Tak se u nás v Ústí stal jedné firmě pro změnu docela blbej fór. Volali z našeho, nebo lépe řečeno jejich, milého a oblíbeného finančního úřadu, že u nich budou dělat kontrolu a ať za tři dny přivezou veškeré doklady k referentovi FÚ, panu xxxx. Tak ve firmě samozřejmě blázinec, tvrdě se na všem makalo a v ten slavný den dorazila na FÚ dodávka s 23 balíkama papírů. A nastalo zděšení, na milém finančním úřadě nikdo o ničem nevěděl, ten sympatický pán toho jména tam sice úřaduje, ale nikam a nikomu nevolal. Prostě si někdo z jejich slavné firmy perfektně vystřelil. Aféra, FÚ se omluvil a balíky si zase firma začala odvážet a nakládat zpátky. Pikantní na tom bylo, že finanční úřad mezitím řekl, když to máte tak pěkně připravené, tak to tady tedy nechte, stejně jsme vás měli v plánu nějak na tenhle rok.
Vono se samozřejmě ví, že kontrola začíná až protokolem, ale většina lidiček chce s FÚ vyjít v pohodě a pak se skočí na takovýhle nablblej špek. Vopravdu tedy blbej fór. Ale snad dopadne dobře, určitě se k nim budou chovat vlídněji něž k ostatním. Holt jak se říká "Důvěřuj, ale prověřuj".

*******************
Já vím, že to už je staré povídání, ale řekl bych, že je stále aktuální. Najděte mi jinej důvod, proč se vyhazovat do vzduchu ? Náboženství, no prosím, ale co z toho mám a nebo budu mít. Tady na zemi si vrznout nemůžu a ani snad nesmím, ale nahoře na mě čeká 40 odalisek, dyť to je blbost. Ale tady logika asi, holt.....
VŠICHNI SE DIVÍ ŽE MUSLIMŠTÍ TERRRRORISTÉ NEVÁHAJÍ A SPÁCHAJÍ SEBEVRAŽDU
Podívejme se na to. Žádnej chlast, žádná pařba, žádné disco, bary restaurace, žádná televize, žádná zábava, žádnej sport, žádný pořádný žrádlo. Místo oblečení prostěradlo, místo kšiltovky ručník. Neustálé skučení chlapa na věži. Pětkrát denně klekat na kámen a svoje bolavý kolena. Tahat sebou všude špinavej ručník na modlení. Alláh je s tebou i na hajzlu při honění. Nesmíš se holit. Tvá žena si nesmí holit. Nesmíš flirtovat s kočkama na ulici. Šukat můžeš až po svatbě. Nevěsty ti vybere někdo jiný, škaredý, který tě nevzruší. Ženský, který sis vzal, se nesnáší a vybíjí si to na tobě a navíc jsou hysterky, chodí oblečeny do pytle a musí mít neustále závoj. Všude samej písek a sucho v tlamě. Slunko ti pálí na hlavu. Vypadáš jak cigán z Ústí nad Labem. Sžíráš se závistí a nenávistí k Americe. To je nějakej život? To radši smrt. A hurááá na to. A vzít sebou co nejvíc bílejch prasat, co se mají líp než já.
TAKŽE O ŽÁDNOU ZÁHADU NEJDE!

