DENÍK: Dědkovy zápisky (13)
Cesta do Krucenburku při příležitosti Mezinárodního dne žen Léta Páně 2007
Samozřejmě jsem udělal chybu v názvu a můj vysoce ctěný redaktor Neviditelného psa (JWG) mě těžce, ale opravdu těžce sprdnul, obec tohoto jména v Česku nejni. Tak jsem se docela nafouknul, dyť jsem tam byl dokonce i osobně. No jó, ta se ale nejmenuje Krucenburk, ale Krucemburk. Nedávno mě zase vynadal Milan z Edmontonu, že si pletu Albertu s Atlantou, jsou od sebe docela malej kousek, jen asi tak daleko jako Střekov od Kuwait City. Natrhnul jsem si holt své nové hedvábné roucho, posypal hlavu popelem a těžce se kaju, ani na pivo nejdu, nějak mi poslední dobou moc nejede.
Krucemburk (Kreuzberk), o kterém je první dochovaná písemná zmínka z roku 1241. Název dostal od svého nájemce, který pocházel z Kreuzburgu v Duryňsku a podle svého rodiště pojmenoval obec, ve které žil. Původní název obce se během minulých staletí vyvíjel, počešťoval (Krucenburk), dnešní podobu dostal v roce 1850. Po válce se však tento název zdál určité skupině (tvrdím, že komunistické menšině) občanů příliš "německý ", a tak obec dostala proti vůli většiny v ní žijících obyvatel název " Křížová".
V roce 1993 skončilo mezidobí této změny a ministerstvo vnitra povolilo na základě výsledků referenda občanům užívat původní název a zažádáno o vrácení statutu města (městečkem byl Krucemburk od roku 1385). Snad jedinou zajímavostí je hrob malíře Zrzavého, který se tam narodil a trochu žil a tvořil.
A dokonce mě tam lidičkové povídali, že Zlín a Křížová jsou jediná dvě přejmenované města v republice po Velkém třesku, co to zase nablble blábolím, po naší Velké sametové revoluci (i když slova sametová a revoluce spolu nějak moc nekorespondují, bych řekl já).
V deštivém ránu s Pařezem do Bohušovic vláčkem osobáčkem, tam jsme byli naloženi do jakéhosi podezřelého vozidla a vyrazilo se směrem jižním, na město Prahu. Cestovní rychlost okolo 150 až 160 km, za pár minut v Praze, ovšem průtah Prahou už od Proseku naprosto skoro beznadějně ucpán. Tak jsme se plazili asi rychlostí 5 km v hodině dolů k Bulovce, k Elektrickým podnikům, k Muzeu a na Nuselský most, kde už se dalo dokonce i malinko plynule ject. Takže průjezd Prahou byl stihnut za hoďku, prej je to dobrej čas, tak teda nevím. Výhoda je ovšem, že si můžeš v autě krásně pokecat a vyřídit mobilem spoustu své úřednické agendy.
A první zastávka Koželužna Velké Meziříčí a dál někudy po nevlídné Vysočině na Žďár a Krucemburk. Na Vysočině zima jako v ruskym filmu, déšť, co déšť, skoro liják, dokonce ještě zbytky sněhu. Říká se, že tam žití není žádná sranda, asi mají pravdu. Dyž tam ovšem vydrží politický důchodce Zeman, tak co. Zajímavé, že teplota na Vysočině okolo 4 stupínků a jak jsme se blížili odpoledne zpět k Praze, tak tam už stupínků jedenáct.
A koželužna krucemburská, pan majitel, ředitel, jednatel, náměstek, prokurista, dělník, vrátný a kdoví co ještě, ve špinavých montérkách a otrhaném vaťáku, když nejsou lidi, maká von, když něco zaměstnanec neumí, tak on mu to jde ukázat a předvést. Někteří lidi jsou dost šílenci, ale zase to jsou oni, kteří táhnou pokrok dopředu.
