Bohužel všude na světě (a samozřejmě také u nás zejména) platí postřeh spisovatele Raymonda Chandlera, který ústy svého detektiva Marlowa říká:
Pro policii stejně jako pro politiku platí, že by v ní měli pracovat ti nejlepší lidé! A přitom v těchto profesích není vůbec nic, co by tyto nejlepší lidi přitahovalo.

Občas jezdím hákovat do špitálu v České Lípě. Nerad jezdím zpátky po svých stopách jako pejsek, tak si vybírám zpáteční cesty jinudy. A tak jsem to taky vzal přes Holany u Zahrádek. Jsou proslulé svými rybníky a taky podzimním mejdanem pod názvem Holanský kapr. No a z Holan to berete úzkou silničkou a trochu hornatou a trochu rovinatou krajinou na Blíževedly.
A uprostřed té totálně opuštěné krajiny stojí docela pěkné vypadající PENZIÓN RÁJ. Na odbočce k němu je cedule, která upozorňuje, že pobyt je velice vhodný pro rozvaděné a hašteřící se manželské páry a že už po jednom týdnu pobytu se všechno vyřeší.
To by mě teda zajímalo jak? Buď se navzájem pobijou, anebo jeden z nich zdrhne, anebo prostě zdrhnou oba, dyť tam musej za pár dní dostat klasickou ponorkovou nemoc. Je tedy fakt, že se to prostě nějak vyřeší, ani moc nelžou. Doufám také, že tam platí zákaz vnášení krátkých palných zbraní. Moje dobrá známá tvrdí, že by se tam dalo vydržet (teda možná) tak asi ten jeden a první týden počínající zamilovanosti, víc už ne.
Navíc tam jde blbě každá síť mobilních operátorů, proč by tam stavěly základnové stanice, když tam prostě nikdo není - samozřejmě vyjma těch hašteřicích se párů.
Cituji z jejich nabídky služeb v okolí a to docela pro představu stačí:
Banka 10 km
Bankomat 10 km
Pošta 5 km
Obchod 5 km
Vlaková zastávka 5 km
Tenisové kurty 15 km
Koupaliště 5 km
Krytý bazén 15 km
Bowling 15 km
Fitness 15 km
Půjčovna kol - v místě
Restaurace jiná 5 km

Mateřská školka je na exkurzi na dostihovém závodišti v Pardubicích. Děti si vše prohlédnou a při odchodu se jim chce na WC. Učitelka je tam pustí, ale v zápětí děti přicházejí, že tam mají mušle a ty jsou pro ně vysoko. Učitelka jim jde pomoci a každého chlapce vyzvedává. U jednoho si všimne velkého přirození a tak mu říká: Ty jsi ale vyspělý chlapec. A chlapec odpoví: Já jsem žokej Váňa, ty krávo!

Nechci tedy dělat téhle počítačové firmě LOSAN, sídlící m.j. také v Ústí, reklamu. Onehdy jsem tam dorazil za účelem zakoupení jakýchsi spotřebních komponentů k inkoustové tiskárně. Dost vyděšeně koukám na jejich nabídku podložek pod myš. A to mi ještě povídají, že když donesete fotku své oblíbené přítelkyně nebo svého oblíbeného psa (vono je to jedno), tak jsou schopni fotku (nebo fotky) do té podložky nakomponovat. O otisku ňader přítelkyně se nějak nemluvilo To se mi docela líbilo, v každém pádě je to vtipné, neotřelé a jako reklamní předmět, no.....
Jo, málokdo někdy něco počítá, víte, že inkoust do tiskárny je asi určitě nejdražší tekutinou na světě - kazeta 20 ml stojí v průměru tak okolo 400 korun, takže litřík vyjde na 20 000 korun českých (no dobře, kazeta taky něco stojí, ale stejně) a kdyby jste s tím naplnil nádrž svého auta (50 dm3), tak se dostanete na neuvěřitelnou částku 1 milionu korunek českých. Kam se hrabou archivní vína a velmi vzácné koňaky, které dají značně lidské práce a tady jde jen a jen o čistou chemii. Tam musí fungovat tísíciprocentní zisky, při nejmenším. To je tedy kšeft!!!!! a furt se samozřejmě hejbe. Tiskárnu máš skoro zadarmo, ale na spotřebáku si tě vyzpovídám, človíčku.
Za mýho mlada fungovaly fotoaparáty Polaroid, které za pár minut vydaly fotku, tam to taky byla paráda, foťák stál pár stovek, ale jedna fotečka, (která ti ovšem za pár měsíců vybledla či zežloutla nebo zhnědla) stála dvacku. V tý době to bylo 6 Budvarů 12°, třeba.

Jedno moudro : Kluk dobíhá autobus, ale marně. Za chvíli se na zastávku došourá děda a osloví ho: "Mladíku, já jsem vás tady pozoroval, jak se honíte. Takovej nerozum. Dám vám do života jednu radu, ano? Za autobusem, tramvají a ženskou se neběhá. Buď se totiž objeví samy, a když ne, tak vždycky můžete počkat na další."