Tak koncem týdne mě zase pracovní povinnosti vyhnaly na cestu do Středozemí pod heslem " Furt dokola okolo Hazmburku".
Tak ráno naložen mančaft a přes naše milé České středohoří do Litoměřic. Nějak jsem ani nedbal varování Bohů, že cesty dnes nejsou příznivé, od jisté doby na to nevěřím. Tak nejdřív okolo Babin a kouknout taky na náš milý baráček vojenskej. Co se dalo čekat to se stalo, někdo do něj vlezl, nějak nepochopil, že je vevnitř úplně prázdno. Tak aspoň brknout něco vo tom na vojenskou ubytovací správu do Litoměřic. Taky v jedné slušné firmě v Litoměřicích - Želeticích, minulý rok ta firma sídlila na samém konci Litoměřic, ouplně sama. Dnes z jedné strany INTERSPAR a z druhé se dostavuje OBI. A staví se furt.
Vyřídil se úřad a nabral se směr západní a Libochovice, kde sídlí velký sponzor našich vojenských cvičení a samozřejmě potřeboval jakýsi úřad. Koupit nebo snad prodat market, nějak jsem to moc dvakrát nepochopil. Tak jsem aspoň všechno nafotil, von se určitě ozve, není to zrovna úřednický typ a papíry moc nemá rád, hlavně když ty jeho papíry jsou v rukách berňáku.
Na a začala trochu anabáze, most přes Ohři se opravuje a směrem na Telce a Klobúky dost vobjíždka - samozřejmě kolem Hazmburku ze strany, kterou málokdy vidím. No ale v bázni Boží jsme rozrazili k menhiru, kde byla plánovaná zastávka na dočerpání psychické, mentální a fyzické energie. Jinak menhir nesmíš objímat jako ženskou, musí se objímat zády, abys tím hádkem na konci páteře tu správnou energii načerpal a doplnil. Od minulého roku byla vybudována přístupová cesta a vypadá to všechno velice pěkně.

Poblíž obce Klobuky na Slánsku stojí největší český menhir, známý pod jménem Zkamenělý pastýř. Váže se k němu pověst - při každém zvonění v klobuckém kostele postoupí o jeden krok blíže ke kostelu; až tam dojde, nastane konec světa. Menhir je znám i pod dalšími názvy - Kamenný muž, Zkamenělec či Zkamenělý slouha.

Menhir stojí na poli asi 100 metrů východně (vpravo) od silnice směrem z Klobuk do Telců, vzdušnou časou asi jeden kilometr od kostela v Klobukách. Vezmeme-li tedy jako průměrnou délku jednoho kroku 70 cm, pak konec světa nastane ne dříve než za zhruba půl druhého tisíce let. Otázkou je, zda tam menhir vůbec dojde, někteří návštěvníci se mu jeho úkol snaží znemožnit tím, že do něj silou vtlačují mince ("Byl jsem tu - Trouba"). Nade vší pochybnosti se ukázalo, že kámen je vztyčen uměle - byl osazen v písčité vrstvě nad podložní skálou. Co se datace vztyčení týče, převládá názor, že se tak stalo v období bójském (Bójové = kmen Keltů).
Menhir přežil až dodnes, což je velmi zajímavé. Nezlikvidovala jej ani církev, ani komunisté, ba ani ne stavebníci lační kvalitního kamene. Jako kdyby menhir v zárodku ničil všechny myšlenky na jeho likvidaci. Výška menhiru je asi 340 cm (70 cm zapuštěn v zemi), šířka v nejširším místě zhruba metr. Hmotnost menhiru je asi 5 tun.

Co bylo úkolem megalitů? Kalendář? Zemědělec pak podle toho například věděl, kdy zasít. Tyto teorie sice můžeme brát vážně, ale nemusíme. Dalo by se asi s úspěchem pochybovat, že by člověk žijící v sepětí s přírodou jako naši předkové potřeboval mnohatunový kamenný kalendář, aby věděl, kdy má zasít. Na druhé straně je pravda, že existuje určitá souvislost mezi menhirem a horou Říp, která je od kamene v optické viditelnosti. Pozorováno od Pastýře Slunce vychází přímo ve dnech 30.4. a 13.8 přímo za Řípem. Říkají vám ta data něco? Pokud ne, jedná se o významné keltské svátky: 30.4. Beltine a 13.8.Lugnasad. Fotka nahoře je archivní, před dostavěním kolové ohrady.