Vyřídil se úřad a dostalo se nám také velké poučení. Koželužské řemeslo je jedno z nejstarších řemesel, hned po tom nejstarším, to bych pochopil, do něčeho se naši předkové oblékat před zimou museli. Taky výraz běžně v hovorové češtině používaný "sbírat psí hovna..." souvisí s koželužstvím. Bylo v dávných dobách vážené řemeslo, pomocí psích hovínek a vojenské moči (sbírala se na latrínách od rekrutů) se činila kůže, zejména ta jemná, která se dál používala v rukavičkářství. Docela by mohla být zajímavá reakce dam a dámiček s rukavicemi pod lokty, kdyby každá věděla s čím se ta její ozdoba setkala a co si na ruku vůbec navléká.
Taky z těchto důvodů se koželužny stavěly za městy, prostě to smrdělo. Že dnes je fabrika ve středu města jako ve Velkém Meziříčí, to už je otázka jiná.
A dokonce i činění prý není vcelku žádná velká věda, zdechne, zahyne nebo umře váš psí, kočičí, liščí, mývalí, králičí a nebo jiný miláček, stačí ho stáhnout z kůže, tu namočit na tři dny do vlažné vody, poté tupým nožem seškrábnout blanivo a na další dva dny namočit do nálevu (břečky) sestávající z 10 litrů vody, 1 kg soli a jednoho deci kyseliny sírové (pH okolo 3). Po dvou dnech vyndat, nechal volně usušit a promnout. Není to činění pravé, ořechové a úplné, ale na předkožku (nebo snad předložku, nevím který výraz bych měl použít, abych nedostal zase vynadáno) před postel nebo na postel to bohatě stačí.
Domnívám se ovšem, že na člověčího miláčka to asi nefunguje, v tomhle případě každá normální ženská stahuje z chlapa kůži průběžně celej život a asi by nebylo co činit.
Tak zpátky na Kolín, okolo letiště s přeplacenými Gripeny, na Černý Most a výpadovku na Ústí, docela v pohodě a v 15.30 už v naší milé hospodě Pod Vyhlídkou
Že se ještě vracím k těm nechtěným překlepům, tak něco z jiného soudku. Dříve obec, dneska už součást Ústí - CHUDEROV. Neznám opravdu ani jednoho člověka, dokonce ani jednu ženskou v Ústí, kterej(á) řekne Chuderov, samozřejmě každej CHUDĚROV, to dá rozum, předci. A ty to tak napíšeš a je voheň na střeše. Asi se začneme bavit v tom našem Absurdistánu jako klasičtí Angličané, ne, jak se jmenujete, ale jak se píšete.
Na olympiádě se ve finále volného stylu potkali na žíněnce Rus Medveděv, nechvalně známý svým speciálním držením zvaným "preclík", a český borec Vohrada, chlápek protřelý životem. Trenér našeho borce před zápasem provádí instruktáž: "Pepo, koukej se od něj držet daleko. Jestli se ti jednou dostane na tělo a chytne tě do preclíku, jseš ztracenej. Ještě nikdo se z toho držení nedostal!"
Zápas začal. Oba stokiloví borci okolo sebe pomalu krouží, občas zkouší nenápadné výpady. Pak se najednou Rus vymrštil, plácnul svojí obrovskou tlapou Pepu přes záda. Tomu se podlomila kolena a Rus Medvěd už byl za ním a doslova ho zmáčknul svým obávaným držením. Diváci už jen čekali na hvizd rozhodčího, když v tom najednou Rus s překvapivým výrazem ve tváři vylétl do vzduchu, plácl sebou na zem a český borec Pepa mu přistál na hrudi.
Protože s dechem vyraženým jedním metrákem živé váhy se blbě zápasí, rozhodčí odklepl vítězství Pepovi. Ten se ihned po zápase vymanil z hloučku novinářů a zamířil do šaten. Tam ho trenér zpovídal, jak se mu povedlo Rusa přeprat. Pepa povídá: "No, když mě ten Rus praštil a pak zmáčknul, zatmělo se mi před očima. Nemohl jsem se skoro hýbat, ale když jsem znovu otevřel oči, přímo u huby jsem měl koule. Tak jsem trochu pootočil hlavu a vší silou se zakous. A nikdy bych nevěřil, kolik energie v sobě člověk najde, když se kousne do vlastních koulí!"
