Několik zážitků jednoho střekovského majitele nemovitosti (sestaveno za laskavého přispění téhož a z jeho vysloveně vysloveným souhlasem)
Před mnoha a mnoha lety se oženil, i to se stává, a vzal si ženu ze Středozemí a ta měla zdědit v brzké době barák. Dobrá partie, dá se říci, aspoň v té době a z jeho hlediska. Tak taky došlo v roce 1970 k dědickému řízení a slavnej slíbenej baráček byl rozsekán na šestnáctiny. 13/16 zdědila jeho manželka, jednu šestnáctinu pani, která tam dosud jaksi bydlí, další šestnáctinu další příbuzný a poslední 1/16 jakási záhadná paní M., o které nikdo neví nic - mimochodem roku narození - 1900!
A život šel dál svou poklidnou cestou, až nějak většinovou majitelku 13/16 v minulém roce (jenom po pouhých 36 letech!) nějak napadlo, že by se nemovitost mohla jaksi vyřídit celá. A když je nouze nejvyšší, tak je dědek nejbližší a vrazil to její manžílek na mě.
Tak jsem sepsal plnou moc k zastupování, jeho manželku jsem vyhnal vlastnonožně, ať ji na Magistrátě našem velkém ústeckém ověří, a začal jsem psát dopisy. Holt jestli by ten svůj podíl buď darovali, anebo prodali. A začal první malér - nějak jsem tomu manžílkovi nebyl schopen vysvětlit, že když jeho ženuška to vykoupí, tak to vykoupí za cenu platnou v době prodeje. Furt mi vysvětloval, že před 36 roky dělal podíl 5 000 korun a proč dneska 65 000 korunek českých, jen málo zatížených meziroční inflací. Ceny se prostě mění a on by asi ten barák taky nechtěl dneska prodávat za ceny platné v roce 1970. Dědictví bylo prostě vypořádáno a že se k vlastním prodejům podílů dostali až za tak dlouhou dobu, mohli to klidně udělat už v roce 70 ....To pochopil!
Tak tu první šestnáctku jsme jaksi ukecali k darování a druhá šestnáctka, to byla historie sama pro sebe. Volali mi z pošty někde z Nymburka, že adresát zemřel a že veškerou poštu posílají nějakému jeho příbuznému. Tak jsem souhlas dal, vo co de. A ozval se nějaký pan Ing. až odněkud z Velkých Losin a začal mi povídat, že po té druhé šestnáctce zbyli čtyři příbuzní a ti se při dědickém řízení dohodli, že ten podíl nechají tomuhle pánovi z Moravy. Eště že tak, nedovedu si představit, co by se dílo, kdyby se nedohodli. To by se ta šestnáctina dělila eště na 4 díly. A on souhlasil, že by to prodal. Stejně tam nikdy nebyl a vůbec neví, kde to je. Prodej ovšem za cenu obvyklou teď 07, to se většinové majitelce nechce dát. Tak se to všechno ještě uvidí, to už je jenom a jenom její problém.
No a ta poslední šestnáctka roku výroby 1900 je už dávno u svého Stvořitele (jinak by asi byla zapsána v Guinessově knize rekordů CZ), ovšem v katastru nemovitosti je stále zapsána jako vlastník. Někdo někdy prostě opomněl vyřídit její dědictví. Tak holt podat žádost soudu v Kolíně o znovuotevření dědického řízení po té záhadné paní M. a určení. kdo je vůbec její dědic nebo dědicové. Až to za 2, 3, 4, 5 let příjde od soudu, tak provést zrněnu v katastru a pak to od nového vlastníka (vlastníků) koupit. Nezanechá-li dědice, tak to připadne státu a ten to určitě velmi rád prodá. Co by s tím kouskem taky dělal.
Tak jsem velice prudce zvědav, jestli se toho všeho vůbec všichni účastníci dožijou, nejsou to taky žádní mladíci a mladice (tedy samozřejmě včetně mě, docela by mě to zajímalo, jak to dopadne). Když holt ne, tak se ten úřednický kolotoč prostě roztočí znova. Jinak její manžílek strašně nadává na sebe a na všechny vokolo - všechny svoje (naše) úspory nacpu do nějakýho pitomýho baráku, jenom proto, aby mi pak říkal pane. A na tu chvilku, co tady eště budu. no ..... Blaze tomu, kdo nic nemá!

Sedí na střeše dvě děvčátka. Jedno dobré a druhé zlé. Obě plivají na kolemjdoucí. Zlé děvče se trefilo dvakrát a dobré čtyřikrát. A tak zase jednou dobro zvítězilo nad zlem.

