Jak jsem prohrál pět piv
Naproti přes ulici bydlí v klasickém paneláku jeden muž. Bydlí sám, no sám, má tam jednoho společníka - psa. Co psa, německou dogu, normální stokilové tele. Byl také ženat a jeho ženušku už přestalo bavit, že při sexuálních hrátkách jim přihlířel furt někdo třetí, navíc neustále vzrušeně slintající. Vztekala se taky, že páchne vona sama a celej byt psinkou, furt všude samej chlup (tomu se neubráníš) a dokonce jí to snad její dlouholetý povolený mladší milenec jednou vyčetl. Tak dala manžílkovi na výběr, buď půjdu já, anebo pes.
No a když se odstěhovala, tak byt 3 + 1 má rozdělen takto: v největším pokoji bydlí samozřejmě pes, v druhém pokoji má motorku Harley a v tom nejmenším pokojíčku bydlí on sám. K té motorce, na ní samozřejmě nejezdí, určitě by se třeba venku umazala a vůbec. Já tvrdím, že krmení toho psa stojí určitě měsíčně podstatně více než výživné na dítko studující na vysoké škole v Austrálii nebo někde hodně daleko. Povídal mi, že mám pravdu a že to má osobně ověřené. Já mu nechávám kostičky, když si vařím oblíbenou polívku z koster kuřat, které asi postihl slepičí mor a prodávají se na tržnici za pár korun. Dám mu to vždycky do lavoru, plechovýho, z umělý hmoty by ho splivnul jako jahodu, von votevře tu svoji obrovitou tlamu v klabonosé hlavě a stejně mám vždycky strach, že mi sežere i ten lavor. Vypadá na to.
No k sázce. Nedávno jsem uklízel svůj dlouhatánský balkon a připravoval pro kamaráda myslivce z Českého středohoří do pytle zbytky tvrdého chleba. Aby se prostě zvířátka v lese trochu poměla než je jeden z velkého množství myslivců zavraždí. Ale zase myslivec občas zastřelí myslivce, takže stav myslivců v Čechách je tímto faktem samoregulován. No a ten pán táhne s tou potvorou okolo. Povykuju na něj (na toho psa): "Chlebíček, ten ti nejede co?" No a pan majitel se toho chytil a povídá: "Chceš se vsadit, že ten pes chleba žere a dokonce v hojném množství?" Já, zblblej z vánočního příběhu Bohouš, kterej jsem viděl asi desetkrát (a troufám si říci, že nejenom já), jsem se vsadil vo pět piv.
Von to pojal ve velkém stylu, druhý den donesl klasickej plechovej kýbl, já do něj naskládal patky chleba, to si poručil. Tvrdé, s tou tě někdo trefit do hlavy, tak tě spolehlivě pošle na dost dlouhou dobu do limbu. No a táhli jsme do místní hospody Pod Vyhlídkou, kde je velká zahrada. Von pan majitel to samozřejmě rozkecal a sešla se tam docela spousta lidiček všech věkových skupin a rozličného pohlaví. No a začal koncert, prostě divadelní představení spojené s estrádou. Vzal tvrdou patku, z kapsy vytáhl slánku, chleba poplival a posolil a vrazil to té potvoře do držky. Rachot jako z drtiče na štěrk v kamenolomu na Mariánské skále (odbočuji - jestli to nevíte, tak u nás v Ústí máme jednou docela zajímavost, kamenolom prakticky ve středu města) a za malinkou chvilku z chleba zbylo pár drobečků na zemi. A takhle za velkého hlaholu a fandění přihlížejících (dětičky skákaly nadšením dva metry vysoko) to obrovité psisko sežralo polovinu kýble. On zbytek chleba vyndal na zahradní stůl, s kýblem došel do hospody pro vodu. Psisko do toho strčilo hlavu, ozval se zvuk sacího bagru, které vyrábíme v loděnicích v Olšinkách (součást Střekova) a kýbl prázdnej. A psí koncert pokračoval dál.
Čestně jsem uznal svoji porážku (nejsem jako náš oblíbený Jyřyk Paroubek) a pět piv jsem zaplatil. Ta sranda za to prostě stála. Pak mi vysvětlil, že velká psiska tvrdej chleba mají rádi (ty malý ne), že si tím čistí zuby a vůbec. Tak to jsem tedy ve svém pokročilém věku ani netušil. Padla tam taky jízlivá poznámka, že si na psa v tom jistém paneláku připlácí i ostatní nájemníci, aby se jim tam nenastěhovali Cikáni. Je tedy fakt, že Cikán a pes nějak nejdou dohromady a nemají se navzájem rádi, to je pravda, nikde jsem neviděl, aby Cikán vlastnil psa, opak to ano, viděl jsem již psisko do jedné tmavší nohy zakousnuté.