Tak začal březen, poslední měsíc, kdy se musí podat daňové přiznání. Jedna zajímavost, dorazila jedna strana a hodlala mě přesvědčit, jestli by se nějak zpětně nedaly navýšit Přiznání za poslední tři roky. Dost nechápavě na něj koukám a Proč a hlavně Jak? No jó, narazil si jakousi pohlednou mladší slípku (dle jeho vyjádření naprostá špička) a ona je trochu náročná a chce koupit jakýsi větší byteček. V hotovosti na něj nemá, tak hypotéka a banka na něm chce Přiznání za poslední tři roky, která jsou skoro nulová. Kvílel tady, že mu nechtějí nic půjčit, tak mu říkám, posaďte se na místo bankéře. Když přijde takovej chudák jako vy a nic nemá, neumí si ani ty peníze vydělat, tak co chcete. Jak to chcete všechno splácet? Nic s tím teď už neudělá, na to měl pamatovat trošku napřed. A to jako správnej frajer má SUPERB za 1 100 000, za to by se byteček už dal u nás pořídit docela slušnej.
Odvrácená tvář neplatičů nebo lépe řečeno maloplatičů daní, znám maníka, kterej šel teď do důchodu a má 5 350 korun. a to povídal, že kolega má eště míň - oba pracovali v hospodě samozřejmě, tam to je naprostá klasika. Půl úvazku a zbytek si ukradni. Když ovšem máš dost nahrabáno, tak ti to může bejt fuk, ale takovejch lidí je málo.
Tak máme zase jednu storku s našimi milými Hnědočechy. Úředníci na jednom městském obvodu ústeckém se už naštvali a nebo už měli plné zuby kvílejících cikánek po chodbách úřadu třikrát v týdnu a vyhlásili Program veřejných prací na jaro 2007.
Úklidy paloučků, křovinatých porostů a dalších pozemků od bordelu (stejně ho tam natahali povětšinou naši Hnědočeši). No a dámy a pánové půjdete pracovat, nástup je ráno v 08.00 na místě a ve 13.00 se končí. A to samozřejmě i ženský.
A nastalo kvílení na druhou, předci nepůjdu pracovat, kam bych přišel, to bych si zkazil image. A brzo vstávat a vůbec.Tak jak je u nich obvyklé a taky jak u nich bejvá dlouhodobým dobrým zvykem, vyrazili se hodit marod. Mě tenhle výraz dost fascinuje - buď jsem nemocnej, anebo prostě nemocnej nejsem. A malér další - holt nastoupil novej obvodní lékař. Mladší a prej docela frajer. No a ten je vykopal ze dveří všechny najednou. Tak to zkusili jinde, ovšem kolegialita mezi lékaři funguje ve všech směrech, tak se nechytli nikde jinde. Navíc jinam smějí jít jen v případě akutním. Furt jim nic není, ale když mu ukážeš hrábě a lopatu, tak okamžitě dostanou všichni hromadně osýpky. Doufám, že se toho chytí naše proslulá JUDr. Samková a určitě někde svými vývody dokáže, že Cikán je speciální rasa a ta prostě pracovat nemá, resp. prostě a jednoduše ani nesmí. Kam by potom přišli.
No a tak si představ, milý čtenáři, že od 12. března má jeden můj známý postavenu maringotku s nářadím a bude je zaměstnávat a když denně neodpracujou aspoň 5 hodin, tak ztrácí nárok na všechno. No to jsem zvědav, jak si s tím poradí, já to před lety zkoušel taky u nás na Střekově a dopadnul jsem těžce na bradu. A to se jednalo jenom o úklid břehu Labe od křovisek, bordelu a kondomů. Vyfasoval jsem jich 15 v den pondělní a koncem týdne už nepřišel nikdo. A že by mi vrátili půjčené nářadí a montérky, ani náhodou. Ale holt veřejné mínění se v průběhu doby trochu dost mění a chránit a obskakovat už je dneska nikdo nebude.
