně stejný šílený nápad, jen v opačném směru." Cestující v jednom z vozů byli na místě mrtvi, řidič druhého přežil. Trať byla dvoukolejná a vlak projel kolem nich... (více zde - poznámka redakce)
- Já osobně bych tam přidal toho idiota a vola, kterej se před lety u nás na Střekově vloupal do auta, jaksi aktivoval přední airbag, kterej mu vrazil šroubovák do voka. Ráno přišel majitel a dost divně koukal, jak z pod vybuchlého airbagu koukají dvě krásně modré nohy
Co si tak asi mohou myslet příbuzní na pohřbu takého exempláře? Snad se jenom smát!

Z dob, kdy vládnul Nejjasnější z Jasných, osvícený dr. Rath - už dříve publikováno, ale opakování je matkou moudrosti. Kéž by se toho drželi naši politici. Blbost je věčná!
Během ministerské kontroly v blázinci se ptá vrchní kontrolor ředitele, podle jakých kritérií bude rozhodnuto, zda někdo bude zavřen do blázince nebo ne.
Ředitel vysvětluje: No, my napustíme vanu vlažnou vodou, aby nám pacient nenastydl a dáme kandidátovi na vybrání lžičku, hrnek a kýbl a poprosíme ho, aby vanu vyprázdnil.
Ten nejvrchnější ministerský kontrolor povídá: Aha, tak tomu plně rozumím, normální člověk vezme kýbl, aby to šlo rychleji, že?
Ředitel: Ne, normální člověk vytáhne špunt...Chcete pokoj s balkonem nebo bez?
Pozn. B. Dnešní kontroloři jsou určitě lepší, ovšem ruku do vohně bych za to tedy nedal. Úředník je prostě úředník v každé době a nezaleží samozřejmě ani na politickém režimu.

Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem
pá 1.6. 19:00 aneb Jak jsem si krásně užil Dětský den (a teenager Kateřina taky)
Muzikál - PREMIÉRA (mimořádné vstupné) West Side Story je považována za jeden z vrcholů ve svém žánru. Klasický příběh lásky a nenávisti, Shakespearovo drama Romeo a Julie, je ze středověké Verony přenesen do New Yorku padesátých let (v době svého vzniku do současného New Yorku).
Čistá láska mladých milenců Maríi a Tonyho uprostřed války dvou znepřátelených gangů o nadvládu v jejich teritoriu, amerických Tryskáčů a portorikánských přistěhovalců Žraloků, naráží na hradbu rasismu, násilí a předsudků. Dominantními složkami tohoto, na svou dobu převratně moderního muzikálu jsou dynamika, rychlost, rytmičnost - hudba, tanec, pohyb, zvuky, dialogy. Je znám též díky zlidovělým Bernsteinovým melodiím jako jsou Somewhere, María, Tonight či America. V Čechách byl tento veleslavný muzikál dosud uveden pouze ve dvou metropolích - Praze a Brně. Nyní tedy má ve svých rukou tuto prestižní příležitost Severočeské divadlo opery a baletu.

K lístkům jsem se dostal laskavostí naší krásné ředitelky pobočky Komerční banky v Ústí nad Labem, která dělala celému představení sponzora (její banka). Chtěl bych jí za to vše poděkovat a budu to muset udělat osobně, až se vrátí z dofči. Je to pěkná, velice pohledná, velice chytrá a velice příjemná žena.
A to se furt držkuje na banky. No dobře, každej chce vydělávat, to je vcelku pochopitelné. Jsem u nich od samého začátku a změny neplánuji, starají se o mě dobře. Taky mám u nich zatraceně nízké číslo svého bankovního účtu, to taky o něčem vypovídá.
Ukecával jsem Kateřinu, ať jde se mnou, kdepák, ona je konservativní jako Klaus a nebo jako každé normální dítě. Tak jsem druhý lístek dal dlouholeté, taky velmi pohledné kolegyni, celé páteční odpoledne jsem se koupal, holil, zastřihoval vous a podobně. Místním autobusem od nás ze Střekova k divadlu, je to nejrychlejší dopravní prostředek dnes v Ústí, autem se nehneš a MHD má všude přednost a vyhrazené pruhy.
Představení bylo špičkové a obdivoval jsem, jak se s muzikálem vypořádali operní pěvci a pěvkyně, navíc u zpěvu tancuj a veď dialogy, muselo to bejt vysoce i fyzicky náročné. Zvládli to ovšem na jedničku s hvězdičkou a děkovačka tvořila větší část představení (pomalu tedy), dokonce vytáhli na jeviště dirigenta a orchestr tleskal hercům, což není vůbec obvyklé. Byl to špičkový umělecký zážitek. Jen tak mezi řečí mě napadlo, že tam bylo takové trochu jiné Ústí (myslím tím obecenstvo), prostě jiní lidé než na které jsem zvyklý. Taky návštěvníci z okolních měst, obcí, městysů, vesnic, vesniček, osad, sídel, polosamot a samot
No a ve 22 hodin vylezu z divadla a rána jako z kanónu a začínala na náměstí dětská noc s krásným ohňostrojem. Dítko kateřinské předci u toho nesmělo chybět, tak jsem jí také na Míráku v partě střekovských holek našel. McDonald tam prodával všechno za třetinu, ovšem pouze do výšky 120 cm, láká si zákazníky, samozřejmě. Vypadal jsem mezi těmi adolescenty, v rakvových hadrech s motýlkem, jak návštěvník z jiné planety. Byl jsem vypuzen, že předci oni nepojedou se mnou autobusem, tak jsem vyrazil o trochu dřív. Cosi z těch holek u nás spalo. Krásně jsme si ten den užili všichni dohromady.