Rozvedený muž na zábavě uvidí bývalku s novým milencem. Přijde k nim a pohrdavě se ptá: "Tak co, jak se jezdí na ojeté mašině?" Milenec praví s úsměvem: "V naprosté pohodě. Až na prvních 5 cm je naprosto netknutá."

V sobotu navečer dorazila Kateřina s očičkama navrch hlavy a začala mi povídat jednu historku. Já vo ní malinko něco vím. Západně od nás v paneláku bydlí jedna panička s dítkem chodícím s Kateřinou do školy. Věk bych tak tipoval na 36, solidně vypadající a inteligentní ženuška. A ta její holčina kamarádí zase s nějakou děvou, která pro změnu zase žije s tatínkem (asi tak 40, ODS), který bydlí ode mě západně. Té maminka zdrhla kamsi do zahraničí a nejni o ní slyšet. No a jak to tak bejvá, tak se slečinky navštěvují, jednou spí ona u nich, podruhé zase ta druhá u onich. To znám velice dobře z vlastní skutečnosti, skoro víkend co víkend.
No a jak to tak bývá, tak se také rodičové sešli a holt jak tak příklady táhnou a začali spát spolu taky. No a tento víkend se všichni stěhují do jednoho rekonstruovaného bytu jižně ode mě. Svoje byty prodali a koupili pěknej 5 + 1, no a budou tam bydlet všichni krásně pohromadě. Kateřina samozřejmě při stěhování kámošek musí sekundovat a asistovat, kam by přišla, tak prolezla jejich novej byt a povídala, že je docela pěknej. Kateřina by fakt mohla z fleku dělat šéfovou detektivní kanceláře OSTROZRAK. Ale je to celý stejně docela dost srandovní, no a co, doufám, že jim to bude fungovat a předpoklady tady docela jsou, přinejmenším asi nebudou problémy s dětma mejma, tvejma a možná našima......

Tak mi tady přítel Blackfood poslal fotku jedné dámy ze Sydney, strávil v Austráliji celej letošní únor a docela si to užil. On ví, že mám slabost na tento druh žen, a je to od něj docela milé. Je zajímavé, že ženský mají furt stejný problémy s nadváhou (chlapi samozřejmě taky, ale..), ať se vyskytují v naší malé české kotlině a nebo u protinožců 20 350 km daleko a nebo úplně někde jinde kterýmkoliv směrem a v jakékoliv dálce.
Furt si říkám, že ženská je ta hezčí polovina lidstva, tedy respektive by měla bejt a podle toho taky by měla žrát či nežrat. Kdo se na takové obludičky v UL má koukat. A já mám vždycky pech, když vyrazím do našeho skvělého a krásného města, že musím dycky na nějakou narazit a navíc jí ještě znát. A každá mi vypráví, jaké je chudinka, že od ní zdrhnul manžel a podobně. Ani se tomu manželovi nedivím, začal s krásnou štíhlou dívkou a za čas tohle, dost rána na psychiku...