A historka na závěr:
Miláčku, jsi to ty? Jak kdo volá? Já! Přece tvoje prdelka. Miláčku, stal se problém. Ne, nejsem v tom. Miláčku, s tím tvým novým stříbrným Mičubiči bude něco v nepořádku. Neee, cédéčko už nepřeskakuje. Tos opravil moc pěkně. Víš trochu se odřelo. Ne cédéčko. Autíčko. Ne, rám i elektrony jsou v pořádku. Ale Mičubiči je jako ohnutej. Jen trošku. Ze strany. Jak z který strany? Z obou stran přece. Promáčknutý? A ty se ani nezeptáš, jestli se mi něco nestalo? Ty už mě nemiluješ? Ne, nic se mi nestalo. Jsi tak pozorný, že se ptáš. Miluju tě. Já vůbec nevím, jak se to stalo. To oni. Oni se na mě domluvili a schválně na mě začali najíždět. Viděli ženskou za volantem a ... Prasáci. No jako řidiči. Jako řidiči od tramvají. Jsou tak bezohlední. No já jí chtěla předjet a v tom se v protisměru objevila druhá... Oni jezdí jak prasata. Jako u Karláku víš. Kousek před tím butikem. Já myslela, že někam uhne. Jasně že vím, že tramvaj jezdí po kolejích. Neříkej mi krávo. Včera večer jsi mi říkal úplně jinak, když jsem ti ho .... Jak to že tramvaj neuhne? Vždyť si mi říkal, že když je vpředu ten ochranný rám, tak že každej ještě rád uhne. Tys mi to špatně vysvětlil. Já nevím, jestli je to prohnuté. Určitě asi ano, ne? Nemluv tak nahlas, já tě slyším dobře. Bohužel se nemohu dojít podívat. Já nemůžu ven. Ani přes centrál. Ano zavolala jsem policajty. Nic neříkají. Jen se blbě smějou, devianti. Budeš si na ně stěžovat? Miláčku dostaň mě odsud. Prosím. K tobě do pelíšku... Jasně že vím, kolik stojí třívrstvá bambusová metla. Já vím že je Mičubiču na lízink. Lízink ty rád, ne ... chichi. Ty to s tou pojišťovnou nějak uděláš. Jsi stejně nejlepší. Jasně že se těším, až mě dostaneš do ruky. Pa zlato.
A to je konec - END !!!
Samozřejmě jsem udělal chybu v názvu a můj vysoce ctěný redaktor Neviditelného psa (JWG) mě těžce, ale opravdu těžce sprdnul, obec tohoto jména v Česku nejni. Tak jsem se docela nafouknul, dyť jsem tam byl dokonce i osobně. No jó, ta se ale nejmenuje Krucenburk, ale Krucemburk. Nedávno mě zase vynadal Milan z Edmontonu, že si pletu Albertu s Atlantou, jsou od sebe docela malej kousek, jen asi tak daleko jako Střekov od Kuwait City. Natrhnul jsem si holt své nové hedvábné roucho, posypal hlavu popelem a těžce se kaju, ani na pivo nejdu, nějak mi poslední dobou moc nejede.
Krucemburk (Kreuzberk), o kterém je první dochovaná písemná zmínka z roku 1241. Název dostal od svého nájemce, který pocházel z Kreuzburgu v Duryňsku a podle svého rodiště pojmenoval obec, ve které žil. Původní název obce se během minulých staletí vyvíjel, počešťoval (Krucenburk), dnešní podobu dostal v roce 1850. Po válce se však tento název zdál určité skupině (tvrdím, že komunistické menšině) občanů příliš "německý ", a tak obec dostala proti vůli většiny v ní žijících obyvatel název " Křížová".
V roce 1993 skončilo mezidobí této změny a ministerstvo vnitra povolilo na základě výsledků referenda občanům užívat původní název a zažádáno o vrácení statutu města (městečkem byl Krucemburk od roku 1385). Snad jedinou zajímavostí je hrob malíře Zrzavého, který se tam narodil a trochu žil a tvořil.
A dokonce mě tam lidičkové povídali, že Zlín a Křížová jsou jediná dvě přejmenované města v republice po Velkém třesku, co to zase nablble blábolím, po naší Velké sametové revoluci (i když slova sametová a revoluce spolu nějak moc nekorespondují, bych řekl já).