Koncem posledního daňového týdne březeňského mě pracovní povinnosti vyhnaly také do Karlových Varů. Tak ráno 0640 na nádraží Ústí nad Labem - Západ a za necelé dvě hoďky v naprosté pohodě a taky za 106 korun zpáteční lístek, jsem dorazil s bojovníkem Pařezem na nádraží Chánov, promiňte, omlouvám se, jsou to Karlovy Vary - horní nádraží. To nádraží v lázeňském městě je snad nejhorším a nejvošklivějším nádražím v okruhu stovek kilometrů. Rozmlácené, špinavé, vokna zalepená papírem, dát si něco k jídlu naprosto nemožno, jedinej stánek s lahvovým Gambáčem desítkou. Byl jsem tam někdy na podzim naposledy a stav je naprosto stejnej, snad malinko i horší.
Před nádražím na nás čekala jedna půvabná slečna, nacpala nás do auta a chvilku nás vozila po Karlových Varech. Ject tam já autem, tak asi budu muset někde před Varama nechat auto a vzít si snad taxíka. Ale zase na všech taxících jsou ruské nápisy Govorime po ruski. Tak se začalo úřadovat, za dvě hodiny hotovo, tak zase cesta na nádraží, jedno pivo a jel vlak zpátky a v 1312 už zase v Ústí. Vláček je stejně věc, polovinu cesty tam jsem prospal, přijdeš sice trochu vospalej, ale po kafi můžu jednat v pohodě, nejsem vykoukanej a vyděšenej z tý cesty zpátky. A navíc údolí Ohře je divukrásné, počasí jako fík, tak co.

Docela se mi líbí, jak funguje trh. Před deseti a více lety každej zdrhal do soukroma, veterináři se všichni osamostatnili, každej já sám, já sám. Taky jsem se na nich vyřádil. A hele, po pár letech taky už zestárli, ordinace za ně zčásti přejímají potomci a ti se dávají dohromady a asi vědí dobře proč, je jednodušší účetnictví, je levnější kupovat léky ve velkém a omastit je majiteli zvířete a vůbec.
Pamatuji, jak občas humánní doktoři záviděli (a nebo snad ještě závidí?) veterinářům. U nich, když náklady na léčbu např. krávy přelezly pět tisíc, k ničemu to nevedlo, tak šla kráva na nucenou porážku a byl klid. Říká se, že 3/4 financí na léčbu člověka jde na pacienty, kteří do 3 měsíců zemřou, jsou to jakési statistiky odněkud zvenčí, nevím? Motám se tady mezi veterináři znova, úřadujeme a taky jsem si vzpomněl na jeden fousatej:

Když ležela vedle mne na lůžku, můj vnitřní hlas mi říkal: "To je v pořádku, relaxuj, vždyť nejsi první doktor, který se občas vyspí se svou pacientkou." Jenže jiný vnitřní hlas mi připomínal: "Ale Howarde, ty jsi přeci veterinář!"

Ježíši Maria!!! Tak jsem si myslel, že Vesmírní lidé už vyhynuli, ale kdepák, pověstná postava Ivo A. Bendy z České Lípy zase obživla. Ten velitel vesmírné flotily 10 miliónů neviditelných lodí je určitě lidičkám, kteří se potloukají po internetu, dobře znám. Je to pár let, když kdekomu neustále rozesílal jedno a více megové klády (Poselství Vesmírných lidí včetně kreseb, který vypadaly jako malůvky buď z blázince, anebo z mateřské školy, těžko rozeznat).
Při těch dřívějších rychlostech připojení jsi měl krásně zahlcený počítač na pěknou dobu. Všichni mu bohapustě nadávali včetně tedy mě, posílaly se mu neustále naprosto nemravné obrázky, kdepák. A to vcelku ten největší blb v republice (no, tak dneska po sjezdu naší růžové strany bych to tak netvrdil) nevypadá zase nejhůř, ale mozek má totálně vypatlanej. Příšerný kecy a někdo to ovšem žere. Určitě je jehovista.
MILUJTE SE A MĚJTE SE RÁDI
Milujte se a mějte se rádi, v opačném případě jste ovládáni. Láskou se stáváte pravými lidmi, neláskou něčími loutkami. Milováním získáváte svobodu, volnost a štěstí, nemilováním pak dřinu, bolest a otroctví. Neboť co je vaší přirozeností - je milování, a co není - otroctví a problémy. A tak se snažte lidé milí, aby jste byli vysvobozeni. Z tohoto snu zlého, neskutečného, vašeho současného života na Zemi. Milujeme vás. Vesmírní lidé.