Někdy v polovině tohoto horkého posledního dubnového týdne jsem zažil událost, o které bych mohl říci, že je ojedinělá vůbec v novodobých našich velkých kapitalistických dějinách. Dovedete si představit, vážení čtenáři, že vás pozve váš bankéř a na přátelské popovídání při společné snídani na Zámečku Větruše? Já, když jsem pozvánku dostal, tak mě fakt mohli omejvat. Ale zvědavec jsem samozřejmě taky, tak jsem tam před devátou dopolední dorazil. Uvítala mě (a nejenom mě) ředitelka pobočky banky v Ústí nad Labem, docela pohledná a sympatické to žena. Je zase faktem, že mám velice nízké číslo účtu, jsem u nich od samého začátku, ale stejně. A taky velice zajímavá přednáška o investování, kapitálových fondech a podobně, tomu pánovi z Prahy to docela šlo. Asi tak za dvě hoďky se ten náš spolek asi 20 lidí a ženskejch rozešel.
Jídla hromada a pití taky, konečně plný rautový stůl to dokazuje. Dost mě štve, že dříve človíček mohl žrát cokoliv a na to cokoliv prostě neměl a nebo to spíše nebylo a dneska, když holt na to trochu máš,. tak holt to zase už nemůžeš žrát. No jo, takovej je život.
Plácal jsem se chvíli venku okolo bludiště a jsem jenom velice rád, že se nesplnili moje dřívější velice pesimistické předpovědi, týkající se osudu Zámečku Větruše. Po nákladné rekonstrukci před necelými dvěma lety jsem tvrdil, že tam nikdo chodit nebude. Je to do kopce, lidé jsou líní atd. A dneska je tam furt a trvalé narváno, ať je víkend či všední den, ať je dopoledne či odpoledne. Je fakt, že Ti přijede návštěva a táhneš jí tam.
Kdejaká firma tam má výroční zasedání, mančaft nahoru dotlačí autobusy či jinak a dolů se každej skutálí, vono je to jinak i kousek pěšky z města. A to nemluvím o lanovce, která by už nejpozději na příštího Silvestra měla vozit lidičky z města - spodní stanice u kostela se šikmou věží. To potom tam nahoře bude větší hustota lidiček než na náměstí. Lesopark nahoře se taky furt rozšiřuje.

Potkám taky na dolním městě (u nás mezi občany se samozřejmě neříká - Střekov u Ústí nad Labem, ale Ústí nad Labem u Střekova, konečně hrad je na této, na naší, straně vody) jednu známou, taková blonďatá peroxydová umělohmotná kráska s přetočeným tachometrem. Sádlo má až za ušima a dá se s ní bavit jen o její pokročilé celulitidě.
Povídala, že je nešťastně a neopětované zamilovaná a ze stresu furt žere a žere, normální začínající vepřík. Byla už jednou vdaná, životním omylem si vzala (nebo spíše von jí, aby měl krytí) docela pohledného homosexuála a nebyla s ním tedy fakt těch pár let moc šťastná. Vždycky když se s ním chtěla vyspat, musela se obléct do mužskejch šatů a předstírat na tu chvíli mutaci pohlaví. Eště že měla nějaké šaty po tátovi, manžel své šaty na ní nesnášel. Dvě děti, které má, snad a možná jsou jeho. Papírově určitě. Dost blbý, bych řekl já. Leč i takhle jde život!
Taky starej fór kterej se potlouká ve spoustě obměn
Na medicíně vede profesor přednášku o sexuálních anomáliích u mužů. Na konci chce zjistit, do jaké míry studenti přednášenou látku zvládli. Ptá se tedy: "Jak říkáme muži, který chce, ale nemůže?" "Impotent," odpovídají všichni sborem. "A jak říkáme muži, který může, ale nechce?" Rozhostí se hrobové ticho. Najednou vzadu vyskočí jedna studentka a začne křičet: "Hajzl je to! Hnusnej hajzl!"

Poslouchám tady v poledne na 1. května na Frekvenci 1 Tajné lásky Jitky Asterové. Funguje jako správná dohazovačka, ale nějak jí to dneska nevyšlo. Když mužovi řekla, kdo na něj myslí (šlo o jednu plnoštíhlou Janu), tak řekl, že jí zná a že je to velkej extrém a že to nebere. Proč? Podívejte se, Jitko, denně sní 10 rohlíků a půl kg sekané. Rok má 365 dní. Dovedete si představit tu hromadu! No tak to i Asterka pochopila. No tak ta Jana asi nebude mít pěknou vzpomínku na tenhle máj, když jí to takhle vpálil před celým národem, anonymně samozřejmě, ale stejně. Ovšem mně se tlustý holky taky nelíběj ani za mák.