V deštivém ránu s Pařezem do Bohušovic vláčkem osobáčkem, tam jsme byli naloženi do jakéhosi podezřelého vozidla a vyrazilo se směrem jižním, na město Prahu. Cestovní rychlost okolo 150 až 160 km, za pár minut v Praze, ovšem průtah Prahou už od Proseku naprosto skoro beznadějně ucpán. Tak jsme se plazili asi rychlostí 5 km v hodině dolů k Bulovce, k Elektrickým podnikům, k Muzeu a na Nuselský most, kde už se dalo dokonce i malinko plynule ject. Takže průjezd Prahou byl stihnut za hoďku, prej je to dobrej čas, tak teda nevím. Výhoda je ovšem, že si můžeš v autě krásně pokecat a vyřídit mobilem spoustu své úřednické agendy.
A první zastávka Koželužna Velké Meziříčí a dál někudy po nevlídné Vysočině na Žďár a Krucemburk. Na Vysočině zima jako v ruskym filmu, déšť, co déšť, skoro liják, dokonce ještě zbytky sněhu. Říká se, že tam žití není žádná sranda, asi mají pravdu. Dyž tam ovšem vydrží politický důchodce Zeman, tak co. Zajímavé, že teplota na Vysočině okolo 4 stupínků a jak jsme se blížili odpoledne zpět k Praze, tak tam už stupínků jedenáct.
A koželužna krucemburská, pan majitel, ředitel, jednatel, náměstek, prokurista, dělník, vrátný a kdoví co ještě, ve špinavých montérkách a otrhaném vaťáku, když nejsou lidi, maká von, když něco zaměstnanec neumí, tak on mu to jde ukázat a předvést. Někteří lidi jsou dost šílenci, ale zase to jsou oni, kteří táhnou pokrok dopředu.
Vyřídil se úřad a dostalo se nám také velké poučení. Koželužské řemeslo je jedno z nejstarších řemesel, hned po tom nejstarším, to bych pochopil, do něčeho se naši předkové oblékat před zimou museli. Taky výraz běžně v hovorové češtině používaný "sbírat psí hovna..." souvisí s koželužstvím. Bylo v dávných dobách vážené řemeslo, pomocí psích hovínek a vojenské moči (sbírala se na latrínách od rekrutů) se činila kůže, zejména ta jemná, která se dál používala v rukavičkářství. Docela by mohla být zajímavá reakce dam a dámiček s rukavicemi pod lokty, kdyby každá věděla s čím se ta její ozdoba setkala a co si na ruku vůbec navléká.
Taky z těchto důvodů se koželužny stavěly za městy, prostě to smrdělo. Že dnes je fabrika ve středu města jako ve Velkém Meziříčí, to už je otázka jiná.
A dokonce i činění prý není vcelku žádná velká věda, zdechne, zahyne nebo umře váš psí, kočičí, liščí, mývalí, králičí a nebo jiný miláček, stačí ho stáhnout z kůže, tu namočit na tři dny do vlažné vody, poté tupým nožem seškrábnout blanivo a na další dva dny namočit do nálevu (břečky) sestávající z 10 litrů vody, 1 kg soli a jednoho deci kyseliny sírové (pH okolo 3). Po dvou dnech vyndat, nechal volně usušit a promnout. Není to činění pravé, ořechové a úplné, ale na předkožku (nebo snad předložku, nevím který výraz bych měl použít, abych nedostal zase vynadáno) před postel nebo na postel to bohatě stačí.
Domnívám se ovšem, že na člověčího miláčka to asi nefunguje, v tomhle případě každá normální ženská stahuje z chlapa kůži průběžně celej život a asi by nebylo co činit.
Tak zpátky na Kolín, okolo letiště s přeplacenými Gripeny, na Černý Most a výpadovku na Ústí, docela v pohodě a v 15.30 už v naší milé hospodě Pod Vyhlídkou
Že se ještě vracím k těm nechtěným překlepům, tak něco z jiného soudku. Dříve obec, dneska už součást Ústí - CHUDEROV. Neznám opravdu ani jednoho člověka, dokonce ani jednu ženskou v Ústí, kterej(á) řekne Chuderov, samozřejmě každej CHUDĚROV, to dá rozum, předci. A ty to tak napíšeš a je voheň na střeše. Asi se začneme bavit v tom našem Absurdistánu jako klasičtí Angličané, ne, jak se jmenujete, ale jak se píšete.