No a poslední překvapení týdne - volali mi z mého bankovního úřadu, že prý koncem dubna pořádají pro staré a věrné (a blbé - dodávám já) zákazníky jakýsi raut na Zámečku Větruše a jestli bych měl čas. Tak to mě dorazilo, říkám samozřejmě ano. Za ty prachy, co jsem do nich za pomalu 19 let nacpal, bych tam měl mít speciální exotické krmě a vybrané společnice z OSN.
Že nevíte o co jde? To byl a snad ještě je špičkový bordel mezi Teplicemi a Dubím, kde se vytahovali, že mají (na skladě?) ženy všech barev pleti a všech ras a národností, co jsou na tom našem krásném světě. Pana majitele jsem docela dobře znal (řezník z UL, docela to spolu koresponduje) a ten vždycky s oblibou tvrdil, že všechny ženy v tom podniku jsou oblečeny pouze do Channelu č. 5. No nevím, někde hluboko v historii jsem tydle kecy už snad slyšel. Že by M.M.?, nevím.

Krásně jsem se pohádal na našem Finančním úřadě, když chtěli jako přílohu k Přiznání rodný list Kateřiny. Pokusil jsem se tam poznamenat, že stát je ten, kdo vede evidenci obyvatel, a Finanční úřad je taky jen složka státu, tak proč státu něco dokládat, co samozřejmě předci už ví (on stát přece vystavil rodný list)? Jsem toho názoru, že stát máme jen jeden, nikoli tolik, kolik máme úřadů. I když to na nás zkoušejí. A taky, když je budeme zavalovat papírama, brzo si za naše daně postaví další baráky. Ovšem tupý zrak nedávno přeškolené prodavačky z obchodu použitým zbožím hovořil sám za vše. A stejně jsem jim nic nedal a jestli se ozvou písemně, tak se s nimi budu krásně bavit. A to si to teprve užiju. A voni taky, tak přísahám!!
Naposledy jsem se takhle chytil, když jsem si vyřizoval vdovecký důchod, tam na mě Okresní správa sociálního zabezpečení chtěla notářsky ověřené rozhodnutí o důchodu, které si ona sama vydala. A měl jsem dost problém jim vysvětlit, že by si svoje Rozhodnutí měli ověřit sami, když si ho konečně vydali. A to se voni eště rozčilujou. Taky dost pakárna.

V samoobsluze tlačí mladý otec vozík s potravinami a vřískajícím děckem. Muž téměř něžně opakuje: "No tak, Alberte, klid. Klid a žádné scény. Uklidni se, Alberte…" Nachomýtne se k tomu nějaká pedagogická odbornice samouk a s uznáním povídá: "To je dobré, že s tím dítětem mluvíte jako s dospělým. Takhle Albert vyroste v sebevědomého a vyrovnaného člověka." Na to otec: "Paní, mýlíte se. Já jsem Albert!"

Paroubek koketuje s rezignací Paroub v roli otce strany, dobrotivý gosudar, vládce moudrý, spravedlivý, slunéčko jejich jasné. Paroub nemá tak jasnou pozici, jak se domníval a nedošlo mu, že nebyl druhý, ale prohrál. Těch afér bylo po volbách dost a on v tom šlape jako Paroubek v porcelánu. Socani neúspěch neodpouští a představa ztráty pohodlné velké koalice a tím pelíšku je podebírá. Prostě podělal, co šlo, věčně zesměšňuje stranu trestními oznámeními na každý křivý pohled, vydává si na sebe ódy (včetně té slavné nadknihy) a ještě přijde s pitomostí modernizace.
Straně těžce hrozí konkurs a na velkém sjezdu o tom nepadne ani slovo, kdo to zavinil, divný docela! A nebo u něj a u nich normální strkat hlavu do písku. Hlavně, nikdy nevidí vinu v sobě a na to socani na sjezdu čekala POKORU A SEMKNUTÍ. Místo toho nadává na proroka strany, nařizuje volbu prezidenta a kvokace tedy kvotace a podobné nesmysly.Zamrzl jim v minulosti, sokolík jasný a smělý, holoubek bílý.

Stáj Formule 1 - Ferrari při své návštěvě v České republice zjistila, že zdejší mladí romští chlapci dokáží z automobilu odmontovat všechny čtyři kola v extrémně krátkém čase a to i bez použití drahého speciálního nářadí. Mají také skvělá doporučení např. od Policie ČR a zahraničních obchodníků s ojetými auty.
Jelikož se dnes závody F1 více než na trati vyhrávají v depu, dostal současný tým mechaniků vyhazov a na jejich místo angažovala stáj Ferrari partu rómských mladíků od nás, ze Severních Čech. Při první zastávce v depu proběhlo všechno nadmíru dokonale. Hbití chlapci dokázali během 3 vteřin vyměnit všechny kola
Problém však nastal poté, když během dalších 10 vteřin stihli auto přestříkat, přemalovat mu startovní číslo a prodat ho stáji McLaren i s pilotem, inkasovat smluvený peníz a zmizet.

Tak se všichni mějte krásně a jezděte opatrně, život je krásnej
Ať všechny Vaše cesty vedou jen po slunné straně řeky!!!!!

A to je konec povídání, mějte se všichni pohodově, jaro je pěkné!!!

END!!!