Tak po načerpání energie dál a v Třebízi jsme měli rande v motorestu s exstarostou Bilichova, byl to od něj dobrý nápad. Obec je to velice pěkná, fakt. Málokdo ví, že to je rodiště Václava Beneše Třebízkého, známého ho českého spisovatele, od kterého jsem ovšem nikdy v životě nepřečetl ani jednu řádku. Nějak jsem k tomu nenašel důvod. Jedna známá prej ho přečetla celýho, zčásti jí věřím, měla devět měsíců zagipsovanou nohu až..., no až tam a hejbat se vůbec nemohla. To asi muselo bejt podstatně horší než ta noha, myslím samozřejmě to čtení.
Mají tam národopisné museum, přírodní divadlo v pískovcových skalách a jakýsi pramen, po kterým jsou snad klíče od Pražského hradu či co (Paroubek to určitě ví lépe). Uznávám ale, že tak pěknej holubník jsem ještě neviděl a dovolím si říci, že milí čtenáři také ne. Tak rozloučení a další zastávka Panenský Týnec. To je taky věc neuvěřitelná, 750 let tam stojí nedostavěný klášter, v jehož útrobách si připadáš jako ten pověstný mraveneček. Fotit to neumím, děsně vysoko. Spousta koncertů a taky spousta svateb. Tak zpátky přes LTM, pohovořit s velitelem a do UL.
Jinak ten kostel je ráj jogínů, cvičí se uvnitř na trávě a velká spokojenost ve všech směrech
Nechci samozřejmě psát cestopisy a taky nebudu, ale tyhle nahoře zajímavosti, navíc kousek od domova a kousek od Prahy a vůbec, stojí fakt za podívání. Jsem tam za chvilku, ne jako jeden známý, kterého nedávno vyhnala milovaná ženuška s ní do Dubaje, vrátil se a nadával strašně. Cesta děsná, 27 hodin letu a zpátky 32, to je skoro neuvěřitelné. Čím dražší hotel, tím horší žrádlo, furt vejce a slanina, na jeho stařecký žaloudek to nejni. Navíc ty jeho 65leté hnáty to dlouhé sezení snášely velice špatně a po návratu pár dní strávil v nemocnici.
To další známý si vyrazil minulý rok zájezdem na poslední chvíli do Egypta, slušná cena za tři neděle pobytu. Třetí den ho lapla náhlá srdeční příhoda, takže zbytek zájezdu proležel v místní nemocnici (docela silnej zážitek), zájezdovým letadlem ho potom nějak dopravili do Prahy, kde na letišti čekala sanita a hned do špitálu dál. Taky docela dobrý, je to starej blbec a dědek. Nebejt pojištěnej, tak mohl okamžitě prodat několik svých farem a pozemků. Holt už nám není dvacet, třicet, čtyřicet, dokonce ani padesát....atd.
No jo, holt jak se říká - nenáviděné manželky, obtížné milenky a milované české hospody, tak se toho drž, Čecháčku, a necpi se tam, kam eště nepatříš. A třeba se ti tam ani patřit nechce. Mně tedy osobně moc ne, procestoval jsem skoro celej svět a teď jsem radši v Českém středohoří. Jen se podívejte na snímečky dole, no není tady u nás krásně? Kopečky příjemné, všude dojdeš, pohoda.

*****

Skončilo první kolo presidentských voleb ve Francii, docela bych Francouzům přál jednou v celé historii ženskou a dokonce pěknou ženskou (i když holt je to socialistka a to ve mně budí docela značnou nedůvěru - viz ten nejhorší škůdce v politice, náš Nejjasnější z Jasných Jyřýk).
Ovšem když se na to človíček kouká nezaujatě a nebo spíše velice zaujatě, vypadá ta panička zase fakt podstatně lépe než náš velký, největší a samozřejmě jediný kandidát na presidenta, širokoplecí obtloustlý Paroubek. Aspoň se umí usmát. Jsem fakt zvědav, jakej se předvede kandidát na našeho presidenta? Je to za pár měsíců, tak už by se měl ukazovat v TV, jezdit po republice, přesvědčovat a vono furt nic. To snad ho strany napříč politickým centrem ho vytáhnou z klobouku? Jsem tedy tvrdě zvědav na toho nového Bureše!
*******

