TÝDEN STAŘEŠINŮ
V minulém týdnu skoro posledním květnovém jsem to měl fakt jako týden stařešinů a stařešinek. Počátkem týdne dorazila Marcela K. ze Švýcarska. Pochází z Ústí, její matka byla snad poslední soukromá lékařka, navíc židovka. Dokonce si na návštěvy u ní se svojí matkou jakž takž pamatuji. Příbuzní po celé Evropě, jak to u nich bývá. A nějak tak v roce 1967 Marcelka už trochu dost dospěla a narostly jí prsa (bylo jí tisíc týdnů, kdy se říká, že žena je v tom v nejkrásnějším věku a asi to pravda je), vyrazila do Švajcu a přivlekla do Ústí nad Labem dva kamarády trochu mladší než ten náš spolek. No a samozřejmě, kde se schází každá společnost - hospoda.

Ale prostě ta pravá česká hospoda se nacházela v té době kousek za Ústím - Skřivánek a tam tomu vládla bába Bůžková rukou železnou. Těsně po válce dělala bordelmamá v Hotelu Globus, dnes administrativní budova s razítkem na střeše naproti Hlavního nádraží. Občas vykládala historky, že jsme valili svá očíčka. V tu dobu bylo Ústí přístavní město, dokonce se někde tvrdilo, že před válkou mělo větší nakládku než Terst. No a lodníci museli někde přespat a po dlouhé cestě lodí se jim samotným spát samozřejmě nechtělo. Největší kšeft byl prej rok 1947, kdy bylo sucho a lodě nejezdily a spousta lodníků zde uvázla. Bába měla dvě dcery, fakt docela pěkné dlouhé blondýnky, které byly přesně po ní. Chodily různě ráno domů a vona vždycky nadávala a dávala k lepšímu, že jim musí vařit polívku, aby se holky po náročné noci trochu zmátořily.

Hospoda na Skřivánku byla Jednoty, takže předci aspoň občas ty družstevníci sehnali cosi jiného než klasické Restaurace a jídelny. Hitem podniku bylo španělské červené Yago Yago ve čtverhranných pistolích, taky francouzský koňak Seguins za pár babek. Jistou výhodu ta odloučenost od Ústí to mělo, žádné kontroly a podobně. Policajtů se tam scházelo taky dost, ale za účelem zašití se. Okolo té hospody vedla stezka nahoru na Erbenovu vyhlídku, ze které byl a je krásný pohled na celé Ústí a hlavně taky na stranu střekovskou, abych taky něco pro svůj oblíbený Střekov udělal.

V roce 1967 vládlo tady také silně optimistické počínající jaro, které holt za rok v létě skončilo tak, jak skončilo. A bylo na hodně dlouho po žížalkách. Hospoda příšerná, dneska hygienik by se asi zbláznil, záchody klasickej térovej žlábek a vedle suchej, příšerná věc, tak se radši chodilo k obrovitým kaštanům, a to prosím i holky, vydrželo se všechno. Občas průser v té tmě, někdy on tobě na nohavici a nebo ty jemu, tak rvačky, holt v té době měl člověk habaděj a přehršel natlakované krve a ta se prostě někde vypustit musela.

Malinko odbočuji - vsadím dolar proti penny, že jen málokterý čtenář ví, proč se u hospod sázely kaštany (no kaštan - jírovec). Slyšel jsem už několik variant a spoustu povídání, ovšem historická pravda je prostě jenom jedna. Jírovec vylučuje jakési podivné silice, které jsou nepříjemné všemu létavému, ať je to hmyz a nebo hlavně větší ptactvo. A prostě ptáci neserou hostům do piva - to je ten hlavní důvod. Spousta lidí té mé teorii nevěří, ale není žádný problém si to ověřit při prvním výletě. Na žádném jírovci ptáka neuvidíte a ani jejich značky. Naši předci nebyli úplně praštěný. Druhotná věc je, že snižoval hladinu spodní vody, odvodňoval základy baráku. Zajímavé, že v literatuře se o tomto fenoménu nepíše, aspoň tedy co vím.