Dobrou chuť - prvé, druhé a třetí dojmy Danyjely z návštěvy v USA (doufám, že bude za chvíli zpátky, moc se jí tam nechtělo, ale manželství je posvátná věc a žena má následovat manžela, i když si ho vzala už po několikáté, ale zase si ho bere furt dobrovolně):
Američané se nechali zotročit průmyslem a průmyslovými výrobky. Teď budu hovořit pouze o jídle, aby bylo jasno :-))) Vezměte například chléb. To, co se dnes pod tímhle názvem ve Státech prodává, se s chlebem jak ho známe z Čech vůbec nedá porovnat. Je to nasládlé, je to řídce buchtovité, takže se celý bochník dá zmáčknout a strčit do kapsy. Ale co bochník, vždyť on to ani bochník není! Je to upečeno ve formě, kůrku to žádnou nemá, jen přitmavělý okraj a ještě i ten si mnozí odkrajují. Ovšem pro pekárny je to snazší vyrobit, a tak přesvědčily zákazníky, že právě tenhle chléb - a žádný jiný - je ten pravý, co po něm celý život toužili, aniž to věděli.
Anebo tamější káva. V úřadech vidíte chodit zaměstnance po chodbách s hrníčky - nebo spíše s termohrnky - v rukách, blaženě usrkávající kávu. Kávu? Slabý hnědý odvar z kávy, vůní, chutí a sílou to kávu - jak ji známe - ani nepřipomíná. Ovšem, je to vyrobeno v kávovaru s filtrem, čili je to zdravější a lepší než káva tradičně připravovaná v konvici, kde vroucí voda několikráte proteče přes sítko a káva je pak skutečnou kávou. Dnešní pijáci by ovšem "tohle" nevzali do úst, protože je to moc silné… Pijí tedy onu podivnou trpkou bryndu neoslazenou, jen někteří si do ní přidávají umělé mléko v prášku... Pokud se týká vaření jídla doma, není vlastně téměř o čem mluvit. Jistě, v obchodech je masa i zeleniny na výběr, ale někdy podezírám, že ten dostatek, ba přebytek, je způsoben tím, že to nikdo nekupuje. Aspoň já sám nevím o nikom z našich amerických známých, kdo by doma normálně vařil. Jistě, tu a tam něco uklohní, jako třeba makarony se sýrem, ale to je jen vysypané z krabice, přidaná voda a ohřáté.
Další oblíbená lahůdka je opečené maso na hamburgery (placky se prodávají hotové a zmrazené) a na to se vyklopí ohřátá konzerva omáčky a vše zastrčí do žemle, rovněž už v továrně předem rozříznuté. Někde doma zdatné kuchařky připravují zapečené pokrmy v kastrolu a předhánějí se, která to umí jednodušeji. Do kastrolu dají uvařené těstoviny, uvařenou mraženou zeleninu, vyklopí pár plechovek tuňáka ve vodě konzervovaného, celé dílo zalijí Alfredo omáčkou - taky připravenou z pytlíku, všechno pak dají zapéct a je to. Pro změnu lze tuňáka nahradit opečenými kuřecími prsíčky nakrájenými na kousky. U našich sousedů to jde dokonce tak daleko, že jezdí do restaurace i na salát, protože ani ten doma nikdo u nich nepřipraví. Obávám, se, že zdaleka nejsou jediní. Přitom ve zdejších obchodech jsou hromady báječné zeleniny, obrovský výběr dresinků, že jeden ani neví, k čemu všemu je a jak to vlastně chutná…
Pozn. B. Tak to já znám až moc dobře, na jaře minulého roku jsem tady měl návštěvu ze Států a co se týká žrádla, hotová tragedie. Tradiční jídlo - vepřová se zelím. Maso okrájené tak, že tam nebyl milimetr tuku, zelí jenom povařené ve vodě (ani sůl tam nesměla být) a knedlík - no, panička na něj koukala jako jeptiška na obnažené pánské přirození, nedůvěřivá, z čeho se to skládá. Tak jsem jim vařil buchtokdendlíky, které se dělají na zabijačce jako přísada do jitrnic - mouka, voda a kypřící prášek a upéct to v troubě. Omastek žádnej, jen kousíček másla! Celkově se to celé prostě nedalo žrát, bez chuti a zápachu..
A to bylo navíc v dubnu a můj Slovák, kterému léta dělám účetnictví a který mě učil péci Královské vepřové koleno, přivezl jejich perfektní uzenej a sušenej špek z domácí zabíjačky. Vůně na metry okolo, ovšem to se udí v kouři a tam jsou určitě karcinogenní látky. V těch jejich sajrajtech je možná něco daleko horšího, tady aspoň víš, vo co de...
K pití pouze voda, pivo to ne, to má moc kalorií a po každém jídle si vzali takovej velikej prášek, aby jim nesmrdělo ho*no. Neustálé měření tlaku a cukru v krvi, z toho začneš bejt normálně marodnej. Byl jsem s nimi na návštěvě v jedné vesničce, paňmáma nadělala řízky, k tomu poctivou bramborovou kaši, na ní trocha smažené cibulky na sádle. Když jsem koukal, jak olupujou řízek a z kaše vybírají cibulku, tak jsem to vzdal. A výsledek celého jejich snažení - musejí si kupovat do Boeingu tři letenky, protože na tu trojsedačku se k nim nikdo prostě nevejde. Tak to je zase moje zkušenost, bylo to docela trpkých pár dní......

Mlynářské devatero (ve mlejně je cedule)
1. Jedině u mne mlíti budeš.
2. Nevezmeš meliva svého, dokud řádně hřivnou nezaplatils.
3. Pomni, abys měřičné dal a melné zapravil.
4. Cti mlynáře a chasu jeho, aby se ti dobře vedlo ve mlýně.
5. Nenecháš mlýnské stroje jíti na prázdno.
6. Zachováš ve mlýně ve všem a všude čistotu.
7. Nepokradeš a jen co tvého si vezmeš.
8. Nepromluvíš křivého svědectví proti mlynáři, že ti špatně semlel a málo dal.
9. Nepožádáš od mlynáře více, nežli semlels, aniž požádáš, co se rozprášilo.