Historka lékařská samozřejmě střekovská
Před dávnými a dávnými lety u nás na Střekově vykonávala praxi praktická lékařka pro dospělé. Nepřehlédnutelná postava vystupováním, chováním a oblékáním. Když na sobě neměla maskáče, tak alespoň orvanou džínsovinu, když zrovna neměla kanady, tak aspoň těžké martensky. Příslušenstvím ordinace vždycky nejméně tlumok a kytara. Jako koníčky měla divadlo, muziku, tramping a náboženství. Vono to docela spolu všechno komunikuje, náboženství je taky divadlo a muzika je tomu všemu taky potřeba.
No a jak šel život, tak jednou a není to tak dávno (nějak bych to historicky tipoval do doby před zvolení VK presidentem), se milá paní dochtorka na nějakou dobu ztratila a hle, v ordinaci se po čase objevil pan doktor stejného, leč trochu maskulinního jména. Doktůrek jako s filmu, zlaté brejličky, pleška, mírně obtloustlý, bříško, prostě klasika jako z anglického románu.
Holt ale jeho netradiční chování se průběhem času značně vyhrocovalo, jako praktický lékař obvoďák si počínal přinejmenším dost neobvykle. Při ošetřování pacienta a následném psaní receptu padal velice často na kolena a modlil se za pomoc Boží. Nějak si myslím, že výhody a nevýhody této zajímavé léčby nejsou moc známy, ale pozoruhodná jeho výstřednost mu získala docela oblibu četných svíčkových střekovských bab. Většinou ovšem těch, z nichž mnoho nebylo příliš vzdáleno setkání se svým Stvořitelem.
Ovšem spoustě lidí to zase pro změnu vadilo a počínali zdrhat kamsi k normálnějšímu doktorovi. No a není to tak dávno, jen pár desítek měsíců, kdy tento velice zajímavý a netradiční lékař svoji praxi ukončil a šel dělat fráterníka do našeho kostelu se šikmou věží dole v UL (fráterník je prý nevysvěcený mnich a je to snad asi nejnižší stupeň na žebříčku náboženského ceremoniálu).

A takhle mi na Střekově žijeme! Ale řekl bych, že to docela jde! Přinejmenším je tady aspoň sranda, i když někdy dost blbá.
********

Říká se, že by každý správný muž měl zasadit strom, postavit dům a zplodit syna. Myslím si, že by se hodila ještě čtvrtá zásada: připravit si pohřeb. Jeden známý, samozřejmě ze Střekova, se této zásady držel a pojal to ve velkém stylu. Recesista to byl vždycky a zůstal jím i v ten svůj památný den. Poslední vůle, notářsky ověřená, vykonavatel poslední vůle dokonce i s finančním zabezpečením a dohodou s majitelem hospody. Nepovažoval totiž za nutné se omezovat na standardní nabídku pohřebních místností. Proč se třeba nerozloučit s přáteli v naší společné oblíbené restauraci? Pozvánky na pohřební mejdan roznášel dokonce zvláštní pošťák.
No a taky to tak dopadlo, vychlazeného nebožtíka dovezli do jedné odlehlé místnosti restaurace, všichni se s ním rozloučili, popili pivka a obřad zpopelnění na hřbitově se už bez nich obešel, tam jenom příbuzenstvo. Všem vzkázal, že všechno to, co mu už nestačili říci, ať napíšou na papírek a dají mu to rakve, na čtení bude mít dost času.
Příšernej průser, pozůstalí řvali strašným způsobem, ovšem užší rodinné gremium se usneslo, že holt poslední přání je poslední přání, s tím se asi dá těžko něco dělat. Vykonavatel podle vůle všechno poplatil, vyúčtoval a zbytek vrátil pozůstalým. Když to tak člověk vezme, měl plnou pravdu, každýho to jednou čeká, tak proč si to nějakým způsobem nezpříjemnit
Pozn. B. Jestli mi bude zase někdo říkat, že si vymýšlím, tak za prvé nemám tak bujnou fantasii a za druhé jsem ochoten jen a jemu poskytnou perfektně ověřené informace včetně spousty pohřebních svědeckých výpovědí, tu lékařku - lékaře jsem znal a snad ještě znám velmi dobře osobně. Dyť jsem v tom zdravotnictví konečně dlouhých pár let dělal.
******