Na olympiádě se ve finále volného stylu potkali na žíněnce Rus Medveděv, nechvalně známý svým speciálním držením zvaným "preclík", a český borec Vohrada, chlápek protřelý životem. Trenér našeho borce před zápasem provádí instruktáž: "Pepo, koukej se od něj držet daleko. Jestli se ti jednou dostane na tělo a chytne tě do preclíku, jseš ztracenej. Ještě nikdo se z toho držení nedostal!"
Zápas začal. Oba stokiloví borci okolo sebe pomalu krouží, občas zkouší nenápadné výpady. Pak se najednou Rus vymrštil, plácnul svojí obrovskou tlapou Pepu přes záda. Tomu se podlomila kolena a Rus Medvěd už byl za ním a doslova ho zmáčknul svým obávaným držením. Diváci už jen čekali na hvizd rozhodčího, když v tom najednou Rus s překvapivým výrazem ve tváři vylétl do vzduchu, plácl sebou na zem a český borec Pepa mu přistál na hrudi.
Protože s dechem vyraženým jedním metrákem živé váhy se blbě zápasí, rozhodčí odklepl vítězství Pepovi. Ten se ihned po zápase vymanil z hloučku novinářů a zamířil do šaten. Tam ho trenér zpovídal, jak se mu povedlo Rusa přeprat. Pepa povídá: "No, když mě ten Rus praštil a pak zmáčknul, zatmělo se mi před očima. Nemohl jsem se skoro hýbat, ale když jsem znovu otevřel oči, přímo u huby jsem měl koule. Tak jsem trochu pootočil hlavu a vší silou se zakous. A nikdy bych nevěřil, kolik energie v sobě člověk najde, když se kousne do vlastních koulí!"
Tak začal březen, poslední měsíc, kdy se musí podat daňové přiznání. Jedna zajímavost, dorazila jedna strana a hodlala mě přesvědčit, jestli by se nějak zpětně nedaly navýšit Přiznání za poslední tři roky. Dost nechápavě na něj koukám a Proč a hlavně Jak? No jó, narazil si jakousi pohlednou mladší slípku (dle jeho vyjádření naprostá špička) a ona je trochu náročná a chce koupit jakýsi větší byteček. V hotovosti na něj nemá, tak hypotéka a banka na něm chce Přiznání za poslední tři roky, která jsou skoro nulová. Kvílel tady, že mu nechtějí nic půjčit, tak mu říkám, posaďte se na místo bankéře. Když přijde takovej chudák jako vy a nic nemá, neumí si ani ty peníze vydělat, tak co chcete. Jak to chcete všechno splácet? Nic s tím teď už neudělá, na to měl pamatovat trošku napřed. A to jako správnej frajer má SUPERB za 1 100 000, za to by se byteček už dal u nás pořídit docela slušnej.
Odvrácená tvář neplatičů nebo lépe řečeno maloplatičů daní, znám maníka, kterej šel teď do důchodu a má 5 350 korun. a to povídal, že kolega má eště míň - oba pracovali v hospodě samozřejmě, tam to je naprostá klasika. Půl úvazku a zbytek si ukradni. Když ovšem máš dost nahrabáno, tak ti to může bejt fuk, ale takovejch lidí je málo.
Tak máme zase jednu storku s našimi milými Hnědočechy. Úředníci na jednom městském obvodu ústeckém se už naštvali a nebo už měli plné zuby kvílejících cikánek po chodbách úřadu třikrát v týdnu a vyhlásili Program veřejných prací na jaro 2007.
Úklidy paloučků, křovinatých porostů a dalších pozemků od bordelu (stejně ho tam natahali povětšinou naši Hnědočeši). No a dámy a pánové půjdete pracovat, nástup je ráno v 08.00 na místě a ve 13.00 se končí. A to samozřejmě i ženský.