Mě tady po Ústí vláčí naše slavná Polycyje České republiky kvůli anonymnímu udání z trestného činu rasysmu (no vláčí, spíš se tomu všichni polismeni společně chechtají, kdyby to ovšem všechno nebylo k trvalému pláči, ovšem brečet nad naší politikou, to by si malý český človíček svá očička vyplakal) a na iDnes (1 - 2.6.07) se vede veřejná debata za účasti ombudsmana, čelních politiků a starostů z okolí Ostravy a že by se moje názory od ostatních moc nějak lišily, to se tedy fakticky říci nedá.
Jak vidno, problémy jsou všude skoro stejné a jejich řešení je podle mě v nedohlednu. Je nutno se ovšem držet staré dobré zásady : Nesouhlasím sice s vámi a vaším názorem, ale všemi prostředky budu usilovat o to, abyste svůj názor mohl svobodně říci.
Čunek především tvrdil, že si prý někteří Romové - ale nejen oni - nemůžou vážit sami sebe. "Protože jim společnost dává almužnu v podobě sociálních dávek, za kterou od nich nic nechce," prohlásil. "Je to stejné, jako když budeme dětem dávat všechno, o co si řeknou, a vůbec nic za to nebudeme chtít. Nikdy se nenaučí starat se samy o sebe."
Lidé posílali názory mailem, do diskuse se během přímého přenosu vehementně zapojili i čtenáři iDnes.cz.
"Víte, vede se tu diskuse o Romech jako skupině (nikoliv etnické) a už to samotné smrdí. Bavíme-li se o společensky nežádoucích jevech ve spojení se skupinou obyvatel, ke které jednotlivec patří už prostě z toho důvodu, že je snědý, má černé vlasy a oči, je taková diskuse naprosto zavádějící. A nejde tu o žádnou politickou korektnost. Jsem klasický Rom, a nechápu, proč mám mít pocit, že se mě tato diskuse týká," napsal v diskusi například Stefan.
"Dokud Romové nepochopí, že bez vzdělání nedostanou sebemenší šanci získat zaměstnání a respekt většiny, pak si můžeme dát všichni nohu za krk a stejně se nic nezmění. Chtít musejí obě strany. Dokud pouze jedna strana druhou jen korumpuje dávkami a ta druhá bez skrupulí bere, aniž projevuje sebemenší vůli ke změně a dokud je systém nastaven tak, že se jim nevyplatí pracovat, jsou všechny konference chytrých (?) hlav naprosto, ale fakt naprosto nanic," píše čtenář, který se podepsal R.
"Podle mého názoru je nejvyšší čas přestat občany České republiky dělit na Romy a ty ostatní a trvat na tom, aby práva a povinnosti měli všichni bez rozdílu stejné. Také je na čase změnit sociální systém, z něhož čerpají balíky peněz určité skupiny obyvatelstva (bez ohledu na barvu pleti), aniž by hnuly prstem. Sociální dávky samozřejmě ano, ale něco za něco," píše Helena Loučková - zlatá slova, do kamene by se měla tesat.
Závěr veřejné debaty ovšem vyzněl trochu tragikomicky, ale to se asi dalo malinko předpokládat : Omlouváme se všem slušným čtenářům za to, že jsme zrušili diskusi pod článkem. Někteří ji bohužel zneužívali k opakovaným rasistickým a vulgárním výpadům, které už nešlo vzhledem k jejich množství mazat jednotlivě. Radek Bartoníček, iDnes.
Pozn. B. Docela by mě zajímalo, kdo iy rasistické výpady na inetu psal, jestli holt majorita a nebo minorita, která se pomalu a postupně vlivem všech možných podpor veskrze sociální síť našeho státu ovšem mění v majoritu. A bude hůř, zase vláda je jen na 4 roky a pak, co....???