MALINKÉ JÍZLIVOSTI NA TENTO TÝDEN : (Internet a já, dědek)
OPÁLENCI : Pan Čunek měl pravdu s tím "opálením" (jak je tedy jinak nazvat?), protože k romské národnosti se u nás hlásí podle posledního sčítání kolem 2 500 lidí. Ti všichni samozřejmě bydlí v městských čtvrtích Ústí nad Labem - Střekov, Předlice a Trmice. Ostatní mají v občance (nebo uvádějí při sčítání lidu) něco jiného, nejčastěji "Čech". Tak kde se tady v České republice ti ostatní cigáni berou, když oficiálně nejsou? Takže jak naši skvostní sociální aktivisté typu zfackované Kateřiny, Džamily a dalších rozeznají těch dalších 200 000, resp. 300 000 Romů? Podle rasových kritérií z dob "NOVÉ ČESKÉ PRVNÍ ŘÍŠE" a nebo podle čeho tedy vůbec? Na tuto otázku samozřejmě nikdo a nikdy nedostane kloudnou odpověď, ani kdyby v parlamentu intervenoval, spílal, řval a nadával!
PROBLÉM GENETIKY Cikána nebo Hnědočecha: Co je na tom genetického naučit se po sobě uklízet a neřvat jako paviáni. Už bylo vícekrát řečeno, že Romové v Anglii nebo Kanadě se tak nechovají, protože by jim to tamní společnost netolerovala. Problém se totiž vždycky převrátí, jako že viníkem je vždy český rasismus. Přitom hlavní problém je neochota Romů naučit se civilizovanému chování, to nic naprosto nestojí a může to zvládnout skutečně každý člověk. Sousedi, o kterých v podstatě nevím, nijak nevybočují, to jsou třeba Vietnamci. O Romech to může říct málokdo.
RASYSMUS OPĚT A ZNOVU: Že je v Česku rasismus začnu věřit teprve ve chvíli, až se dozvím, že cikán nebyl vpuštěn do divadla, do musea, na výstavu třeba moderního umění, do knihovny, na koncert vážné hudby či jinou aktivitu normálních a slušných lidí! Pokud budou jenom vyřvávat, že je nepustili do hospody či na dýzu nebo do herny, nebudu ochoten nikdy akceptovat, že je to důkaz rasismu! Je to pouze důkaz přirozené a logické neochoty majitelů zmíněných podniků nechat si je zdevastovat až k nepoužití zmíněnou "minoritou"!
SPOLEČENSTVÍ SLUŠNÝCH LIDÍ aneb genetický kulturně daný problém: Je mi jedno, jestli jsi černý, bílý, žlutý, očouzený, opálený a, abych nezapomněl, třeba rudokožec či maorský domorodec, je mi jedno, jestli žereš žížaly nebo housenky, psy, velbloudy, kozy nebo prostě cokoli, je mi jedno, jak se chováš ve svém vlastním bytě atd. Není mi ale jedno, jak se chováš vůči mně a mé rodině i ostatním, zda neokrádáš kohokoli kdykoli, není mi jedno arogantní chování, není mi jedno dělání nepořádku všude i tam, kde to umí jenom ta správná pakáž, není mi jedno ničení cizích věcí jako jsou telefonní budky, zástavky MHD atd. a stříkání spreji po domech a není mi prostě jedno vůbec nic, co neodpovídá slušnému chování. Nedivte se potom, že já mám například raději Vietnamce, Číňany než Cigány. Znovu zdůrazňuji, nezáleží na barvě těla a xichtu, ale na chování!!!

Možná by stačilo vysvětlit Cikánům, že staré české přísloví KOHO CHLEBA JÍŠ, TOHO PÍSEŇ ZPÍVEJ neznamená pro ně KOHO CHLEBA JÍŠ, TOMU SPÍLEJ.