Dovolím si říci, že je asi málo dědků v mém věku, kteří žijou sami s 15letým adolescentem. Co adolescentem, navíc ženskou k tomu, držkatou a hubatou, to asi k ženskejm patří. Holt abychom se doma navzájem nepobili, tak se společně vytvořilo několik pravidel, které se musí holt krutě, pečlivě a bezpodmínečně dodržovat. Furt vo tobě musím vědět, vona o mně samozřejmě taky, ale holt nemusí vědět všechno. Jedno podstatné pravidlo jsem vtělil na tabulku a pověsil na jeden pokoj v bytě. Je to poučení pro mě a další dospěláky. Kateřina se chvilku vzpouzela, ale uznala, že mám holt pravdu. Ale psychologicky to docela funguje, von ten pokojík už není tak hroznej. Jinak by nastoupilo pěstní právo, to jinak nejde.

 

Něco pro naše mužské ego - žádná novinka, ale opakování je matka moudrosti
V jednom městě vznikl obchod, ve kterém si může každá žena koupit svého muže.Má šest pater a kvalita mužů roste s každým patrem. Je v tom ale jeden háček: jakmile již žena vejde na vyšší patro, nemůže už sejít níž, pouze odejít východem bez možnosti návratu. A tak vchází první žena s vážným zájmem o koupi muže.
V prvním patře vidí ceduli: "Tito muži mají práci." No, to už je něco, můj bývalý ani práci neměl - pomyslela si žena, ale podívám se, co je výš. Ve druhém patře byl nápis: "Muži zde mají práci a mají rádi děti."
Pěkné, ale podíváme se, co je výš. Ve třetím patře byla tabulka: "Muži zde mají práci, mají rádi děti a jsou neskutečně pěkní." No, čím dál tím lépe - pomyslela si - ale výš to už musí být....
Ve čtvrtém patře si mohla přečíst: "Muži zde mají práci, mají rádi děti, jsou neskutečně pěkní a pomáhají při domácích pracích. " Sladké, jak sladké... Ale zkusím ještě o patro výš.
V pátém patře stálo: "Muži zde mají práci, mají rádi děti, jsou neskutečně pěkní, pomáhají při domácích pracích a jsou ďábelsky dobří v posteli."
No to je neuvěřitelné, přímo zázrak - pomyslela si žena - ale když to je tak skvělé tady, co musí být o patro výš!?!
A v šestém patře si velice překvapená žena přečetla:
"Na tomto patře již nejsou žádní muži. Patro bylo postaveno jako důkaz toho, že vám ženským prostě nejde vyhovět."

Internet a naši milý (ale opravdu milí) Hnědočeši - chat www
No, deset let jsem bydlela nad cikánskou rodinou v Ostravě, naprosto bez problémů. V žádném případě jsem to nebyla já, kdo měl lépe zařízený byt a oblíknuté děti. Pak jsem se přestěhovala do Vsetína, nad rodinu romskou - zdravotní problémy, které mám dnes, a vážné, mám díky téhle rodině. Sociální dávky pobírali od okamžiku, kdy zjistili, že je možné nepracovat a mít se dobře, zhruba 15 let (v některé ze svých knížek napsal kdysi pan Hrabal, že chtěl by být nezaměstnaným, protože ti jenom pijí pivo, jsou opálení a hrají karty, kdežto ti zaměstnaní jsou bledí a ustaraní a mají pořád strach, aby nepřišli o práci), na nájmu dlužili 300 tis., a bydlet nad nimi bylo víc než utrpení. Nezletilé cikánky trvale těhotné, navíc se proslechlo, že dokonce s vlastním fotrem. Tehdy před lety to nebyli ovšem Romové, ale pouzí klasičtí Cigáni v tom pravém slova smyslu. Ale věřte, že onu cikánskou rodinu, vystěhovanou ze zbouraného baráku Vsetína na Jesenicko, znala v tom negativním smyslu určitě alespoň půlka obyvatel Vsetína. A to, co se dělo v onom zbouraném baráku (který kromě jiného jeho obyvatelé dvakrát podpálili a pak se dožadovali bydlení v hotelu), v bezprostřední blízkosti hodně navštěvované polikliniky a v souvislosti s tím v celé téhle části Vsetína, se dá jen těžko popsat. A většina vsetíňáků je vděčná Čunkovi za jejich vystěhování, spíš mu měli za zlé, že cikáni dostali opět hezké bydlení, které bude za pár let znovu naprosto zdemolované, zatímco "bílé" rodiny marně čekají na byt. Ve Vsetíně žije hodně romských rodin, dobrých, se kterými se dá dobře komunikovat. Ti, co se stěhovali do oněch hezkých bytových buněk dostali novou šanci a je na nich, jak to bude dál. A možná, že by žili i docela spokojeně, kdyby do nich media pořád "nešťourala". Navíc v oněch buňkách bydlí i "bílí" neplatiči nájmů s tím, že mají krátkodobé nájemní smlouvy. Je to vždy o lidech, ne o tom, jestli je někdo bílý nebo černý.
Pozn. B. Kdybych aspoň slyšel o Cikánech jediné pozitivum, já ho docela mám, pár jich zprostředkovaně zaměstnávám už pár let a je to v naprosté pohodě, ovšem ti jsou krutá výjimka a s ostatními svými vrstevníky naprosto nekomunikujou. Se*ou na ně.
Určitě ovšem mi zase někdo bude nadávat, že jsem xenofobní, rasistickej a podobně. Už jsem v minulém deníku se zmiňovat o 14letých cikánských těhotných dívenkách, které se u nás na Střekově, v Předlicích a různě potloukají a žádného policajta, státního zástupce, úředníka na vejboře, kterej vyplácí sociální dávky, jejich učitele to naprosto nezajímá. To jsou předci Cikáni, u nich je to normální - a jak to TI VŠICHNI ODPOVĚDNÍ LIDÉ, dámy a pánové, vědí, že jsou to Cigáni, třeba je to jenom více opálený Čech než ostatní, třeba než mé milé dítě kateřinské, prostě víc chodí na koupaliště Brná, jak krásně komentováno shora..
Chudák Hrabal, von věděl, proč to schválně zabalil ve vhodnou dobu, ten eště žít, tak na něj určitě pár pseudohumanistů podá trestní oznámení pro výraz OPÁLENCI. Když můžou kvůli tomu samému výrazu podávat trestní oznámení na našeho (ne)známého politika.