Několik zkušeností s pěstováním králíka Černobyláka
Někdy počátkem roku jsem jako zemědělský poradce doporučil jedné začínající farmářce z Jižních Čech, aby místo svých oblíbených kraviček pěstovala radši špičkového králíka Černobyláka vz. 86, dovoz z Ukrajiny, délka do 1 metru a váha okolo 35 i více kg, reprodukční schopnost až 15 mláďat z vrhu 3x do roka.
Kravičky jsou někdy velký problém - lítat po loukách a počítat kravince kvůli možnému navýšení obsahu dusíku v půdě (fakticky!), zásoby na zimu, problémy s placením za mléko a maso, velice drahá a nutná veterinární a inseminační služba. Ale přes to všechno se jí aspoň trochu dařilo a trochu daří, chovala a stále chová zajímavý druh kraviček. Nápad s králíkem vz. 86 byl a je ovšem hospodářsky velmi zajímavý, tak aspoň po pár měsících první poznatky a zkušenosti :

Klady :
- žere naprosto všechno, prakticky jakoukoli biologickou rozložitelnou hmotu, odmítá pouze politické úvodníky a komentáře z Práva
- chov je nenáročný, zima mu nevadí, nutno hlavně hodně tekutin
- vyměšuje suché bobky o velikosti pingpongového míčku, jsou kvalitním startovacím hnojivem pro veškeré druhy i těch nejnáročnějších rostlin
- maso je dieteticky špičkové jakosti, prodává se co by maso jihoamerické lamy, jde na velmi dobře na odbyt, kilogramová cena okolo 200 korunek
- kožka hustá, hřejivá, zužitkuje se na ledvinové záhřevné pasy (kupují Rakušané), do módy jdou opět zimní štucle okolo krku, hlavně dámy v tom nosí většinu svých nutných drobností včetně tolika potřebné pánské ochrany
- do králičí pracky se navlékne kožený řemínek a prodává se na místních trzích jako zaječí pracka XXXL pro štěstí, dobře obchodovatelné hlavně před koncem školního roku

Zápory
- má velice agresivní moč, takže jakékoliv podestýlka se velice rychle rozkládá, nejlépe chovat na betóně, ovšem i ten rychle degraduje
- má vrozenou vlastnost hryzat a jeho řezáky mají tvrdost legované oceli, takže kotec z jakéhokoliv materiálu je ve velice krátké době prohryzán a zničen, ovšem útěkovou vzdálenou má minimální a špatně se orientuje, takže zmizení nehrozí, jeden exemplář se přesto náhodně octnul poblíže lesa a přítomný myslivec se zřítil z posedu a byl těžce zraněný odvezen do místní nemocnice navíc ještě s podezřením na duševní nemoc - bláboly a bludy
- chovat se dá rozumně pouze v klecích kovových, což je značně finančně náročné, docela dobře ovšem dopadly poloprovozní zkoušky s jeho chovem v bunkrech - řopíkách, kterých je v okolí dost a dost jako součást čsl. pevnostního opevnění před druhou světovou válkou (ŘOP - Ředitelství opevňovacích prací)

..................................................................................................................................
Potkám kamaráda a povídá mi, jak jsou dobré dopravní zácpy. V jedné (a že jich máme v Ústí dost a dost vzhledem k uzavření železničních podjezdů a rekonstrukcí kanalizací a vůbec) se seznámil s jednou pohlednou řidičkou a prej je už ruka v rukávě. Tak aspoň jeden, kterej z toho dopravního bordelu má aspoň něco, zbytek pouze strašně nadává.
Pozn. B. Nevím, proč se furt mluví o ruce v rukávě, když se tím myslí ouplně něco jiného. Ale to jsou takové ty krásné společenské fráze, asi jako když jde žádat někdo o ruku své milé.

Tak to už je konec posledního květnočervnového deníku