Některý lidičky jsou normální šílenci, kousek severně za Ústím a kousek za našim milým pivovarem ve Velkém Březně koupil jeden týpek vesnickej barák, to se stává. Ovšem ten barák je bývalý vodní mlýn a většinu objektu zabírá mlýnské strojní zařízení. Tak přijeď, zkusíme z toho něco prodat, bída s nouzí, rok výstavby mlejna 1904 a stavěl se tak, že bylo nejdřív zařízení a okolo se stavěl barák. Všechno až na výjimky ze dřeva, převod výkonu transmisemi. Demontovat to, to je nad lidské síly, stejně je to kompletně zničené. Tak jsem se aspoň vyučil v tom, co je žebro, vysevač, krupník, kolo palečnicové, mlecí stolice, stoupa, loupačka a štok. Našla se tam taky stará literatura a deník mlejna a docela zajímavé povídání o krajáncích :
Krajánek - vyučený mlynář, nebo sekerník, putující od mlýna k mlýnu (viz obr.), tj. příležitostný pracovník, znalý řemesla a širokého kraje i poměrů ve mlýnech. Nositel zpráv i humoru, vždy vítán a oblíben mezi zákazníky a mlynářskou chasou. Byl to vyučený mlynář, který neměl stálou práci a chodil vandrem od mlýna k mlýnu. Přes zimu obvykle v některém mlýnu pobýval déle. Krajánci měli zpravidla vybrané společenské vystupování, sdělovali různé události, znali i pověsti a básně nebo hraní na hudební nástroj. Byli světa i okolí znalí, často se dohovořili i cizím jazykem. Mívali dobrou výmluvnost, vtip a smysl pro humor. Někteří se zabývali i seznamkou, zprostředkováním sňatků, nákupu mlýnského zařízení, případně i celých mlýnů. Byli to putující pozorovatelé a zpravodajové a dostávali za dobrou informaci i odměnu. Své potřeby - prádlo a jiné osobní potřeby - nosili v ruksaku. Deku na spaní nosili zpravidla smotanou na zádech."
Mlynář měl cechovní povinnost poskytnout krajánkovi zdarma nocleh, stravu a také dát nějaký peníz na cestu. Krajánci přicházeli do mlýna před večerem, někdy k obědu. Kouřil-li krajánek, musel na noc odevzdat mlynáři tabák, "fajfku i sirky", aby v noci nic nezapálil. Požáry mlýnů byly vždy katastrofální. A to potvrzení o fajfkovém jsme tam taky našli.
Je fakt, že odprašovací a tím taky protipožární zařízení v tomhle mlejně bylo velice složité a taky velice dokonalé, měl dokonce i vlastní hasičskou stříkačku. Měli to stejně vymakaný ti naši předkové. Von obilní prach hoří explosivně a když k tomu dojde, tak je mlejn na cucky a lidi asi pomalu taky. Náhon k mlejnu vede pod silnicí, dál k němu nad zemí a dnes už tam voda není, pěstuje v něm jakousi květenu
A ten týpek tu stříkačku dal tak perfektně dohromady, že jsem si připadal, jak když je to výrobek vyšlý včera z fabriky - a taky je roku výroby 1904. Je plně funkční, topí se v ní bukovými polínky, zátop do 5 minut, plný výkon snad 8 - 10 minut, neuvěřitelné. Čerpadlo dokázalo stříkat do výška snad 20 metrů, to se mi zdá tedy dost. Von to má nastudované a říkal, že když jeli k ohni, tak cestou už roztápěli kotel. Bude na výstavě 15.-16.6 tohodle roku v Litoměřicích - Historická hasičská technika. Nenormální šílenec! - ale takovýhle blázni táhnou pokrok dopředu a dík jim za to.
Kvalitní žernovy z pískovce se vyráběly v Žerno - sekách, kousek od Litoměřic, zajímavé!