A nastalo kvílení na druhou, předci nepůjdu pracovat, kam bych přišel, to bych si zkazil image. A brzo vstávat a vůbec.Tak jak je u nich obvyklé a taky jak u nich bejvá dlouhodobým dobrým zvykem, vyrazili se hodit marod. Mě tenhle výraz dost fascinuje - buď jsem nemocnej, anebo prostě nemocnej nejsem. A malér další - holt nastoupil novej obvodní lékař. Mladší a prej docela frajer. No a ten je vykopal ze dveří všechny najednou. Tak to zkusili jinde, ovšem kolegialita mezi lékaři funguje ve všech směrech, tak se nechytli nikde jinde. Navíc jinam smějí jít jen v případě akutním. Furt jim nic není, ale když mu ukážeš hrábě a lopatu, tak okamžitě dostanou všichni hromadně osýpky. Doufám, že se toho chytí naše proslulá JUDr. Samková a určitě někde svými vývody dokáže, že Cikán je speciální rasa a ta prostě pracovat nemá, resp. prostě a jednoduše ani nesmí. Kam by potom přišli.
No a tak si představ, milý čtenáři, že od 12. března má jeden můj známý postavenu maringotku s nářadím a bude je zaměstnávat a když denně neodpracujou aspoň 5 hodin, tak ztrácí nárok na všechno. No to jsem zvědav, jak si s tím poradí, já to před lety zkoušel taky u nás na Střekově a dopadnul jsem těžce na bradu. A to se jednalo jenom o úklid břehu Labe od křovisek, bordelu a kondomů. Vyfasoval jsem jich 15 v den pondělní a koncem týdne už nepřišel nikdo. A že by mi vrátili půjčené nářadí a montérky, ani náhodou. Ale holt veřejné mínění se v průběhu doby trochu dost mění a chránit a obskakovat už je dneska nikdo nebude.
A historka na závěr:
Miláčku, jsi to ty? Jak kdo volá? Já! Přece tvoje prdelka. Miláčku, stal se problém. Ne, nejsem v tom. Miláčku, s tím tvým novým stříbrným Mičubiči bude něco v nepořádku. Neee, cédéčko už nepřeskakuje. Tos opravil moc pěkně. Víš trochu se odřelo. Ne cédéčko. Autíčko. Ne, rám i elektrony jsou v pořádku. Ale Mičubiči je jako ohnutej. Jen trošku. Ze strany. Jak z který strany? Z obou stran přece. Promáčknutý? A ty se ani nezeptáš, jestli se mi něco nestalo? Ty už mě nemiluješ? Ne, nic se mi nestalo. Jsi tak pozorný, že se ptáš. Miluju tě. Já vůbec nevím, jak se to stalo. To oni. Oni se na mě domluvili a schválně na mě začali najíždět. Viděli ženskou za volantem a ... Prasáci. No jako řidiči. Jako řidiči od tramvají. Jsou tak bezohlední. No já jí chtěla předjet a v tom se v protisměru objevila druhá... Oni jezdí jak prasata. Jako u Karláku víš. Kousek před tím butikem. Já myslela, že někam uhne. Jasně že vím, že tramvaj jezdí po kolejích. Neříkej mi krávo. Včera večer jsi mi říkal úplně jinak, když jsem ti ho .... Jak to že tramvaj neuhne? Vždyť si mi říkal, že když je vpředu ten ochranný rám, tak že každej ještě rád uhne. Tys mi to špatně vysvětlil. Já nevím, jestli je to prohnuté. Určitě asi ano, ne? Nemluv tak nahlas, já tě slyším dobře. Bohužel se nemohu dojít podívat. Já nemůžu ven. Ani přes centrál. Ano zavolala jsem policajty. Nic neříkají. Jen se blbě smějou, devianti. Budeš si na ně stěžovat? Miláčku dostaň mě odsud. Prosím. K tobě do pelíšku... Jasně že vím, kolik stojí třívrstvá bambusová metla. Já vím že je Mičubiču na lízink. Lízink ty rád, ne ... chichi. Ty to s tou pojišťovnou nějak uděláš. Jsi stejně nejlepší. Jasně že se těším, až mě dostaneš do ruky. Pa zlato.