Historka exekutorská po letech - počátek cauzy v září 2004
Jednalo se o docela drobnost, jenom o železniční výstražník na přejezdu u Krupky. Nějaký pako silně ožralé ho urazilo u samého kořene, druhým koncem auta urazilo ještě závoru na druhé straně. To pako je mimochodem z Chabařovic. Dokonalá organizace dráhy na to okamžitě přišla, povolali policajty, maníka odvezli do basy, hasiči auto vytáhli z kolejiště, přes noc nainstalovali přechodné blikače a hned ráno dovezen náhradní výstražník a byl vyměněn. Právník ČD poslal tomu blbovi fakturu na 280 tisíc a nějaký drobný jako návrh na mimosoudní vypořádání. Von si najmul advokáta s tím, že to je moc peněž. Milý pan advokát napsal velkolepé psaní, že by se to dalo opravit za menší částku, nosnou rouru svařit a natřít, skla vyměnit, dráty sletovat, dřevěnou závoru prej udělá sám a natře. Právník ČD ani nemrknul a poslal to mně s objednávkou na posudek. Já to docela znám, pro České dráhy pracuju, jen pan advokát nezná zákon o česko-slovenských parních a motorových drahách z roku 38, kterej sice omezeně, ale furt platí.
Tam se říká, jestli je výstražné a zabezpečovací zařízení drah význačněji poškozeno, tak se neopravuje, ale kompletně vyměňuje za nové. Vono to má logiku. V letadle vám asi taky nebudou sletovávat dráty k motoru. Tak jsem to všechno napsal, zašňůrkoval, zapečetil a poslal zpět a ten frajer ještě bude platit můj posudek. Každej soud ho odsoudí za minutu a pak holt nastupuje můj oblíbený exekutor. Obstaví ti barák, sebere majetek. K zaměstnavateli bude chodit vždy o výplatním termínu jeho držkatá tlustá a odporná asistentka, bude chtít bejt první a nechá ti jenom životní minimum. Zaměstnavatele to velmi rychle otráví a urychleně tě vyrazí. Dost drahej flám. Každá sranda něco stojí a každej je svého neštěstí nebo spíš svý blbosti strůjcem.
Jak to po letech dopadlo! No dopadlo to přesně tak - dle shora citované předpovědi, barák má zastavenej dokud nezaplatí, je bez práce a každej se mu nablble chechtá. Holt cizí neštěstí potěší nejvíce.

Archiv Konference UCTO 2000 - cit. Vávra : Vážená paní, na ty dotazy odpovídat je totéž jako chtět s posraným tancovat. (von má firmu s jezdeckou výstrojí)
Odpověď účastníka Konference UCTO : Vážený pane Vávro, jste skutečný myslitel. A když jste tady mezi blbci, tak proč se sem pořád¨cpete? Je pravda, že se člověk nad Vašimi výroky zasměje, ale už jste skutečně trapný. Věnujte se svým obojkům, vodítkům, kšírám, brašnám, opaskům, řemenům, pouzdrům, autoplachtám, stanům. Veškerým druhům postrojů na koně včetně chomoutů, podušek, přikrývek, stájových ohlávek, jezdeckých sedel a veškerého zauzdění. A udělejte si jedno vodítko i pro sebe a pokud zvládnete i košík, tak i ten bude se Vám hodit!

Tak tím bych snad mohl dokonce i skončit!!!
Tak to je konec.