Trestanec utekl z věznice, kde byl držen po celých 15 let. Při útěku narazí na dům a vloupe se do něj. V posteli najde mladý manželský pár. Vytáhne muže, sváže ho na židli a přiváže ženu k posteli. Na to na ní vyleze, políbí ji na krk, pak vstane a odejde do koupelny. Když je trestanec v koupelně, muž říká své ženě: "Poslouchej, tenhle chlápek je vězeň, podívej se na jeho oblečení! Nejspíš strávil dlouhou dobu ve věznici a roky neměl ženskou. Viděl jsem, jak tě políbil na krk. Jestli chce sex, prosím, nevzpouzej se, nestěžuj si, jenom dělej, co ti řekne a uspokoj ho. Tenhle chlap musí být nebezpečný, jestli se naštve, zabije nás oba! Buď silná, miláčku. Miluji tě."
Žena odpovídá: "Nelíbal mě na krk, ale šeptal mi do ucha, že si myslí, že jsi vážně špičkovej sexy chlap a ptal se mě, jestli máme v koupelně nějakou vazelínu... Buď silný, miláčku. Taky tě miluji."

V sobotu byl na Skřivánku (ústecká čtvrť) sraz starejch Skřivánků. Kdysi v útlém mládí jsem tam taky bydlel, ale na srazu jsem nebyl. Ale jakousi asociací jsem si vzpomněl na Jindru P., který tam nad Ústím bydlel, a na jeho životní osudy (červená knihovna hadr). Asi tak před lety dvacetipěti se oženil, tak to bejvá. Panička pěkná, pěknej páreček celej, jen nějak dítko se furt nedostavovalo, ač na tom pilně pracovali. Lékařská vyšetření všechny v normálu.
Tak jsem mu sehnal pana Zeliče, taková významná figurka ústecká, už v té době se o něm vědělo, že má nějaké psychotronické schopnosti. Já tomu nikdy nevěřil, až když jsem se na vlastní oči přesvědčil. Zaměstnanec plynáren a bez problémů určoval trasy podzemních potrubí ostatních správců sítí. No a on si je oba pozval a po jakémsi zkoumání prohlásil, že se jejich aury nejsou kompatibilní a děti mít nebudou, tak prej ať si najdou jiné partnery a nebo dítě adoptují. Moc jim to oběma nešlo pod vousy, pár měsíců to ještě zkoušeli a pak se fakt v naprosté pohodě rozešli.
On si našel nějakou mladou a ona taky nějakého pána. Jindrovi porodila ta panička holku a po třech měsících zdrhla a dítě mu nechala na krku. A von montér furt cestující po světě. Tak ho prostě nic jiného nenapadlo, než holku zabalit a vyrazit za svou bejvalou, jestli by mu jí nepohlídala. Vona už vdaná a navíc v sedmém měsíci. No když Jindra dítko přinesl, něco se v ní hnulo (byla asi dost načatá) a to dítko si nechala doma. Za nějakou dobu porodila kluka a bez problému vychovávala dvě prakticky stejně staré děti. Manžel to nějak bral. No a před nějakou dobou mi někdo v Ústí říkal, že prej ty dvě děti se před pár lety spolu vzaly. To už je asi říše bajek. Stejně život lidskej je tak zamotanej a zakroucenej, že i písmák s obrovitou fantasií to nepostihne.

Tak mi taky vod těch strašnejch dříčů v Zubrnicích přišla pozvánka na akci "Až rozkvetou koleje". Zubrnická museální železnice snad se v nejbližší době rozjede, holt jednání se státním podnikem České dráhy nejni vůbec žádná sranda. Dřou na tom jako trestanci každej víkend a nejen víkend. A je zajímavé, že jim chodí spousta lidiček pomáhat a ještě větší spousta vočumovat, tak to bejvá. Je to trať pěkná, nádražíčko ještě pěknější, točil se tam kdysi taky film "Páni kluci". Co mi všechno v Ústí a okolí nemáme, vážení čtenáři.

Potkám v hospodě známého dobrodruha Petra P.. Ten místopřísežně prohlásil a furt prohlašuje, že nechápe, proč se lidi tak strašně dřou na stavění baráků. Tvrdí, že - Mě se jednou pořádně postavil a mám postavíno - taky dobrá teorie.
Už jsem to snad publikoval, někdy v hluboké totalitě vymyslel, že budeme dělat zábavní cesty motorovou lodí mezi Ústím a Děčínem - hudba, tanec, ženský. Ukecal pěknou hromadu lidiček v UL a okolí, vybral zálohu ve výši 200 korunek od každého (což při dvoutisícových a možná malinko třítisícových vejplatách nebylo zrovna málo). Nic se nedělo, tak jsem se pozeptal já - blbec, kterýho taky nachytal. Lakonicky odvětil - je málo vody - a byl klid. Druhá verse, že se ožral kapitán a tak to šlo furt. Pár lidí mu chtělo a dalo přes hubu, těm něco vrátil a ty ostatní ustál, špatnej vejdělek za blbej nápad a otevření své vlastní tlamy to nebyl.

Tak je zase konec jednoho už velice pršavého týdne.