Nízký strop, takže topení v sále klasické studentské - otevíráním oken. Většinou si topili návštěvníci sami sebou, strašlivě nahuleno z cigaret partyzánek a líp (globusky byly už přepych). A když nebylo zbytí, tak se topilo uhlím v obrovitých amerických kamnech zn. MUSGRAVE s velkým slídovým okénkem. Tři metry od kamen se nedalo pobývat, jak byly rozpálené do tmavě ruda. Párkrát se stálo, že kamna bouchly a bylo po zábavě, zábavu měli pro změnu zase místní hasiči a nejvíc když hořelo o hasičském bále, což se stalo.

K těm hasičským bálům, film Hoří, má panenkou nebyl tak úplně celý Formanem vymyšlen. V Úštěku na Litoměřicku před lety letoucími se pořádal klasický hasičský bál. A co se nestalo, v průběhu bálu začalo hořet v prvém patře nad sálem. No a jak byli všichni hasiči sťatí, tak vyhodili z okna prvého patra klavír, aby neshořel. Kdo mi nevěří, ať tam běží.

Na sále podlaha z klasických prken, tak když měla být tancovačka, tak starej Bůžek povolal nás brigádníky, podlaha se umyla, napustila červeným hydrovoskem a potom leštila záhadným zařízením. Byla to dřevěná bedna s rukojetí, dole natlučená hromada kartáčů a uvnitř pár dlažebních kostek a to se vláčelo po sále. Bylo to stejně venkoncem skoro na prd, podlaha hrbatá, lezly z ní hřebíky, ale nikomu to nějak dvakrát nevadilo.

Starej Bůžek v hospodě zkoušel vařit něco jiného něž klasickou UHO (universální hnědá omáčka, která je vynálezem VITANY BYŠICE a o které znalci prohlašují, že se rozvádí potrubím do všech restaurací v naší krásné republice). Byl to problém, nic prostě nebylo. Nějak bych to pochopil o pár let později, když naše malinká republika živila eště 300 000 ruskejch vojáků, ale vono fakt nic, někde v Tuzexu možná tedy. Snad si starší čtenáři na TUZEX vzpomenou, jak se krásně šmelilo s bonama. I obkladačky se tam daly sehnat.

Ovšem taková dršťková polívka už v té době byl veliký, ale opravdu veliký problém. O distribuci syrovejch drštěk z Jatek Předlice rozhodoval okresní tajemník naší velké a jediné strany přesně podle komunistického hesla - každému podle jeho potřeb a on měl potřeby opravdu velké. Když přijdu dnes do MAKRA a mám tam dršťky drcené, krájené. mleté, syrové, předvařené a vařené v balení v jakém chci - proč to nešlo dřív, je docela záhada. A to se furt mluví a řve o vybíjení stád dobytka a jak to strašně škodí národnímu hospodářství.

To samé s prdelačkovou polívkou, kref byla strategický matryál a jenom Pán Bůh a komunista věděl proč. Sehnat např. sojovou omáčku se rovnalo výstupu na Everest, holky na tom byly trochu lépe, těm stačilo někdy upadnout jako z lásky na záda. No a pak holt fungovalo klasické občerstvení - salám s cibulí a něco taky z rybníka - utopenci. No a tím jsme krmili Švýcary a pak se člověk nediví, že byla krutá žízeň. Jó, taky nesmím zapomenout na olomoucké syrečky, těch bylo občas relativně dost. A v hospodě byl na ně klasickej skleněnej poklopec. Ovšem kousnout do trojúhelníku taveného sejra čsl výroby bylo vo zuby a skoro i o život, žrát se to nedalo a mohl jsi se udusit. Špičkově tmelit panely na sídlišti si s tím mohl. Chleba ovšem jenom jeden druh z místní parní pekárny v Hostovicích, s krásným brouskem, no prostě chleba, co by jsi chtěl jinýho, blbe, tak jedině gumovou housku!

Opět odbočuji - ten pan tajemník, co by neudělal pro svoji rozkoš. Jedna z opravdu extrémně bizarních praktik je Asphyxie. Na první pohled nebezpečná a morbidní libůstka. Asphyxia je erotická praktika, při které se většinou škrtícím zařízením znemožní okysličení mozku, při kterém vzniká hypoxická euforie, závrať, opojení, které může zvětšit rozkoš při masturbaci i taky samotný orgasmus. Uf. No a von to tak dlouho zkoušel, až jednou přišla jeho ženuška domů od svého nového milence a on visel na trubce ústředního topení oblečen jenom v její trochu dost vycpané podprsence a jejích kalhotkách. Nebetyčný průser v UL, předci správnej komunista tohle nedělá - policajti, záchranka a pohřebáci zavázáni přísným mlčením, jinak budou mít malér. Samozřejmě druhej den se ožral jeden pohřebák v hospodě a nevydejchal to, takovou pikantní historku si předci nemůžu nechat pro sebe a co taky pohřebákovi můžou komunisti udělat. Ať si tedy nebožtíky vozí sami.

