Rok 1950 Celá naše země, mladí i staří, očekává a požaduje jen jedno jediné. Zrádci, špioni a spiklenci, kteří chtěli zaprodat naši vlast nepříteli a zradili ideu socialismu a komunismu, musejí být postříleni jako prašiví psi. Aby také věděli, co znamená uchýlit se z vytýčené stranické cesty.
My, náš lid, půjdeme pod vedením našeho milovaného vůdce a učitele, velkého Jiřího Paroubka, dále cestou očištěnou od zrádců, očištěnou od poslední špíny a odpadků minulosti, kupředu a stále kupředu, vstříc komunismu.

Tak jsem v tom citátě změnil jen jedno slovo, můžete konečně hádat, které. Už jsem kdysi říkal, že touha po moci musí být značně veliké trauma. Ten starý černošský náčelník měl zlatou pravdu, když prohlásil: "Když bílému muži přestane chutnat jídlo, když bílému muži přestane chutnat pití, když bílému muži přestanou chutnat ženy, tak mu zbývá jenom jedna touha - TOUHA PO MOCI. A není to náhodou ukázkový příklad našeho Nejjasnějšího z Jasných, po kterém má být dokonce pojmenován Národní fotbalový stadion - až se tedy snad a možná někdy postaví? A měl by před stadionem mít sochu v super nadživotní velikosti, vzhledem ke své genialitě si to určitě zaslouží!!!
Některým lidem ty doby dávno minulé musí tedy setsakramentsky chybět.

***

Potloukám se taky po jedné loďařské firmě severně od Ústí nad Labem, dělám jakési cenění lodiček na Lovosicku pro dědictví. Já už to docela umím, mám salámovou taktiku - metr takového lodičky s trochu lepším vybavením (mahagon, výbava pro potápění) s možností přípobřežní námořní plavby stojí okolo půl miliónu, docela to i kalkulačně i vychází. Stejně to jdu vždycky s nimi konsultovat, jsou to páni chytřejší, i když jejich chlebem jsou lodě od 100 m vejš.
Koukám tam na výrobu jednoho chemického tankeru dlouhého na chlup 135 metrů, známý tam sváří vnitřní tlakové potrubí tak 2 cm od obšívky a to prosím na zrcátko (očoudí si sklíčko). Já na sebe koukám v zrcadle a kdybych si chtěl na bradě ustřihnout chlup, tak se smrtelně zraním. Povídá mi: "Když chci svařit loď, tak jí taky neobracím vzhůru nohama." To je tedy fakt.
Jinak samozřejmě tam hákuje spousta Ukrajinců, ostatně jako skoro všude u nás. Někde se uvádí, že oficiálně pracuje u nás 50 000 Ukrajinců a dalších 200 000 v zóně šedé ekonomiky. Připočítám -li k tomu Bulhary, Poláky, Slováky, Rumuny a docela pěkné holky z Jugoslávie a Moldávie (ty vošklivé už vymlátil nemilosrdný konkurenční boj), tak jsem zrovna tak akorát tak na počtu nezaměstnaných ve skvělé České republice. Každej politik a každej človíček to sice ví, ale oficiálně radši nikdo nic neví. Von by s tím musel něco dělat a to se prostě nechce....

***

Zase nějaké novinky! Prý někde v Jižní Americe produkují takovéto melouny a zatím vyvážejí jen do Velké Británie za nehoráznou cenu. Nechají ho prostě růst ve formě. Někdy třeba před lety pětadvaceti, kdy čerstvé ovoce v lednu, únoru bylo nedosažitelným snem, jsme si v tu divnou dobu pochutnávali na čerstvém okurkovém salátu (žádné zmrazování!).
Ve vegetačním období jsi si na své zahrádce vyhnojil kousek záhonku, zasadil okurku a počkal až nějaká pěkná malá naroste. Čistě umytá láhev malinko skloněná hrdlem dolů, do hrdla jsi zasunul zárodek okurky a všechno přikrýt Alobalem (aby to nespálilo sluníčko). A ostatní okurčičky jsi vyštípal a teď jenom zalévat a hnojit. Po čase okurka vyplnila celý prostor láhve, tak u stvolu uříznout, řez nechat zaschnout, hrdlo s okurkou ponořit třeba i vícekrát do teplého tekutého vosku a uložit do tmavého chladného sklepa. Docela všechno makačka, to je fakt.
Na a když nadešel ten vhodný okamžik, tak láhev obalit hadrem, opatrně rozbít a měl jsi k disposici okurku ve tvaru flašky. Dokonce jeden maník povídal, že jí zapomněl ve sklepě jeden celý rok a dala se taky žrát. Já, když je nouze nejvyšší... a ta byla v té době furt.
Jak vždycky říkám, nic nového pod sluncem, všechno ze světa u nás na Střekově už bylo! A to nejsem tedy jako spisovatel Fulghum, který tvrdil, že všechno, co k životu potřeboval, tak se naučil v mateřské škole.