No a do téhle hospody a k tomu příslušné společnosti přitáhla Marcela ty dva maníky z Švýcarska. Oni zvyklí tak na trochu Martini a trochu brandy, sodovka Un Perrier, toť vše, a tam vládlo krásně uvolněné ovzduší - pivo a rum a zelená a modrá nebo se v těch požehnaných dobách pilo také Rudé kladivo - směs rumu s griotkou v poměru 5 : 2, opravdu děsná kombinace, která ti obracela žaludek naruby. V hospodě se scházely party muzikálních čundráků, tak se tam vždycky někdo s hudebními nástroji našel a radost až do rána.

A ti mladící byli neustále na šrot, pít pivo neuměli, navíc zazdít pivo pár decákama rumu, vono to porazí i zvyklého Čecha. Dobíjelo je taky silně kafe s rumem, to nepili nikdy v životě. Marcela nám nadávala strašně, vždycky je nějak v noci odvláčela domů, oni do odpoledne chrápali, vstali a zase obrovitá žízeň. A takhle si udělali týdenní alkoholickou dovolenou, a to nejenom jednou. Hrozně se jim tady líbilo. Dopadlo to vcelku dobře a klasicky, do roka a dne si Marcelka toho jednoho vzala a v roce 1968 se odstěhovala do Švýcar, kde žije dosud. Už je to taky stará bába, ovšem já mám právo akorát tak držet hubu, taky nemládnu a nestává se ze mě Apollo. Ovšem správní muži na rozdíl od žen nestárnou, ti jsou vždy v nejlepších letech. Marcela přijela sama, ten její manžílek trochu marodí, tak jsem si říkal, jestli to není tím nezřízeným životem před těmi dlouhými lety, možné je konečně všechno. Párkrát jsme se sešli na pivku, chutná jí furt a hlavně český a ona táhla zase zpátky do Švajcu. Přijede na Vánoce s manžílkem, snad se uzdraví.

Já na tu hospodu nemám taky jenom dobré vzpomínky, nějak v roce 72 jsem jel z této knajpy autem a ul.V Důlcích jsem jaksi vjel do protilehlého kopce a skutálel se zpátky. Auto MB 1000 vyrobené z papírového plechu to pozoruhodně přežilo a my dokonce taky, pouze jedna slečna trochu málo potlučená. Tak jsem jí potom jako pachatel u mě doma pár dní opečovával, jí se to velice líbilo a mně tedy zatraceně taky. Občas na to rádi vzpomínáme.

Vůbec to byla doba, kamarád Jeník Š. držel dlouho dobu ústecký rekord v jízdě po střeše bývalou Gottwaldovou ulicí, jel pro další chlast z jakéhosi mejdanu a nemohl najít svoje boty, tak si půjčil dámské červené kozačky. Samozřejmě se v nich blbě utíkalo, policajti ho samozřejmě v městském přilehlém parku lapli a nějak se něj furt na služebně divně dívali. Vydržel to celé v pohodě a po letech je z toho docela úsměvná historka.

No a druhá stařešinská historie byla slezina absolventů Průmyslové školy v Ústí nad Labem. Tam to bylo trochu složitější, já chodil do třídy A a po dvou letech mě nebo spíše nás vyměnili za studentky, protože ve třídě B bylo více studentů, kteří byli o 3 roky starší (po vyučení) a nějak prej to nedělalo dobrotu.

Docela se s tou maturitní třídou setkáváme často, jestli často je jednou za rok. Ovšem tak nějak před 14 dny se večer ozve telefon a ženský hlas - jste ten a ten, ano, a chodil jste do Průmyslovky a pamatujete si na Norberta S. Ona jeho manželka volala z Mariánských Lázní. Je to divný, ale pamatoval jsem si. Byli jsme ve třídě A taková trojka, chodili jsme na vejlety, hráli za chodu mariáš. No a tak se setkání stalo setkání duo, vo nic nešlo. Na fotce zleva je ten pán z Marjánek, uprostřed Standa H z vesničky Koštova a vpravo holt já, dědek. Na té malé fotce dole jsme ve stejném složení tak nějak před 49 nebo 50 lety, docela síla, tedy.

Virus HIV byl, nadevší pochybnost, vygenerován klonováním ve Spojených státech a odtud: uměle vyexportován do Afriky a do zemí světové socialistické soustavy (zdroj - "Haló Noviny", J. Kojzar), původně byla ovšem proti vyru též vygenerována vakcína (imperyalisti si ji chtěli nechat pouze a jenom pro sebe a nechat takto sprostě a surově vychcípat pouze a jenom přesvědčené a kované marxisty - Kim Ir Sena, Leonida Brežněva, Hugo Cháveze a Fidela Castra - abych jmenoval jen ty nejznámější. Jo, a taky W. Ulbrichta a Gustáva Husáka.....Bohužel, západním soudruhům se do akce vloudila chybička, vakcína proti jaksi nefungovala, no a šíření nákazy prostřednictvím pohlavního styku se u výše uvedených soudruhů ukázalo býti jako poněkud "nesplňující očekávání". Tož tak. ....moravák

ČERNÁ KRONIKA I.
9. října 2006 16:32 Jihomoravská policie řeší ojedinělý případ. Třiatřicetiletý muž z Ivančic na Brněnsku souložil s ovcí. Zvíře milostný akt nepřežilo. Za týrání zvířat hrozí viníkovi roční vězení. V minulosti ho policie vyšetřovala kvůli souložím se slepicemi. Třiatřicetiletý muž souložil se zvířaty, o které měl jako příležitostný pracovník místního zemědělského družstva pečovat.

Jedna z ovcí ale jeho sexuální choutky nepřežila. Její ostatky nalezli policisté zaklíněné nedaleko seníku. O život přišla i tři jehňata, která byla na matku zcela odkázána. "Informovali nás o tom majitelé ovcí. Při vyšetřování se muž k činu doznal," řekl ČTK mluvčí policie Aleš Mergental. Případ nemá podle něj na jižní Moravě obdoby.Mluvčí uvedl, že muž byl už v minulosti vyšetřován policií kvůli opakovaným souložím se slepicemi. "Zdálo by se, že žil spořádaným manželským životem, který nepostrádal ani svou sexuální část. Ta však pro něj byla podle všeho nedostatečná," dodal mluvčí

ČERNÁ KRONIKA II.
Tak co se dalo čekat, tak se stalo. Byl jsem pozván na naší služebnu policejní ústeckou, někdo na mě anonymně podal trestní oznámení kvůli rasysmu a dodal k tomu balík mejch písánek, pečlivě datumově utříděných. Nejni problém se k tomu dostat, většina visi na internetu, tak co. A já se řádně podepisuju a vůbec se za to nestydím. Konečně deníky posílám hromadě lidí a ty to šířejí taky dál a dál.

No a policajt - Co na to říkáte ? Tak jsem mu zdvořile odvětil - Co na to hlavně říkáte hlavně vy ? No a začala krásná debata, z logiky běhu věcí obvyklých mí dávají za pravdu, z logiky vyšetřovatele musí být nedůvěřivý. Tak jsem se ho poptal, co je to vůbec ten RASYSMUS a on se přiznal, že to neumí interpretovat. Rasismem bych rozuměl, že Cikána nepustí na koncert vážné hudby, do divadla, do musea a podobně kvůli barvě pleti. Za rasysmus ovšem nepovažuji to, že majitel hospody vykope tu uřvanou bandu ze dveří, protože dělají bordel, odhání mu hosty a neplatí. Snad taky existuje institut nedotknutelnosti soukromého majetku. A kazí mu to značně taky GOODWIL, abych byl trochu moderní.

Po hodině jsme to skrečovali, voni velice, převelice dobře vědí a já taky. A jestli je rasysmem to, že chci, aby můj soused se choval slušně, uklízel po sobě, neřval po nocích jako pavián a chodil do práce - všude u nás visí inzeráty (Přijmeme, přijmeme.), tak se natřu na hnědo, naučím se dialekt a přihlásím se k rase cikánské a budu mít nadosmrti vystaráno.