***

Chlapík jde do důchodu a za ušetřené peníze si chce koupit něco, po čem vždycky toužil - sportovní auto. Udělá to a hned vyrazí na dálnici, když se za nim náhle objeví policejní auto. Chlápek si pomysli: "Mám Ferrari, ujedu mu jako nic!" 160, 180, 220. Pak si pomyslí "Přece se nezabiju" a zastaví. Policajt dojde k němu a říká: "Už jsem slyšel ÚPLNĚ všechny výmluvy, ale mám dneska dobrou náladu, takže když mi řeknete něco, co ještě nikdo nezkoušel, nechám vás jet." Chlápek povídá: "Jsou to dva dny, co mi manželka utekla s policajtem, myslel jsem, ze jste to vy a vezete mi ji zpátky." ......"Dobře, jeďte!"

***

Naše daně - jejich budoucnost aneb Pracuj více, ať se máš aspoň tak jako oni.
Já si ale fakt myslím, že se naši milí hnědočesi mají tak jako nikdy ve své dlouhé historii. Všude je vyhazovali daleko za obydlí do polí, ani nakoupit nic si ve vesnicích nesměli, ani pomalu přístup k pitné vodě.
Neuvidím u nás ve městě jednoho cikána, který by chodil v obnošených věcech, neznám nikoho z nich, kdo by nosil levné oblečení od Vietnamců, neznám jediného, který by nebyl ověšen zlatými šperky (aspoň tedy doufám, že to je zlato), značkové kočárky na jejich chudé dětičky v desetisícových částkách, kterákoliv herna non stop je jimi non stop přeplněna. A zadarmo to tam tutově nejni. Když na to všechno v pohodě mám, tak se mám asi dobře, lépe řečeno skoro výborně.
V Trmicích v hospodě Na můstku, která je proslulá značným výskytem našich milých spoluobčanů tmavší pleti, vládne majitel bílé pleti. Jednou jsem se tam stavěl a čumím jako to pako. Na výherním hracím automatu z boku instalována stará klasická mosazná pivní pípa, krásně vyleštěná. Koukám na to dost nechápavě a pan majitel mi to krásně vysvětlil:
Voni všechny prachy naházejí do automatu a pak na mě chtějí, abych jim nalejval na dluh. No tak ať jim natočí pivo ten automat, tomu ty penízky dávají, mě ne. A je prej klid. Výtečnej zlepšovací návrh nejen v Trmicích, může se to hodit pomalu kdekoliv a nejenom v hospodě tohoto typu. Tak ten nápad nezištně všem potřebným poskytuji.

***

Z deníku mladé dívky, která jela poprvé přes oceán
Pondělí : Dostalo se mi neobyčejné pocty. Sedím u tabule hned vedle kapitána
Úterý : Celé dopoledne jsem byla s kapitánem na můstku. Zdá se, že se do mě zamiloval
Středa : Kapitán mi dělal návrhy, které nejsou důstojné opravdového gentlemana
Čtvrtek : Kapitán mi pohrozil, že potopí loď, když nepřistoupím na jeho návrhy
Pátek : Zachránila jsem 800 životů!!!

***

Tak jsem taky dorazil na náš střekovský hřbitov zařídit jakési technické záležitost, abych nevypadnul ze cviku, tak samozřejmě s hromádkou vnoučat. Koukám tam na hrobku Johana Schichta, opršelá, omlácená, veškeré kovové části rozkradeny sběrači kovů a někde už roztaveny, dost tedy hrůza. Chudák Johan, aby se v hrobě vobracel, co nezkurvili komunisti za posledních 40 let, dorazilo dnešní náčelnictvo.
A to z něj stovku let SETUZA žila a žije dál. Ten management nemůže vzít někde 100 kolíků a nechat to trochu všechno opravit? Asi nemůže, vona je to strašná částka - 0,0004% ze směnky, kvůli které vlítli do konkursu, a nebo asi tak zimní obutí na jedno z jejich mnoha služebně soukromých automobilů.
Kdo si neváží svých předků - zakladatelů, neváží si ani sebe a ani své firmy. Já, ač nejsem škodolibej člověk, ten malér SETUZE docela přeju a taky jejich slavnejm odborům. To se prostě a jednoduše nedělá.
To takovej Pivovar ve Velkém Březně si Zippicha váží a 11. března tohoto krásného koná u jeho hrobu ve Valtířově pietní slavnost společnost Přátel piva. My jako vojsko babinské u toho samozřejmě nesmíme chybět, to jenom na okraj. Že potom se všichni sejdeme v pivovaře na kousek špičkového piva, to už je věc jiná.

***

Chlap stojí v supermarketu ve frontě u pokladny, když si všimne, že na něj opodál mává blondýna a mile se usmívá... Docela se diví, že zrovna k němu by se hlásila taková kočka... Přesto jde k ní a aniž by tušil, kam jí zařadit, říká: "Omlouvám se, ale my dva se známe?" Ona na to: "Možná se pletu, ale myslela jsem, že vy nejspíš budete otec jednoho z mých dětí..."
Chlap okamžitě začne pátrat v paměti a vzpomene si na jediný úlet, kdy byl v životě nevěrný: "Sakra," říká, "to jste fakt vy? Ta striptérka z mé pánské jízdy den předtím, než jsem se oženil?? Ta, kterou jsem ošukal na kulečníkovým stole, zatímco mě můj kámoš šlehal po zadku mokrou natí z řapíkatýho celeru???" "Ne," odpoví žena, "já jsem třídní vašeho syna..."

***

Sběrači kovů - to je stejně věc a policie druhá, a to teď beru všechny dohromady. Nějak minulej rok jsem se dostal trochu náhodně k jednomu soukromému vyšetřování. Drahám prostě někdo ukradl snad kilometry troleje ouplně nový, kilogramová cena tak 130 kaček. Hlídací služba dostala přes lejtka a vzala si to za svý, že to najdou. Hnědočechy chytli, v garážích úhledně rozsekaná trolej svázaná do otýpek, votisky prstů a podobně. Atesty od výrobce, že je to vono, k ničemu. Ovšem naše policie to odložila, nebyl prokázán úmysl, dost nechápu. Jinak jsou ovšem pilní jak pověstný Ferda Mravenec.
Někdy to docela zachází do paradoxů, vedlejší snímek z dětského romského hřiště v Trmicích to zřetelně dokazuje. Konečně, asi mají dětí dost, třeba je tam v kanálu skladujou pro případ nouze a vytáhnou je, až zase naší socialističtí zákonodárci zvýši porodné nebo tak nějak..
Policie ČR - v Nové Vsi nade mnou je trampská hospoda. Při jedné zábavě jeden týpek kouká z okna záchodku, jak se mu zlodějíček dobývá do auta. Vlítnul do sálu, zařval a asi 10 lidí vyrazilo ven. Kluka nechytli, utekl, ovšem z těch 10 lidí vědělo devět, že to je kluk Nováků vod vedle. Policie přijela, tak jim to všechno říkali, cpali občanky, chtěli, a by vzali votisky, nic a nic. Za pár dní přišel papír, že pachatel byl nezjištěn. To je pak těžký.
Zase na druhou strany před lety police stíhala občana u nás na Střekově za to, že jeho auto způsobilo těžké ublížení na těle s následkem smrti. Přitom auto pokorně stálo na silnici a majitel spal. Taky jeden zlodějíček se vloupal do auta, v ruce velkej šroubovák a dobýval se do palubní schránky. Jakýmsi řízením osudu aktivoval airbag a ten vyletěl a vrazil mu ten šroubovák do oka. Ráno přijde majitel, otevřené pravé dveře, vybouchlej airbag a pod tím koukají modré nohy. Eště že nějakej rozumnej soudce to obvinění hodil všem na hlavu.

***

Taky potkám jednu paničku, její dítko chodí do školy s Káťou a občas se dítko u nás vyskytuje. Tak začala kvílet a naříkat, že od ní utekl manžel za nějakou courou (to se říká samozřejmě dycky a dycky je ta druhá špatná, já přece ne).
Slova z ní padala, smutná a mazlavá jako nekonečná řada nakyslých knedlíků do zrezivělého kuchyňského dřezu. Přestal jsem jí poslouchat a začal koukat. Odrostlé nedobarvené vlasy, neoholená, zuby zničený, navíc trpí velmi těžkou formou nemoci zvanou halitosis (a na to já osobně jsem obzvlášť hákliv). Když takhle vypadá na viditelných místech, jak to tedy vypadá asi jinde. A to je jí tak něco k 35 letům. Ta druhá coura asi bejvalýmu fotříkovi prostě víc voní.

František Bouška